Henri J. M. Nouwen

Náhodné stretnutie autora s reprodukciou Rembrandtovho obrazu Návrat márnotratného syna znamenalo začiatok dlhej duchovnej cesty, na ktorú sa vydal Henri Nouwen. Táto kniha je hlbokou meditáciou, v ktorej sa autor spytuje, kam ho Boh volá, aby plnil jeho vôľu. Najskôr sa vciťuje do úlohy mladšieho syna, ktorý sa vracia po mnohých sklamaniach domov, do otcovského domu. Potom sa stavia na miesto staršieho syna, ktorý kriticky, s istou dávkou urazenej samoľúbosti, nezúčastnene hľadí na otcovu milosrdnú lásku. Napokon sa stotožňuje s postavou odpúšťajúceho, láskavého a šľachetného otca. V úvahe o Rembrandtovom zobrazení tohto dramatického biblického podobenstva rezonujú témy návratu, odpustenia, zmierenia a lásky, ktoré v tejto knihe znovu objavuje každý, kto prežil osamelosť, odvrhnutie, žiarlivosť či hnev. Výzva milovať a odpúšťať, ale aj vedieť prijať lásku a odpustenie sú konečným cieľom, ku ktorému nám ukazuje cestu toto Kristovo podobenstvo. Kniha je inšpiráciou pre všetkých ktorí hľadajú istotu, túžia po odpustení a posilnení a chcú ponúknuť svoju bezvýhradnú lásku a nezištnú pomoc všetkým, ktorí to potrebujú.Kniha vyšla aj v českom jazyku: Návrat ztraceného syna

Cez trápenie k slobode. Kniha Vnútorný hlas lásky je ,,tajným denníkom“ Henriho Nouwena. Napísal ju v najťažšom období svojho života, keď náhle stratil sebavedomie, energiu pre prácu a život, zmysel života, vedomie, že je milovaný a aj jeho nádeje v Boha.A aj keď zažil mučivú bolesť, zúfalstvo a depresiu, bol ešte schopný viesť si denník, v ktorom mal pre seba duchovné povzbudenia na každý deň. Pre nespočetných mužov a ženy, ktorí žijú v bolesti zo zlomených vzťahov alebo trpia stratou milovanej osoby, je táto kniha sprievodcom a radcom, ktorá im dodáva novú odvahu, nádej a dokonca aj nový život.

Cesta do hĺbky a duchovný život. V tejto novej kolekcii článkov doteraz nezverejnených v knižnej podobe, Henri J. M. Nouwen skúma nezištnosť, povolanie a kľúč k duchovnej ceste – modlitbu. V krátkych úvahách zhrnutých v knihe Kristova nesebecká cesta Nouwen skúma tému modlitby, ktorá vedie iným smerom, ako cesta Krista a veci, ktoré nás od Neho vzďaľujú ako návnada úspechu, moci, pocitom byť dôležitým a nepostrádateľným.Vo svojom diele sa píše sám pre seba a pre svojich čitateľov, ako sa výberom správnej cesty modlitby môžeme stať podobným Kristovi v nesebeckom živote, ktorý budeme žiť nie len pre seba, ale hlavne pre druhých.

Úvahy o samote, celibáte, modlitbe a kontemplácii. Kniha sa zaoberá témou samoty, celibátu, modlitby. Je to kniha inšpiračná, vedúca k tichu a k počúvaniu Boha vo svojom srdci.

Roku 1983 Nouwen poprvé zahlédl reprodukci slavného Rembrandtova obrazu, na němž otec objímá marnotratného syna. Výjev ho naprosto uchvátil... Záhy se mu naskytla příležitost odjet do Petrohradu a strávit pár dní v tichu před originálem. Jednotlivé postavy na obraze k němu promlouvaly tak mocně, že o nich musel rozjímat po mnoho dalších let. Postupně se našel v obou synech, přičemž ale zjistil, že „ztracenější“ je ten starší, ačkoli se nikdy nevzdálil z otcova domu. A nakonec největší výzvou bylo pro autora povolání stát se milosrdným otcem, který už neřeší sebe, ale má otevřené srdce i náruč pro všechny „ztracené“. Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové, která knihu doporučuje jako výbornou pomůcku pro duchovní obnovy a exercicie. Henri J. M. Nouwen (1932–1996), katolický kněz, původem z Nizozemska, téměř dvacet let přednášel na několika amerických univerzitách včetně Harvardu. Tam se setkal s Jeanem Vanierem, zakladatelem Archy. Poté, co ji několikrát návštívil, nakonec opustil akademické prostředí a od roku 1986 žil takřka neustále s mentálně postiženými v komunitě Daybreak v Torontu. Napsal bezmála čtyři desítky knih, ale Návrat ztraceného syna mezi nimi vyniká jako vyzrálé víno.

Chtěl bych vám na těchto stránkách nabídnout k zamyšlení věc, která mi leží na srdci již několik let - spiritualitu čekání, které je v naší době tak důležité.Jak mluvit o pokoji? Chtěl bych vám v této útlé knížečce nabídnout teologii slabosti.

předmluva Jaro Křivohlavý. Žádný duchovní nemůže nikoho spasit. Může se jen těm, kdo jsou plni strachu a obav, nabídnout jako průvodce. A přece díky právě tomuto vedení lze spatřit první známky naděje. Je tomu tak proto, že sdílená bolest, je-li chápána jako cesta k osvobození, již není paralyzující, ale mobilizující. Když si uvědomíme, že před svými bolestmi nemáme utíkat, ale že je můžeme využít pro společné hledání života, pak se tyto bolesti mění z projevů zoufalství ve známky naděje.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Ranený uzdravovateľ (1999).

