Beletrie

Příběh opata Berna z Reichenau. Kniha je slavný román o životě opata Berna z Reichenau (1008–1048). Lotriňan Berno, vzdělaný mnich z říšského opatství na Prümu v Eifelu, je jmenován opatem polorozpadlého kláštera na ostrově Reichenau na Bodamském jezeře. Nezdá se, že by měl pro těžký úřad valné předpoklady, ale skrze mnohé zkoušky dozrává v dobrotivého a moudrého otce svých mnichů i prostých lidí na ostrově. V roli opata se setkává s mocnými tehdejší doby, jeho cesty ho zavedou do mnohých evropských měst, vždy se ale rád vrací na svou milovanou Augii. Ostrov Reichenau dodnes uchovává význačnou památku na opata Berna – západní část chrámu na Mittelzellu, kterou kdysi vystavěl a kde je též pochován.Maria Calasanz Ziescheová (1923–2001), řeholnice mariánské kongregace Schwestern Unserer Lieben Frau, působila jako vedoucí řádového internátu sv. Josefa v Rheinbachu u Bonnu. V roce 1965 poznala okolí Bodamského jezera a seznámila se s velkými historickými postavami této krajiny. Reichenau se jí pak stalo druhým domovem. Napsala velmi úspěšný román o Heřmanovi z Altshausenu Dokonalá svoboda (Portál 1991, KNA 2011) a román Poutník (Portál 1995) o putujícím biskupovi Pirminovi, který Reichenau založil.

Heřman z Altshausenu (1013–1054), středověký šlechtic, jehož v dětství uvrhne obrna na invalidní vozík, se stává jednou z nejdůležitějších postav kláštera v Reichenau, ve kterém žil jako mnich. Je autorem známé modlitby Zdrávas, Královno (Salve Regina) a notového přepisu gregoriánského chorálu. Ve své době byl velkým učencem – nebyla mu cizí hudba, matematika, astronomie.V románu Dokonalá svoboda k nám tato významná osobnost promlouvá svým životem. Ačkoliv čtyři desetiletí jeho života probíhala v tichu a osamělosti ostrovního kláštera a v omezenosti těžkého ochrnutí, je vzrušující číst, jak se mladý švábský hraběcí syn probojovával k radostnému přijetí svého osudu a jak ze svého ubohého života postupně vytváří velké a svobodné bytí. Ochrnulého Heřmana doprovázejí láska a věrnost, ale zakouší též mnoho ústrků, nepřízně a závisti. Vším, co ho potkává, se stále více stává radostným bohatým chudákem, který je schopen obdarovat druhé. Mnich Heřman obdarovával nejen své spolubratry na ostrově Reichenau, má mnoho co říci a dát i dnešním lidem. Ukazuje, jak najít odpověď na otázku po smyslu bytí a utrpení, které vstupuje do každého lidského života.

K vůdčím osobnostem duchovních dějin 8. století patří biskup Pirmin (685–753), hlavní postava knihy Poutník. Doba je plná válek a násilí, takže jeho mise jsou nesnadné a nebezpečné. Kamkoli však na svých častých cestách přijde, chce jen jediné: postavit lidem příbytky a přinášet jim zvěst o Bohu.Majordomus Karel Martel, který vládne francké říši, dává v roce 724 Pirminovi příkaz, aby založil klášter na ostrově v Bodamském jezeře (dnes slavné Reichenau). Karel spatřuje v založení kláštera svůj opěrný bod v zemi vzpurných Alemanů, ale Pirminovi a jeho mnichům se podaří tento příkaz splnit jen s velkými obtížemi. Pirmin se stane prvním opatem nového kláštera, ale už po třech letech musí klášter i ostrov opustit, jakkoli s nimi zůstává duchovně spjat. Avšak ostrov na něj nezapomněl dodnes: Pirminův obraz má ve svém znaku a Pirminova socha zdraví návštěvníky na hrázi, která spojuje ostrov s pevninou.

