Sv. Tomáš Akvinský

podle principů svatého Tomáše Akvinského. Vztahuje se Kristova královská vláda jen na duchovní oblast, nebo zahrnuje i světskou? Mají povinnost se této vládě podrobit pouze jednotlivci nebo i státy a národy? Čím je národ vlastně vymezen a jak se při tom uplatňuje náboženství? Právě takovým otázkám se věnuje P. Denis Fahey (1883–1954), irský katolický kněz a člen kongregace otců Svatého Ducha, doktor filosofie a teologie, odborník na civilní a ústavní dějiny. Ukazuje, jak osud národů a celého lidstva přímo závisí na přijetí, či odmítnutí panování Pána Ježíše Krista ve společnosti, „neboť jiný základ nikdo nemůže položit, než ten, který je položen, a tím jest Ježíš Kristus“. (1Kor 3,11)Pozdější dublinský arcibiskup J. C. McQuaid v předmluvě poznamenal: „Jestliže si katolíci tuto knihu důkladně prostudují a statečně překonají počáteční obtíže poněkud náročného přemýšlení, zjistí, že nejenže získali vnímavost vůči významu současných událostí, ale i schopnost správně posuzovat moderní svět.“Autorovo pevné zakotvení v neměnných základech zdravé filosofie a teologie činí knihu aktuální i dnes, ačkoliv od jejího prvního vydání uplynulo již bezmála sto let. Ba právě nyní, kdy zpochybňování všeho dříve hlásaného proniklo naplno i do oficinálních struktur katolické Církve, jeví se dobrá znalost tradičního katolického sociálního učení nutností, nechceme-li se utopit v moři postmoderních zmatků.

Úvod a komentár k otázkam prvej knihy 14 - 26. Teologickú sumu napísal Tomáš Akvinský ako učebnicu pre začínajúcich študentov teológie. Po svojom mystickom zážitku ju už nedopísal. Zanechal nám poklad premýšľania viery.Čitateľ nájde po úvode preklad textu ďalších trinástich kapitol prvej knihy spolu s komentárom. Tomáš Akvinský skúma vlastnosti Boha, ktoré prijímajú monoteistické náboženstvá. Otázky tvoria menšie celky, ktoré navzájom spolu úzko súvisia. Prvým celkom je Božie poznanie. Ďalším celkom je Boží život, potom celok Božia vôľa, s ktorou súvisí Božia láska, spravodlivosť a milosrdenstvo, prozreteľnosť, predurčenie. Tieto otázky sa týkajú vnútorného života Boha, prináležia jeho poznaniu a vôli, s čím súvisí aj Boží život. Pri skúmaní Božej vôle najprv skúma samotnú Božiu vôľu, potom to, čo k nej pripadá absolútne, čiže Božia láska, Božia spravodlivosť a milosrdenstvo, a potom to, čo zahŕňa spoločnú aktivitu Božieho poznania a vôle, čiže prozreteľnosť, predurčenie a knihu života. Otázka Božej moci sa už týka všetkého, čo môže vytvoriť alebo vytvorí. Takéto členenie naznačujú slová samotného Tomáša Akvinského z jeho uvažovania o 14. otázke hneď na jej začiatku, ešte pred jej členením. Osobitným celkom je posledná otázka, Božia blaženosť, lebo sa týka Božieho vnútorného života. Je typická pre vedecký proces v teológii. Nestačí povedať, že Boh je prvý a najvyšší vlastník blaženosti, ale treba vedieť aj prečo je to tak: Boh pozná seba samého ako najvyššiu pravdu a miluje seba samého ako najväčšiu lásku.

Smrť, súd, nebo a peklo podľa Tomáša Akvinského. O smrti často uvažujeme ako o konci, hoci ona je v skutočnosti začiatkom večného života. Smrť, súd, nebo a peklo, ktoré sa často nazývajú „štyrmi poslednými vecami“, v nás vzbudzujú bázeň a strach, no veľa svätých svedčí o tom, že kontemplácia týchto veľkých tajomstiev prináša hlboký duchovný úžitok. Asi žiaden z nich však neprenikol do štyroch posledných vecí hlbšie ako najväčší teológ v dejinách – svätý Tomáš Akvinský. Na stránkach tejto knihy nám jej autor Kevin Vost prístupným spôsobom sprostredkúva jadro učenia a myšlienok anjelského učiteľa o posledných veciach a o úžasných zážitkoch, ktoré nás čakajú v nebi.V knihe nájdeme odpovede aj na tieto otázky:Idú naše duše po smrti rovno do neba alebo do pekla?Môžu duše niekedy opustiť nebo alebo peklo?Budú deti, ktoré zomrú bez krstu, podliehať večnému trestu?Kde sa v Písme hovorí o očistci?Prečo by sme sa mali modliť za zomrelých a k svätým?Vieme predpovedať čas posledného súdu?Budú hriešnici „ponechaní“ na zemi?Aké staré budú vyzerať naše telá po zmŕtvychvstaní?Budú zatratení a démoni jedného dňa vyslobodení z pekla?Neobávajme sa dlhých, ťažkopádnych teologických traktátov - na naše nástojčivé otázky pohotovo odpovedia krátke zhrnutia v jednoduchom a zrozumiteľnom jazyku. Pozvime teda anjelského učiteľa, aby nás sprevádzal na nebeskej okružnej ceste po štyroch najdôležitejších veciach zo všetkých – po štyroch posledných veciach.

