Hana Pinknerová

Zbierka príbehov a zamyslení o rodine a manželstve, o vzťahu s Bohom a o stretnutiach s ľuďmi od obľúbenej autorky poteší a povzbudí nielen čitateľky, ale aj mnohých mužov. Zamyslenia sú popretkávané jemným humorom a múdrym, láskavým nadhľadom.

Svazek Potěšení není nikdy dost obsahuje tři knížky fejetonů Hany Pinknerové na téma vděčnost, radost a potěšení. Potěšení jsou pro autorku „Boží milostné vzkazy, jež na nás čekají na našich denních cestách“. Věnovala se jim do hloubky tři roky. V první části vypráví o potěšeních, která jsou – ale neměla by být! – samozřejmá. V druhé fázi se snaží najít potěšení v tom, co nebývá příjemné. Otázka, kterou si položila v třetím roce svého hledání, zní: Existuje něco, co se nedá v potěšení proměnit? Dospěla k této moudrosti: „V každé situaci, za všech okolností, vždycky stojí za to, potěšení hledat. Bůh totiž slibuje, že kdo hledá, ten najde. A potěšení jsou jeho disciplína.“ Obsahuje dříve vyšlé knihy Jedno potěšení týdně, Další porce potěšení a Dneska jsem to stihla doplněné trojicí úvah autorky. Krásu autorčiných krátkých zamyšlení oceníte zvláště ve chvíli, kdy pro samé povinnosti žádná potěšení kolem sebe neuvidíte. Stanou se vašimi nevšedními průvodci uprostřed všedních dní.

Advent ve starém domě je kniha krásná a neobyčejná. Proč?Krásná proto, že obyvatelé starého domu se velmi podobají nám. I my – tak jako hlavní hrdinka knížky, laskavá a mezi sousedy oblíbená Alice – zažíváme před Vánoci velká očekávání, radosti, námahu i zklamání. I my někdy sbíráme odvahu, než druhým projevíme náklonnost a lásku. I nám se v životě dostává něžných poselství, že dobro se skrývá v každém z nás.Neobyčejná proto, že ve čtyřiadvaceti příbězích plných hořkosladkých emocí s jedinečnou předvánoční atmosférou dává Hana Pinknerová poprvé prostor své dceři Adéle Jaworek.Knížka mezi řádky obsahuje i spoustu adventních tipů. Od návodu na vlastní adventní kalendář přes přípravu charitativního bazaru až po rady, jak udržet přátelské vztahy se sousedy. Srdce nejedné čtenářky zjihne ve chvíli, kdy se ze zamračených bručounů vyklubou muži s city – rozhodní a zároveň něžní.Potěšte se vypravěčským umem Hany Pinknerové a Adély Jaworek. Advent ve starém domě stojí rozhodně za to.

Svazek Potěšení není nikdy dost obsahuje tři knížky fejetonů Hany Pinknerové na téma vděčnost, radost a potěšení. Potěšení jsou pro autorku „Boží milostné vzkazy, jež na nás čekají na našich denních cestách“. Věnovala se jim do hloubky tři roky. V první části vypráví o potěšeních, která jsou – ale neměla by být! – samozřejmá. V druhé fázi se snaží najít potěšení v tom, co nebývá příjemné. Otázka, kterou si položila v třetím roce svého hledání, zní: Existuje něco, co se nedá v potěšení proměnit? Dospěla k této moudrosti: „V každé situaci, za všech okolností, vždycky stojí za to, potěšení hledat. Bůh totiž slibuje, že kdo hledá, ten najde. A potěšení jsou jeho disciplína.“ Krásu autorčiných krátkých zamyšlení oceníte zvláště ve chvíli, kdy pro samé povinnosti žádná potěšení kolem sebe neuvidíte. Stanou se vašimi nevšedními průvodci uprostřed všedních dní

Fejetony Hany Pinknerové jsou lexikonem nápadů a inspirací, jak radostně i tvořivě zvládat výchovu dětí a péči o domácnost. Laskavé příběhy pohladí po duši unavené maminky, povzbudí je a ujistí o tom, že s Bohem nejsou nikdy na nic samy.Něžná svědectví maminky dvou dcer dodají ženám energii a naději, že jejich neviditelná námaha má smysl. Jsou úžasné, jsou jedinečné, jsou milované. Jsou maminkami na pravém místě, když milují, hrají si i vychovávají.

