Vojtěch Novotný

Kniha Martyr Christi je životopisnou a v širším smyslu i historickou studií, jež je věnována katolickému knězi, jezuitovi, věhlasnému kazateli a redaktorovi Adolfu Kajprovi (1902–1959). Životopisné kapitoly doplňuje stručná informace o pověsti Kajprovy svatosti a mučednictví a prezentace a soupis jeho písemného díla. Přílohy tvoří co nejúplnější přepis dokumentů, které zásadním způsobem dokládají Kajprův životní běh a poskytují jeho autobiografická ohlédnutí nebo svědectví druhých osob o tom, co s ním prožily, jak si ho pamatovaly a jaký k němu měly vztah. Odborná monografie má vedle striktně vědeckých účelů sloužit rovněž beatifikačnímu procesu Adolfa Kajpra.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.

Největší tropický ostrov světa, Nová Guinea, je stále ještě pokryt téměř nedotčenými tropickými pralesy a osídlen tradičními kmenovými společnostmi, hovořícími více než tisícem jazyků. Nad výsledky nečekaných kombinací preindustriálních a postmoderních dějů v této zemi lze často jen žasnout.Není proto divu, že autor přichází po dalších pěti letech strávených na tomto exotickém ostrově s novými Papuánskými (polo)pravdami. Jsou o polovinu delší, a o nic méně pravdivé než ty původní. Lze na ně tedy pohlížet i jako na úplně novou knihu, ke které je ta původní zdarma přibalena.

Bonaventura Bouše burcující. Monografie je prvním uceleným představením Zdeňka Bonaventury Bouše OFM (1918–2002), jednoho z nejpozoruhodnějších českých teologů druhé poloviny 20. století. Předkládá Boušův zevrubný životopis, jehož prizmatem jsou nahlíženy i dějiny místní církve. Rozsáhlá pozornost je věnována diachronní prezentaci Boušovy teologické, christologické a eklesiologické reflexe.Její vývoj se člení na dvě fáze, z nichž první se blíží tzv. manualistické teologii s prvky jistého mysticismu, druhá pak, jež se odvíjí od poloviny 60. let, se vyznačovala výrazným příklonem k progresivním teologickým tendencím. Autor se nechal ovlivnit programem historicko-kritické četby Písma, demythologizace a odnáboženštění křesťanství i znovuobjevení jeho eschatologické povahy, který vyhlásili protestantští teologové první poloviny 20. století. Svou teologii konstruoval tak, aby podporovala cíl, k němuž chtěla směřovat církev své doby – totiž myšlenku o potřebě neustálé očisty a reformy církevního společenství. Třetí část monografie přináší dokumentaci k Boušově životu a reflexi. Následuje přehled jeho písemného díla a seznam použité literatury.Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Monografie je věnována neobyčejné osobnosti Adolfa Kajpra SJ (1902–1959), muže, jehož mezi věřícími katolické církve provází pověst světce a mučedníka. Představuje jeho životní osudy i jeho bibliografii a předkládá svědectví pamětníků o této mimořádné postavě českých církevních dějin. Podrobněji se zastavuje u listu Katolík. Konstatuje, že vznikl za první republiky jako list Katolické akce a za války byl zastaven. Objasňuje, že byl r. 1945 obnoven, ovšem jenom proto, že jeho vydavatel nabídl své prostředky podstatně novému projektu, jehož nositelem se stal Adolf Kajpr. Vysvětluje, jak to bylo s periodicitou, nákladem, redakcí, autory a rubrikami. Představuje program a metodu, které mu Kajpr spolu se svými spolupracovníky vytkl.Konkrétní výsledky jejich snažení podchycuje bibliografie periodika, jež sleduje jak obsah jednotlivých čísel, tak i jednotlivé autory. Zvláštní pozornost je potom věnována tomu, jak Kajpr rozuměl vztahu mezi křesťanstvím a společností. Všímá si, že jeho uvažování o společnosti mělo východiska v christocentrickém pojetí lidské existence a že jeho druhým, zkušenostně ověřeným pilířem byla kritika atheistického humanismu všeho druhu, zejména ovšem – jak doba velela – komunistického. Kajpr přitom ve svém sociálním smýšlení dospěl až k otevřeným sympatiím k tomu, co lze v jeho stopách nazvat křesťanský socialismus. Z těchto premis pak lze porozumět tomu, jak má podle něho katolík rozumět společnosti, resp. státu, a jaké jsou konstitutivní prvky křesťanského vztahu k politice.Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.