Zdeněk Pospíšil

Číta: Karel Voříšek, Umělá inteligence Celkový čas: 1 hodina 51 minút Úvahy se zabývají pravděpodobnou nebo možnou budoucností člověka. Vstup do toho, co ho obklopuje, i do jeho myšlení umožňuje přímo nebo nepřímo popsat jeho existenci v konfrontaci s kontinuitou neuronové sítě umělé inteligence.Autor předpokládá, že za určitých podmínek je možné prodloužit existenci lidského druhu. Klade si otázku, zda lze spojení biologického a technického ještě chápat jako člověka. Pochybovačně, ale optimisticky se domnívá, že náhled lidí a umělé inteligence se v budoucnosti protnou.Oproti tištěné publikaci jsou v audioverzi přidány do poznámky na závěr ještě dvě úvahy.Povídky, které jsou vloženy do textu, neslouží jen k jeho „odlehčení“, ale mají také něco vypovědět o člověku, jeho usilování, snech a touhách. Chtějí dokázat, že k lidem patří nejen racionalita, ale i bezbřehé emoce, které je činí tím, čím v tomto světě skutečně jsou. Tedy tím, co bychom mohli nazvat „člověčenstvím“ a smyslem existence.„Dostal jsem jasné zadání. Načíst knihu Zdeňka Pospíšila. Celou. Jenže některé kapitoly, které uslyšíte, jsou opravdu mým hlasem a některé dílem umělé inteligence mající moji hlasovou stopu jako vzor. Je na posluchačích, aby poznali, která je která. Možná není daleko doba, kdy herce, zpěváky, moderátory vystřídá nebo zpočátku alespoň doplní AI. Co jsem si ale při poslechu audioknihy uvědomil, je to, že osobní prožitek interpreta, jistou citlivost a osobitou melodiku hlasu nemůže nahradit. Možná. Zatím. Uvidíme.“ – Karel Voříšek

Uspořádání společnosti i záruka práv skupin a jednotlivců procházejí v historii vývojem. Obdobně je to i s jejich vnímáním a ideologickými či politickými (i vojenskými) boji za jejich změnu. Obsah pojmů se vyvíjí nejen podle toho, do které politické, ekonomické a sociální skupiny člověk patří, ale i podle doby, ve které žije. Nepřicházejí však samy o sobě, automaticky, ale bývají výsledkem násilných (zřídka nenásilných) bojů. Mění se uspořádání společnosti i pohled na svobodu a demokracii (liberální a konzervativní) a způsob jejich prosazování i geopolitické hodnocení jednotlivých států. Lidé si kladou otázku, zda může vytváření (mnohdy striktních) mantinelů přispívat k demokratizaci, svobodě a humanizaci jednání člověka. Hledání smyslu existence, respektive postupu evoluce, si klade z různých úhlů i tato kniha. Možnost, respektive nutnost, volby „komplikuje“ život člověka, uzavírá či otevírá (ne)zvratnost perspektivy další existence i její podobu.