Sv. Pavol

Naučí vás používat Bibli v každodenním životě. Poznáte, že Bible není jenom knihou "ke čtení", ale stane se Vám nepostradatelnou pomůckou pro všední dny.

Naučí vás používat Bibli v každodenním životě. Poznáte, že Bible není jenom knihou "ke čtení", ale stane se Vám nepostradatelnou pomůckou pro všední dny.

Nauka o předurčení byla v západní teologii po staletí zatížena dualistickou koncepcí svatého Augustina. Biskup z Hippo se domníval, že Božím záměrem je zjevit své milosrdenství na malém počtu předurčených ke spáse a svou spravedlnost na nepoměrně větší mase po právu zavržených hříšníků. Nabyl přesvědčení, že spása je naprosto nezasloužený dar a následně popřel význam lidské svobody. Jeho výklad v člověku vzbuzoval spíše úzkost než naději, o které hovoří Písmo. Vladimír Boublík se odvážil postavit Augustinově autoritě a předložil docela odlišné řešení, opírající se o moderní exegezi pavlovských listů. Předurčení definoval jako neodvolatelné Boží rozhodnutí, jehož obsahem je účast celého lidstva na Božím životě v Kristu. Přítomná práce ukazuje, že Boublíkova teologie vychází nikoliv jen z akademického, ale především z bytostného hledání odpovědi na otázku lidského osudu, poznamenaného hříchem, utrpením a smrtí. Rýsuje se již na stránkách duchovního deníku, který si autor vedl v době svých studií. Celá jeho tvorba prozrazuje záměr oslovit současného člověka a vést ho ke Kristu, který stojí ve středu autorova uvažování. Tato práce je pokusem na česko-římského teologa navázat. Představuje jeho pojetí předurčení a v některých bodech ho dále rozvíjí. Především vnáší světlo do dříve nevyjasněného problému Kristova prvenství v předurčení.

Rok svatého Pavla vyhlášený v červnu 2008 papežem Benediktem XVI. není jen příležitostí k poutním oslavám a úvahám o životě a díle apoštola národů. Pozornost bychom měli trvale zaměřit především na obsah a styl Pavlova působení. K tomu nám slouží novozákonní listy, spjaté s Pavlovým jménem, s jeho osobou a učením. Aleš Opatrný chce, abychom se ponořili do čtení apoštolových listů, protože jsou v mnohém ohledu aplikací evangelia na náš každodenní život. Autor uspořádal své úvahy do osmi tematických celků, jež se týkají hlavních apoštolových témat (evangelium, víra, modlitba, vzkříšení, Duch svatý pro člověka, Boží věrnost, Ježíš Kristus, křesťan v Ježíši Kristu). Samozřejmě, že tím nevyčerpal bohatství apoštolových myšlenek. Usiloval spíše o „malou ochutnávku“, která má vzbudit hlad po důkladnější četbě.

Oslava Roku svatého Pavla u příležitosti druhého tisíciletí narození tohoto Apoštola národů je příležitostí a zároveň pozváním stále víc poznávat osobnost, která snad ze všech apoštolů nejvíce ovlivnila celé dějiny křesťanství. Brožurka chce jednoduše a stručně přiblížit život apoštola Pavla a některé z hlavních témat jeho listů, aby v očích současných křesťanů nezůstával pouze vzdáleným a neznámým autorem některých novozákonních spisů, ale aby se stále více stával společníkem dnešního člověka na jeho cestě za Kristem.

Vydáno pri příležitosti Roku svatého Pavla. Krátké texty vydané u příležitosti roku Apoštola Pavla.

Ježíšovo evangelium. Křesťanství začíná v Jeruzalémě. Mezi vírou Izraele a Ježíšovým evangeliem je hluboké pojítko. Autor nám tyto souvislosti odhaluje v postavě Pavla z Tarsu, apoštola národů. Ten ve svém životě proměnil to nejlepší z horlivého farizeje jako Ježíšův učedník. Pavel, který je nahlížen a studován jako osoba–vzor této proměněné jednoty a kontinuity, ukazuje, jak Nová smlouva přivádí Mojžíšův zákon k jeho konečnému dovršení.

Jeho život a odkaz v kontextu Římské říše. Sokrates, Alexandr Veliký, Kleopatra, Augustus – nikdo by nepopřel, že každé z těchto jmen patří klíčové postavě klasického starověku. Dá se k nim však přiřadit i svatý Pavel?Na tuto otázku dává odpověď kniha novozákonního vědce J. Alberta Harrilla. Nejedná se o další z mnoha tradičních biografií prototypu západního náboženského konvertity. Autor namísto toho zásadním způsobem přehodnocuje apoštolův život a dokládá, že jeho vývoj od židovské ke křesťanské identitě představoval postupný proces a nikoli „zlom“, jak se obvykle udává.Nechybí ani vysloveně kontroverzní momenty – zejména když Harrill objasňuje, že Pavel nebyl popraven v Římě a že celý jeho kult se zde vyvinul uměle až ve 4. století. Objevné je rovněž představení postupných pavlovských (dez)interpretací a jejich významné působení v dějinách i současnosti křesťanského myšlení.