Erich Maria Remarque

Paulovi Bäumerovi a jeho spolužákům z gymnázia je osmnáct let a jejich další kroky nesměřují na univerzitu, ale do zákopů první světové války. Učí se krýt před střelbou, kterak rozpoznat granát od šrapnelu, jak postupovat při plynovém útoku, učí se pohřbívat své kamarády, učí se přežít. Nestudují, nečtou, nepíšou básně, nechodí na schůzky. Zajímá je, jestli mají dobré boty a plné břicho, protože právě to jim může uprostřed válečného pekla zachránit život. Podle románu Na západní frontě klid byl natočen film, který se stal okamžitě hitem na streamovací platformě Netflix. Film získal 7 cen BAFTA a 4 ceny Akademie (Oscary) včetně ceny za nejlepší cizojazyčný film. „Je to spíš román o lidské duši a vztazích, který se odehrává na pozadí války. Remarque z pozice geniálního autora i novináře ukazuje, kolik vrstev se v člověku skrývá a jak se za daných okolností bude chovat: jak ho to změní, jak ho doba přetaví ke své podobě.“ - Jaroslav Plesl

„Každý, kdo ví něco o smrti, ví taky něco o lásce.“ Jízda dvou hráčů se smrtí ve stylu Carpe Diem.Při návštěvě přítele v malém sanatoriu ve švýcarských horách učiní stárnoucí automobilový závodník Clerfayt nezávazné pozvání krásné a křehké Lillian. Pomalé umírání pod přísným lékařským dozorem nevyléčitelně nemocnou dívku natolik ubíjí, že se rozhodne nepříliš vážně míněnou nabídku přijmout a navzdory varování doktorů i přátel odjíždí s novým známým do Paříže. Nečekané milostné vzplanutí bez budoucnosti nabízí intenzivní prožitek každé zbývající vteřiny. Jak je tomu ale s láskou vždycky, situace se postupně komplikuje...Filmovou adaptaci románu natočil roku 1977 režisér Sidney Pollack s Alem Pacinem v hlavní roli.„Příběh o tom, co je mezi nebem a zemí, o pomíjivosti pozemského bytí a lidského života. Naznačuje, že když člověk zahlédne světlo na konci tunelu, uvědomí si, jak předtím vlastně žil. Je to román o setkání dvou lidí, je to dialog, a vypovídá samozřejmě i o lásce a vztazích.“ – David Novotný„Remarque dokáže rozehrát strohý a přesný dialog, ale vedle toho zároveň předkládá niterné vhledy a sebezpyt protagonistů, v němž se úplně rozkošatí. Až je to s podivem, co dokáže takovými prostředky vyjádřit. V tom je autor silný, kolik toho o lidech ví a jak to dokáže formulovat.“ – David Novotný

„Teď nesmíme prohrát. Konec je na dohled…“ Někdejší odbojný novinář, kterého vězní v německém koncentračním táboře Mellern, už léta nevyslovil své jméno. Slyší pouze na číslo 509, což tomuto zbídačelému třicetikilogramovému kostlivci pomáhá snášet nelidskou trýzeň na těle i na duši. Na jaře 1945, kdy v dálce hřmí děla z fronty, mají však náhle i zdejší bezcitní bachaři nahnáno, protože Američané překročili Rýn a zuřící Hitler odsoudil Německo k smrti. Situace v lágru je den ode dne vypjatější a vězni 509 nezbývá než věřit v jiskřičku naděje, že se dočká osvobození. Jak ji posílit? Mohl by si vysloužit lepší jídlo v ordinaci, jenže v ní se pořád provádějí zvěrské pokusy. Mohl by prodat nezaevidovaný zlatý zub nebo vsadit na báchorku, že míval ve Švýcarsku konto, aby ho vzal pod ochranu chamtivý dozorce. Ale kdoví jestli. Především bude zapotřebí stůj co stůj přetrpět poslední týdny pekla, aby o něm mohl podat svědectví…„Extrémní prostředí koncentráku autor nevykreslil jako a priori černobílé Zlo. V proměnlivé perspektivě strhujících příběhů zotročených obětí i jejich hlídačů a mučitelů pocítíme sílu sounáležitosti, neuhasitelnou potřebu humanity. To je nejsilnější dojem, který si z téhle četby odnáším.“ - Martin Myšička

„Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené.“ Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou. V nejistých časech Výmarské republiky je kamarádské podnikání drží nad vodou a umožňuje jim na silnicích projíždět vozy způsobem, po němž hrozí mastná pokuta. Mladík přespávající v penzionu u hřbitova by se přesto rád rozletěl daleko víc – třeba až ke světlům Ria de Janeira –, jenže křídla mu přistřihly frontové zážitky z první světové války i vratký mír lemovaný nouzí a popíjením. Pak potká Patricii, a svět rázem dostává smysl. Robbyho milá je upřímná, jiskrná, a přece pořád zimomřivá, což má zdrcující příčinu. A jako by té smůly let 1928/29 nebylo dost, začínají v ulicích běsnit gauneři podněcovaní plamennými projevy knírkatého psychopata. Výsledek? Ať se v románu velkého německého pacifisty schyluje k hnědému teroru, kterému člověk neujede ani rychlostí 189 km/h, navzdory době pod psa se mu chce tolik žít – a přežít. I když osud je někdy proti. Za výpad proti Hitlerovi v románu z roku 1936, který směl tehdy vyjít jen v Nizozemsku a nejnázorněji dokládá Remarquovu spřízněnost s velikány „ztracené“ generace Hemingwayem a Fitzgeraldem, vystupňovali nacisté represe vůči tvůrci, vedené proti němu už od převratu v roce 1933. Filmovou verzi románu přesto hollywoodský režisér Frank Borzage natočil už v roce 1938 s Margaret Sullavanovou v roli Patricie, která byla za tento výkon nominována na Oscara. „Koňak tekl jako zlato, džin zářil jako akvamarín a rum byl sám život. (…) Bezútěšnost nevlídných nájemních pokojů, jež nás očekávaly, a zoufalství bytí byly zapomenuty, barový pult se proměnil ve velitelský můstek života a my jsme bouřlivě vyplouvali do budoucnosti.“ – ukázka z knihy

Príbehy frontových vojakov z čias po prvej svetovej vojne, keď musel každý začínať odznova, silná výpoveď o mužoch poznačených vojnou. Jeden z najlepších Remarquových románov.

Tiene v raji sú opäť obrazom nemeckých emigrantov, ktorí za nacizmu a počas druhej svetovej vojny hľadali útočisko v iných krajinách. Tentoraz je touto krajinou Amerika, vlastne mesto New York, kde hŕstka bezdomovcov zápasí nielen o miesto v živote, ale daktorí aj o holý život, kde ľudia utekajú nielen pred nacistickým prenasledovaním, ale aj za vidinou raja. Defiluje tu pred nami rad postáv, ktoré trpia nostalgiou, zápasia s minulosťou a prítomnosťou, milujú sa a nenávidia.

Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.