Známá autorka se zamýšlí nad tím, jak trávit volný čas – chvíle, kdy „nemusíme nic a můžeme všechno“. Co a kdy podnikneme? Co a jak zláká naši pozornost? A máme si dělat výčitky, když úplně vypneme, abychom si vyčistili hlavu? Objevit nepospíchání je v mnoha ohledech velmi osvobozující. Nejen pro ty, kdo své povinnosti i práci pro druhé berou zodpovědně a vážně.

Ďalšia knižka fejtónov od Hany Pinknerovej odráža život v jeho protikladoch, v jeho radosti i bolesti, v smiechu i v smútku, ale vždy poteší a povzbudí. Ste „duchovne unavení“? Nechajte sa inšpirovať autorkiným pohľadom na svet okolo seba a určite vás to „osvieži“.

Obľúbená ženská autorka Hana Pinknerová ponúka ďalšiu zbierku svojich príbehov, cez ktoré čitateľky povzbudzuje, aby si vážili, že sú ženy, matky, manželky, gazdiné, kamarátky. Hoci sa niekedy nazdávajú, že to, čo robia, si ostatní nevšímajú, nie je to tak, lebo „neviditeľné je večné.“ Nenútene ich tak uisťuje, že to, čo robia pod záštitou Boha a s Bohom, je dobré. Recenzia Smiem byť nežná na stránke blog.zachej.sk.

V knihe autentických príbehov autorka ponúka náhľad na mnohé situácie vo výchove detí, nabáda k spoľahnutiu sa na intuíciu matky pri tvorbe domova a výchove detí, povzbudzuje všetky matky k tvorivému mysleniu, konaniu a viere, že titul matka Boh uznáva.

audiokniha, mp3. Audioverze úspěšného knižního titulu Co Bůh šeptá maminkám (2010).Čte: Hana Pinknerová - autorka. Celkový čas: 4 hod 56 min.Titul je dostupný aj v printovej verzii v slovenskom jazyku: Boh pošepkal mamičkám (2010).

Něco se změnilo a všechny běžné úkony, které mi dříve dávaly pocit naplnění, mne přestávaly uspokojovat. Co se stalo?Co je jiné?S trochou lítosti jsem se loučila se svou pozicí maminky v domácnosti. Ale jak jsem se zahleděla vpřed do své nové budoucnosti, ve tvářích jsem pocítila nový, svěží vítr. Tušila jsem, že to bude dobré. Doufala jsem, že brzy odhalím, kým mám v tomto dalším období svého života být. A začala jsem se těšit.Autorka poznává na vlastní kůži krizi středního věku. Chápe ji jako výzvu, jako příležitost objevit sebe sama, včetně zasutých tužeb a očekávání, ale bez dosavadních rolí a jistot. Když vstupujeme do další životní etapy, obvykle prožíváme obavu z toho, co nás čeká. Často se s určitou nostalgií ohlížíme zpět a zároveň se ptáme: Co bude dál, jak to vše vůbec zvládnu? Odpovědi nejsou vždy nasnadě, ale pokud přicházejí, vyvěrají z každodenního života. Nová kniha oblíbené autorky je plná vtipných postřehů a jistě má co říct všem, kdo tuto fázi života prožívají nebo se na ni chtějí aspoň trochu připravit.

