Viktor Dyk

Číta: Julie Charvátová Celkový čas: 50 minút Zemi krásnou, zemi milovanou - audiokniha obsahuje básně dvaceti dvou českých básníků s tematikou rodné země."Recitace je nebo má být činnost, při níž umělec s láskou a pochopením vnucuje způsobem libým a strhujícím nám, kteří nasloucháme, svůj výklad básně nebo prózy a s poctivým úmyslem nás klame o dřině, která vystoupení předcházela. To všechno padne jako ušité na umění Julie Charvátové", napsal roku 1964 František Hrubín. Dva roky předtím se v jednom časopise přiznal, že při jejím přednesu neslyší "jen tóny, jež se chvějí na povrchu, ale i onu spodní melodii vyváženou z hloubi mateřštiny, z hloubi, kam proudící a stále se měnící tok mluvené všední řeči je stahován vírem básníkova úsilí"....Julie Charvátová se specializovala na poezii a prózu českých autorů od počátku novočeské literatury po nejmladší básníky, které nejednou uváděla do povědomí návštěvníků večerů poezie..nejčastěji se ve svých pořadech vrací ke svému milovanému básníku Františku Hrubínovi, vedle poezie umělé ji zajímá i tvorba lidová (Malované kvítí), vedle prózy korespondence (Božena Němcová, Rok za rokem), vzpomínky a eseje (František Hrubín, Lásky; pořad Lyry pragensis o Wolkrovi nazvaný Těžká hodina); tu jde o pásma věnovaná jednomu autorovi, jindy o tematické či žánrové kompozice (Chvála řeči české; pohádky Do usínání). Výsledkem a do jisté míry sumarizací těchto zkušeností v oblasti poezie je skladba na naší gramofonové desce. Je to kompozice historická, jakési malé dějiny české poezie. Zahrnuje dvaadvacet jmen, počínaje Máchou a Erbenem a konče Hrubínem a Ortenem. Dvaadvacet autorských individualit, dvaadvacet básní různé tématiky, jejímž společným jmenovatem je vztah k rodné zemi - odtud i máchovský název kompozice...Vladimír Justl, 1977

Číta: Vladimír Šmeral, Jiřina Jirásková, Vlastimil Fišar, Blanka Bohdanová, Zdeněk Řehoř, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Kepka, Světla Amortová Celkový čas: 48 minút Původní LP album 0 18 1219 "Herecký portrét Vladimíra Šmerala" vydal Supraphon v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z bohaté tvorby herce VLADIMÍRA ŠMERALA (*16.10.1903 – 15.3.1982) vydáváme porpvé digitálně.

Číta: Ota Sklenčka Celkový čas: 2 hodiny 26 minút Z komentáře k původnímu LP albu 1218 0501 vydanému Supraphonem v roce 1980:Toto dvoudeskové album přináší záznam slavnostního pořadu z české poezie 19. a 20. století, který uvedla Viola pod názvem Slovo a hlas 22. října 1978 v Dvořákově síni Domu umělců k patnáctému výročí svého vzniku. Scénář zahrnuje čtyřicet básní třiceti šesti autorů a dva prozaické texty, tvořící rámec kompozice.Je pokusem o malé náznakové dějiny novočeské poezie od Jana Kollára a K. H. Máchy až po starší generaci současných básníků....Volba interpretů byla dána především patnáctiletou tradicí Violy. Chtěli jsme, aby v tomto pořadu účinkovali především ti, kdo tuto tradici vytvářeli, a aby se pokud možno sešli právě se svým autorem; aby tedy mohlo dojít k těsné vzájemné vazbě, k citovému i racionálnímu pochopení i ztotožnění,které jediné tvoří z přednesu básně autonomní umělecké dílo, dotvářejíc zázračností hlasu to, co napsal básník.Ovzduší, v němž se slavnostní pořad Slovo a hlas odehrával, je ovšem takřka nezachytitelné a těžko sdělitelné...o tom svědčí naše nahrávka, která je tak v několikerém směru ojedinělým dokumentem. S vědomím této dokumentárnosti ji předkládáme posluchačům - a v tom smyslu by ji měli také přijmout a vnímat.Vladimí Justl

Číta: Eduard Bass, Jan Bor, Josef Čapek, Viktor Dyk, Pavel Eisner, Otokar Fischer, Jaroslav Hurt, Jaroslav Ježek, Jiří Mahen, Josef Svatopluk Machar, Jiří Karásek ze Lvovic, Ludvík Kuba, Jaroslav Kvapil, Helena Malířová, Alfons Mucha, Otakar Nejedlý, Gabriela Preissová, Marie Pujmanová, Václav Rabas, Antal Stašek, Josef Suk, Zdeněk Štěpánek, Bedřich Václavek, Václav Vydra Celkový čas: 1 hodina 34 minút Titul je složen z vyprávění a z dokumentů o osobnostech našeho kulturního života jako např. Eduard Bass, Josef Čapek, Helena Malířová, Gabriela Preissová, Alfons Mucha, Jaroslav Ježek, Václav Vydra a mnoho dalších. Průvodní slovo mají Zdeněk Štěpánek a Milan Friedl, dokumenty a texty vybral k vydání dr. Jan Wenig.