Dychberúce príbehy plné dobrodružstiev, Božej milosti a odvahy. Príbehy svätých od autorky Carey Wallace je plnofarebne spracovaná publikácia, ktorá dramaticky opisuje príbehy najznámejších a najobľúbenejších svätcov. Kniha oboznámi deti, ale aj dospelých so sedemdesiatimi mužmi a ženami, viac či menej známymi, ktorých Cirkev uctieva ako svätých pre ich lásku, spravodlivosť, múdrosť, obetavosť, odvahu a vieru. Okrem fascinujúceho spracovania príbehov, pri každom svätcovi sú informácie o ňom, ako napríklad: dátum, kedy si ho pripomíname,miesto jeho pôsobenia,symbol svätca a tiež to, čoho je patrónom.Kniha je vhodná pre deti, ktoré už vedia samostatne čítať, ale zaujme aj starších čitateľov a rodičov.Carey Wallace zostavila knihu tak, že svätci nasledujú za sebou v chronologickom poradí od najstarších čias až po najmladšie dejiny. Deti a mladí tak prejdú celými dejinami Cirkvi a spoznajú napríklad:svätého Vavrincasvätého Jurajasvätého Patrikasvätého Izidorasvätého Celestína V.svätého Jána Bosca a mnohých ďalších.

Smrť, súd, nebo a peklo podľa Tomáša Akvinského. O smrti často uvažujeme ako o konci, hoci ona je v skutočnosti začiatkom večného života. Smrť, súd, nebo a peklo, ktoré sa často nazývajú „štyrmi poslednými vecami“, v nás vzbudzujú bázeň a strach, no veľa svätých svedčí o tom, že kontemplácia týchto veľkých tajomstiev prináša hlboký duchovný úžitok. Asi žiaden z nich však neprenikol do štyroch posledných vecí hlbšie ako najväčší teológ v dejinách – svätý Tomáš Akvinský. Na stránkach tejto knihy nám jej autor Kevin Vost prístupným spôsobom sprostredkúva jadro učenia a myšlienok anjelského učiteľa o posledných veciach a o úžasných zážitkoch, ktoré nás čakajú v nebi.V knihe nájdeme odpovede aj na tieto otázky: Idú naše duše po smrti rovno do neba alebo do pekla?Môžu duše niekedy opustiť nebo alebo peklo?Budú deti, ktoré zomrú bez krstu, podliehať večnému trestu?Kde sa v Písme hovorí o očistci?Prečo by sme sa mali modliť za zomrelých a k svätým?Vieme predpovedať čas posledného súdu?Budú hriešnici „ponechaní“ na zemi?Aké staré budú vyzerať naše telá po zmŕtvychvstaní?Budú zatratení a démoni jedného dňa vyslobodení z pekla?Neobávajme sa dlhých, ťažkopádnych teologických traktátov - na naše nástojčivé otázky pohotovo odpovedia krátke zhrnutia v jednoduchom a zrozumiteľnom jazyku. Pozvime teda anjelského učiteľa, aby nás sprevádzal na nebeskej okružnej ceste po štyroch najdôležitejších veciach zo všetkých – po štyroch posledných veciach.

Kniha britského spisovateľa a katolíckeho filozofa Gilberta K. Chestertona Svätý Tomáš Akvinský nie je klasickým životopisom. Aj keď v úvodnej poznámke autor čitateľa skromne uisťuje, že nechce byť ničím väčším než „len populárnou skicou veľkej historickej osoby, ktorá by mala byť pre svet viac známa“, predkladá nám takmer filmový príbeh stredovekých kultúrnych dejín prostredníctvom výnimočného farbistého štýlu rozprávania o tejto postave z dejín kresťanskej Európy. Cez optiku triezveho rozumu a pravdivosti rozvíja svoj postoj k svetu a viere, pričom ako východiskový bod mu slúži samotný sv. Tomáš Akvinský. Obaja títo veľkí muži majú pritom, ovládaní vášňou pre pravdu, schopnosť vyjadriť neviditeľné a ťažko uchopiteľné veci takým spôsobom, ktorý sa pre čitateľa stáva inteligentným zážitkom.

