Marie Svatošová

Táto kniha nadväzuje na predchádzajúcu publikáciu Normálne je veriť. V ďalších osemdesiatich intímnych dialógoch s Pánom autorka názorne ukazuje spôsob, ako je možné pri čítaní Biblie a modlitbe inšpirovanej jej textami krok za krokom lepšie poznať Boha, i samého seba. Tykadlom viery sa snaží čitateľa svojou otvorenosťou a nadšením vyprovokovať, aby vo vlastnom záujme vybral Bibliu z knižnice a začal s ňou pracovať. Otvorí sa mu bohatý svet o akom ani nesníval.

Radostné poselství P. Ladislava Kubíčka (4.vydanie). V souvislosti s 20. výročím mučednické smrti P. Ladislava Kubíčka, které připadá na 11. září 2024, vychází tato zásadní kniha již ve 4. vydání.V posledním roce života Ladislav mluvil o své blížící se smrti hodně často. Když jsem toho už měla dost, zeptala jsem se: „Proč mi to pořád děláš? To mě na to chceš připravit, abych pak nevyváděla, nebo co?“ Pro odpověď nešel daleko: „To by mi bylo hodně líto, kdybys pro mě aspoň dva dny nebrečela.“ Uplynul celý rok a já jsem si ty dva povolené dny ještě nepotřebovala vybrat. Přirozeným způsobem si to vysvětlit nedovedu. Když mě 11. září 2004 po ránu zastihla telefonická zpráva o vraždě třebenického faráře, nevěřila jsem vlastním uším, a současně jsem ho vedle sebe vnímala živého. Ujišťoval mne: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Dodnes jsem žádnou výpověď nedostala, tak pokračuji. A jestli si ďábel myslí, že se tím mordem Ladislava konečně zbavil, šeredně se mýlí. Znám Ladislava dobře. Stejně jako se s láskou jednotlivě věnoval a žehnal každému z nás, bude se věnovat a žehnat - neomezen prostorem a časem - každému jednotlivému čtenáři, který se mu svěří do péče. (Marie Svatošová)O svou vzpomínku na P. MUDr. Ladislava Kubíčka se chtěly podělit stovky lidí. Autorka jejich dopisy zpracovala a poskládala z nich vzpomínkovou knihu. Text je doplněn více než stovkou fotografií, úryvky z dopisů a zápisky těch, kteří se u Ladislava zpovídali a radili se s ním. Podařilo se tak zachytit vrstevnatou a charismatickou osobnost muže z rodu, který je dnes téměř na vymření: z rodu opravdových duchovních průvodců. Vychází v 3. vydání.

Číta: Aleš Palán, Marie Svatošová Celkový čas: 10 hodín Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytíMarie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt.Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života.

Z exercicií L. Kubíčka vybrala Marie Svatošová. Druhý díl zápisků z exercicií P. Ladislava Kubíčka opět vybrala a sestavila Marie Svatošová. Podkladem jí byly vlastní zápisky z duchovních cvičení, jak je v letech 1976 - 2004 absolvovala na mnoha Kubíčkových severočeských „štacích,“ na které byl překládán a kam za ním stále jezdily zástupy především mladých lidí. Z Kubíčkových inspirativních úvah doslova čiší jejich praktičnost - nešustí papírem frází, ale pulzují krví života. Tou krví, kterou 11. září 2004 sám prolil, když byl na své faře v Třebenicích zavražděn. Závěr knihy tvoří svébytná Kubíčkova Křížová cesta, která nemůže mít obvyklých čtrnáct, ale má patnáct zastavení. Vždyť Kristus vstal z mrtvých, radujte se!

Z exercicií L. Kubíčka vybrala Marie Svatošová. Kniha přináší myšlenky Ladislava Kubíčka z jeho duchovních cvičení, jak si je zapsala, a nyní vybrala Marie Svatošová. Nabízí tři okruhy úvah: svoboda, plnění Boží vůle, manželství a vztahy obecně. Texty vybrané z více než 1200 citátů jsou uspořádány tak, aby přinášely nový pohled než dosud publikované práce L. Kubíčka.

Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Kněz Ladislav Kubíček ve vzpomínkách přátel: od dětství na Ukrajině, studia v Brně, práci v dolech, nasazení u černých baronů, působení ve zdravotnictví, a posléze i v řadě severočeských farností. Dvoubarevně tištěná kniha je doplněna více než stovkou fotografií a citáty z dopisů otce Ladislava.

Kniha Máme proč se radovat volně navazuje na předcházející dvě publikace Marie Svatošové (Normální je věřit a Tykadlem víry). Autorka v osmdesáti krátkých úvahách nad Písmem probouzí ve čtenářích vědomí, že k autentickému životu z víry neodmyslitelně a zcela přirozeně patří radost. Radost z prožívané zkušenosti milovaného Božího dítěte. Radost, kterou nepohltí lidské zklamání, trápení nebo bolest. Radost sdílená, prožívaná ve vztahu, radost spojují nebe se zemí.

Dorazila som na výpadovku, postavila sa chrbtom k Plzni, čelom k Prahe, modlila som sa ostošesť, ale len chvíľku. Rozhodne to bolo menej než päť minút. Zatiaľ neprešlo ani jediné auto. Ako hovorím, nič nenechávam náhode, a tak som svoje prosby smerované hore konkretizovala : "Pane Bože, prosím ťa veľmi rýchlo mi niekoho pošli. Ale žiadneho gaunera!" Sotva som to v duchu dopovedala, ozvalo sa mi za chrbtom : "Pani doktorka, čo tu robíte?" Že moje naliehavé prosby Boh vyslyší, o tom som nepochybovala. Ale že mi pošle práve biskupa Radkovského, to som sa veru nenazdala. Šliapol na plyn, v polovici cesty do Plzne môj autobus predbehol, zastavil ho, ja som prestúpila a on to otočil na juh, kam mal pôvodne namierené. Trúfa si to azda niekto vysvetliť ako náhodu?Kniha vyšla aj v českom jazyku Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou (česky).

Kniha O naději s Marií Svatošovou se loni stala jedním z nejúspěšnějších titulů Karmelitánskeho nakladatelsví. Ve stejné edici nyní tatáž autorka vydává knížku o náhodách. Spolu se svými čtenáři se za pomoci řady konkrétních příběhů zamýšlí nad tím, jestli náhody vůbec existují. Na novou knihu se zakladatelka hospicového hnutí MUDr. Svatošová připravovala skoro rok, aby jí pak napsala v deseti dnech. „Na některé lidi musí být přísnost. A tak jsem si dala domácí vězení, vytvořila si klášterní podmínky a píši,“ informovala autorka redakci v době, kdy nad Náhodičkami seděla. „Zažívám něco zvláštního, co neznám. Snažím se pokud možno víc modlit než psát a cítím, že to moc pod kontrolou nemám. Jde to nějak samo, ale mimo mě. Buď se o mě pokouší Alzheimer, nebo tu pouze plním funkci jakéhosi automatu na zapisování - o to první nestojím a toho druhého nejsem hodna. Ráda bych, aby to fungovalo jako setba. Každé ráno prosím o několik zrníček s neporušenou, dobrou klíčivostí. O pomoc Ducha svatého prosím a s jeho pomocí počítám. Ale že večer nevím o čem jsem psala a musím si to po sobě jít přečíst (dokonce i nadpisy), to mě vyvádí poněkud z míry,“ přiznává se autorka. Čtenáři, kteří Marii Svatošovou znají a mají ji rádi však z míry vyvedeni nebudou: čeká je jako vždy moudré, hutné a vtipné vyprávění. Ostatně: Knihu O naději psala podle vlastních slov M. Svatošová za pomoci své zemřelé maminky. Nyní se obracela přímo na Ducha svatého. Řekněte - víte o lepším doporučení?

