Pavel Kosatík

Číta: Jakub Hrůša Celkový čas: 16 hodín 9 minút Asi u nás nebude člověka, který by si letos, v jubilejním Roce české hudby, nepřipomínal hudebního skladatele Bedřicha Smetanu (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby. Složil Prodanou nevěstu, Mou vlast a Louisinu polku a potom chudák ohluchl a umřel, je to smutný příběh. Jak o hudebním skladateli psát? Většinou se to dělá dvěma způsoby. Vědecké monografie popisují fakta shromážděná sběrem archivního materiálu: čím víc faktů, tím preciznější portrét, má se za to.Pavel Kosatík v této knize zkouší jít ještě jinou cestou. Studiem pramenů došel k závěru, že faktů je k dispozici možná dost, že jsme je ale, právě s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako toliko zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď.Pavel Kosatík: Bedřich Smetana - Životopis | Čte Jakub Hrůša | Režie Jitka Škápíková | Zvuk, střih a mastering Karolína Škápíková | Hudba variace skladeb Bedřicha Smetany v podání Ivo Kahánka | Natočeno ve studiu S Pro Alfa CZ | Grafiku CD podle původní knižní obálky adaptovala Yvone Baalbaki | Foto Jakuba Hrůši © Marian Lenhard | Produkce S Pro Alfa CZ | Supervize Alena Brožová | Vydala Euromedia Group, a. s. - Témbr, v říjnu 2024. | Nahrávka vznikla podle knižní předlohy. Copyright © 2024 Pavel Kosatík | All rights reserved | Vydala Euromedia Group, a. s. - v edici Universum v roce 2024.

Číta: Ivan Trojan Celkový čas: 4 hodiny 18 minút Emil Běžec - audiokniha obsahuje úryvky z prvního uceleného životopisu sportovní legendy doplněné dokumentárními nahrávkami. Čte Ivan Trojan.„Byl jednou jeden Emil, běžec, Zátopek. Běhal a běhal, celý život, všem utíkal a vyhrával. Nikdy nevzdal ani jeden závod. Všechno dělal kvůli lidem. Zjistil, že když vyhrává, dělá jim to skoro takovou radost, jako kdyby běhali sami, a tak se snažil vyhrávat co nejčastěji. Závodil a vyhrával, aby měli radost. Vycházelo mu to. Měli.“Emil Zátopek (1922-2000), největší český sportovec všech dob. Držitel čtyř zlatých a jedné stříbrné olympijské medaile. V Londýně (1948) vyhrál v běhu na 10 000 metrů a skončil druhý na poloviční trati. V Helsinkách (1952) dosáhl dokonce zlatého medailového hattricku: zvítězit v běhu na 5 000 a 10 000 metrů a zároveň v maratonu se od té doby nepodařilo už žádnému dalšímu sportovci. Trojnásobný mistr Evropy, patnáctinásobný mistr ČSR. Překonal 61 československých a 18 světových rekordů. Nejlepší sportovec světa v letech 1949 a 1952.„Emil Zátopek byl na vrcholu ve čtyřicátých a padesátých letech, za nacistů a raných komunistů: v nejhorších dobách, jaké naše země v 20. století zažila. Dokázal si však na poměrech vyvzdorovat životní příběh, který dodnes fascinuje svět. Dosáhl fenomenálních úspěchů, ale ještě zajímavější než jeho rekordy se zdá cesta, kterou k nim urazil. Byl to povahou bytostný dělník, obyčejný člověk. Svou metodu intervalového tréninku, kterou přepsal dějiny atletiky, si vymyslel od A do Z sám, jako když Edison vynalézal žárovku. Ani jako světový běžec číslo jedna nebyl štvancem výkonů, běhal pro radost a nakazil touto radostí miliony lidí. O člověku, jehož tréninkové dávky (maraton denně) by nikdo jiný nepřežil, zároveň psali: „Běhá jako my.“ A nebyl v tom rozpor: opravdovost, s jakou bojoval sám se sebou i se soupeři, lidé vnímali jako obecné podobenství lidského osudu.Ne ve všech životních soubojích byl stejně úspěšný jako na závodní dráze. Svůj největší zápas s komunistickým režimem, který zahájil v roce 1968, nevyhrál. Ale i prohry patří k lidským příběhům, včetně příběhu fenomenálního Emila Zátopka.“Pavel Kosatík

V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé. Pavel Kosatík studiem pramenů došel k závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast, cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních skladeb psaných pro klavír. Mějme Bedřicha Smetanu více rádi. Pusťme si ho z povědomí do vědomí. A pak do světa.