Franz Werfel

Je len málo svätcov 20. storočia, ktorí sú známejší ako mladé dievča z Lúrd Bernadeta Soubirousová. Dievča, ktoré videlo Pannu Máriu. Kniha Pieseň o Bernadete je typická najmä zázrakom zjavenia, ale rovnako aj svetskými a cirkevnými pochybnosťami voči nemu.Trvalo dlhú dobu, kým Cirkev začala Bernadete tieto posvätné rozhovory s Pannou Máriou uznávať. Teraz sa z Lúrd stalo jedno z najväčších pútnických miest a tisícky ľudí chodia navštevovať toto posvätné miesto s liečivým prameňom.Titul vyšiel aj v češtine: Píseň o Bernadete (2017).

List napísaný bledomodrým ženským písmom postaví svojho adresáta pred ťažkú životnú dilemu. Minulosť a prítomnosť sa pretnú v jednom dni, počas ktorého sa odohráva Werfelova majstrovská novela, vychádzajúca po prvýkrát v slovenčine. Je to dráma muža, ktorému frak po mŕtvom spolužiakovi navždy zmení život. Hoci pochádza z chudobných pomerov, svadba so zámožnou Améliou ho dostane medzi viedenskú elitu. V honbe za majetkom sa dopustí zrady, no život bez osudovej lásky ho dovedie k samote a večnému smútku. V psychologickom príbehu z predvojnového Rakúska už prebleskujú prvé náznaky katastrofy, ktorá má čoskoro pohltiť celú Európu.

Príbeh slúžky. Román Spreneverené nebo vznikol vo veľmi krátkom časovom období mája až júna roku 1939, teda v pochmúrnej atmosfére všadeprítomnej hrozby nacizmu. Franz Werfel spracoval skutočný životný „príbeh slúžky“ – ako znie aj podtitul knihy – kuchárky Agnes Hvizdovej, ktorá pracovala v domácnosti hudobného skladateľa Gustava Mahlera. Hlavná postava románu pochádzala z moravskej obce Hustopeče a počas služby v Rakúsku si uchovávala katolícku zbožnosť rodného prostredia. Pre Tetu Linekovú bola pozemská existencia len dlhou prípravou na večný život. Robila teda všetko pre to, aby sa jej túžba po dobrom mieste v nebi splnila. Jej cesta za spásou a teda „do neba“ bola pre ňu nesmierne zložitá a plná omylov, nie však zbytočná. Román mal u čitateľov veľký úspech a bol niekoľkokrát sfilmovaný.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel (1890–1945) ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář.

Werflova Píseň o Bernadettě, je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie. O pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“

Číta: Kateřina Rýznarová Celkový čas: 20 hodín 1 minúta Slavné dílo Franze Werfela (1890-1945) poutavě vypráví o životě sv. Bernadetty Soubirousové, chudobného a prostého děvčátka z podpyrenejských Lurd.Autor psal tento působivý a vypravěčsky barevný román v době, kdy se mu podařilo uprchnout z okupované Francie, coby výraz vděčnosti za svoji záchranu. Werfelova Bernadetta je nejen oslavou velkého příběhu, vázaného na nejznámější poutní místo na světě, ale především svědectvím o Boží lásce, která mnohdy působí mimo všechny lidské i církevní zákony.Audioknihu přinášíme ve stále aktuálním mistrovském překladu Jitky Fučíkové a v citllivém podání herečky a moderátorky Kateřiny Rýznarové.

Číta: Jana Preissová, Eduard Cupák, Jan Hartl, Klára Jirsáková Celkový čas: 6 hodín 15 minút "Píseň o Bernadettě" pražského německého autora Franze Werfela je úchvatným literárním zpracováním mariánského zjevení, k němuž došlo v jihofrancouzských Lurdech roku 1858. Autor v duchu nejlepších tradic literárního impresionismu vytvořil dílo, které přesvědčivým způsobem přibližuje život sv. Bernadetty Soubirousové.

Další vydání slavného Werflovarománu "Píseň o Bernadettě", je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie. O pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“ Slavného pražského rodáka připomínáme jeho dalšími romány, např. Jeremiáš, Čtyřicet dnů.

Přímým podnětem pro napsání románové epopeje Čtyřicet dnů byla pro autora v roce 1929 návštěva v damašské továrně na koberce, kde pracovaly zmrzačené a hladem sešlé děti arménských uprchlíků. Byly to oběti úděsné genocidy, jíž se na Arménech dopustila turecká armáda takřka na konci první světové války, údajné pro zajištění týlu. Dodnes čtenáře uchvacuje mravní síla příběhu, líčícího hrdinství hloučku špatně vyzbrojených arménských sedláků, kteří dokázali čelit za nepředstavitelných strastí mnohonásobné přesile nepřátel. Jejich vůdce Gabriel Bagratjan, jenž dlouhá léta žil ve Francii šťastně ženat s Francouzkou, aniž si uvědomoval svůj původ, se zpočátku při návštěvě svého rodiště domnívá, že se svému národu odcizil a že se ho netýká, co ho čeká, ale v nejtěžší hodině, kdy jeho lidu hrozí záhuba, najde k němu cestu a vyburcuje v něm vůli k odporu, i když jako tragický hrdina obětuje vše, co je mu drahé. Z rozsáhlého díla Franze Werfela je román Čtyřicet dnů nejznámější a nejslavnější. Již první vydání bylo přijato jednoznačně jako varovné a umělecky přesvědčivé humanistické poselství a jako takový vešel i do dějin literatury 20. století.

Kniha vychází ke stému výročí arménské genocidy. Přímým podnětem pro napsání románové epopeje Čtyřicet dnů byla pro autora v roce 1929 návštěva v damašské továrně na koberce, kde pracovaly zmrzačené a hladem sešlé děti arménských uprchlíků. Byly to oběti úděsné genocidy, jíž se na Arménech dopustila turecká armáda takřka na konci první světové války, údajně pro zajištění týlu. Dodnes čtenáře uchvacuje mravní síla příběhu, líčícího hrdinství hloučku špatně vyzbrojených arménských sedláků, kteří dokázali čelit za nepředstavitelných strastí mnohonásobné přesile nepřátel.

Příběh služebnice. Zpronevěřené nebe (Der veruntreute Himmel, 1939) je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih:„Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní.“ Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován (1958 a 1990).