Čtyřicet krátkých úvah nad Písmem je vlastně čtyřicet velmi osobních rozhovorů autorky s Bohem o nejrůznějších záležitostech každodenního života. Učí nás žít z víry v naší všednodennosti, doslova i „mezi hrnci“, jak to vyjádřila kdysi Terezie z Avily.Co se změnilo tak zásadního od doby Mojžíšovy, že si já, důchodkyně bez teologického vzdělání, mohu s Bohem povídat doma v kuchyni, v pantoflích, s tváří nezahalenou, a ještě u toho škrabat brambory? Vím bezpečně, kdo se nezměnil – nezměnil se Bůh. O něm je psáno, že „je stejný včera, dnes i navěky“. Změnili jsme se my? Nemáme už k Bohu tu úctu a respekt, jaké měl Mojžíš? Kde bereme odvahu mluvit s ním od rána do večera o všem, co nás napadne?A co když to není z naší strany odvaha a dětská důvěra, ale rouhání a nehorázná drzost? Máme vůbec právo obtěžovat Boha svými malichernostmi a starostmi? (Marie Svatošová)

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán. Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu. V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny.“ Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. „Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát,“ říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. „Nicméně přeji všem pevné zdraví,“ dodává.

Umět se vžít do situace nemocného není snadné. Dokud to člověk sám nezažije, možná si ani dost dobře neuvědomí, co všechno pacient ztrácí. Může to být jméno, postavení, životní jistota, soukromí, stud, životní rytmus, práce, stravovací zvyklosti, volnost pohybu, možnost aktivity atd. K tomu všemu navíc přibyla bolest, slabost, obavy, nepříjemná vyšetření a možná i nepříjemní spolupacienti a mnoho dalšího, převážně také ne zrovna příjemného.

O prázdninách přišla moje kmotřenka Janička s nápadem: „Budeme si mailovat.“ A začala. Deštivé počasí nám přálo, stránky přibývaly. Jednoho dne jsem se svěřila Janičce, jak ráda bych si takhle povídala i s jinými svými kmotřenci... A zase přišla s nápadem: „No tak můžeme z toho, o čem si píšeme, udělat knížku a dáš jim ji.“ Nasadila mi brouka do hlavy. A pak jsem si dodala odvahy a poslala ukázku naší korespondence do Karmelitánského nakladatelství. Výsledek je tato kniha.

Kniha Tykadlem víry navazuje na předešlou publikaci Normální je věřit. V dalších osmdesáti intimních dialozích s Pánem autorka názorně ukazuje způsob, jak lze při čtení Bible a modlitbě inspirované jejími texty krok za krokem lépe poznávat Boha, i sebe sama. Snaží se čtenáře svou otevřeností a nadšením vyprovokovat, aby ve vlastním zájmu vyndali Bibli z knihovny a začali s ní pracovat.

O naději • Bůh mezi hrnci • Náhody a náhodičky. Krásné a smysluplné úvahy pro ty, kdo bloudí, pro ty, kdo věří, i pro ty, kdo hledají. V každém okamžiku našeho života autorka odkrývá paprsky věčnosti. Tři knížečky jejích postřehů vycházejí v novém, přehlédnutém a doplněném, vydání.Bůh mezi hrnci„Co se změnilo tak zásadního od Mojžíšových dob, že si já, důchodkyně bez teologického vzdělání, mohu s Bohem povídat doma v kuchyni, v pantoflích, a ještě u toho škrabat brambory?“Autorka odtajňuje něco ze svého vztahu s Bohem. Svěřuje se mu, oslovuje ho, vyzývá i trochu provokuje. Ví, že Bohu nejsme jedno – a chce, aby ani On nebyl jedno nám.Náhody a náhodičkyJe všechno zlé pro něco dobré? Existují náhody? Nebo je vše dílem Boží prozřetelnosti? A v jakém smyslu?Autorka je bytostně přesvědčena o tom, že svět i každý z nás je v Božích rukou. Umí o tom krásně vyprávět – a povzbuzuje při tom všechny, kteří si Boží péčí o náš svět nejsou jistí.O nadějiPostřehy a úvahy o naději uprostřed všedních dnů, na úpatí životních zkoušek i ve stresu mezních situací. Jak živit a jak si uchovat naději? A jak ji povzbuzovat u druhých?Nejdůležitější jsou otevřené oči a otevřená srdce. Opakovaně vydávaná knížečka povzbudí, posílí a inspiruje ty, kterým právě není do jásání.