Další díl Teologické sumy (ST I-II, q. 1-5) se zabývá posledním cílem člověka, který je zároveň principem lidského jednání, alespoň toho mravně dobrého. Tomáš souhlasí s Aristotelem, když říká, že posledním cílem člověka je blaženost. Její křesťanské vymezení se však od čistě filosofického podstatně liší. Překlad a úvodní studie: Tomáš Machula.

Dlho očakávaná kniha o mystike. Cesta Kráľovská, je prvou knihou zo súboru mystických kníh, ktoré autorka spracovala. Autorka ponúka v 70 kapitolách jedinečný náhľad do sveta mystiky. Predovšetkým približuje stupne mystickej cesty, ktorá vedie človeka k najvyššiemu mystickému zážitku - k zjednoteniu s Najvyšším súcnom, takým akým je. Nastúpiť mystickú cestu je Vaším prvým krokom. V ďalších krokoch Vás bude viesť Boh. Byť mystikom znamená otvoriť sa večnosti, tu a teraz, komunikovať s ňou a nechať sa ňou s najväčšou dôverou viesť. Cesta Kráľovská je obsiahlou a vynikajúcou prácou o mystickej ceste a jej praktickom vykonávaní. Je to cesta k svätosti a cesta k najvyššej méte človeka. Naozajstné a skutočné zasvätenie sa zakladá na osobných skúsenostiach a zážitkoch. V knihe sú taktiež spracované pasáže a myšlienky mystických svetových velikánov ako aj sv. Jána z Kríža, sv. Terézie z Avily, sv. Terézie z Lisieux a matky Terezy, tak ako postupne žili a zanechávali svoje písomné správy pre budúce pokolenia a tým, ktorí boli, budú a sú volaní, aby vstúpili na túto cestu. Rukami autorky už od obdobia jej ranného detstva prešlo mnoho mystických spisov a preto je nemožné vynechať v jej myslení a vyjadrovaní vplyv toho, čo v nej niekedy zanechalo svoju pečať. Autorka nie je a nikdy nebude členkou žiadneho pozemského rádu. Žije jednoduchým a usporiadaným svetským životom.

Svatý Tomáš Akvinský, intelektuál mimořádných kvalit, který smířil víru a rozum, a proslavený teolog, jehož díla se studují i dnes, bývá považován za autora, kterého není snadné číst. Velký znalec jeho díla Jean-Pierre Torrell chce v této knížce přístup k jeho dílu usnadnit a přiblížit ho všem zájemcům. Tomášův život a dílo jsou úzce propojeny. V jeho spisech se odrážejí nelehká léta jeho mládí a některá z jeho nejvýznamnějších děl zas úzce souvisejí s jeho dvojím pedagogickým působením na pařížské univerzitě, kde v dobových polemikách vynikl jako obávaný soupeř svých názorových odpůrců. Tomáš se zajímal o všechny myšlenkové proudy své doby a reagoval na ně. Jeho Teologická suma a Suma proti pohanům, díla, která vznikala ve vzácných volných chvílích, když zrovna necestoval a nevyučoval, ovlivňují i dnešní myslitele. S Tomášem Akvinským se v této všem přístupné a čtivé knize setkáváme jako s člověkem, a tím se nám otevírá nový pohled i na jeho dílo.Jean-Pierre Torrell je člen Řádu kazatelů (dominikánů) z provincie Toulouse. Své studium završil doktorátem z teologie a filosofie. Ve své odborné a pedagogické činnosti se zaměřuje především na teologii zjevení a dílo sv. Tomáše Akvinského a Petra Ctihodného. Je autorem více než stovky studií a padesáti knih. V současné době žije v klášteře Saint-Albert ve Fribourgu.

v Teologické sumě. Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření.Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk.Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.