Životopis Terezie z Avily. Život svaté Terezie z Avily jak o něm pojednává tato kniha, má barvitost s živost rytířského románu. A přece není v tomto díle nic, co by neodpovídalo přísné historické pravdě, nepřičítá se zde svaté Terezii ani slovo, které by byla skutečně nepronesla.Tato dvojí vlastnost – pružné, živé a příjemné vyprávění doložené na každé stránce nejspolehlivějšími dějinnými daty – to vše dodává tomuto životopisu neobyčejnou hodnotu. Napsat mimořádný životopis jedné z největších mystiček všech dob nebylo jednoduché. Marcelle Auclairová se toho zhostila nade všechno očekávání. Vychází v 2. přepracovaném vydání.

2. vydanie, biblický román. Román sahající od života v palácích Římské říše až po neklidné Judsko, kde střet lásky a zrady, pomsty a výkupného sebedarování vrcholí Kristovým ukřižováním. Je to příběh nejdramatičtější popravy na světě, přičemž hlavní postavou je tentokrát jeden z jejích nejméně známých účastníků – voják Longin, který do boku Krista na kříži zabodl kopí.Vynikající beletrista Louis de Wohl pokládal Longinovo kopí za své největší literární dílo.

G. K. Chesterton obohatil detektivní žánr o charakteristickou postavu nenápadného kněze v roli detektiva. Otec Brown je nadán nejen zemitou vírou v Boha, ale i zdravým selským rozumem, a především znalostí všech zákoutí lidských srdcí. Tyto vlastnosti mu umožňují elegantně řešit nejrůznější zločiny a objasňovat zdánlivě tajuplné události.

Život sv. Jana Kapistrána, apoštola Evropy. Dnes už nám možná jméno Jan Kapistrán (1386–1456) téměř nic neříká, ale před 550 lety žil tento zapálený apoštol Evropy dokonce nějaký čas mezi našimi předky. Pocházel z horského městečka Capestrano ve střední Itálii. Po vystudování práv se stal soudcem v Perugii, posléze však vstoupil k františkánům. Vykonal mnoho cest po Itálii, navštívil také Francii, Holandsko a Svatou zemi.Vynikal svou výmluvností a horlivostí, což byly dobré předpoklady k tomu, aby se stal oblíbeným lidovým kazatelem. Svými kázáními doslova strhoval davy, takže kostel většinou nestačil všechny ani pojmout. I když v cizině kázal latinsky, jeho gesta a zjev přesto na posluchače silně působily.Jan Kapistrán ale Boží slovo nejen hlásal, nýbrž se jím sám také řídil – vedl kající život a pro četná uzdravení, jež Bůh skrze něho konal, měl pověst světce. Koncem července 1451 chtěl jít kázat i do Čech a setkat se s Janem Rokycanou, v Praze z toho však nastalo zděšení a Jiří z Poděbrad mu do ní zakázal vstup. Bál se totiž jeho řečnického umění, protože během Kapistránova působení v moravských městech, zvláště v Olomouci a v Brně, se přes čtyři tisíce lidí navrátilo z husitství do církve a mnoho jiných bylo uzdraveno.Když světec zjistil, že jeho úsilí dostat se do Prahy bude marné, odebral se do severních Čech, kde kázal v Chebu, Mostě, Tachově, Plzni a Kadani. V roce 1456 se účastnil tažení proti Turkům, spolu s vojevůdcem Janem Hunyadim a kardinálem Carvajalem. Když u Bělehradu rozhodovali, zda se mají pouštět do nebezpečné bitvy, Jan Kapistrán je přesvědčil. Tím se velmi zasloužil o slavné vítězství nad Turky v bitvě u Bělehradu, které bylo vybojováno 22. července 1456.

„Brownovky“ nejsou jen poutavým logickým cvičením, ale vynikají i zálibou v paradoxu, jíž nechybí filozofická hloubka. Otec Brown je totiž velkým specialistou na zločincovu duši, zná její vášně, slabosti i triky. Logika vraždy je pro něho především tragickou logikou motivace. Ví, že zvláště v bohaté společnosti se daří neřesti, neboť tato „třída neuznává žádnou vládu, ani vládu zákona.“Dokonalý zločin neexistuje, v obrazu vždycky chybí klíčový detail. Přetvářka a lež mají vždycky svá omezení, jenom se umět dívat. Chesterton (podobně jako Simenon) považoval detektivku za jeden z nejvyšších uměleckých žánrů, protože v srdci zločinu se skrývá existencionální otázka po smyslu života. Snad proto jsou příběhy otce Browna tak fascinující.

