Životní příběhy

Matka Elvíra sdílí příběh o založení a životě Komunity Cenacolo, jejímž posláním je pomoci drogově závislým mladým lidem získat svou opravdovou svobodu a zařadit se zpět do života.Známá řeholnice matka Elvíra (1937–2023) zažila něco jako Matka Tereza z Kalkaty – „povolání v povolání“: Boží prozřetelnost ji vedla k tomu, aby ve zralém věku odešla ze své řeholní komunity a aby se bez prostředků či jakékoli průpravy začala věnovat dílu záchrany mladých narkomanů a takzvaných „dětí ulice“. V roce 1983 otevřela v italském Saluzzu první dům, v němž mladí lidé z celé Itálie nacházeli útočiště a uzdravení. Časem vznikl další dům komunity v Medžugorji, odkud se její dílo záhy rozrostlo do mezinárodních rozměrů. Když matka Elvíra nedávno odešla k Pánu, Cenacolo už zahrnovalo více než šedesát komunit ve dvaceti zemích světa, nejvíce v Evropě a v Latinské Americe. Z někdejších ztroskotanců si Pán povolal i několik kněží a novou komunitu řeholních sester, nemluvě o celých rodinách: ti všichni se dnes podílejí na misijním díle komunity.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Objatie - príbeh komunity Cenacolo (2015).

František X. Nguyen Van Thuan byl vězněný komunistickým režimem třináct let, z toho devět let v naprosté izolaci.Právě v poutech objevil svobodu v Kristu, kterou předtím neznal. V jeho přítomnosti se obraceli nejen spoluvězni, ale i samotní vyšetřovatelé a dozorci.Strhující román španělské autorky není pouhou fikcí, vychází z jeho vlastního vyprávění a ze svědectví mnoha současníků, kteří vypovídali pro proces jeho blahořečení.

Z upřímně věřícího muslima se stal kněz a misionář působící v rodné Africe. Je to Bůh, kdo vždy zvítězí, tvrdí otec Adrien. Tohle motto si zvolil, když se rozhodl převyprávět dobrodružství svého obrácení ke Kristu a povolání ke kněžství. Rád zdůrazňuje: „Nejde tu ani o vítězství křesťanství, ani o prohru islámu, ale o uskutečnění Božího díla.“Jedním ze znamení Boží velikosti a věrnosti pro něj byla i chvíle, kdy na jeho kněžské svěcení v Banfoře dorazil proti všem očekáváním i jeho otec. Ačkoli sám zůstal věrným muslimem, nakonec s úctou přijal volbu svého nejstaršího syna, protože viděl, že v jeho životě je evidentně u díla sám Bůh.

Autobiografie. Stormie Omartianová je u nás známá především díky své řadě bestsellerů o síle přímluvné modlitby (za manžela, za dospěléděti, za vnoučata aj.).Prožila si mimořádně těžké dětství. Bydleli na odlehlé samotě, kde ji týrala psychicky nemocná matka; hodný, ale slabý otec od ní utíkal k práci na farmě. Stormie záhy odchází z domu a zahajuje úspěšnou kariéru v showbyznysu. Drsné prostředí Hollywoodu však jen prohlubuje její vnitřní úzkost a prázdnotu, denně se probouzí s myšlenkami na sebevraždu. Drogy, alkohol i náhodný sex pomáhají jen chvilkově, ještě víc se zaplétá hledáním uzdravení pomocí ezoterických nauk a okultismu. Nad vodou ji paradoxně drží jen hektické životní tempo a množství práce. Na pokraji zoufalství se Stormie setkává s Ježíšem a začíná její dlouhá a klopotná cesta směrem k uzdravení, odpuštění a osvobození ode všech závislostí. Velkým darem od Boha se pro ni stává její manžel Michael, vynikající hudebník, s nímž v roce 1973 založí rodinu. Vbrzku spolu začnou požehnaně sloužit v církvi a přinášet ovoce, o jakém se jim v mládí ani nesnilo.Tato kniha vychází v češtině již podruhé, tentokrát s novým názvem a v revidovaném překladu, první vydání vyšlo v roce 2014 pod názvem Stormie.

Číta: Jiří Miroslav Valůšek Celkový čas: 5 hodín 59 minút Poutavé svědectví P. Jacquese Mourada, který prožil téměř pět měsíců v zajetí islamistů, je strhujícím příběhem, v němž láska vítězí na nenávistí a odpuštění nad pomstou.Rodák ze syrského Aleppa vyrůstal od mládí mezi křesťany i muslimy a nikdy ho nenapadlo, jaká zvěrstva může připravit křesťanům Islámský stát. Přesto dokáže podat zprávu o tom, že smíření mezi jinověrci je s pomocí Boží uskutečnitelné...Knihu načetl herec brněnského HaDivadla Jiří Miroslav Valůšek.

