Rozhovory

Zpověď lékaře zlomených duší. Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.

Autora v mládí silně oslovil guru Mahariši Mahéš Jógi. Jacques Verlinde byl velmi nadaný student, maturoval v patnácti letech a specializoval se na obor nukleární chemie. V roce 1968 na něj zapůsobil jmenovaný guru, zakladatel tzv. transcendentální meditace, který právě pobýval v západní Evropě. Jacques zanechal nadějné vědecké dráhy a následoval jej nejprve do Španělska a pak do Indie, kde několik let pronikal do tajů nově objevené duchovní cesty.Po několika letech ale prožil nečekané oslovení Kristem, které ho přimělo k návratu do Evropy a ke křesťanství. Ještě nějakou dobu se snažil spojit život v Kristu s používáním nabitých paranormálních schopností, než pochopil, že okultní síly neovládá, ale ony ovládají jeho. Časem našel odvahu i příležitost podstoupit proces očišťování a osvobozování ze závislosti na moci, která nebyla Boží.

Miroslav Cipár v rozhovore s Martinou Grochálovou. Knižný rozhovor s uznávaným výtvarníkom, grafikom a ilustrátorom približuje životný príbeh Miroslava Cipára, ale aj jeho pohľad na umenie, vieru a základné ľudské a kresťanské hodnoty.Vrátane osobných fotografií zo súkromného archívu Miroslava Cipára.

Tomáš Špidlík v rozhovoru s Janem Paulasem. Stovky odborných článků, desítky zasvěcených publikací - tak vypadá literární dílo kardinála Tomáše Špidlíka. Teprve nyní se ale otec Špidlík rozhodl mluvit také o svém osobním životě. V knize rozhovorů Duše poutníka mu byl partnerem v diskusi zástupce šéfredaktora Katolického týdeníku Jan Paulas.Kniha nás provádí Špidlíkovým životem od dětství v Boskovicích, přes studia v Holandsku, léta v Římě až po jeho jmenování kardinálem. Chybět nemůže pochopitelně ani ohlédnutí za inspirativním teologickým dílem otce kardinála, zaměřeným zejména na východní křesťanství.

Zpověď lékaře zlomených duší. Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 1950), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, autor duchovní literatury a esperantista. Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v roce 2015, předtím byl jáhnem římskokatolické církve. K jeho odborným zájmům patří pastorální medicína a vztah mezi spirituální teologií, psychiatrií a psychologií. Je autorem desítek úspěšných knížek.

Narodil sa v júli 1934 a napriek svojim 80-tim rokom otec Raniero Cantalamessa pokračuje v cestovaní po celom svete, aby kázal Božie slovo na všetkých kontinentoch. V knihe Můj život ve službě slova kapucín Cantalamessa rozvíja príbeh svojho života a opisuje svoje poslanie byť ,,nositeľom živej vody,“ teda zvestovateľom Krista tým, ktorí ho ešte nepoznajú.Jeho celý doterajší život bol naplnený učením svätého Františka z Assisi, službou Slova a mnohými rokmi prítomnosti na televíznej obrazovke ako komentátora nedeľného čítania.Titul vyšiel aj v slovenčine: Chlapec, ktorý nosil vodu (2017).

Josef Mixa v rozhovoru s Vítem Hájkem. Mons. Josef Mixa (nar.1925) je jednou z nepřehlednutelných kňěžských osobností současnosti. Nenarodil se ve snadné dobé, v mládi prožil válečnou okupaci Československa a pak celý totalitný režim. Vyrůstal v rodine pražského obchodníka a měl převzít obchod po rodičích, ale četba Bible dala jeho životu nový směr. Po studiu teologie v Litoměřicích přijal kněžské svěcení a začal působit u Sv. Anny v Praze na Žiškové. Od roku 1968 sloužil jako sekretář kardinála Tomáška a zároveň v kostele Sv. Jána Nepomuckého na Hradčanech. Shromažďovalo se kolem néj živé společenství věřících, včetně osobností podzemní církve, což bylo trnem v oku orgánum StB. Proto byl v roku 1973 přeložen z Prahy do Stanovic u Karlových Varů, kde žije dodnes.

Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulasem. Premonstrátský jáhen, vystudovaný psychiatr a pedagog Max Kašparů vypráví o svém dětství a mládí, o své konverzi, vzpomíná na nesnadné hledání povolání, hovoří o těžké situaci církve v dobách vládnoucího ateismu. Tehdy, za jedné bezesné noci si vybavil dávno zapomenutý verš Františka Halase: „Proti přitažlivosti zemské, do výšky volím pád.“

Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem. Takový zážitek může člověka zlomit, nebo ho posílit. Jaro Křivohlavý (nar. 1925) dosáhl toho druhého. Když ho jako sedmnáctiletého studenta gymnázia zatklo gestapo a odvezlo do koncentráku, přežil zde i díky svým dvěma láskám – psychologii a křesťanské víře. „Kdybych nevěděl, že Ježíš je tu s námi, šel bych do drátů,“ řekl mu jeden spoluvězeň. Jít do drátů tehdy znamenalo jít na jistou smrt.

Anselm Grün v rozhovoru s Janem Paulasem a Jaroslavem Šebkem. "Setkání s Anselmem Grünem nemusí být pro čtenáře jen setkáním se zkušeným mnichem (jakousi ,cestou do hlubin mnišské duše'), ale může se stát také setkáním se sebou samým," píše v úvodu knížky P. Siostrzonek. Kniha rozhovorů s populárním německým autorem duchovní literatury má dvě roviny.Jednak se čtenář může seznámit s životními osudy A. Grüna, jednak s jeho názory - např. na modlitbu, na význam tradice, na postavení církve v dnešním světě, na vztah církve a umění, víry a humoru, víry a psychologie atd.

Leo Fijen a Anselm Grün, televizní moderátor a známý benediktin jsou dnes přátelé. Nějakou dobu si dopisovali o zcela osobních zkušenostech: o loučení a umírání, o zármutku, bolesti, osamělosti, ale i o rodinných poutech, o hledání smyslu života a všeho, co vede k jeho plnosti. Kniha nabízí posilu v našich zkouškách, ale také nás zve k tomu, abychom se vážně zabývali otázkou, co zde jednou zůstane po nás. Jde o četbu oslovující, hutnou, místy až dojemnou. Dopisy nebyly původně psány s úmyslem zveřejnění, takže z nich dýchá veliká autentičnost a upřímnost.//Leo Fijen je autor dokumentárního cyklu o evropských klášterech, který vysílá TV Noe.

Kardinál Joachim Meisner v rozhovoru se Stefanem Rehderem. Nejprve jej Kolínští za svého biskupa nechtěli - styl jeho vedení považovali za autoritářský a jeho samého za prodlouženou ruku papeže v Německu. To se však již dávno změnilo. Také kardinál Meisner by byl tehdy raději zůstal v Berlíně. Jakou ohromující odpověď mu dal Jan Pavel II. a proč nakonec papeže přece jen uposlechl, to nám kardinál prozradí v tomto rozhovoru.Ve stále nově se měnícím zápasu mezi dobrem a zlem reaguje jednou s nečekanou schopností empatie, jindy s neskrývanou ochotou k boji. Jeho obraz Boha je pestřejší než u mnoha jeho současníků: zná rozhodného Krista, který s důtkami v ruce vyhání kupce z chrámu, který přinesl meč, nikoli pokoj.Zároveň však hovoří o nekonečně trpělivém Bohu, který čeká ve zpovědnici v prázdném kostele na kajícího se hříšníka. Kardinál mluví často o srdci. U něho prochází všechno srdcem: žádné kázání, žádné rozhodnutí, žádná modlitba pro něho není bez „činnosti srdce“ možná.Novinář Stefan Rehder mu nabízí pečlivě utkanou sítí otázek příležitost komentovat mnohé žhavé církevní a společenské krize.

Dotisk úspěšného souboru rozhovorů se zajímavými osobnostmi. J. Potměšil, E. Haken, L. Šafránková, M. Eben, manželé Tichotovi, T. Fischerová, B. Fliedr, M. Forman, F. Filip, R. Lukavský. Súčasťou knihy sú čiernobiele fotografie Stanislava Boloňského.

Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem. Mons. Václav Dvořák je jedním z kněží, jejichž víra byla zkoušena v komunistickém vězení. Po roce samovazby vydal toto svědectví: "Pane, dávám ti celou svou svobodu. Vezmi si do rukou můj život a udělej, co chceš." Poté, jak sám říká, se jeho víra stala jistotou.

