Radomír Malý

Tato odborná publikace je fakticky dílem PhDr. Radomíra Malého, jenž si vzal za základ a inspiraci spis Apologetická abeceda P. Konráda Kubeše SJ z doby krátce po 2. světové válce. Jde o snahu očistit dějiny katolické církve od nánosů lži a pomluv a rozlišení pravdy od mýtů a výmyslů, byť nevyzní vždycky ve prospěch katolíků.

Málo známé informace o pronásledování křesťanů. Pokud očekáváte, že kniha je „vědecky fundovanou“ a „vyváženě objektivní“ studií, tak jste na omylu. Právě tím toto dílo být nechce a není. Proč? Důvod je jednoduchý. Babylonské zmatení jazyků v rámci současného protikatolického newspeaku dává totiž termínům „vědecky fundovaný“ a „vyváženě objektivní“ jiný obsah, než tomu bylo dříve.Nutno vycházet z toho, že o Katolické církvi a jejich dějinách se systematicky již od osvícenských, nebo spíše ještě od protestantských dob lže. To tedy trvá nejméně 200 nebo dokonce až 400 let. Tak se v podvědomí už řady generací včetně věřících katolíků hluboce zakódovalo přesvědčení, že Katolická církev má na svědomí obrovskou část, ne-li dokonce většinu krvavých zločinů, které kdy byly v dějinách lidstva spáchány: křížové výpravy, upalování kacířů, inkvizice, náboženské války… to všechno je aksiomatem, dogmatem novověké společnosti jakéhokoliv ražení. Ať už se jednalo o liberální, nacistické nebo komunistické školy, vždycky si žáci a studenti odtud odnášeli tento stejný pohled na Katolickou církev…

Převážná část katolíků zastává názor, že inkvizice byla institucí, která se svou bestiální krutostí zapsala do dějin jako jejich nejčernější skvrna. Ačkoliv existují historické důkazy o pravém opaku je Církev systematicky terčem útoků, jež nacházejí zdroj inspirace právě v této lži.Zmizí ze školních učebnic dodnes hlásané báje, jako je Galileovo: „A přece se točí?!“ i další výplody protikatolické propagandy? Navzdory faktu, že světu byly předloženy významné údaje bořící černý mýtus o inkvizici (zpráva z mezinárodního symposia o inkvizici, z r. 2002 – svazek o 783 stranách), zdá se, že není v zájmu Říma na tomto ustáleném mýtu cokoli měnit.Samotný papež Jan Pavel II. začal „přípravy“ na rehabilitaci inkvizice (zanedlouho po odhalení těchto faktů) tím, že se před světem znovu omluvil za všechny její „zločiny“ spáchané v minulosti. Omlouvá-li se ovšem pouze jediná Katolická církev tam, kde se měli omlouvat i jiní a současně nejsou zmíněna fakta o pozitivním významu této instituce ve své době (o nichž mezinárodní symposium podalo nezvratné důkazy), vyzní nakonec tento akt nejen jako další sebeobviňování Církve, ale i chvalozpěv na úspěšnou proticírkevní demagogii vžitou do podvědomí milionů lidí, podobně jako ne náhodou vyumělkované lži evoluční teorie.

Publikace určená širší veřejnosti. Autor popularizačně zachycuje stěžejní body dějin Církve od Ježíše Krista až po II. vatikánský koncil a současnost, nevyhýbá se ani ožehavým tématům. Lektoroval ThLic. PhDr. František Jindřich Holeček OM.

Církevní dějiny II.. Doba osvícenství, romantismu a s nimi spojeného národního obrození znamená mimo jiné i odklon od tradičních náboženských hodnot, konkrétně těch, které byly preferovány pobělohorským protireformačním katolicismem a barokní kulturou. Tato linie je zřejmá v literatuře, ve filozofii, dokonce i v katolické teologii. Nejlépe a nejvýstižněji však ilustruje celý tento vývoj české obrozenecké divadlo. Jsem přesvědčen, že repertoár divadelních her, jejich obsah, dialogy a monology jednotlivých postav vypoví o skutečné atmosféře doby víc než studium úředních pramenů a knižních děl.