Sofokles

Číta: Soběslav Sejk, Martin Štěpánek, Bohuš Záhorský, Eduard Kohout, František Hanus, Luděk Munzar, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, František Smolík, Bohumil Bezouška, Klára Jerneková, Karel Höger, Bohumil Švarc, Čestmír Řanda, Antonín Zíb, Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka, Jaroslava Drmlová, Saša Rašilov, Marie Vášová, Jaroslav Mareš, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Jarmila Krulišová, Blažena Holišová, Václav Švorc, Eliška Poznerová, Vlasta Fabianová, Jiří Dohnal, Anna Sedláčková, Emil Konečný, Emil Bolek, Oldřich Hoblík, Bohumil Eisman, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Jeviště Zdeňka Štěpánka - audiokniha obsahuje ukázky hereckých rolí Zdeňka Štěpánka.Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně:Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště.Dr. Olga Spalová

Číta: Martin Růžek, Eduard Kohout, Václav Vydra, Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Alena Kreuzmannová, Jaroslav Průcha, Oto Rubík Celkový čas: 1 hodina 18 minút Václav Vydra starší (*29. dubna 1876 - †7. dubna 1953)se narodil do rodiny vojenského hudebníka a kapelníka. V prvním divadelním angažmá byl v letech 1907 - 1913 v Plzni, v letech 1913 - 1922 byl hercem a režisérem ve Vinohradském divadle, kde krátce zastupoval K.H.Hilara při jeho odchodu do Národního divadla. Sám byl Národním divadlem angažován v roce 1922, zde také působil jako režisér. Vytvořil zde mnoho výrazných postav, např. v divadelních hrách Král Lear nebo Julius Caesar od W. Shakespeara, Bílá nemoc od Karla Čapka a další.Nahrávku s vyprávěním Václava Vydry a s ukázkami z jeho rolí posíláme na digitální prodej u příležitosti 60. výročí jeho úmrtí.

Sofokles je jeden z najväčších starogréckych dramatikov. V jeho hrách dominuje ľudská vôľa, psychológia jednotlivých postáv a z nej vyplývajúce antagonizmy a konflikty, ktorých povaha býva práve tak osobná ako spoločenská. Jeho zachované dramatické dielo je dodnes živé, no spomedzi všetkých hier najživšia je Antigona. Hra sa odohráva v mýtickej dobe pred tébskym palácom. Po smrti kráľa Oidipa sa vlády v Tébach spoločne ujali jeho dvaja synovia Polyneikes a Eteokles. Zakrátko však vznikli medzi nimi rozpory a v boji sa navzájom pripravili o život. Po ich smrti sa vlády ujal ich strýko Kreón. Dej Sofoklovej Antigony sa začína vo chvíli, keď nový tébsky kráľ vydá rozkaz, že iba Eteokles smie byť pochovaný so všetkými poctami. Jeho brat Polyneikes, ktorý sa pokúšal dobyť Téby, si však podobný pohreb nezaslúži, a preto má ostať nepochovaný napospas divej zveri. Knižné vydanie obsahuje celkom nové, prepracované vydanie prekladu hry Antigona. Jazyková interpretácia profesora J. Špaňára vznikla ako podklad prebásnenia na objednávku SND a dielo prebásnil Ľubomír Feldek (1970). Text hry vyšiel aj knižne (Slovenský spisovateľ – 1974, Tatran – 1982). Výsledkom nového Feldekovho prebásnenie hry (prepracoval takmer celý jej preklad) je jambický trimeter, ktorý znova upevnil a verše všetkých replík sú teraz dvanásťslabičné – tak ako v origináli.