„Musel jsem odejít v takovém spěchu, že jsem ani neměl čas stavit se doma a vzít si zbraň. Nemáš pro mě oštěp nebo meč?“ Starý muž se usmál a zavrtěl hlavou. „My tady v Nóbu jsme mírumilovní lidé. Ale počkej – jedna zbraň tu je a ty ji znáš lépe než kdokoliv jiný. Je to Goliášův meč. Král nám ho dal do úschovy. Leží za efódem.“ Davidovi zajiskřily oči. „Ten mi dej,“ řekl, „není mu rovného. A ještě něco: moc tě prosím, zeptej se Hospodina, jaká je pro mě jeho vůle.“ (ukázka)Strhující román o klíčové postavě biblických dějin.Ryšavého chlapce krásného vzhledu si Bůh prostřednictvím proroka Samuela povolá od stáda, jež jako nejmladší z osmi bratrů pásl pro svého otce. Proslaví se, když jako mladíček porazí nepřemožitelného obra Goliáše. David ale neproslul jen uměním bojovat. Chce ve svém životě klást na první místo Boha. Není bez hříchu, ale umí se pokořit před Bohem, litovat svých provinění a kát se. Básník i bojovník. Soudce i vrah. Král i Boží služebník.De Wohl se soustředí na podstatné. Dokonale dávkuje napětí a ovládá umění náhlého střihu. Lahůdka pro literární labužníky.

Život svatého Pia X.. Kniha Hořící oheň, která vypráví o životě a pontifikátu Pia X., patří mezi nejlepší díla známého životopisce Wilhelma Hünermanna. Je plná života a humoru.Titul vyšiel aj v slovenskom vydaní Pius X. - Blčiaci plameň (2010).

Život svaté Kateřiny Sienské. Román oživuje příběh svaté Kateřiny Sienské (1347–1380), jedné z nejpozoruhodnějších žen církevních dějin. Barvířova dcera, předposlední z pětadvaceti dětí, se odmítá vdát a trvá na tom, že se zcela zasvětí Bohu. Navzdory překážkám vstupuje do třetího řádu sv. Dominika. Bez vzdělání, zato obdařená mimořádnou moudrostí od Boha i velkou láskou k lidem žije několik let v domě své rodiny a intenzivně se věnuje modlitbě. S tím, jak získává mystické zkušenosti, se kolem ní začne shromažďovat okruh jejích následovníků, laiků i kněží. Kateřina smiřuje válčící městské státy v Itálii, burcuje vlažné církevní preláty i prosté věřící a přiměje papeže, aby se vrátil z Avignonu do zpustlého Říma. Její texty a dopisy vynikají vroucností, hloubkou a duchovní autoritou. Od r. 1970 učitelka církve, od r. 1999 spolupatronka Evropy.Hluboká pravdivost hlavní postavy a mistrný popis klíčových událostí zaujme milovníky historických románů, ctitele svatých i ty, kdo chtějí lépe pochopit, co znamená být mystikem.

Román o Janu od Kříže. Narodený do rodiny z vyššej vrstvy v Kastílsku, Španielsku, mal Gonzalo de Yepes do svojho budúceho života dobré vyhliadky, kým nezomrel jeho otec. Gonzalo sa potom uchýlil do domu svojho bohatého strýka, ktorý ho plánoval oženiť s jednou zo svojich dcér. Mladý muž bol zmierený so svojim osudom až do chvíle, kým sa nezaľúbil do Cataliny Alvarez, zverenkyne chudobného tkáča, a trval na to, že si ju zoberie, aj napriek vyhrážkam jeho strýka, že nedostane nijaký majetok. Tak sa Gonzalo a Catalina vzali a žili v jednoduchosti a ich láska zrodila troch synov, z ktorých najmladší je známy ako svätý Ján z Kríža.Väčšina príbehov o svätých nezačína zoznámením ich rodičov. Ale v historickom románe Oheň lásky je láska stredobodom príbehu sv. Jána z Kríža. Jeho mystické básne o Božej láske sú považované za najlepšie verše, ktoré boli kedy napísané v španielskom jazyku.Príbeh je vypracovaný na pozadí španielskeho zlatého veku a sleduje radosti aj útrapy, s ktorými sa stretáva mladý Juan de Yepes Alvarez. Jeho túžba robiť dobro pre druhých, povolanie ku kňazstvu a vstup do karmelitánskeho kláštora, toto všetko sa odvíja podmanivým spôsobom. Napriek tomu, že býval často nepochopený, priam odsudzovaný tento horlivý a fascinujúci človek napísal: „Tam kde nie je láska, daj lásku a získaš lásku.“