Kniha britského spisovateľa a katolíckeho filozofa Gilberta K. Chestertona Svätý Tomáš Akvinský nie je klasickým životopisom. Aj keď v úvodnej poznámke autor čitateľa skromne uisťuje, že nechce byť ničím väčším než „len populárnou skicou veľkej historickej osoby, ktorá by mala byť pre svet viac známa“, predkladá nám takmer filmový príbeh stredovekých kultúrnych dejín prostredníctvom výnimočného farbistého štýlu rozprávania o tejto postave z dejín kresťanskej Európy. Cez optiku triezveho rozumu a pravdivosti rozvíja svoj postoj k svetu a viere, pričom ako východiskový bod mu slúži samotný sv. Tomáš Akvinský. Obaja títo veľkí muži majú pritom, ovládaní vášňou pre pravdu, schopnosť vyjadriť neviditeľné a ťažko uchopiteľné veci takým spôsobom, ktorý sa pre čitateľa stáva inteligentným zážitkom.

v Teologické sumě. Tento svazek přináší další část christologických otázek třetí části Teologické sumy (STh III, q. 7–15). Tomáš v nich pojednává o důsledcích Božího vtělení, tedy o všem zásadním, co bylo osobou Božího Slova s lidskou přirozeností zároveň přijato v Ježíši Kristu. Nejde o vyčerpávající antropologický rozbor, ale o studium aspektů, které jsou důležité jak pro Kristovo bytí Bohočlověka, tak pro jeho poslání Spasitele a toho, kdo naplňuje a završuje Boží zjevení. Tomáš zde nejprve probírá otázky o Kristově habituální milosti (q. 7) a o milosti Krista jakožto hlavy církve (q. 8). Ve čtyřech dalších kvestiích se pak zabývá Kristovým věděním: nejprve jeho rozdělením na tři základní typy (q. 9), dále problematikou Kristova blaženého patření (q. 10), vlitého vědění (q. 11) a získaného neboli zkušenostního vědění (q. 12). Následují otázky o moci Kristovy duše (q. 13) a o přijatých nedostatcích těla (q. 14) a duše (q. 15).Tomáš Akvinský (1225-1274) byl katolický filozof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Byl vychováván v montecassinském klášteře a později dán na vysokou školu do Neapole. Vstoupil do dominikánského kláštera, a proto byl rodnými bratry vězněn, aby nečinil vznešenému rodu hanbu a aby se vzdal úmyslu žít řeholním životem. Po 18 měsících se mu podařilo uprchnout zpět do kláštera, kde ihned složil řeholní sliby. Vzdělával se dále v Kolíně nad Rýnem. V Paříži se stal profesorem a doktorem bohosloví. Jako učitel a spisovatel dosáhl světové pověsti. Největším a nejznámějším jeho dílem je "Summa teologie". Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život. Přes svou vznešenost zůstal vždy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu.

Další svazek ze souboru Quaestiones disputatae de veritate přináší překlad otázky 22, ve které Tomáš pojednává téma vůle. Otázku disputoval a sepsal během svého vyučování na pařížské univerzitě v letech 1257–1258. V reakci na předchozí filosoficko-teologickou tradici Tomáš vymezuje vůli jako racionální žádost zaměřenou na blaženost, která převyšuje žádost smyslovou, a upouští od tradičního rozdělení na vůli dobrou a zlou. Novátorským a originálním způsobem rozpracovává problematiku svobody vůle. Ukazuje, že co do své přirozenosti vůle nezbytně chce svou blaženost, zatímco co do svého druhového určení zůstává vždy svobodnou vůči přitažlivosti jakékoli věci, dokonce i vůči sobě samé. Zkoumá také vztah svobody vůle a milosti a vzájemné uspořádání a spolupráci vůle a rozumu. Vymezením svobody vůle si Tomáš připravil půdu pro promýšlení tematiky svobodného rozhodování, jemuž věnuje následující, 23. otázku. Latinsko-český text.Tomáš Akvinský (1225-1274) byl katolický filozof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Byl vychováván v montecassinském klášteře a později dán na vysokou školu do Neapole. Vstoupil do dominikánského kláštera, a proto byl rodnými bratry vězněn, aby nečinil vznešenému rodu hanbu a aby se vzdal úmyslu žít řeholním životem. Po 18 měsících se mu podařilo uprchnout zpět do kláštera, kde ihned složil řeholní sliby. Vzdělával se dále v Kolíně nad Rýnem. V Paříži se stal profesorem a doktorem bohosloví. Jako učitel a spisovatel dosáhl světové pověsti. Největším a nejznámějším jeho dílem je "Summa teologie." Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život. Přes svou vznešenost zůstal vždy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu.

