Dějiny Evropy

Svazek 8. Svazkem věnovaným „dlouhému 19. století“, od Francouzské revoluce roku 1789 po vypuknutí první světové války v roce 1914, se uzavírá edice Dějiny Evropy. Michael Rapport přednáší moderní evropské dějiny na univerzitě ve skotském Stirlingu, jeho hlavním oborem zájmu jsou dějiny Francie 19. století. Svůj přehled evropského 19. věku rozdělil do čtyř částí.První se věnuje revoluční Evropě, Francouzské revoluci a Napoleonským válkám a sleduje jejich dopad na zbývající části Evropy, druhá pojednává o ustavení a krizích konzervativní Evropy v letech 1815–1850. V následujících dvou oddílech autor sleduje zrod „nové éry“ po polovině století, sjednocující procesy v Německu a Itálii a pokusy o reformy stávajícího řádu, a v závěrečné části činí čtenáře svědky toho, jak Evropané vstupovali do dějin jako jejich tvůrci v období zrodu masových hnutí – socialistického a revolučního, feministického, nacionalistického.V závěrečných kapitolách věnovaných imperialismu a kořenům 1. světové války M. Rapport vstupuje na půdu následujícího století dvacátého. Kniha nezůstává pouze u přehledu politických dějin, ale sleduje i události a proměny hospodářské, společenské, ideové a kulturní. Evropské 19. století je v knize představeno jako paradoxní období cesty k demokracii i nejhorším totalitním režimům, jaké kdy Evropa zažila.

Vrcholný středověk, období od poloviny 12. do konce 13. století, znamená v dějinách Evropy éru vzestupu a rozkvětu, který v mnoha ohledech „nastartoval“ úspěch evropské civilizace a její cestu ke globální dominanci. Původem britský historik John H. Mundy, který řadu desetiletí působil na americké Columbia University, představuje na základě bohatství dobových pramenných dokladů období upevňování moci evropských monarchií, křížových válek, ekonomického vzestupu a rozvoje měst, zakládání univerzit i budování katedrál.Postupně se zaměřuje na vnější i vnitřní hranice evropského světa pozdního středověku, fungování ekonomiky, rozdělení společnosti a vztahy mezi jednotlivými jejími složkami, mechanismy vlády, myšlení a mentalitu, náboženství a církev.Kdekoli je to možné, nechá autor knihy promlouvat přímo muže a ženy vrcholného středověku, včetně těch stojících na okraji tehdejší společnosti. Sledováno je postavení žen ve společnosti ovládané muži, situace Židů žijících uprostřed křesťanské majority či příslušníků heretických seskupení a dalších nonkonformních sociálních skupin.

Další v řadě svazků mapujících dějiny Evropy poutavým způsobem přibližuje příběh století poznamenaného dvěma nejničivějšími válečnými konflikty v historii lidstva, dosud nebývalou sociální mobilitou i převratným vývojem vědy a techniky.Práce anglického historika Richarda Vinena, který vyučuje moderní dějiny na londýnské King’s College, obsáhla období od secese až k počátkům jednadvacátého století. Zaobírá se klíčovými událostmi Evropy nedávno skončeného věku, které zařazuje do širších světových souvislostí. V centru pozornosti se ocitají sociální dějiny jako podloží „velkých“ událostí dějin politických: válečné konflikty, studená válka, pád komunismu tak doprovází výklad o proměnách rodiny, sexuální revoluci, vývoji měst i kultury.Jak vyplývá z Vinenovy práce, moderní věk dvacátého století jako by předznamenával počátek nové „postmoderní“ civilizace, pro kterou bude charakteristické sdílení všech problémů, prolínání kultur a národů, období, kdy všichni budou žít všude, kdy hrozby válek a střetů budou neustálé, ale odpovědnost za jejich řešení bude vyžadovat účast čím dál většího počtu lidí.Dnes, kdy stojíme na prahu 21. století a zároveň nové, sjednocující se Evropy, nám může být Vinenova kniha nejen zdrojem důkladného poučení, ale i inspirací při pohledu dopředu.