Henri de Lubac

Společenská hlediska dogmatu. Může kniha o církvi, která vyšla poprvé v r. 1937 a která už dlouho předtím dozrávala v autorově vědomí, ještě něco říci čtenáři na přelomu tisíciletí a po druhém vatikánském koncilu?Odvažujeme se tvrdit, že ani dnes neztratila na své aktuálnosti, zejména pro křesťany, kteří prožívali jeden z nejdůležitějších úseků církevních dějin za "železnou oponou"!Ano, řekli bychom, že byla napsána právě teď a pro ně! Ekleziologie "koncilu našeho století" postavila silně do popředí církev jako společenství jediného Božího lidu, vykoupené Kristem, které je s ním sjednoceno jako údy s Hlavou a které se tajemně rozprostírá daleko za hranice takzvané církve "institucionální", viditelné.

Obsah tohoto klasického díla byl nejprve předmětem rozhovorů s kněžími během rekolekcí, studijních dní a kněžských soustředění. Není ničím zvlášť vědeckým, není ani shrnutím traktátu o církvi.Autor nechtěl ani započít nový výzkum, ani dělat znovu to, co udělali před ním již jiní. Pouze ve víře meditoval nad několika aspekty tajemství církve a snažil se postavit se pokud možno do jeho středu.