Biblická príručka o nadväzovaní priateľstva s Božími svätými. Anjeli a svätí. Katolíci majú tendenciu predstavovať si ich odlišne ako ostatných ľudí. Sprítomňujú si ich maľbami na stenách, obrázkami na záložkách, predstavujú si ich ako sedia v nebi a hrajú na harfu alebo robia zázraky so silou super hrdinov. Napriek týmto predstavám, anjeli a svätí sú pri nás veľmi blízko. Scott Hahn chce v tejto knihe rozptýliť falošné predstavy a zľudovené legendy, ktorými ľudia držia anjelov a svätcov v bezpečnej vzdialenosti od seba. Pravdou je, že Ježiš svojím príchodom na zem zjednotil nebesá a zem v úzkom spoločenstve. Autor prostredníctvom nového pohľadu na anjelov a svätých nám ponúka biblickú príručku o nadväzovaní priateľstva s Božími svätými. Svätci sú síce duchovnými obrami, ale skutočnými – z mäsa a kostí. Boli naplnení túžbou po svätosti, no aj oni museli bojovať s pokušeniami a prekonávať zlo. Len svätí môžu žiť v nebi. Musíme sa im stále viac pripodobňovať, ak chceme raz aj my prísť do nebeského kráľovstva. Scott Hahn zdôrazňuje, že náš budúci život v nebi začína už životom tu na zemi.

Augustín a Tomáš Akvinský sú dve osobnosti v dejinách kresťanstva, ktoré nám zanechali vzácne svedectvo. Pavol Grach nám predstaví v tejto brožúre týchto veľkých svätcov, aby sme videli, že rôzne osudy, ktoré prežívali, ich priviedli k jedinej túžbe ich života: objaviť pravdu o svete, Bohu, človekovi a spáse.Netreba prečítať všetky spisy týchto svätcov, ale treba porozumieť ceste ich svätosti a líniám ich učenia. Viera k nám prichádza ako živé svedectvo predchádzajúcich generácií. Vytrvajme v pravde a odhodlaní, čerpajme z týchto životodarných koreňov.

Úvod a komentár k otázkam prvej knihy 1 - 13. Teologickú sumu Tomáš Akvinský chápal ako učebnicu pre začínajúcich študentov Teológie: " Preto naším zámerom v tomto diele je podať tie veci, ktoré patria ku kresťanskému náboženstvu takým spôsobom, aký sa hodí na vzdelávanie začiatočníkov."Po svojom mystickom zážitku už ju nedopísal. Avšak aj napriek tomu nám zanechal poklad, ktorý už niekoľko storočí obohacuje tých, čo s láskou a zanietenosťou premýšľajú o pravdách viery. V knihe Teologická suma Tomáša Akvinského I, 1 – 13 nájde čitateľ text a komentár prvých trinástich kapitol prvej knihy, ktoré pripravil Peter Volek. Týkajú sa charakteru teológie, poznateľnosti Boha a jeho vlastností a spôsobu hovorenia o Bohu.

Osobnost a dílo svatého Tomáše Akvinského tvoří jeden celek. Když chceme pochopit jedno, musíme hledět k druhému. O takový komplexní pohled se pokouší důkladná studie francouzského teologa J. P. Torrella OP. Torrell zde shrnuje výsledky svého celoživotního bádání a nabízí nejaktuálnější životopis svatého Tomáše. Představuje všechny známé skutečnosti o jeho životě a díle a jeho myšlení zasazuje do kontextu daného místa a doby. Díky tomu může vyniknout jak Tomášovo zakotvení v tradici, tak jeho novátorský přístup. Torrell ukazuje Tomáše nejen jako filosofa a teologa, ale i jako kazatele, duchovního učitele a člověka modlitby. Postupně před čtenářem odkrývá celou Tomášovu cestu svatosti, na níž je studium úzce spjaté s životem modlitby a posláním kazatele.

Výklad Modlitby Pána a Výklad Desatora Božích prikázaní. Hoci je toto dielo s niektorými prírodovednými názormi, odvážnymi etymológiami a sebavedomým prístupom k nekresťanským kultúram typicky stredoveké, obsahuje hodnoty a myšlienky, ktoré prekračujú storočia a podnes neboli prekonané.

v Teologické sumě. Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu.Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

česko - latinské vydání. Diskutované otázky o ctnostech jsou jedním ze dvou spisů, které si daly za úkol zabývat se trojicí teologických ctností, ale zůstaly pouze u dvou z nich. Zatímco Kompendium teologie se člení na víru (dle článků víry Kréda) a naději (dle proseb Otčenáše), Otázky o ctnostech se omezují na naději a lásku.Na rozdíl od Kompendia teologie, které mělo být praktickou jednoduchou příručkou, jsou Otázky o ctnostech řazeny standardním způsobem schématu disputace. Část o lásce je výrazně rozsáhlejší a je doplněna i krátkou otázkou zaměřenou na bratrské napomenutí, které je praktickým projevem lásky k bližnímu. V tomto svazku se nachází otázky: o lásce,o bratrském napomenutí,o naději.

Další z Questiones disputace svatého Tomáše. Překlad, úvod a výkladové poznámky Tomáš Machula.