Číta: Luděk Munzar, Dagmar Sedláčková, Petr Oliva, Jiří Bednář, Vladimír Šmeral Celkový čas: 36 minút Baladicky laděná poéma o lásce a zradě.Hlavní hrdinkou je odvážná dívka, která touží být volná, nechce se vázat a tak se přidá ke skupině loupežníků. Chce je milovat všechny stejně, každýz nich má nárok na její lásku.V průběhu děje se ale začíná její pohled na život a činy loupežníků měnit....V nahrávce z roku 1976 recitují Dagmar Sedláčková, Vladimír Šmeral, Jiří Bednář,Petr Oliva a Luděk MunzarKomentář k původnímu LP 1 18 2157 z roku 1977:Rok 1877 byl pro českou literaturu zvlášť šťastný. V lednu se narodil básník mládí Fráňa Šrámek, v únoru Karel Toman, jeden z našich nejkrystaličtějších lyriků, a poslední den roku (v Pšovce u Mělníka) Viktor Dyk. Gymnázium absolvoval v Praze, kde byl jedním z jeho profesorů Alois Jirásek. Po studiích naprávnické fakultě se od roku 1900 věnoval žurnalistice, literatuře a politice. Jako student byl činný v pokrokovém hnutí, od roku 1895 publikoval časopisecky, od roku 1906 především v Lumíru, jehož byl spoluredaktorem. Politicky nejprve pracoval ve straně radikálně pokrokové, za kterou neúspěšně kandidoval do říšské rady, po válce, v níž dva roky strávil ve vězení, ve straně národně demoktratické, za kterou byl zvolen poslancem a později senátorem. Tato činnost přinesla jemu i jeho čtenářům nejedno zklamání: Dykovo militantní vlastenectví, které mělo před válkou a za války pozitivní význam, stalo se pod praporem krajně pravicové strany zpátečnictvím, jež citelně znevažovalo básníkovu pozici v literárním životě. Neboť přes to vše zůstal Viktor Dyk především básníkem.Na počátku své literární dráhy patřil Dyk k dekadentnímu a později anarchistickému křídlu plodné generace let devadesátých. Jeho protiměšťácké revoltující gesto, vyhrocené autorovou ironií a pregnantním aforistickým stylem, přineslo do literatury nový moment: důsledné novoromantické vidění světa jako rozporu mezi skutečností a snem. Dyk zůstal ve svém díle vášnivým bojovníkem za ideály. proto neustále narážel naantagonismus dané reality. Ačkoliv jeho tvorba má silný akcent morální, básnická imaginace autorova, vycházející zprvu ze symbolistní poetiky, se oprošťuje, je přesná v pojmenování a neklesá nikdy dolacině moralistní polohy. To se projevilo především v tvorbě satirické a epigramatické, v níž se Viktor Dyk prosadil jako kritický glosátor národního života (hlavně ve sbírkách Satiry a sarkasmy,Pohádky z naší vesnice, Prohrané kampaně). Jeho lyrický verš má v sobě dramatický náboj a zároveň i výraznou tendenci k epice; patrné to je v prvé řadě v jeho větších básnických skladbách, v Milé sedmi loupežníků, v Giuseppe Morovi a v Zápasu Jiřího Macků. Nepřekvapí proto, že básník Dyk napsal i nejedno pozoruhodné dílo beletristické, především dnes už klasickou novelu Krysař a mnoho povídek (např. v souboru Píseň o vrbě), ale i románů (Konec Hackenschmidův, Prosinec aj) a dramat: Posel, Zmoudření Dona Quijota, Veliký mág, Ondřej a drak, Revoluční trilogie aj. Především však stále tvoří Dyk lyrik, autor významných a dodnes cenných básnických sbírek: A porta inferi, Marnosti, Noci chiméry, Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok (tyto čtyři poslední knihyveršů jsou známy pod společným titulem Válečná tetralogie), Domy, Devátá vlna a další. Nejznámější jeho básní, která plnila velkou politickou funkci za světové války stejně jako v letech německé okupace, se stal vlastenecký zpěv Země mluví.Z předválečného období patří k nejvýznamnějším Dykovým pracím baladická lyrickoepická skladba Milá sedmi loupežníků (1906). Její počátek leží v posledních letech století, závěrečné verše byly otištěny už ve sbírce Síla života (1898). Tato báseň je chápána jako osudové schillerovské drama lásky a nenávisti, zrady a msty. Dějově skladba odkazuje ke starým loupežnickým historkám (Dyk nejednou přebírá "klasická" dějová schémata, aby na jejich pozadí vytvořil novou uměleckou skutečnost - je to případ Krysaře stejně jako Giuseppa Mora či Zmoudření Dona Quijota), v pojetí jde o výraz rozpornosti člověka, vyrůstajícího ze společenské reality zlomu století. Písňová forma a celá struktura verše je v Milé sedmi loupežníků rovnež "klasickáuvo, nový obsah, idea a patos díla jí však dávají i nový smysl, který v rouše poklidného veršového toku přijímá rysy temné osudovosti. Ironický podtext intelektuálního charakteru, v němž je jasný autorův nadhled nad příběhem, dodává skladbě další rozměr, tvoří její vnitřní drama. A tak je tu dramatičnost zastoupena nejen v příběhu samém, nýbrž i ve zvolené formě, tedy ve zpěvech milé a sedmi loupežníků, a především v polaritě lásky a zrady vyjádřené lapidárně v posledním čtyřverší skladby:A já vás všechny milovalav hlubokých lesích při měsíci.A já vás všechny zrazovala,mí smutní, krásní loupežníci!Dramatická forma šerosvitně baladického příběhu lásky a zrady pochopitelně volá po zvukové podobě - zvláště v době, kdy mluvené slovo se stále víc stává vyhledávanou aúčinnou formou realizace básníkova poselství. Plně to platí v případě, kdy i zvukové kvality básně, její přesný rytmus a výrazný rým, vyzývají, aby slovo se stalo hlasem. Je proto logické, žeprávě tato skladba Viktora Dyka zaznívá často z pódií scén uměleckého přednesu a že se nyní dostává i na gramofonovou desku, jejíž zvukové možnosti a estetické kvality jsou stále větší. Tentokrát se tak děje v roce, kdy si připomínáme sté výročí básníkova narození, jehož plodný život skončil roku 1931 nešťastnou náhodou ve vodách u jugoslávského ostrova Lopudu. Devátá vlna stala se osudná umělci, který ve svém díle zůstal vždy bojovníkem za neuskutečnitelný sen. Tedy romantikem, jenž dobře věděl, že sen a skutečnost jsou od dávna protihráči. Je Dykovou ctí, že všemu navzdorydokázal být rytířem snu, který usiluje o změnu reality ve jménu plodného a bohatého života a jeho hlubšího smyslu.Vladimír Justl

