Pavel Barša

Diskuse o povaze románu nejsou věcí minulosti. Naopak, skýtají prostor pro přemýšlení o dnešku.Klimatická a koronavirová krize mají vedle svých bezprostředních, doslova fyzických dopadů i jeden překvapivý důsledek filosofický. Jak lze ve světě, kde každé soukromé rozhodnutí ovlivňuje planetu či veřejné zdraví, utvářet společné politické vize budoucnosti? Podobně jako byly revoluční narativy dvacátého století - fašismus a komunismus — pohřbeny svým vlastním tragickým uskutečněním, i neoliberální víru v neomezený trh a svobodu individualit podkopává omezená kapacita planety a znovuobjevená křehkost lidského zdraví nebo globálního řádu. Do politiky vstoupily po několika dekádách zdánlivé strnulosti neživé entity, smrt a válka. Rozpohybovaly se dějiny a my se o nich učíme znovu přemýšlet. Jedním z prostorů, v nichž se tradičně promýšlela dějinná dynamika a její zákonitosti, byl a je román. Autoři jako György Lukács či raný Milan Kundera propojovali román s dějinami v ideji „velké epiky, v níž se malé příběhy jednotlivců prostupují s velkými příběhy národů či tříd. Literární modernismus však román vysmekl z totálnosti eposu, když začal zachycovat každodenní skutečnost v její nejednoznačnosti, neukončenosti a subjektivitě: jako by se hrdinou dějin mohl stát kdokoliv, dějinami cokoliv. Pavel Barša konfrontuje myšlení o románu nejen s historickou zkušeností dvacátého století, ale rovněž s realitou století jednadvacátého a za pomoci autorů jako Michail M. Bachtin, Erich Auerbach nebo Bruno Latour oživuje debatu o románu coby místu dějin.

Kniha seznamuje se základními fakty a pojmy spjatými s mnohoznačným termínem multikulturalismus. Diskutuje filozofická zdůvodnění multikulturalismu pocházející z komunitaristického, liberálního i radikálního tábora. Zároveň stručně seznamuje s přístupy k mezirasovému a mezikulturnímu soužití v USA, Austrálii a Kanadě i v západní Evropě. V perspektivě těchto západních zkušeností pak rýsuje základní východiska politiky soužití Čechů a Romů v České republice.

Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. Je jednání států řízeno normami společenství, které mají svou vlastní váhu, nebo každý jedná pouze ve svém zájmu a v mezinárodních vztazích převládá anarchie, v níž bezpečí zajišťuje jen vlastní síla? Podobně jako v jiných oborech sociálních věd i v mezinárodních vztazích se uplatňuje řada často i protichůdných teorií. Rychlý vývoj a proměnlivost předmětu zkoumání i jeho chápání implikují potřebu objasňování teoretických východisek. Nejde jen o vědecké analyzování, teoretické poznatky jsou nezbytným východiskem pro každodenní politickou praxi. Autoři předkládají významná témata z teorie mezinárodních vztahů. Kromě neopominutelných otázek vyplývajících z klasických přístupů (realismu, liberalismu, konstruktivismu) se věnují současným tématům evropské integrace, globalizace, hegemonie a multilateralismu.

Kniha zkoumá psychologické a etické předpoklady sociálního a politického řádu. Jejím východiskem je tázání po politických důsledcích ontologie imanence vypracované Spinozou, Bergsonem a Nietzschem. Myšlení těchto myslitelů, ale také Augustina a Pascala je konfrontováno z liberální ideou spravedlnosti jako reciprocity.Tato filosofická perspektiva je pak napojena na současné sociologické analýzy schopnosti aktérů navázat sociální pouto (L. Boltanski, A. Caillé ad.) V závěru autor předkládá vlastní typologii těchto „sociálních kompetencí“ a jim odpovídajících forem sociální interakce.

Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. Je jednání států řízeno normami společenství, které mají svou vlastní váhu, nebo každý jedná pouze ve svém zájmu a v mezinárodních vztazích převládá anarchie, v níž bezpečí zajišťuje jen vlastní síla? Podobně jako v jiných oborech sociálních věd i v mezinárodních vztazích se uplatňuje řada často i protichůdných teorií.Rychlý vývoj a proměnlivost předmětu zkoumání i jeho chápání implikují potřebu objasňování teoretických východisek. Nejde jen o vědecké analyzování, teoretické poznatky jsou nezbytným východiskem pro každodenní politickou praxi.Autoři předkládají významná témata z teorie mezinárodních vztahů. Kromě neopominutelných otázek vyplývajících z klasických přístupů (realismu, liberalismu, konstruktivismu) se věnují současným tématům evropské integrace, globalizace, hegemonie a multilateralismu.