V rozhovoru s Guillamem Goubertem. "Poznali jsme ho jako opravdu chápajícího bratra. Především jsem si vážil jeho porozumění k opravdu složitým okolnostem, s nimiž se řád potýká ve všech světadílech. I nejtěžší otázky řešil s noblesou a snahou nezranit, ale povzbudit," píše Dominik Duka na okraj knihy rozhovorů s Timothy Radcliffem (v letech 1992-2001 stál v čele dominikánského řádu jako jeho generální magistr). Rozhovory vedl Guillame Goubert a kniha už svým názvem vyjadřuje základní vztah otce Radcliffa k člověku.

V rozhovoru s Bohumilem Svobodou.. "Svedl jsi mě, Pane, a nechal jsem se svést." Tato slova proroka Jeremiáše jsem si zvolil za titul tohoto svého rozmlouvání. Můj život nebyl tak tragicky uchvacující jako život velkého starozákonního proroka, ale nemohu v něm nezaznamenat Boží "svádění" - říká biskup Škarvada. Knížka rozhovorů, které s ním vedl Bohumil Svoboda, zachycuje jeho mládí, studia v Římě, římský exil, až po návrat do Čech. Knihu doplňuje fotografická příloha a ukázky biskupových článků a projevů.

Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem. Český jezuita Ludvík Armbruster prožil v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk, vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá přátelství. Když mluví o Tokiu, říká „u nás“. Doma se ale cítí i v Česku. Díky této šíři perspektivy je rozhovor s ním něčím víc než jen ochutnávkou exotiky.

Předkládaná kniha ukazuje na životě vybraných osobností krutost a zcela zjevnou podobnost obou totalit - komunistické i nacistické - proto byli záměrně vybrání lidé postižení oběma totalitami, ale také obrovskou odvahu a statečnost těchto lidí v boji za svobodu. Většina z nich byla za komunismu přes své válečné zásluhy degradována a odsouzena k velmi vysokým trestům. V rozhovorech se hovoří i o ponižování a šikaně jejich rodin.Čtenář může v knize naslouchat jak osobám mediálně známým, vyznamenaným nejvyššími státními poctami, tak hrdinům, na něž se poněkud nespravedlivě zapomnělo. Většinou byli tito lidé perzekuování pro svůj aktivní odboj ( byli příslušníky odbojových organizacích, skautu, bojovali v čsl. jednotkách na Západě, je však mezi nimi i voják, který bojoval ve Svobodově armádě a byl vězněn v Gulagu). Cílem těchto rozhovorů rozhodně není popis vojenských a odbojových akcí, ale spíš rozmlouvání o motivaci těchto lidí, proč se rozhodli riskovat své životy, o jejich pohledu na svobodu, vlastenectví.Velmi silná jsou jejich svědectví o utrpení a smrti, popravách jejich kamarádů, blízkých. Někteří z nich jsou věřící, takže hovoří naprosto nepateticky, ale zcela přirozeně o nutnosti víry ve vyhrocených situacích jejich života. Vzpomínají také na řadu známých duchovních, řeholníků i biskupů, kteří jim byli oporou v těžkých letech v době komunistického věznění- často velmi zásadní svědectví o statečnosti našich kněží. Knihu doplňují desítky fotografií a dokumentů.

Georges Cottier v rozhovoru s Patricem Favrem. Georges Cottier (1922) byl patnáct let teologem papežského domu Jana Pavla II. Z teologického hlediska připomínkoval různé papežské dokumenty, a měl tak bezprostřední vhled do papežova myšlení a záměrů, úspěchů i strádání. Klíčovým tématem jeho rozhovoru s novinářem P. Favrem je tedy osobnost a pontifikát Jana Pavla II.

Václav Dvořák im Gespräch mit Jan Mazanec. Das tschechische Original des Interviewbuches mit Václav Dvořák ist unter dem Titel Čím to je, že jste tak klidný? (Wie kommt es, dass Sie so ruhig sind?) erschienen. Dvořák bietet darin Einblick in sein durch den Nationalsozialismus und vor allem den Kommunismus geprägtes Leben – ein leidvolles Schicksal, das ohne Rückhalt im Glauben nicht zu „überleben“ gewesen wäre.