Předkládaný svazek obsahuje kvestie Teologické sumy (II-II, 23-33), které se zabývají racionální reflexí fenoménu „lásky“. Na prvním místě Tomáš vymezuje pojem lásky a odlišuje tu, která je úkonem vůle, od ostatních druhů, které jsou více vázány na emoce a smyslové náklonnosti.Když se dopátráme lásky, která je opravdu vlastním projevem rozumové přirozenosti, zjistíme, že si nevystačí s dobrem, které jí předkládá rozum, ale touží být naplněna nejvyšším Dobrem, Bohem. Tak jako je poznání povýšeno k transcendenci vírou, tak je lidská láska povýšena k nadpřirozenému dobru vlitou, neboli božskou láskou. A tato láska je právě předmětem Tomášových úvah v Teologické sumě.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách.Dílo vznikalo v Římě v letech 1265–1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. První díl překladu QD De potentia přináší otázky 1 a 2, které se zabývají Boží potencí obecně a plodivou potencí v Bohu.

Tomáš sám prezentuje toto dílo jako stručné shrnutí toho, co je pro víru podstatné a co je nutno mít neustále před očima. Stěžejním schématem výkladu je trojice víra – naděje – láska, tedy božské ctnosti.Tomáš se však ve svém pojednání důkladně věnuje jen první z nich: od Kristova smyslově dostupného lidství se dostává k tomu, co je na tomto světě vidět pouze očima víry a k čemu dospějeme jako k definitivnímu cíli našeho života ve věčnosti.

Spis v latině nazývaný Contra errores Graecorum je rozborem některých teologických otázek, které se nacházejí v dobovém shrnutí nauky řeckých církevních otců (tzv. Libellu). Přestože řada citátů řeckých otců je nepřesných a nelze je dnes dohledat jako reálné citáty známých děl, představuje Tomášův spis svébytné dílo, které reaguje hlavně na některé otázky trinitární teologie, christologie a eklesiologie.Zajímavé je, že Tomáš neobviňuje řecké otce z omylu, ale pouze upozorňuje na možnosti různého chápání některých jejich výroků. poté se snaží vysvětlit, v čem spočívá nebezpečí špatného výkladu, a ukázat, jaký výklad je správný. Tato vstřícná interpretace východních církevních otců je i dnes příkladem, jak vyrovat před omyly, ukázat pravou nauku, a přesto neznectít autory, kterých si jako svatých otců váží.

Tento svazek obsahuje překlad tří kvestií (STh I-II, q. 68-70), které završují morální pojednání o dobrých habitech, tedy ctnostech. Po tématu přirozeně získávaných morálních ctností přichází na řadu otázky nadpřirozeného působení v člověku. Nejedná se zatím o vlité teologické neboli božské ctností, ani o milost obecně, ale o specifické působení Ducha svatého v člověku: to znamená dary Ducha svatého, blahoslavenství a plody (ovoce) Ducha svatého. Jak lze dobře vidět, Tomáš nepostupuje přísně od přirozené etiky k nadpřirozené morální teologii. I když obě perspektivy rozlišuje, tak se u něj v jistém smyslu prolínají. Přirozeně získané ctnosti a nadpřirozeně vlité Boží dary mají sice jiný původ, ale týkají se stejného člověka, který je povolán k následování dobra nejen na rovině přirozené, ale i k otevřenosti vůči nadpřirozené pomoci shůry. Trojice kvestií, které se tento svazek věnuje, není ovšem pouze jakousi kolekcí tří nesouvisejících témat, které se jakoby nedopatřením ocitly mezi traktátem o ctnostech a traktátem o hříchu. Dary Ducha svatého jsou habity, takže navazují na pojednání o ctnostech jako jakýsi úvod do tématiky nadpřirozených habitů, která bude pak dále rozvinutá v pojednání o ctnostech teologických. Na dary pak navazují blahoslavenství a plody Ducha, které už nepatří mezi habity, ale spíše mezi úkony. V tomto případě jde o lidské úkony vycházející z působení Ducha svatého v duši člověka. ...