Fejetony Hany Pinknerové jsou lexikonem nápadů a inspirací, jak radostně i tvořivě zvládat výchovu dětí a péči o domácnost. Laskavé příběhy pohladí po duši unavené maminky, povzbudí je a ujistí o tom, že s Bohem nejsou nikdy na nic samy.Něžná svědectví maminky dvou dcer dodají ženám energii a naději, že jejich neviditelná námaha má smysl. Jsou úžasné, jsou jedinečné, jsou milované. Jsou maminkami na pravém místě, když milují, hrají si i vychovávají.Hana Pinknerová (*1963) je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Je vdaná, žije v Brně, kde provozuje malé knihkupectví a galerii. Působí také v řadě křesťanských médií. V Karmelitánském nakladatelství jí vyšly bestsellery – oblíbené knížky fejetonů Budu asi lítat, Co Bůh šeptá maminkám, Dneska jsem to stihla, Jedno potěšení týdně, Smím být něžná, To pravé místo, Život v tempu andante a mnohé další. Hana Pinknerová je žena mnoha talentů. Ráda jí, a proto dobře vaří. Je zvědavá, a proto ráda naslouchá lidem. Ráda čte, možná proto provozuje knihkupectví. Kromě toho taky píše knížky, přednáší na různá témata, jezdí na koloběžce a zkouší zase hrát na klavír. Baví ji život a hledání Božích milostných vzkazů.

Když žijeme ve zrychleném tempu, nedokážeme prožívat dar přítomného okamžiku. Ten je letmý, nedá se vrátit ani zadržet. Pouze když zvolníme, přejedeme do tempa andante, dokážeme tyto vzácné momenty objevit i prožít.V další sbírce fejetonů se známá autorka dělí se čtenáři o vlastní prožitky a postřehy ze života, s lehce humorným nadhledem ženy středního věku.

Když si děti přestaly se starým dřevěným panáčkem hrát a také ostatní hračky už s ním nekamarádily, myslel si, že už nemá žádnou cenu. Jen nová dřevěná panenka si s ním povídala a pomohla mu pochopit, v čem spočívá jeho hodnota, v čem je jedinečný a jak je krásný.Poetický příběh s důležitým poselstvím pro malé i velké.Hana Pinknerová (* 1963) vystudovala Pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně, obor čeština–hudební výchova. Vlastní malé knihkupectví a galerii. Je vdaná, s manželem a dvěma dcerami žije v Brně. Pro Karmelitánské nakladatelství sepsala několik sbírek úvah a fejetonů. Dětským čtenářům věnovala publikace Kuchyňské pohádky (2011) a Vánoční přání (2013).

Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, co byste si s sebou vzali na pustý ostrov? Jak si uvědomit vděčnost, když ji necítíte? Došlo vám, že i z vás bude jednou tchyně? Co lze říci knihou anebo co nám dosvědčují sněhové vločky? Autorka uvažuje také o odpouštění, toleranci, trpělivosti či svobodě a dalších pojmech. Svým osobitým způsobem převrací známé pojmy naruby, hraje si s nimi a hledá v nich skrytá poselství. V běžných situacích každodenního života nachází odlesky nádhery věčnosti.

Máme spoustu důvodů pro radost a vděčnost. Nehladovíme, máme kde bydlet a co si oblékat. Nikdo není pronásledován a nemusí prchat ze země nebo se skrývat. Lékařská pomoc je pro každého dostupná. Naše děti mohou studovat podle svých zájmů, schopností a píle. Můžeme si věřit, čemu chceme. I když máme spoustu velmi konkrétních důvodů pro radost a vděčnost, jsou chvíle, kdy se život zdá přes všechny výhody a pohodlí našich současných dní těžký a kdy nezbytně potřebujeme nějakou malou osobní radost jen pro sebe. Potřebujeme se naučit nacházet Boží milostné vzkazy.

Účastnila jsem se týdenního semináře na téma, které mi bylo zcela vzdálené. Seděla jsem mezi lidmi, s nimiž jsem neměla zhola nic společného… Každé ráno toho týdne jsem se cestou na kurz modlila, jak mám poznat, že jsem na správné cestě. Každý večer jsem cestou domů z přednášek unaveně přemítala, jestli mě takhle Bůh učí pokoře. Dokud jsem byla doma a učila děti, vařila polívku, starala se o zahrádku a psala své příběhy, to se mi to radovalo. Život byl tak přehledný, jednoduchý a světlý. Všechno mě to bavilo. Něco samozřejmě víc a něco míň, ale byla jsem šťastná a spokojená, protože jsem věděla, že jsem přesně tam, kde mám být... Stále jsem čekala na nějaké znamení, nějaké potvrzení, nějaký signál, že tohle místo je to pravé… Hana PinknerováSvůj život můžeme prožít jako nudně se opakující stereotyp, který dusí a z něhož nelze vystoupit. Ale také jako bohaté obdarování jedinečnými okamžiky, které nás učí, abychom dovedli správně rozlišovat, abychom dokázali poctivě rozpoznat své nedostatky a upřímně děkovat za své schopnosti, abychom se uměli radovat s radujícími a plakat s plačícími, prostě abychom svůj život vnímali jako vzácný Boží dar. K takovému postoji nás autorka vede vlastními životními postřehy a zkušenostmi.