Im Gespräch mit Aleš Palán. Die Heimat zu verlassen ist ein Phänomen, das sich schon seit Jahrhunderten durch die tschechische Geschichte hindurchzieht. Es traf jedoch selten den Kern der Gesellschaft derart wie in der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Kein geringer Teil der tschechischen Emigranten stand vor den Toren des bayerischen Flüchtlingslagers in Zirndorf. Lagerkaplan Pavel Kučera gewährte ihnen seelische und finanzielle Hilfe, unterstützte sie unermüdlich mit Rat und Beistand. Dies ermöglichte ihm die Flüchtlinge kennenzulernen, wie sie wirklich waren. Kučera verschweigt dabei die Tatsache nicht, dass sich unter den Flüchtlingen nicht nur vom Regime verfolgte Menschen befanden, sondern auch kommunistische Agenten oder Personen mit mangelnder Reife, die durch die Emigration versuchten ihre persönlichen Probleme zu lösen. Er begegnete auch einer ganzen Reihe inspirierender Persönlichkeiten, wie Josef Beran, Bóža Modrý, Jára Kohout, Karel Kryl, Anastáz Opasek, Tomáš Špidlík u.a.

Výběr z textů a rozhovor s Janem Paulasem. První část knihy přináší rozhovor, který propojuje životní témata Petra Příhody s osobní zkušeností. Výsledkem je živý a plastický portrét jeho osoby a také nenásilná sonda do jeho myšlení. Druhá část přináší výbor z jeho nejzajímavějších a nadčasových publicistických příspěvků z posledních deseti let. Jde o autorovy zásadní texty, představující jeho názory na některá klíčová témata, jimž se věnuje již mnoho let.

Bohumil Vít Tajovský v rozhovoru s Alešem Palánem a Janem Paulasem. Rozhovory s želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským Člověk musí hořeti vycházejí v tomto svazku ve druhém vydání. První vydání vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Torst a bylo doplněno dokumentační přílohou ÚDV o „Akci K“ a osobními vzpomínkami na Víta Tajovského z pera Ivana Medka, Luboše Hrušky, Antonína Bradny, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Meda, Jiřího Reynka a dalších.

Pavel Kučera v rozhovoru s Alešem Palánem. Odchod ze země původu je fenomén, který se českou historií táhne po staletí. Málokdy v historii však zasáhl samou podstatu naší společnosti tak jako ve 20. století. Nemalá část exulantů stanula před branami utečeneckého tábora Zirndorf v Bavorsku. Duchovní i ekonomickou pomoc, radu i podporu jim tu neúnavně poskytoval táborový kaplan Pavel Kučera (1932).

Karel Pilík v rozhovoru s Alešem Palánem s předmluvou Chiary Lubichové. Když jsem se v roce 2001 při své návštěvě Prahy setkala v tamní sportovní hale s početnou rodinou českých a slovenských členů a příznivců našeho Díla, nemohla jsem nenazvat „hrdiny“ všechny ty, kteří byli jeho průkopníky za těžkých podmínek ještě v období „mlčící církve“.Mezi nimi patří výsadní místo právě otci Karlu Pilíkovi, člověku, který výjimečným způsobem dokázal v sobě spojit typické charakteristiky svého národa s univerzálním světlem charismatu jednoty, jež bezvýhradně přijal za svůj životní styl. (z předmluvy Chiary Lubichové)

Petr Esterka v rozhovoru s Alešem Palánem. Biskup Petr Esterka vyrůstal v tradičním prostředí jižní Moravy a byl ovlivněn předkoncilním studiem teologie v Římě. Dlouhá léta strávená v USA a problémy, se kterými se setkával v pastoraci, ho přivedly k otevřenému postoji k mnoha pastoračním tématům. V knize dpovídá otevřeně na řadu otázek, které jsou palčivé a aktuální, ale v českém prostředí nejsou mnohdy z opatrnosti raději ani pokládány. Nabízí neotřelá východiska, doplňuje je celou řadou příběhů z pastorace a hlavně: nebojí se riskovat. Vydejte se s ním na tuto cestu i vy!

Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem. Jako kluk slýchával od tatínka, který byl četníkem, humorné i napínavé historky. Později sám mnohá dobrodružství zažíval. Už jako skaut se dostal do spárů gestapa, jako bohoslovec byl totálně nasazen do Německa a se štěstím přežil několik bombardování. V roce 1948 byl vysvěcen na kněze a působil na Šumavě, kde se pastoračně staral i o neodsunuté sudetské Němce.Když kolem něj začal komunistický režim stahovat smyčku, na poslední chvíli utekl za hranice a zamířil na misie do Alžírska. Působil na Sahaře a ve městě sv. Augustina, kde zažil i nelítostný národně osvobozenecký boj. Odešel před komunisty do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově, působil v rádiu Svobodná Evropa (pod pseudonymem Otec Karel) a stal se významnou osobností českého exilu. Na to vše vzpomíná – často s humorným nadhledem – v knize rozhovorů s Janem Paulasem. Mluví i o řadě osobností, s nimiž se setkal. Mimo jiné to byli Pavel Tigrid, Karel Kryl, Jan Čep, Ivan Diviš, Karel Schwarzenberg, Václav Dvořák, Anastáz Opasek, Jaroslav Škarvada, Joseph Ratzinger a další.

Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem (autorem rozhovorů s V. Malým, P. Kolářem a J. Sokolem) profesor Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. Z těchto kořenů také vyrůstá Paloušova filosofie výchovy. Žánr rozhovoru může být pozvánkou k setkání s mužem, který - ač ho jeho občanské postoje léta držely v roli outsidera - se stal učitelem a moudrým rádcem mnohých.

Rozhovory s kněžími a řeholníky pronásledovanými za komunismu v letech 1948-1989. Vzpomínky kněží a řeholníků pronásledovaných v letech komunistického režimu. Čtenáři se mohou setkat s těmito osobnostmi F. Adamec, J. Cukr, V. Dvořák, M. Frank, R. Hložánka, A. Huvar, S. Lekavý, F. Lízna, O. Mádr, F. Pevný, K. Pilík, J. Valerián, J. Veselý, M. F. Vích, J. Zemánek.

Třetí pokračování rozhovorů-setkání s osobnostmi české společnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Několik středoevropských osudů nahlédnutých v podobě jedinečné, neopakovatelné životní cesty, vinoucí se navzdory samotkám věznic, koncentračním táborům, bitevním polím, totálnímu nasazení, exilu...

v rozhovoru se Saveriem Gaetou. Knižní rozhovor zachycuje názory a životní osudy známého italského kardinála Dionigi Tettamanziho. Tettamanzi přijal kněžské svěcení v r. 1957. Později zastával funkci rektora Papežského lombardského semináře v Římě a jako arcibiskup působil v Anconě, než byl jmenován generálním sekretářem Italské biskupské konference. Od roku 1995 arcibiskupem, od roku 1998 kardinálem.Autorem knihy je zkušený a znalý novinář Saverio Gaeta. V současnosti je šéfredaktorem týdeníku Famiglia Cristiana, předtím působil jako redaktor vatikánského deníku L´Osservatore Romano.

Hovory s pamětníky 2. světové války. Hovory s pamětníky 2. světové války. Na dobu fašistické okupace vzpomínají např. letec od RAF Ladislav Sitenský nebo filmový režisér Ladislav Rychman - bývalý válečný zajatec, historik Václav Vaško - bývalý partyzán SNP, kytarista Štěpán Rak, kameraman Jan Špáta a mnoho dalších. Vzpomínky, které je třeba zachytit, dokud ještě pamětníci žijí...

„Obyčejné věci“ to je hlavní námět rozhovorů s patnácti osobnostmi, které se prezentují v této knize.

Doležalovy rozhovory vycházely ve zkrácené podobě v časopisech Respekt, Perspektivy a Proglas. Knižní vydání přináší vzpomínky "pamětníků", například plk. Petra Urby, Mons. Josefa Veselého, prof. Jaroslava Kadlece, genmjr. Rudolfa Krzáka, Alfonse Bradatsche, Mons. Karla Fořta, Ludvíka Stehlíka (bývalého kostelníka v Babicích) a dalších. Setkáváme se s lidmi, kteří se přes životní zkoušky a totalitní nástrahy 20. století nepřestávají ptát po smyslu života a stvoření.