Deník moudrosti a víry. Psaní této ročenky se mi stalo skutečným duchovním dobrodružstvím .Poté, co jsem popsal celý sešit na běžná témata, jsem znenadání zjistil, že píši o Ježíši, ohnisku své víry. Dosud nikdy jsem o církvi nepsal. Když jsem na konci práce úvahy znovu pročítal, uvědomil jsem si, že jsem díky této knize vyjádřil svou víru a napsal své vlastní krédo.

Známy duchovný autor ponúka čitateľovi skúsenosť modlitby s ikonami na príklade štyroch slávnych ruských ikon – Trojica, Vladimírska ikona, Spasiteľ a Zoslanie Ducha Svätého –, ktoré významne ovplyvnili jeho život.

Obidve časti tejto knihy — homilia o Márii a denník z púte Henriho Nouwena do Lúrd — obsahujú úvahy o jeho vzťahu s Ježišom a Máriou. Mária je jeho „nežnou sprievodkyňou", ktorá ho drží za ruku a vedie k hlbšej jednote so svojím Synom. V Lurdoch autor nanovo objavuje v sebe „sväté miesto". Pozýva nás k tomu, aby sme objavili dieťa vo svojom vnútri a zbavili sa „falošnej dospelosti" našej doby. Bolesť definuje ako „prerušenú lásku" a prihovára sa k „trpiacej generácii".

„Duchovný je povolaný zakúsiť vo vlastnom srdci utrpenia svojej doby a z tohto poznania vychádzať pri svojej službe. Či už sa snaží vstúpiť do vykoľajeného sveta, chápať a spolucítiť s kŕčovitou generáciou, alebo sa zhovárať s umierajúcim človekom, jeho službu nebudú vnímať ako opravdivú , ak nebude vychádzať zo srdca zraneného utrpením, o ktorom hovorí. Duchovný môže ponúknuť svoje vlastné rany ako zdroj uzdravenia." (autor)

Spisy o míru a spravedlnosti. Katolický kněz nizozemského původu Henri J. M. Nouwen (1932–1996) zprvu působil jako pedagog mj. na Yaleově a Harvardově univerzitě, ale později zasvětil svůj život práci s duševně postiženými lidmi v arše Daybreak v kanadském Torontu.Ve svém životě a díle kladl zvláštní důraz na kontemplativní modlitbu. Bezprostřední kontakt s Bohem považoval za velmi důležitý, avšak spása skrze víru byla pro něho ještě důležitější, stejně jako soucit a solidarita s trpícími.

Paradox následování Krista. Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka (Flp 2,6-8).

Fred je mladý neveriaci Žid, newyorský novinár. Ako mnohí jeho súčasníci na celom svete, je presvedčený, že jeho zamestnanie, životný štýl a existenčné starosti mu nedovoľujú sa starať o čokoľvek duchovné. Henri Nouwen sa stal jeho priateľom a rozhodol sa napísať pre Freda a pre ľudí jemu podobných knihu. O tom, akí sú vzácni, jedineční, ako ich má Niekto rád. Ak chcete dopriať príjemné pohladenie svojej duši, prečítajte si túto knihu.Hentri J.M. Nouwen je jeden z najvýznamnejších duchovných spisovateľov v Severnej Amerike. Prednášal na popredných amerických univerzitách, desaťročie pracoval v komunite postihnutých ľudí a ich asistentov Archa.

Autor, americký duchovný spisovateľ, ktorý si už získal slovenských čitateľov svojou knihou Návrat márnotratného syna, sa v tejto útlej knižke zamýšľa nad úlohou a podobami duchovného vodcovstva v budúcom storočí. Zároveň opisuje svoju skúsenosť, ktorú so svojím neobvyklým spoločníkom zažil pri prednáške na túto tému.

Když se roku 1986 stal Henri Nouwen duchovním jednoho z domů společenství Archa, měl již za sebou poměrně dlouhou cestu kněze, vysokoškolského učitele, spisovatele a duchovního člověka. Netušil, že se na tomto nenápadném místě v Kanadě dotkne velikého tajemství lidského bytí a do hloubky pochopí, že i ten nejpostiženější a v lidských očích nejméně přínosný člověk přichází do světa s jedinečným posláním.Otec Nouwen byl brzy po příchodu do Archy požádán, aby každé ráno pomáhal jednomu z kmenových členů s přípravou na den. Měl jim být těžce postižený Adam, nemluvící, odkázaný na vozík, sužovaný častými epileptickými záchvaty. Jakmile si uvědomil, co se po něm, nepraktickém člověku bez zdravotnické kvalifikace, žádá, zděsil se: „Proč chtějí, abych se zrovna já, nejneschopnější ze všech lidí v domě, staral právě o Adama, a ne o někoho s menším postižením?“Odpověď byla stále stejná: „Tak můžeš Adama poznat.“Adam se otci Nouwenovi stal osobním zvěstovatelem Božího slova, byť tak činil beze slov. Nemocný uzdravoval svého ošetřovatele. Velmi brzy po Adamově smrti pocítil autor potřebu změnit své tvůrčí plány, a místo knihy o apoštolském vyznání víry napsat svědectví o deseti letech života s těžce postiženým člověkem, který mu velmi zvláštním způsobem zjevoval našeho Pána. Adamův příběh vystavěl podle Ježíšova života. A touto útlou knížkou se uzavřela i jeho literární činnost a duchovní cesta.