Potěšení jsou krmí duše. Se sytou duší se necpete čokoládou. Ach, najít tak jedno potěšení denně... nebo aspoň jedno týdně! S radostí zvěstuju: jsou.

Jak jsme to tehdy říkaly? Má mě rád, nemá mě rád, miluje mě, věrně, tajně, kašle na mě. Při každé té krátké větě se odtrhl jeden lístek z akátové větvičky. Ten, který zůstal poslední, ten platil. Muselo se u toho samozřejmě myslet na někoho konkrétního a platilo to pak o něm. No jo, to bych mohla znovu zkusit. Na koho ale budu myslet? Namátkou a trochu zahanbeně jsem pomyslela: Bože, nepřijde ti to hloupé? V pomalé chůzi jsem začala odtrhávat jeden lístek za druhým a házela je za sebe, ovšem jako elektrizovaná jsem nedokázala vyslovovat jednotlivé stupně a míry lásky. V mé mysli tkvělo pouze jediné: Miluje mě, miluje mě, miluje mě. Nic jiného jsem nemohla vyslovit. Nešlo to. Poslední lístek tedy samozřejmě znamenal: Miluje mě. Moc dobře jsem věděla, o kom to platí.

Známá autorka se zamýšlí nad tím, jak trávit volný čas – chvíle, kdy „nemusíme nic a můžeme všechno“. Co a kdy podnikneme? Co a jak zláká naši pozornost? A máme si dělat výčitky, když úplně vypneme, abychom si vyčistili hlavu? Objevit nepospíchání je v mnoha ohledech velmi osvobozující. Nejen pro ty, kdo své povinnosti i práci pro druhé berou zodpovědně a vážně.

Známá autorka nabízí dětským čtenářům vlídné a vtipné pohádky s výchovnými prvky a důrazem na harmonické soužití rodiny, vědomí vlastní jedinečnosti a hodnoty. Hrdiny Kuchyňských pohádek jsou obyčejné věci, s nimiž se dítě běžně setkává doma v kuchyni. Některé příběhy obměňují tradiční české pohádky. Text svými obrázky doplnila Klára Kubešová.

… Jsem vlastně křehká něžná žena. Vím, že vydržím a unesu mnoho, ale to nic nemění na mé pravé podstatě. Smím být něžná. Jsem taková. Toužím být milována a je to v pořádku, i Bůh je takový. Dál se houpu ve svém křesle zabalená do plédu, popíjím čaj a pořád se cítím hrozně unavená. Ale právě jsem si začala vychutnávat svůj nový objev. Smím být něžná. Je náš den opakujícím se stereotypem, který je nutno nějak přežít? Máme pocit, že naše touha po lásce a citlivost nám pouze ztěžují život?Otevřme knížku a vstupme do událostí a prožitků všedního dne s otevřeným srdcem, schopným prožívat každý okamžik života jako nevšední a jedinečný. Tak objevíme krásu laskavého pohledu, hřejivých slunečních paprsků, ale i pošmourného dne; moudrost dětského postřehu, hluboký význam nepatrného gesta nebo slova. V obyčejných věcech odhalíme neobyčejného Tvůrce a jeho lásku k nám.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Smiem byť nežná (2013).