Napsat knížku rozhovorů se svým vlastním dědečkem - báječná příležitost k práci, která bude hezká i snadná zároveň. Myslela jsem si, že se zkrátka párkrát sejdeme, využiji všeho, co o něm vím - a knížka bude na světě. Nakonec se tato knížka rodila takřka celý rok, a vůbec ne snadno. Četla jsem z rukopisu kolegům i přátelům, a stále znovu jsem zjišťovala, jak je ve skutečnosti těžké představit laskavého a veselého pána, kterého nejčastěji vídám v dávném pleteném svetru, těm, kdo ho znají jako intelektuálního herce ve smokingu.Chtěla jsem se pokusit zprostředkovat setkání se skutečným člověkem. Doufala jsem, že to, co prozařuje na povrch ve chvílích, kdy Mistr krásného slova recituje spisovnou češtinou, zazáří úplně nově v tomtéž člověku skloněném nad posekanou trávou, nad přípravou nové role, nebo nad bramboračkou, kterou zrovna vaří z pytlíku,“ přibližuje Klára Lukavská okolnosti vzniku své knihy a dodává: „Poválečná Lukavského léta jsou jednoznačnou cestou za jeho životním posláním – být herec-sluha Boží, nikoliv herec-kašpar.“ I tato kniha je důkazem, jak se tento záměr povedl.

Výbor z řady rozhovorů-setkání s osobnostmi české kultury, církve a vědy, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Několik středoevropských osudů nahlédnutých v podobě jedinečné, neopakovatelné životní cesty, vinoucí se navzdory samotkám věznic, koncentračním táborům, totálnímu nasazení, exilu...

v rozhovoru s Janem Paulasem. Premonstrátský jáhen, vystudovaný psychiatr a pedagog Max Kašparů vypráví o svém dětství a mládí, o své konverzi, vzpomíná na nesnadné hledání povolání, hovoří o těžké situaci církve v dobách vládnoucího ateismu. Tehdy, za jedné bezesné noci si vybavil dávno zapomenutý verš Františka Halase: „Proti přitažlivosti zemské, do výšky volím pád.“

Rozhovory vedené Józefem Augustynem. Známý polský autor duchovní literatury se v tomto souboru rozhovorů stává pozoruhodným prostředníkem mezi čtenářem a zajímavými osobnostmi naší současnosti. Vedle arcibiskupů Miloslava Vlka a Jana Graubnera se tak můžeme setkat s biskupem Václavem Malým, Janem Pavlíkem, Karlem Pilíkem a formátory pražského semináře Michaelem Slavíkem, Antonínem Forbelským, Zdeňkem Wasserbauerem a Arturem Matuszkem.

Tento rozhovor vznikl na podnět českého Karmelitánského nakladatelství. Protože byla od samého počátku zamýšlen k publikování v češtině i polštině, byl k rozmlouvání přizván český žurnalista Jan Paulas, redaktor Katolického týdeníku, a z polské strany Cezary Sekalski šéfredaktor katolického měsíčníku pro Obnovu v Duchu svatém List. Přáním nakladatelství i obou novinářů bylo získat rozhovor, který by měl autobiografický charakter, což respondent přijímal na počátku se značným odporem. Nakladatelství se ale na něho obrátilo s touto prosbou právě proto, aby mohlo přiblížit svým čtenářům autora, jehož knihy se na domácím trhu objevují už celou řadu let.

Šance a úkol církve na počátku třetího tisíciletí. Nejprve jej Kolínští za svého biskupa nechtěli - styl jeho vedení považovali za autoritářský a jeho samého za prodlouženou ruku papeže v Německu. To se však již dávno změnilo. Také kardinál Meisner by byl tehdy raději zůstal v Berlíně. Jakou ohromující odpověď mu dal Jan Pavel II. a proč nakonec papeže přece jen uposlechl, to nám kardinál prozradí v tomto rozhovoru.Ve stále nově se měnícím zápasu mezi dobrem a zlem reaguje jednou s nečekanou schopností empatie, jindy s neskrývanou ochotou k boji. Jeho obraz Boha je pestřejší než u mnoha jeho současníků: zná rozhodného Krista, který s důtkami v ruce vyhání kupce z chrámu, který přinesl meč, nikoli pokoj.Zároveň však hovoří o nekonečně trpělivém Bohu, který čeká ve zpovědnici v prázdném kostele na kajícího se hříšníka. Kardinál mluví často o srdci. U něho prochází všechno srdcem: žádné kázání, žádné rozhodnutí, žádná modlitba pro něho není bez „činnosti srdce“ možná.Novinář Stefan Rehder mu nabízí pečlivě utkanou sítí otázek příležitost komentovat mnohé žhavé církevní a společenské krize.