Alexandr Sergejevič Puškin

Číta: Ladislav Boháč, Vladimír Brabec, Milan Friedl, Irena Kačírková, Dana Medřická, Miloš Nedbal, Vítězslav Vejražka, Václav Voska Celkový čas: 48 minút Z komentáře Emauela Frynty k původnímu LP albu DV 15225 "Poezie M.J.Lermontova a A. S. Puškina" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Zatímco druhořadí básníci hynou tím, že upadají v zapomnění, tak zvané klasiky napořád umrtvuje bronz pomníků a čítanková popularita. Kdekdo je chválí, ale nikdo nečte. A tak skutečně nesmrtelní jsou jen ti, kdo věčně svěží životností tvorby přemáhají pompu chval a houštinami pedantských výkladů zas a zas vcházejí do přítomné chvíle. Ruští básníci ALEXANDER SERGEJEVIČ PUŠKIN a MICHAIL JURIEVIČ LERMONTOV patří ve světové poezii k těmto nesmrtelným jménům. Jejich tvorba byla a zůstává čímsi víc než jen projevem talentované dovednosti, je to soubor vzrušených a rozechvělých gest intenzívního života. Nadání, zázračně bohaté a všestranné, souviselo u nich obou s nesmlouvavým charakterem a zcela mimořádným vzděláním. Byli to lidé, jejichž osobnosti a osudy byly básnické, pokládáme-li totiž za básníka člověka vidoucího a žijícího plněji než jiní. Číst jen jejich biografii znamená obdivovat je. Vnímat jejich poezii je naslouchat hlasu jejich životů vnitřních, dávných už a přešlých, a přece trvajících, blízkých a srozumitelných. Puškin se narodil téhož roku jako F.L. Čelakovský - 1799, Lermontov o čtyři léta později než K.H. Mácha - 1814. Patřili tedy oba k vlně evropského romantismu....Oba skončili předčasnou, násilnou smrtí. Puškin zemřel po smrtící ráně v souboji, na jehož vyprovokování měli patrně podíl intriky dvora, ve věku sedmatřiceti let. Šestadvacetiletý důstojník Lermontov byl zabit stejně, jak si to ostatně už dříve předpověděl v básni SEN. Bez Puškina je nemyslitelný vývoj ruské literatury nové doby, byl jejím prvním geniálním tvůrcem a skutečným zakladatelem i co do jazyka pro který se jeho dílo stalo normou. Základní význam mají pro prózu jeho "BĚLKINOVOVY POVÍDKY a KAPITÁNSKÁ DCERKA, pro drama BORIS GODUNOV, pro epickou poezii EVŽEN ONĚGIN, máme-li zůstat u děl nejznámějších. Jeho lyrika je stejně svrchovaná jako univerzální - formálně je souborem všech tehdejších lyrických žánrů, tematicky zrcadlí Puškinův život a souvisí s jeho tvorbou. Měla ve své pohyblivosti a proměnlivosti funkci jakéhosi deníku citového i myšlenkového, studijního a proklamativního, jsou v ní v miniatuře a zárodku zachycena básníkova bezprostřední hnutí, a tím je nám zvláště blízká. Udivuje-li u Puškina šíře kultury a schopnost chápat a osvojovat si hodnoty z nejodlehlejších konců prostoru a času, žasneme u Lermontova nad vášnivostí koncentrace. Tento básník jako by žil jen jedním jediným tématem, na něž lze konec konců převést celé jeho dílo. I román HRDINA NAŠÍ DOBY, i nejlepší drama MAŠKARÁDA, i epické básně jsou v podstatě velkolepými variacemi na jeho centrální problém lyrický, vyznačený hned symboly anděla a démona, hned pojmy samoty a lásky, skepse a víry. Básnický subjekt je místem neustálého střetání protiv, zápasu polárně protikladných sil. Nic mu není vzdálenější než harmonie a rovnováha, nic jej neprovokuje víc než lhostejný klid. Je v tomto smyslu mnohem "romantičtější" než Puškin, bolestněji zjitřený a o to vášnivěji věřící, oč hlouběji rozčarovaný. Někdy se zdá, že trýzeň ho opájí neméně líbezně než slast a v tu chvíli jsme mu patrně nejblíže: i nejhlubší negace je u něho zdánlivá, neboť to nikdy není nic jiného než záporný výraz triumfálního vědomí o poznání ideálu.

Číta: Dana Medřická, Karel Höger, Zdeněk Buchvaldek Celkový čas: 1 hodina 47 minút Pohádky A. S. Puškina čerpají náměty z ruského prostředí a vycházejí ze staré ruské lidové slovesnosti. Právě pro jejich svébytnost se k nim neustále vracíme s obdivem a se zvědavostí. Jedna z jeho nejznámějších pohádek Pohádka o rybáři a rybce, napsaná volným veršem, vypráví o chtivé, svárlivé stařeně, která chce neustále více a více moci a bohatství, není spokojena s žádným z mnoha darů zlaté rybky-královny moří. Za svoji chamtivost je nakonec potrestána tím, že skončí tam, kde začala - je zase chudou rybářovou ženou v chatrči. Veršovaná Pohádka o mrtvé princezně a sedmi bohatýrech přináší přesvědčení a poučení, že každá křivda bude potrestána. Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi je také veršovaná a vypráví o nespravedlivém popovi, který potřebuje dělníka a najme si Baldu. Ten chce za svou práci jen pořádně se najíst a dát popovi tři pohlavky za rok. Pop vymýšlí práci, kterou by Balda nesplnil, ale ten se ošidit nedá.... Netradiční pohádky Oskara Wilda jsou jedny z nejúchvatnějších pohádkových příběhů; děti v nich sice nenajdou černobílý svět dobra a zla, jejich konce nejsou vždy šťastné, ale ani lidský život není vždy takový. Jsou to pohádky, kde děti mohou zjistit, že ne každý, kdo se tváří, že je hodný, skutečně hodný je... Pohádka Šťastný princ je smutné podobenství o smyslu obětování se. Myšlenkově bohatá, lyrická pohádka vypráví o přátelství vlaštovky a osamělé sochy šťastného prince.  Vlaštovka před odletem do teplých krajin odpočívá na soše zemřelého prince, který až nyní, jako socha, vidí bídu a neštěstí lidí žijících dole, ve městě.  Vlaštovka neodlétne a pomáhá princi splnit jeho přání, aby vše, čím byl vyzdoben, věnoval na utišení lidské bídy... Pohádka Oddaný přítel je právě z těch, které děti učí, že někdy je opravdu lepší dávat si velký pozor na to, kdo je váš skutečný a nejlepší přítel...a jestli si vaše přátelství zaslouží..." Jako bonus jsme přidali k původnímu albu nahrávku z roku 1960 - pohádku Oscara Wilde Slavík a růže - pohádku o lásce, oběti a lidské malichernosti.