Edita Štěříková

Obrazy ze života. Pro 18. století bylo postavení žen v obnovené Jednotě bratrské neobyčejně emancipované, což budilo ve své době nedůvěřivou pozornost. Dnes je tato skutečnost hodnocena naopak kladně a je předmětem historických pojednání.Nová kniha historičky Edity Štěříkové přibližuje život moravských žen, především těch, kterým byly svěřeny důležité úkoly ve sboru, v církvi nebo v misii. První část knihy připomene v hrubém nástinu historické souvislosti, které předcházely vzniku obnovené Jednoty bratrské. Vlastní přínos této knihy tvoří obrazy ze života jednotlivých žen.

Tvrdá náboženská perzekuce vládnoucí v českých zemích v době od Bílé hory až do tolerančního patentu donutila statisíce lidí k odchodu do exilu. Čeští exulanti se uchylovali ponejvíce do sousedních zemí Lužice, Saska, Polska, Slezska, Uher, později i do vzdálenějšího Braniborska. Dějiny české náboženské emigrace jsou velmi složitou a členitou otázkou. Předložená kniha podává nenáročnou populární formou jejich stručný, avšak fundovaný přehled. V současné době se křesťanské církve snaží o přehodnocení své společné minulosti a v Evropě jsou živě diskutována témata průchodnosti hranic a poskytování azylu. Podněty k zpracování novodobých problémů jsou hledány i v historii. I tato knížka může vést k důkladnějšímu zamyšlení nad minulostí a přítomností.

Moravané v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. Dostává se nám do rukou kniha, která je výpovědí o síle víra lidí, kteří podle Ježíšových slov hledali především Boží království a jeho spravedlnost (Mt 6,33). S úctou proto pohlížíme na jejich život, na budování společenství Kristova lidu.Moravští exulanti založili Herrnhut – Ochranov (1722), kde obnovili Jednotu bratrskou. Odtud vyšli s misií za domorodými obyvateli několika kontinentů, aby se jim ve víře v Ježíše Krista stali bratry a sestrami. Jejich živý ekumenismus byl v církevní oblasti velkým přínosem. Do zaostalých míst přinášeli rozvoj řemesel a zemědělství, zakládali školy, budovali nemocnice a rozvíjeli zdravotní péči, na nejednom místě vytvářeli národní kulturu domorodců. Na stránkách této knížky tak můžeme sledovat jejich dobrodružství víry v následování Beránka, který zvítězil. Jsme vděčni autorce, že nám odkrývá pozoruhodné křesťanství Moravských bratrů – obnovené Jednoty bratrské.

Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých náboženských exulantů. Autorka se podrobně zabývá exulantskými koloniemi na Střelínsku, na Táborsku, na Opolsku, v Polsku i na Volyni a Ukrajině. Bohatý dokumentární doprovod, mapy, seznamy obyvatel.

Česká exulantská obec v Polsku. Další z obsáhlých prací věnovaných dějinám české náboženské emigrace. Renomovaná historička podává dějiny Zelova z exulantského, českého pohledu, jak jej umožňuje především farní archív evangelického reformovaného sboru v Zelově, sbírky zelovských rodáků a dosavadní polská literatura. Součástí knihy jsou seznamy rodin, které přišly do Zelova před rokem 1820, seznamy zelovských farářů, kazatelů, starších a kantorů, jakož i seznamy českých rodin v Zelově v r. 1945.

Biografická novela o Václavu Blanickém (1720-1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku. Edita Štěříková patří ke kmenovým autorům nakladatelství Kalich. Čtenářům je dobře známa jako neúnavná autorka rozsáhlých historických studií, jimiž soustavně mapuje dějiny české náboženské emigrace. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Pozváni do Slezska, Zelów, Exulantská útočiště v Lužici a Sasku, Země otců a naposledy „tenký“ průvodce Stručně o pobělohorských exulantech – to je přehled téměř vyčerpávající i z hlediska místopisného. Její nová knížka čtenáře patrně překvapí. Tentokrát totiž nejde o odbornou teoretickou práci, ale o historickou prózu – román či obsáhlou novelu, jejímž hlavním hrdinou je historická postava, exulantský kazatel Václav Blanický. Prozaické zpracování zpřítomňuje čtenáři nejen jeho osobní životní příběh, ale pohnuté osudy exulantů vůbec, a to způsobem daleko bezprostřednějším a účinnějším, než dokáže pouze faktografické historické pojednání. Pozoruhodné je samo autorčino kultivované, do detailu promyšlené vyprávění, kterým nás přenese do tehdejších časů, její mírně archaizující výrazivo, v němž zaslechneme ozvuk jazyka našich písmáckých předků. Historická novela Edity Štěříkové splňuje tři náročné požadavky: nese ji znalost věci, literární uměřenost a schopnost zprostředkovat čtenáři osobní prožitek.

Autorka se soustavně zabývá dějinami české náboženské emigrace. Po třech svazcích vydávaných v Kalichu od r. 1999 (Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Pozváni do Slezska, Zelów – Česká exulantská obec v Polsku) podává ve své nové knize celkový přehled o náboženské emigraci z českých zemí v 17. a 18. století přes severní a severozápadní hranici, do Lužice a Saska. Exulanti hledající útočiště oživili válkou a morem vylidněná města a na venkově založili desítky nových obcí. V abecedně řazeném přehledu měst a vsí je zachycena krátká exulantská historie tak, jak ji lze doložit z dochovaných pramenů. Ve druhé části je v obsažnějších kapitolách podána stručná historie některých větších exulantských kolonií a českých sborů, jako jsou známé Drážďany, Žitava a mnohé jiné. Připojeny jsou mapy, fotografie.