Čtyřicet krátkých meditací nad myšlenkami z díla Tomáše Akvinského.Kniha ukazuje, jak je možné porozumět i nesnadným autorům a pochopit, proč jsou tak známí…

Tomáš Akvinský byl nazýván doctor angelicus (andělský učitel) nejen pro svou trpělivost, ale především pro velkou pozornost, kterou věnoval tématu andělů. V první části Teologické sumy najdeme ve dvou rozsáhlých traktátech celou řadu zajímavých otázek a odpovědí jak filosofického, tak teologického rázu.Bohužel je dnes téma andělů v křesťanské teologii poněkud opomíjeno, a je pravidlem, že jakmile se přestane kultivovat víra, bují pověra. Promýšlení andělů jakožto nemateriálních, myslících a svobodných tvorů nám může sloužit jako určitý myšlenkový experiment, v jehož rámci lze řešit celou řadu otázek vztahujících se k člověku, jeho poznání, mravní hodnotě jednání a podobně. Komentovaný překlad jednoho z nejvýznamnějších středověkých děl o andělech může všem zájemcům o toto téma přinést celou řadu podnětů.

Dnešní pokusy o křesťansko-islámský dialog nejsou ničím novým a nebyly nové ani v době svatého Tomáše Akvinského. Nový byl však způsob, jakým se nyní snažilo křesťanství s islámem vypořádat. Zatímco zpočátku byl islám považován za křesťanskou herezi a kontroverze s ním měly čistě polemický ráz, na počátku 13. století se začínají objevovat pokusy - především zásluhou františkánů a dominikánů - o šíření misie mezi muslimy v Orientu a v Evropě.Zatímco františkáni se orientují na praktickou pastorační činnost (být příkladem a vyzývat k obrácení), dominikáni se snaží o intelektuální konfrontaci s islámem. K těmto pokusům patří i Tomášovo pojednání O důvodech víry (De rationibus fidei), obsahově velmi podobné Sumě proti pohanům. I zde se Tomáš snaží představit křesťanskou víru tak, aby jeho argumentace byla srozumitelná rovněž pro nevěřící.

„Po úvahách o duchovních a tělesných substancích je třeba se zaměřit na člověka, který se skládá z duchovní i tělesné substance. Zaprvé na přirozenost člověka a za druhé na jeho vznik.“[1]Vzhledem k tomu, že Tomášova základní perspektiva v Teologické sumě je teologická, nikoliv biologická či filosofická, neptá se Tomáš ve svém „traktátu o člověku“ na biologické tělo (tj. na tělesnou substanci) a jeho povahu, ale zaměřuje se v první řadě na duchovní substanci člověka, tj. na duši. Tělu se v této otázce věnuje pouze natolik, nakolik má význam pro otázku duše. To konkrétně znamená, že ho zajímá způsob, jímž je lidská duše s biologickým tělem sjednocena.Kromě toho se také snaží v článku 3, resp. 7, vymezit povahu lidské duše vzhledem k povaze duše zvířat, resp. andělů. Setkáváme se zde se snahou určit, v čem se duše lidská odlišuje od duší obou kategorií tvorů. Jedná se tedy o určení místa člověka v řádu stvoření s ohledem na duši.Celá otázka ale začíná mnohem překvapivějším dotazem: „Je duše těleso?“ Byť materialistická medicína a biologie pracuje s pojmem duše jako se souhrnným pojmem označujícím neurofyziologicky definované funkce, může takto položená otázka na první pohled vzbuzovat údiv. Zdá se, že jen málokdo by byl schopen koherentně vysvětlit, co podle něj duše je. Většina lidí má představu čehosi netělesného, duchovního (ať už si pod duchovním představujeme cokoliv), vznešeného. Jak by si někdo mohl duši představovat jako těleso? A přesto tato otázka zaznívá hned v samém úvodu.Vysvětlení je třeba začít uvedením definice „duše“, z níž Tomáš vychází: „Duše je první princip života v živých jsoucnech.“ ...

Moderní myšlení. Koncepce moderní ekonomiky opřená o principy svobody a mravnosti. Dílo současného sociálního myslitele působícího v USA vyšlé česky: Duch demokratického kapitalismu, Vyznání katolíka.

Mezi nejvýznamnější otázky, kterými se Tomáš Akvinský zabývá, patří bezpochyby etika. Mezi klíčovými pojmy jeho etiky hrají centrální roli ctnosti.V komplexu pěti disputací o ctnostech (Quaestiones disputatae de virtutibus) probírá Tomáš ctnosti obecně, poté se zabývá božskými a nakonec kardinálními ctnostmi. První otázka (O ctnostech obecně) byla v českém překladu vydána v roce 2012. Přítomný svazek představuje pátou otázku, která se zaměřuje na ctnosti kardinální.