I když máme spoustu důvodů pro radost a vděčnost, jsou chvíle, kdy se život zdá přes všechny výhody a pohodlí našich současných okolností těžký a kdy nutně potřebujeme nějakou malou osobní radost. Je to něco zvláštního, co děláme jen pro sebe. Nemusí být nákladná, ty nejlepší malé radosti jsou úplně zadarmo. Nejdůležitější je skutečnost, že se nesmějí přijímat mechanicky. Je naprosto nezbytné se pečlivě soustředit, zaměřit se na prožitek malé radosti a teprve pak si ji dopřát. Jedině tak působí. Nedbalým užíváním se jejich účinek vytrácí a jako radost přestávají existovat. Potřebujeme se naučit nacházet Boží milostné vzkazy. Je to taková malá škola vděčnosti. Kniha je určena převážně ženám jakéhokoli věku.

Holčička Karolínka miluje sníh a sáňkování. Vánoce jsou přede dveřmi, ale pořád nesněží. Může souviset loňská lež s letošním sněhem? Dá se s tím něco dělat? Kromě Vánoc se ještě blíží první vystoupení v hudební škole a je zapotřebí vyrobit vánočních dárky rodičům.Publikace obsahuje všitou stužku - záložku.

Svíčková chutná i bez brusinek. Dá se bez nich žít. Ale když jednou ochutnáme celou tu kombinaci - už nikdy příště svíčkovou bez brusinek...Súbor krátkych fejtónov z bežného života od obľúbenej autorky.

Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Asi budem lietať.Sbírka příběhů, zamyšlení a fejetonů od oblíbené autorky potěší a povzbudí nejen čtenářky, ale i mnohé muže. Obsahuje krátké čtivé texty o rodině a manželství, o vztahu s Bohem a o setkání s lidmi. Vše je nahlíženo osobitou optikou, jemným humorem i moudrým a laskavým nadhledem.

Známe je z dětských obrázkových Biblí, z vyprávění babiček, z kázání v kostele a nakonec i z narážek a odkazů v jiných příbězích. Obsah známe zpaměti. Postavy procvičujeme v biblickém pexesu nebo jsme je vybarvovali v omalovánkách. Přesto mohou hrdinové biblických příběhů ožít před našima očima a jejich život zavoní pachem ryb, potem únavy z dlouhé cesty nebo sladkou vůní vzácného parfému.Muži i ženy z těch dávných příběhů prožívali stejné věci jako my. Cítili radost, strach, hlad i žízeň. Zpívali si, hádali se, dlužili peníze, lovili ryby, čistili sítě, vařili jídlo, pásli ovce, nosili vodu. A všichni se nějakým způsobem setkali s Bohem. Pojďme přivonět k těm starým příběhům, mohly by se klidně stát i nám.

Co odstínů významů, příchutí a vůní se skrývá za slovem dar! Dávat i přijímat dary je velkým uměním. Každý z nás se ocitne v pozici dárce i obdarovaného mnohokrát za život, aniž by o to nějak zvlášť usiloval. Dary a dárky užíváme jako posly, kteří dovedou vyjádřit naši lásku, poděkování nebo úctu. Obdarování také patří k tomu nejpříjemnějšímu v životě dítěte. Jak se tedy stane, že v dospělosti člověk už mnohdy nic přijmout neumí a chce všechno oplácet? Stojí za tím naše pokora, nebo pýcha? A jak s tím vším souvisí vděčnost?

Co všechno pro nás znamená světlo? Symbolice světla rozumíme všichni a každý z nás o něm někdy mluví. Světlo najdeme v Bibli, milostných básních, odborných vědeckých pojednáních, na obrazech i v pohádkách. Světlem se můžeme zabývat také z hlediska různých oborů: fyziky, biologie, psychologie mezilidských vztahů i teologie. Na příkladech příběhů z běžného života – o žárovkách, semaforech, lžích, vysvětlování, ohňostrojích, betlémské hvězdě nebo třeba perníkové chaloupce – si uděláte o světle jasnější představu. 

Další knížka fejetonů od uznávané autorky, které lze užívat místo prášků na spaní. Uklidní, potěší a pozvedne srdce každé ženy, zejména té na mateřské dovolené.Titul vyšiel aj v slovenčine: Smiem byť nežná (2013).