Tomáš Petráček

Publikace přináší zamyšlení nad životem a činy patnácti starozákonních postav, které jsou určitými předobrazy Krista. Některé úvahy se týkají tradičních postav (Abrahám, Samson, David atd.), jiné si všímají neobvyklých osudů postav méně známých (Abigail, Tobiáš, Levitova žena atd.). Autor tak čtenářům pomáhá najít cestu k pokladům ukrytým na stránkách Starého zákona.

Odkaz Druhého vatikánského koncilu. Stále živé otázky a odpovědi Druhého vatikánského koncilu. Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve?Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální?Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí?Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil?Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou?

9,5 teze k dopadům Lutherovy reformace. Výročí pětiset let od počátku reformace je příležitostí nabídnout velkorysý pohled na příběh novověkého a moderního křesťanství, nakolik byl určen právě epochálními náboženskými událostmi 16. století. Autor v prvních třech „tezích“ rozebírá stav západního křesťanstva okolo roku 1500, důvody revolty Martina Luthera a jeho úspěchu a rovněž otázku, zda byla šance na zabránění rozdělení církve. Koriguje přitom řadu často samozřejmě sdílených klišé. Těžiště knihy leží však v dalších pěti kapitolách-tezích. V nich rozebírá paradoxní a dalekosáhlé dopady Lutherovy reformace na západní křesťanství jako celek: Prohloubené pokřesťanštění společnosti, ale zničení dobrého jména náboženství a vzájemným vymezováním deformovaný vývoj všech větví západního křesťanství; vytvoření dokonalejší církevní organizace, provázené však ztrátou schopnosti utvářet jednotný hodnotový rámec a vnášet civilizační impulsy do západní společnosti; narušení vztahu mezi náboženstvím a vědou; jednostranné vychýlení rovnováhy mezi státem a církvemi; chápání náboženské nenávisti jako ctnosti a součásti vlastní konfesní identity atd.Kniha má svým charakterem široký přesah, není zbytečným pokusem o rekapitulaci vzniku a povahy konfesijních střetů. Spíše nabízí socio-kulturologickou esej psanou z této perspektivy a představuje možnost, jak promyslet a pochopit historické kořeny současného vývoje západní společnosti a jejího vztahu k církvím a náboženství.Díky předmluvě biskupa Václava Malého a obsáhlému doslovu prof. Karla Skalického se k fenoménu reformace vyslovují tři generace českých katolických intelektuálů.

Život a dílo Vincenta Zapletala OP (1867-1938). P. Vincent Zapletal OP (1867-1938), jeden z prvních absolventů Biblické školy v Jeruzalémě, se právem řadí mezi nejvýznamnější průkopníky moderní, vědecké katolické biblistiky. Jeho pohnuté životní osudy ilustrují proměny katolické církve a celé společnosti na přelomu 19. a 20. století.

Odkaz Druhého vatikánského koncilu. Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve?Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální?Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí?Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil?Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou?

9,5 teze k dopadům Lutherovy reformace. Zamyšlení při příležitosti 500 let od zahájení reformace. Ačkoliv se neshodnou na pozitivním či negativním hodnocení, církevní, kulturní a sociální historici různých konfesí a světonázorů sdílejí přesvědčení o zásadním významu reformace pro další vývoj západní civilizace a křesťanské víry. Výročí 500 let od zahájení reformace představuje příležitost reflektovat mnohostranné dopady změn vyvolaných reformací s dostatečným odstupem. Mezi ty nejdůležitější otázky patří: Jak souvisí konfesní proměny 16. století s nástupem Západu k mocenské, technologické a nakonec kulturní dominanci novověku a moderny? Lze prokázat spojení mezi vznikem konfliktní plurality 16. století, nenávistně rozděleného křesťanstva s procesem sekularizace západní společnosti? Autor knihy, církevní a sociální historik, na základě svého studia vyjadřuje přesvědčení, že právě ve vývoji 16. století lze hledat kořeny současné krize nejen tradičních křesťanských církví ale rovněž celé západní civilizace.

Bible a historická metoda. Životopis zakladatele moderní katolické biblistiky M. J. Lagrange (1855-1938), muže, kterému se za cenu osobního heroického nasazení podařilo smířit vědu s biblickým poselstvím.Doplněno překlady základních textů (Prameny Pentateuchu, Historická metoda).

Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize. Příspěvek k probíhající diskusi nad novým výkladem Bible.Katolický kněz, historik a teolog se snaží nalézt odpovědi na vznikající otázky při otevření problému progresivní katolické exegeze. V roce 1904 vydal jezuitský generál Luis Martin varování před novou herezí při výkladu Bible, kterou nazývá „historická metoda“. Tento postoj záhy potvrdily nejvyšší církevní autority. O téměř devadesát let později Papežská biblická komise vydává dokument, ve kterém se konstatuje, že historickokritická metoda musí být považována za samotný základ veškeré vědecké exegeze v církvi. Jak došlo k tak radikální změně názoru během devadesáti let? Jaké byly peripetie zápasu o vědecký a kritický výklad Bible v katolické církvi? To jsou některé z otázek, na které se tato práce pokouší formulovat odpověď. Významným přínosem je integrování české katolické exegeze, která v té době měla přinejmenším čtyři vynikající představitele světové úrovně, do příběhu progresivní katolické exegeze té doby. Téma dějin zápasu katolické biblické vědy o přijetí náročných vědeckých kritérií umožňuje otevřít celou řadu dalších otázek: vztah církve a moderní doby, svobody teologické a exegetické práce, způsob výkonu učitelského úřadu církve, vznik a výklad církevních dokumentů, otázku cenzury a autocenzury v církvi, ohrožení vlastní osobní víry vědeckým bádáním či otázku následků ignorování a popírání reálně existujících problémů.