V intimních dialozích s Pánem autorka názorně ukazuje způsob, jak lze krok za krokem lépe poznávat Boha, i sebe samotného. Ve snaze usnadnit orientaci lidem Boha hledajícím, neváhá dovolit jim nahlédnout do hlubin vlastní duše. Křesťany, kteří se dvacet roků po revoluci stále ještě bojí k Bohu veřejně přiznat, kniha povzbudí, a jejich sebevědomí zdravě pozvedne. Křesťany, kteří mají Bibli zasunutou v knihovně, se snaží vyprovokovat, aby ji ve vlastním zájmu oprášili a začali s ní pracovat.Pokračovanie tejto knihy nájdete v publikácii Tykadlem víry (2010).

Marie Svatošová se v pěti úvahách zamýšlí nad problémem, jak pomoci lidem hledajícím smysl života a přitom se zatím nesetkali s křesťankou nadějí. Chci-li hledajícímu člověku účinně pomoci, musím se přizpůsobit jeho možnostem, schopnostem a potřebám. Častou námitku typu „kdyby byl Bůh, nemohl by se na to dívat“, mohu otočit naruby: Kdyby Bůh nebyl, jak by bylo možné to či ono? Mohlo se to všechno tak dokonale naprogramovat a zařídit samo od sebe?

Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Kniha, která reflektuje celý život MUDr. Kubíčka ve vzpomínkách přátel: od dětství na Ukrajině, studia v Brně, práci v dolech, nasazení u černých baronů, působení ve zdravotnictví, a posléze i v řadě severočeských farností. Dvoubarevně tištěná kniha je doplněna více než stovkou fotografií a citáty z dopisů otce Ladislava.

Každý z nás jistě už zažil situaci, kdy by se mu hodil drobný dárek pro své přátele, blízké nebo třeba spolupracovníky. Miniperly jsou právě takovouto drobností, která může potěšit …

Každý z nás jistě už zažil situaci, kdy by se mu hodil drobný dárek pro své přátele, blízké nebo třeba spolupracovníky. Miniperly jsou právě takovouto drobností, která může potěšit …

Marie Svatošová se jako praktická lékařka více než 20 let cíleně věnovala rodinám, ve kterých někdo umíral. V lednu 1990 opustila svou ordinaci, aby realizovala myšlenku hospice, kterou znala ze samizdatové literatury. Za několik let byl otevřen první český hospic. Dnes se staví osmý a další se chystají. O této problematice napsala M. Svatošová knihu „Hospice a umění doprovázet“, která vyšla v celkovém nákladu 30.000 výtisků.

s předmluvou Dominika Duky. Kniha poslouží nejen rodičům, ale i kněžím při setkání s rodiči dětí, připravujících se k prvnímu sv. přijímání nebo na křest svých dětí.Líbí se Bohu, co mu zpíváme v kostele, i když se to nelíbí mně?K čemu je dobré to, co se děje v kostele?Jak to vypadá v nebi?Má Bůh rád také zlé lidi?Proč je na světě dobro a zlo?Kdo stvořil Boha?Už dal Bohu někdy někdo facku?Proč Ježíš nezůstal s námi na zemi?Proč se neděje to, co bych chtěla?Jaké je to umřít?Bude konec světa? Kdy?Jak to, když první lidé byli Adam a Eva, tak jsou vykopávky pravěkých lidí?Na otázky odpovědají: Jiřina Prekopová; David Eben; František Kunetka; František Václav Lobkowicz; Tomáš Machula; Ludmila Muchová; Adolf Pintíř; Mireia Ryšková; Vladimír Smékal; Marie Svatošová; Tomáš Tyc; Marek Orko Vácha.