Román vyšel poprvé česky již v roce 1908, ve vlastním překladu jej vydal Josef Florian. Svému mistru a duchovnímu vůdci Léonu Bloyovi tak splatil osm let starý dluh: tehdy ho právě četba Chudé ženy přiměla k radikální změně životních postojů, která vedla ke vzniku dnes již legendárního nakladatelského podniku Dobré dílo.

Román o Tomáši Akvinském. Autor má velký dar představovat světce jako lidi z masa a kostí, takže i velikán Tomáš Akvinský, nedostižný myslitel a mystik, se nám přiblíží jako člověk v procesu zrání, jako usilovný hledač pravdy. Navíc možná s překvapením zjistíme, že doba středověku nebyla ani černobílá ani temná, byla jen jinak náročná než je doba naše.Tomáš Akvinský (1225–1274) prožívá svůj nedlouhý život v prostředí krutých poměrů italských zemí 13. století, na které měl velký vliv Fridrich II., exkomunikovaný císař a obdivovatel islámu. Ačkoli byl šlechtického původu, Tomáš zmařil vyhlídky svých blízkých na světskou kariéru tím, že vstoupil do žebravého Řádu bratří kazatelů. Dominikáni se vyznačovali evangelijní chudobou a hlásáním Božího slova. Tomáš byl nejprve vyslán studovat, byl i žákem sv. Alberta Velikého, ale záhy se stal sám jedním z nejvýznamnějších teologů své doby. Později byl prohlášen za učitele církve.

Život svatého Augustina. Román známého beletristy nám přibližuje život svatého Augustina (354-430), velkého učitele církve a jednoho z nejpozoruhodnějších mužů všech dob. Autor vypráví příběh Augustinova přerodu z marnotratného, ctižádostivého mladíka v muže Božího, v duchovního spisovatele i teologa, jehož literární díla utvářela po staletí západní myšlení. Augustin díky Boží milosti zvítězil sám nad sebou, podobně jako později vítězil nad odpůrci církve.Louis De Wohl dokázal oživit historické pozadí Augustinovy doby, bouřlivou atmosféru římské říše v posledních dnech před jejím zánikem, přičemž do děje zakomponoval i jiné osobnosti, které měly na Augustina velký vliv: jeho statečnou matku Moniku, moudrého milánského biskupa Ambrože a mnoho dalších.Kniha Nepokojný plamen sleduje Augustinovo složité hledání i nalézání, jiskří napětím a nápady, čímž přesně vystihuje Augustinovu vášnivou povahu i jeho dramatické životní osudy.Louis de Wohl (1903–1961) je mezinárodně uznávaný katolický spisovatel, jehož populární historické romány o svatých se staly ve světě bestsellery. V Karmelitánském nakladatelství mu již vyšly tituly: Dobývat nebe. Život svaté Kateřiny Sienské (2011), Svatá Jana z Arku (2012) a Longinovo kopí (2014).

Být svatý neznamená být bezkrevné budižkničemu, které omdlévá, když na ně sykne husa; být svatý znamená milovat Boha z celého srdce a z celé mysli a konat, myslet a mluvit všecky věci k jeho větší slávě. (Bruce Marshall)Plná slávy je dnes už klasikou křesťanské beletrie: kdo ji četl, většinou se k ní rád vrací, a kdo ji nečetl, o moc přišel. Peripetie patera Edmunda v jeho skotské farnosti sice zavání jiným stoletím, ale čtenář brzy zjistí, že se mění pouze kulisy a problémy k řešení, přičemž člověčina i Boží věrnost zůstávají stejné.Kniha je plná laskavého humoru i životní moudrosti, voní křesťanstvím s lidskou tváří. Ano, církev je plná slávy milostí Toho, který ji povolal k životu, a to i přes slabosti a hříšnost lidí, kteří k ní patří.

