Vladimír Vertlib

Román Šimonovo mlčení (2012) je vyprávěním spisovatele, který byl všude a nepatří nikam. Na jeho cestě po Izraeli s ním v retrospektivách prožijeme tristní zkušenosti dítěte v tamní škole, vtipné historky nás zavedou na vídeňskou univerzitu v osmdesátých letech 20. století a vzpomínky pamětníků do šedesátých let v Sovětském svazu. Vypravěč sleduje všední život ruských Židů v Izraeli, konfrontaci s arabským světem, dusnou atmosféru země a její nejasnou perspektivu. Souběžně se jeho kritický pohled vrací k dnešní společnosti v Rakousku, jejímž zdánlivým klidem probublává nepřátelství vůči cizincům či resentimenty nacistické minulosti.A proč Šimonovo mlčení? Vypravěč před čtenářem postupně rozkrývá osudy svého otce a jeho přítele Šimona, kteří spolu v Leningradě bojovali za práva ruských Židů. Jejich osudy se však v emigraci rozešly, proti Šimonově úspěšné osobní i profesní kariéře stojí drásající marnost a nenaplněnost otcova života. A také selhání, po němž následovalo letité mlčení. Prolomí ho až synovo vyprávění.Podobně jako v novele Vyhoštění se autor vyjadřuje s lehkostí rozeného vypravěče, jemuž nechybí smysl pro humor ani jasnozřivý pohled a hloubavost.

Vladimir Vertlib (1966) patří mezi velké rakouské vypravěče současnosti. Narodil se v Leningradě, jeho židovským rodičům se roku 1971 podařilo získat svolení úřadú k vystěhování ze Sovětského svazu do Izraele. Zklamána tamní realitou se rodina přestěhovala do Rakouska, pak opět do Izraele, do USA a zpátky do Rakouska, kde Vertlib vystudoval a v současnosti žije.Ze svých zážitků se Vertlib vypsal v řadě svých děl, i novela Abschiebung – Vyhoštění je autobiografická. Líčí snahu židovské rodiny uchytit se v USA, přesvědčit úřady, aby jí daly povolení k pobytu. Čeká ji nekonečná anabáze nejrůznějšími úřady a nakonec nekompromisní vyhoštění. Čtrnáctiletý mladík vnímá velmi intenzivně korektní, nicméně neosobní chování úředníků, které ve vypjaté situaci vyústí v antisemitské postoje. Tato základní textová linie se prolíná s pohledem na americkou každodennost i se vzpomínkami na ruskou realitu, Vertlib se v krátké epizodě z poválečného Sovětského svazu snaží o obecnější uchopení "ruské duše".