Josef Pieper

s úvodom Karla Lehmanna. Kniha Voľný čas a kult Josefa Piepera bola preložená do pätnástich jazykov a vyšla v náklade viac než milión exemplárov. Prvé vydanie bolo publikované už v roku 1948 (Kösel), no dnes je aktuálnejšie než v čase svojho vzniku. Dielo vďačí za mnohé Ernstovi Jüngerovi a jeho diagnóze sveta práce. Jünger bol pre Piepera rovnako ako pre Heideggera celý život inšpiráciou... Pieper sa kriticky stavia proti preceňovaniu aktivity ako takej, proti nadhodnocovaniu námahy a ťažkej práce, ale aj proti preceňovaniu sociálnych funkcií a vo voľnom čase vidí zdroj posvätného a teda kultúry. V 6. zväzku Pieperovho „Súborného diela“ vydavateľ Berthold Wald upozorňuje, že aj v očiach samotného Piepera mal tento spis strategický význam a že po roku 1945 patril k rozhodujúcim dielam usilujúcim sa ponúknuť odpoveď na duchovnú situáciu doby popri dielach ako „Dialektika osvietenstva“ od Horkheimera a Adorna, či prácach Guardiniho, Jaspersa, Ortegu y Gasseta a Plessnera. Preklad do slovenčiny realizoval doc. Rastislav Nemec.

S úvodom Rastislava Nemca. Publikácia O vzdelaní, otvorenosti celku a zneužívaní jazyka je zbierkou štúdií filozofa, sociológa a teológa Josefa Piepera. Štúdie boli pôvodne vydané v desaťzväzkovom súbornom diele. Autor sa v nich zaoberá témami ako napríklad: popieranie akademickosti; povaha univerzitného vzdelávania; vzťah teórie, tra­dície a kultu; filozofia ako stredobod univerzitného života; zneužíva­nie jazyka a korumpovanie slova; a inými.

Má dnes ještě smysl hovořit o víře, o naději, o lásce? Lze ještě pod nánosy nejrůznějších karikatur, banalit a klišé najít pravý význam těchto slov? Josef Pieper, významný německý tomistický filosof 20. století, nás postupně dovádí k poznání, že víra, naděje a láska jsou jedinou odpovědí, jež je přiměřená skutečné existenciální situaci člověka. Nahlížíme, že pro člověka je dobré věřit, doufat a milovat, neboť jde o účast na božské skutečnosti samé.

S předmluvou prof. Georga Scherera. Filozofovat znamená podle Josefa Piepera zapomenout na účelnost a upotřebitelnost věcí a ptát se, co jsou „ve svém posledním základu“. Filozofuje ten, kdo je schopen vzdálit se od běžných výkladů a obvyklých hodnocení věcí, když před ním náhle vyvstala jejich nová tvář. Filozofování vychází z údivu nad věcmi, které nás každodenně obklopují, nad tím, že vůbec něco existuje, a může být oživováno konfrontací s tradovaným výkladem světa: s mýty, teologií nebo i s texty, které jsou pokládány za racionalistické či ateistické. Filozofické tázání (a v tom je vznešenost i bída filozofie) však nemůže dospět ke konečným odpovědím – ústí v poznání, že svět má charakter tajemství.

Sociologická studie zaměřená proti romantickému přeceňování společenství.