Svatý Damián de Veuster. Kniha líčí život svatého Damiána de Veuster (1840–1889), belgického kněze, který dobrovolně zasvětil svůj život malomocným na ostrově Molokai. Na malomocenství tehdy neexistoval lék, nemocní byli na ostrov vyhošťováni, aby se zamezilo šíření nemoci. Kdo byl na ostrov vyhoštěn, věděl, že tady už zemře. Poměry tu panovaly otřesné: Mnozí nemocní vedli nevázaný život podle hesla: „Jezme, pijme, hodujme, vždyť zítra zemřeme.“ Panovalo tu právo silnějšího. Vláda z Honolulu sice do kolonie posílala jídlo, na lékaře či nemocnici ale jaksi pozapomněla, natož aby řešila duchovní péči o nemocné.Otec Damián žil na ostrově Molokai šestnáct let, než se sám nakazil a nemoci podlehl. Postupně získal spolupracovníky, vybudoval tam kostel, vodovod, dřevěné domky, nemocnici, dva sirotčince. Snažil se obyvatele smysluplně zaměstnat, založil pro ně i pěvecký sbor a kapelu. Mnohé přivedl ke křesťanské víře, protože nekázal jen slovy, ale hlavně svým životem.Roku 1995 byl Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného a Benedikt XVI. jej roku 2009 připočetl k zástupu kanonizovaných svatých. Diváci vlámské televize VRT ho nedávno zvolili v anketě největší Belgičan všech dob.Je patronem lidí stižených malomocenstvím a nemocí AIDS. Jeho socha stojí před vládní budovou v Honolulu, hlavním městě Havajských ostrovů, ale i v budově Kongresu USA ve Washingtonu.

Životní příběh Jana Křtitele. Jednou z výrazných postav Nového zákona je Jan Křtitel. Jeho životní příběh popularizuje ve své knize známý polský spisovatel Jan Dobraczyński. Prvním impulsem ke vzniku této knihy mu byla návštěva Svaté země a rozhovory s kardinálem S. Wyszyńským, který byl velkým ctitelem Jana Křtitele.Autor pečlivě zachoval biblické i zeměpisné reálie, ale svým vypravěčským uměním dává postavě svatého Jana vystoupit živě z kulis dějin. Zásadní poselství knihy vychází z Janova vztahu k Bohu a k Ježíši jakožto Mesiáši, dotváří ale Janův obraz vlastními představami o lidském i duchovním vývoji Janovy osobnosti, například nastíněním jeho boje s pokušením.Román zachycuje počátek Janova povolání, jeho pobyt na poušti, působení u Jordánu, věznění i smrt.

Ján Mária Vianney. Svatý farář arský, Jan Maria Vianney, se narodil 8. května 1786 v obci Dardilly u Loynu ve Francii a až do svých 19 let, v době zmatků a pronásledování za Francouzské revoluce, pracoval se svými rodiči v zemědělství. Knězem se nestal snadno – číst a psát se začal učit teprve v 17 letech a kvůli svému malému nadání se mu podařilo vystudovat jen s velkými obtížemi.

Román o životě svatého Klementa Marie Hofbauera. Životopisný román o svatém Klementu Marii Hofbauerovi, chudém chlapci z moravských Tasovic, který bývá nazýván také apoštolem Varšavy a který se stal duchovní oporou Vídně obsazené Napoleonem. Hünermannovo neopakovatelné vypravěčské charisma je zárukou, že knihu přečtete jedním dechem.Jan, což bylo původní jméno svatého Klementa, se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích nedaleko Znojma. Chtěl jít za Božím hlasem, proto v italském Alatri složil v březnu 1785 řeholní sliby, stal se redemptoristou, a byl vysvěcen na kněze. Vzhledem k tomu, že ve Vídni tehdy nebylo možné otevřít nový řeholní dům, odešel Klement roku 1786 do Varšavy. Tam působil přes dvacet let a založil první klášter redemptoristů severně od Alp. Roku 1808 se vrátil do Vídně a pět let nato jej vídeňský arcibiskup jmenoval zpovědníkem sester voršilek a rektorem jejich kostela. Klement tak konečně získal vlastní dům, vlastní kostel, kazatelnu a zpovědnici, mohl tedy i zde rozvinout své pastorační dílo. Měl dar poznání lidí, každého přijímal s laskavostí, vžíval se do jeho myšlení.Dne 15. března 1820 Klement Hofbauer umírá. Jeho pohřeb se stal manifestací víry a oddanosti celé Vídně tomuto knězi. Papež Pius X. jej roku 1909 svatořečil. Jeho svátek se slaví ve světě 15. března, v České republice 20. května