Svatý lékař z Neapole. Josef Moscati (1880–1927) se nedožil ani své padesátky, ale nesmazatelně se vepsal do paměti celé Neapole a svým působením si vysloužil přezdívku „lékař chudých“. Byl to neúnavný badatel, oblíbený profesor mediků a vyhlášený diagnostik. Medicína pro něj byla posláním. „Mohu velmi dobře sloužit Bohu i jako lékař,“ řekl jednou svým studentům, když se ho ptali, zda někdy uvažoval o tom stát se knězem.Jakožto hluboce věřící lékař se o své pacienty zajímal opravdu celostně; bylo pro něj samozřejmé, že duchovní a tělesná stránka se prolínají a navzájem ovlivňují. Kromě odborné pomoci neváhal lidem doporučit návrat k Bohu a ke svátostem – obzvlášť v situacích, kdy bylo jasné, že medicína je v koncích. Jednomu mladému kolegovi napsal: „Pamatujte si, že nemáte pečovat jen o těla, ale také o ztrápené duše lidí, kteří se k Vám utíkají. Kolika bolestem ulevíte spíše radou a sestoupením na rovinu ducha než neosobním receptem, s nímž je odešlete do lékárny!“K jeho hrobu v kostele Gesù Nuovo v Neapoli nepřestávají proudit poutníci z celého světa a v archivu farnosti se množí záznamy o zázračných uzdraveních a obráceních na jeho přímluvu. V roce 1987 jej papež Jan Pavel II. zapsal do seznamu svatých.Předmluvu napsala Marie Svatošová.

Drsný životní příběh bývalého mukla. Wilhelm se narodil v roce 1954 v německém Ulmu. Jeho matka ho nechtěla a hrubě ho zanedbává. Když jí ho odebere sociálka, dítě je podvyživené, dehydrované, poseté strupy. Později se jeho otec znovu ožení a vezme si syna k sobě. Zdá se však, že je pozdě – chlapec je opakovaně umisťován v nápravných zařízeních pro děti a mládež, kde týrá ostatní děti. Vyrůstá z něj sadistický kluk, přezdívají mu „krvavý Willy“. Jednou ukradne auto a při divoké honičce zabije policistu. Spirála zla nemá konce: bankovní loupeže, vloupačky všeho druhu, neustálé rvačky a násilí… Ve vězení si nechá hrdě potetovat celé tělo – jedna kérka za každý ze 148 spáchaných zločinů!Časem je v Německu veřejně známý jako nebezpečný násilník, žije jako štvanec. Jeho vlastní otec se ho tak bojí, že pro něj žádá trest smrti; nakonec je z toho „jen“ 25 let v žaláři se zvláštní ostrahou. Ve vězeňské cele si balí cigarety ze stránek Bible, ale s Bohem nechce mít nic společného.Po letech se „prokouří“ k Novému zákonu: Kristova láska je mocnější než vzdor – a Willy kapituluje. Postupně se z něho vylupuje nový člověk s milujícím srdcem…

Kniha vypráví o díle Boží prozřetelnosti v životě autorky, zakladatelky komunity Nové horizonty, která se věnuje narkomanům a mladým lidem v těžkých životních situacích. Chiara Amirante (* 1966) byla v mládí formována v Hnutí fokoláre, ale po těžké nemoci byla propuštěna a objevila své vlastní povolání – žít naplno evangelium a ruku v ruce s Ježíšem „sestupovat do pekel“ zoufalých mladých lidí, přinášet jim novou naději a radost ze Vzkříšeného. Své poslání začínala v devadesátých letech v Římě jako mladá neznámá dívka s chatrným zdravím, zcela bez prostředků. Dnes ji zná celá Itálie. Komunita Nové horizonty zahrnuje více než 200 center a tisíce příznivců a dobrovolníků v Itálii i v zahraničí. Chiara napsala také řadu bestsellerů a bývá častým hostem televizních pořadů. Věnuje se převážně vedení komunity a formaci. Je poradkyní papežských rad pro migranty a pro evangelizaci.

Poutavé svědectví otce Jacquese Mourada, který prožil téměř pět měsíců v zajetí islamistů, si našlo své čtenáře po celém světě. Pravdivý životní příběh, ve kterém víra vítězí nad násilím, naděje nad nespravedlivostí a milosrdenství a odpuštění nad lidskou krutostí, získal v roce 2019 nejvyšší ocenění na 8. ročníku francouzské Prix littéraire de l’Œuvre d’Orient.

Italský teenager, který zemřel v roce 2006 ve věku patnácti let, působí doslova jako zjevení. Na první pohled normální kluk své doby, veselý a komunikativní, který rád jezdí na výlety, má své oblíbené pejsky, s nimiž natáčí zábavná videa, a velkou vášeň pro počítače. Ještě víc ale tíhne k Božím věcem. Prosadí si první svaté přijímání dřív, než bývá zvykem, a od té doby chodí denně na mši. „Eucharistie je moje autostráda do nebe,“ prohlásí Carlo později a je znát, že její význam chápe do velké hloubky. Evangelia zná skoro nazpaměť. Ze svých úspor se stará o řadu bezdomovců. Přirozeně se stává i misionářem ve svém okolí, pro Boha získává řadu svých vrstevníků i dospělých, včetně několika přátel hinduistů. Když se ptali jeho maminky, jak vůbec objevil víru, jestliže rodina byla prakticky nevěřící, paní Antonie bez obalu přiznala: „Určitě ne zásluhou nás rodičů, to klidně zveřejněte… Mě osobně Carlo zachránil. Byla jsem ve víře negramotná.“Takových je nás možná víc… Kéž nás tento „Boží influencer“ při četbě provází svou přímluvou, abychom svůj život dokázali prožít tak krásně a naplno jako on.Odporúčame: Môj syn Carlo Acutis (2024) a Spytovanie svedomia pre deti s Carlom Acutisom