José Tolentino Mendonca

Umění duchovního hledání. Autor vychází z biblického podobenství o nalezeném a znovu ukrytém pokladu, ale jen do okamžiku, kdy nálezce vše své prodá, aby mohl koupit pole s pokladem. Kniha nám ukazuje, jak se Boží lásky – tohoto pokladu – často chceme násilím zmocnit, přitom nejsme schopni se jí odevzdat a nechat se jí prostě obejmout.Autor nás provází jednotlivými stupni zrání a rozpoznávání skutečné hodnoty našeho pokladu, např. jak máme „rozsvítit lampu“, „zamést“, „naučit se žít s krásou“, „modlit se, až už to víc nepůjde“, abychom porozuměli Božímu sdělení, že náš život má být služba a oddanost lidem.

Na cestě k teologii přátelství. Kto je skutočným priateľom?Kto sa ním môže stať?Keby mal niekto odpovedať na tieto otázky, možno by sa cítil rozpačito. Opísať povahu priateľa a ten zvláštny pocit, ktorý sa dostaví vždy v jeho prítomnosti, je jednoducho nemožné. V dnešnej spoločnosti stráca priateľstvo svoje pôvodné hodnoty. Presadzuje sa teória, že priateľstvo medzi mužom a ženou neexistuje, že ľudia nedokážu cítiť lásku inak ako telesne. Hovorí sa veľa lásky a málo priateľstva.Nová kniha José Tolentino Mendonça Přátelství je více než láska slúži ako orientačný bod. Kapitolou po kapitole autor ukazuje cestu pravého priateľstva, ktoré pramení z Biblie. Teraz je čas na to, aby všetci spojili svoje hlasy v chvále vďaky za priateľov.

Známý myslitel stojí ve své knize před náročnou výzvou – chce věřícím i nevěřícím přiblížit slova modlitby Otče náš, modlitby navýsost křesťanské, kterou Tertulián označil za shrnutí celého evangelia. Jeho rozhodnutí oslovit také nevěřící není nějakým ústupkem vůči světu – vyvěrá totiž z přesvědčení, které je výsledkem zralé víry: že Ježíš je „pánem lidstva“, že každý člověk je Božím obrazem a že vše, co je lidské, zároveň souvisí s Bohem.Tato otevřenost i vůči těm, kteří nevěří, věřit nemohou nebo neumí, dává sevřený a prostý ráz perspektivě, z níž autor pohlíží na život a křesťanskou víru. Podle autora modlitba Otče náš vystihuje lidství každého člověka do té míry, že se v ní každý může najít. Všichni lidé jsou bytostmi touhy, cítí potřebu chleba i odpuštění, bojují se zlem a žijí na zemi, která už díky Vtělení není místem oddělujícím lidi od Boha, ale naopak jediným místem, které setkání člověka s Bohem umožňuje. (z předmluvy Enza Bianchiho)