Kniha obsahuje čtrnáct povídek, které se odehrávají většinou v moravském prostředí.Prvních pět je z totalitní minulosti, kdy věřící a odpůrci režimu mnohdy kvůli svému přesvědčení riskovali zaměstnání a jejich děti možnost studovat, nebo kdy jim dokonce hrozilo vězení.Dalších devět povídek je z doby polistopadové, v níž přicházejí nové problémy, s nimiž se lidé musejí vyrovnávat. Několikrát se octneme ve školním prostředí, uvidíme malý obrázek ze života jedné farnosti, podíváme se na výroční sraz spolužáků a nahlédneme do jejich osudů i do bolavého srdce dívky z dětského domova.Staneme se svědky lidských krizí, selhání a radostí. Autorka naše pozemské putování neidealizuje, ale i v těžkých situacích povzbuzuje k zachování ideálů a naděje.

Román o papežství po jaderné katastrofě. Románová fikce o křesťanství po celosvětové jaderné katastrofě při které zahyne papež a většina kardinálského sboru.

Gertrud von Le Fort (1876-1971) po dlouhých kontaktech s katolicismem konvertovala k němu protestantsky vychovaná a vždy svrchovaně křesťansky cítící i jednající spisovatelka před svým 50. rokem. Byla vyznamenána mnoha předními literárními oceněními a navržená i na Nobelovu cenu Setkala se i s Editou Steinovou a přijala od ní pojetí ženy jako strážkyně života. Vedle četných novel, esejů, přednášek, studií a románů se věnovala především žánru legendy, na vysoké úrovni a s velkou účinností.

Život Jana XXIII.. Titul je dostupný aj v slovenskom jazyku: Ján XXIII. - pastier sveta.Románový životopis papeže Angela Roncalliho, který vstoupil do moderních církevních dějin jako Jan XXIII.

Budějovické nálady, Volání budějovických zvonů, Bomby na Budějovice. Budějovickou trilogii tvoří, podobně jako před časem vydanou Šumavskou trilogii, tři původně samostatné knihy P. Františka Hobizala, které napsal v letech 1964 až 1967, a to: Budějovické nálady, Volání budějovických zvonů, Bomby na Budějovice.

Jméno Maryši Šárecké (1890- 1958), české básnířky a prozaičky, by nebylo třeba v první polovině dvacátého století české kulturní veřejnosti představovat. Její knihy byly hojně vydávány a v lidových vrstvách čteny. Autorka, kterou lze v mnohém přirovnat k Vlastě Javořické, by neměla být zapomenuta ani dnes. K tomu nejlepšímu, co napsala, lze jistě počítat i román Pod Svatou Horou.Líčí v něm život v Příbrami a částečně v Praze ke konci 19. století. Kromě rázovitých postav a postaviček, stvořených ve spisovatelčině fantazii, se čtenář setkává i s epizodickými postavami Jaroslava Vrchlického, Václava Beneše Třebízského či Karla Raise. Román zaujme nejen všechny příznivce Svaté Hory, ale i milovníky historie, kteří vědí, že minulost není jen velká politika, ale zejména běžný život "obyčejných" lidí. Na první pohled nám připadají jejich osudy idylické, ale ve skutečnosti jsou těm našim současným tak podobné.