Číta: Vladislav Beneš Celkový čas: 2 hodiny 50 minút Námět Krysaře pochází z Německa, kde opravdu podle báje osoba krysaře žila. Ten měl za úkol čistit město Hameln od škůdců v podobě krys. Obyvatelé města ho považují za méněcenného a zesměšňují ho, jemu je to však jedno až do té doby, než se zamiluje do vesničanky, která ho ubytuje ve svém domě. Krysař vyhání krysy hraním na svoji píšťalu, ale radní nejsou stále spokojeni, a tak mu nechtějí zaplatit. Tím autor poukázal nejen na zesměšňování funkcí a osob, podoby lásky, ale i na problémy té doby. Podle knižní předlohy vznikl film (2003) a muzikál (1996).

Číta: Petr Pelzer, Alois Švehlík, Václav Postránecký, Věra Galatíková, Miroslav Moravec, Rudolf Hrušínský, František Němec, Jiří Klem, Pavel Soukup, Stanislav Fišer, Helena Friedrichová, Veronika Jeníková, Bohumil Švarc, Julie Jurištová, Josef Kemr, Jan Schánilec, Jana Březinová, Jana Šulcová Celkový čas: 1 hodina 38 minút Z komentáře režiséra Tomáše Vondrovice k prvnímu vydání hry v roce 1995: Zmoudření Dona Quijota je pro mě jedním z nejkrásněších snímků, které mi bylo dopřáno natočit. Měl jsem a dodnes ho mám rád z několika důvodů. Především pro hru samu, od mládí jsem ji ctil  jako jednu z oněch "erbovních her srdce", s nimiž bych se rád někdy setkal; ale také proto, že, domnívám se, její akustický přepis v mnohém vyhovuje básnickému originálu V.Dyka věrněji, než to může dokázat jeviště - hra na fantazie tu není vymezena hmotným prostorem, milenci nepotřebují malované hory - a rána, kterou Quijote utrží v souboji, nevyžaduje rozličného komparsu. Dalším důvodem je, že jsem měl možnost vybrat si ideální soubor, který by se na jevišti sotvakdy mohl sejít; nemyslím tím na dva představitele hlavních rolí, pana J. Kemra a pan R. Hrušínského,  ale skutečně na celý soubor a výkony všech dalších herců - však také práce probíhala podle toho, brali jsme jen to nejlepší a nenenechali se tísnit časem ani jinými vnějšími okolnostmi. Samozřejmě dominantní role i výkony obou pánů - pravých mistrů svého oboru - nelze zapomenout; dnes už si své dialogy o věčném ideálu, kráse a lásce doříkávají na jiné scéně,  kde, jak věřím, nešťastné Quijoty nesužuje malost, závist ani nepochopení. Je paradoxní (ale možná i zákonité), že tenhle snímek čekal na okamžik, kdy bude smět spatřit světlo světa, víc než šest let.  Jsem opravdu rád, že ta chvíle nadešla, i když mě naplňuje jistým zármutkem fakt, že se jí nedočkal ani jeden z protagonistů. Básnické poselství Viktora Dyka se tak - kouzlem nechtěného - stává i posledním hereckým vzkazem pana Kemra pro ty, kteří chtějí naslouchat.