John Locke

Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovu představu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativní psychologii. Svou třetí částí vytváří novověkou sémantiku. V závěrečné čtvrté části formuluje stupně a meze poznání, včetně toho, jak poznávat „deisticky“ Boha. Dílo vyprovokovalo Leibnize k obšírné replice a Berkeleye k psychofyzickému paralelismu. Kniha patří mezi základní publikace novověkého myšlení. Autor je považován nejen za klasika tzv. empirismu, ale právemse řadí také mezi stěžejní autory moderního liberalismu.