Polský autor Zenon Ziolkowki je čtenářům Karmelitánského nakladatelství již dobře znám. Nyní se představuje jako beletrista. Jak už ale napovídá sám název jeho nové knihy, ani tentokrát se nevzdaluje od biblických témat.Davida Ziolkowski představuje jako muže rozporuplného a zmítaného vášněmi, přesto však zřetelně směřujícího za vytýčeným úkolem: „V dějinách Izraele se neobjevil jiný muž s tolika ctnostmi i chybami, který by se projevoval se stejnou živelností, rozmachem a úspěchem během celé své cesty na královský dvůr, cesty plné tak neuvěřitelných dobrodružství, že vedle nich blednou hrdinské skutky Samsonovy.“Autor nás provází Davidovým strhujícím příběhem chápavě a zasvěceně, dá nám nahlédnout nejen do starozákonních reálií, ale hlavně do mysli muže, který dokázal skládat písně velebící Pána stejně přirozeně jako velet svým bojovníkům. Těmi byl ostatně obdivován už od té doby, kdy jedinou dobře mířenou ranou skolil obrovitého Goliáše. Kniha Hřích nejen Davidův nastíní čtenářům jednu z nejvýraznějších postav Písma jako člověka velkorysého i mstivého, jako muže užívajícího radostí pozemského života i schopného přinášet největší oběti.

Po stopách Heřmana z Reichenau. Děj této knihy zasadila autorka do počátku patnáctého století, mnoho let po smrti Heřmana z Reichenau. A přesto se právě tento světec stane přes hranici několika století jedním z hlavních hrdinů příběhu. Dva mladí šlechtici, kteří se rozhodují o svém budoucím životě, nacházejí právě v tomto světci přímluvce a pomocníka na svých strastiplných cestách životem.

Román Smuteční svíce pro Paříž zachycuje maloměšťácké prostředí Paříže těsně před její kapitulací v roce 1940. Autorův průzračný a jasný styl, protknutý precizní a jemnou ironií, vtahuje čtenáře do mnohých dramat lidských životů. Najdeme zde například účetního Bigoua, skrývajícího svou dobrosrdečnost ze strachu, aby nebyl považován za slabocha; jeho vzdorovitou a energickou dceru Odettu; stále nabroušeného Chanuho; zatrpklého zmrzačeného válečného veterána Bacqueroëta; optimistu Latérada a nadšeného revolucionáře Verneuile.Všechny tyto postavy jsou dezorientované, citově vypjaté, bezmocně přihlížející pohřbu svého národa. Kniha konfrontuje moderního člověka především s jeho pasivitou. Ukazuje, že vítězství a porážky, rozkvět a úpadek společnosti nejsou jen důsledkem diktátu vedoucích představitelů státu, ale také ovocem skutků řadových občanů. Neboť „velikost národa je souhrnem neviditelné dobroty jednotlivců“.

Život svaté Kateřiny Sienské. Vyprávěním slavného romanopisce před námi jakoby ožívá Kateřina ze Sieny (1347–1380), jedna z nejpozoruhodnějších žen dějin církve. Byla dcerou prosperujícího barvíře ze Sieny a jeho ženy, předposlední z jejich pětadvaceti dětí. Když odmítla manželství a trvala na tom, že se zcela zasvětí Bohu, snažili se jí v tom všemožně zabránit. Kateřina ale zůstala neoblomná a v mladém věku vstoupila do třetího řádu sv. Dominika (nikoli však do kláštera). Neměla žádné vzdělání, ale byla obdařena mimořádnou vlitou moudrostí od Boha a velkou láskou k Bohu i k lidem. Nejprve žila několik let v domě své rodiny a intenzivně se věnovala modlitbě, měla mnohé mystické zkušenosti. Později se kolem ní začal shromažďovat okruh jejích duchovních dětí, laiků i kněží. Její poslání postupně přesáhlo hranice rodného městečka: smiřovala válčící italské městské státy, burcovala vlažné církevní preláty i prosté věřící, dokonce se jí podařilo přimět papeže, aby se po létech vrátil z Avignonu do zpustlého Říma.Spisy a dopisy, které diktovala, vynikají úžasnou duchovní vroucností, hloubkou a duchovní autoritou, jakou známe jenom z děl mystiků. Roku 1970 ji papež Pavel VI. jmenoval učitelkou církve a roku 1999 ji Jan Pavel II. prohlásil za spolupatronku Evropy.

Okcitánie, kraj pod francouzskými Pyrenejemi, země rytířů a trubadúrů. V roce 1213 je už čtyři roky dějištěm jednoho z nejdramatičtějších a nejdelších válečných konfliktů středověku na evropské půdě – křížové výpravy proti albigenským.