v Teologické sumě. Tento svazek přináší první dva traktáty o jednotlivých svátostech – o křtu a biřmování (STh III, q. 66–72). Traktát o křtu je rozdělen na dvě hlavní části, na pojednání o samotném křtu a o přípravách na křest. V první části Tomáš probírá skladbu svátostného znamení (q. 66), dále pojednává o udělovateli (q. 67) a příjemci (q. 68) a nakonec se zaměřuje na účinky svátosti (q. 69). V části věnované přípravám na křest se Tomáš nejprve zabývá obdobím starozákonní praxe obřízky od Abraháma až ke Kristu (q. 70) a poté se zaměřuje na přípravy, které probíhají zároveň se křtem, totiž na novozákonní prvky katechismus a exorcismus (q. 71). Následující traktát o biřmování je soustředěn do jediné otázky o dvanácti článcích (q. 72). Tomáš zde zkoumá, jak se pojem svátosti uplatňuje na biřmování, dále rozebírá svátostné znamení a účinky svátosti, biřmovací charakter a svátostnou milost, pojednává o příjemci a udělovateli svátosti a o roli kmotra. V posledním článku pak komentuje liturgický obřad svátosti.Překlad, úvodní studie a poznámky Benedikt Mohelník OP.

Prezrite si celú sériu úvah a zamyslení kardinála Charlesa Journeta: Promluvy.Téma lásky (teologální ctnosti lásky, caritas) se dá uchopit různými způsoby a kardinál Journet si ve svých Promluvách zvolil přístup nejobtížnější, teologický – vydal se ve stopách pojednání Tomáše Akvinského v Teologické sumě. Promlouvá o lásce z naukového hlediska, které doplňuje příklady, přiléhavými obrazy a svědectvím svatých.

Tato dvě opuscula patří mezi Tomášova kázání. Díky nim si můžeme představit Tomáše Akvinského nejen jako scholastického učence, ale především jako světce. Jeho cílem bylo vést posluchače ke svatosti, a tomu odpovídá jazyk a styl těchto kázání - konkrétní, určovaný denní zkušeností a úctou k Božímu slovu. Díky své hloubce a jasnosti k nám jeho homilie promlouvají i dnes.

Jednou z nejpropracovanějších oblastí filosofie a teologie Tomáše Akvinského je bezpochyby etika. Po Aristotelově vzoru Tomáš rozvíjí „vědu o dobrém životě“ na základě ctností. Etika pro něj tedy neznamená pouze probírání zákonů nebo teorií. Je to plně praktická disciplína, která má vést člověka k reálné změně k lepšímu.K nejvýznamnějším Tomášovým spisům o etice patří – kromě komentáře k Aristotelově etice a rozsáhlé střední části Teologické sumy – komplex pěti diskutovaných otázek o ctnostech, Quaestiones disputatae de virtutibus. První otázka se zabývá ctnostmi obecně, tedy tím, co jsou a kam patří v celku lidských potencí a schopností.Tuto otázku předkládá svazek, který právě držíte v rukou. Druhý díl, jehož vydání se připravuje, bude obsahovat pojednání o kardinálních ctnostech (5. otázka QD), třetí pak o teologických ctnostech lásky a naděje (2. a 4. otázka) a o přikázání bratrského napomenutí (3. otázka).

v Teologické sumě. Dokonalost rozumového tvora nespočívá pouze v tom, co mu náleží podle jeho přirozenosti, ale i v tom, co je mu dáno na základě jakési nadpřirozené účasti na božské dobrotě. Proto bylo také výše řečeno, že poslední blaženost člověka spočívá v jakémsi nadpřirozeném vidění Boha. A k tomuto vidění může člověk dospět pouze jako ten, kdo se učí od Boha jako od svého učitele, jak praví Jan 6, 45: „Každý, kdo slyšel Otce a učil se u něho, přichází ke mně.“ K účasti na této nauce však člověk nedospívá hned, ale postupně, v souladu se svou přirozeností. Ovšem k tomu, aby takový žák dospěl k dokonalému vědění, musí věřit. Proto i Filosof říká, že „žák musí věřit“. K tomu, aby člověk dosáhl dokonalého vidění, v němž spočívá blaženost, musí nejprve věřit Bohu jako žák svému učiteli.K víře je potřebné dvojí: za prvé to, aby se člověku předkládaly věci víry, což je potřebné pro to, aby člověk vírou něco explicitně přijímal; za druhé pak souhlas věřícího s předloženými věcmi víry. Vzhledem k prvnímu bodu je nutné, aby víra pocházela od Boha. Věci víry totiž přesahují lidský rozum, a proto je člověk může nahlédnout pouze s pomocí Božího zjevení. Některým lidem byly zjeveny Bohem bezprostředně (např. apoštolům a prorokům), jiným je Bůh předložil prostřednictvím od Boha poslaných kazatelů víry, jak praví Řím 10, 15: „Jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni?“ Vzhledem k druhému bodu, tj. k souhlasu člověka s věcmi víry, je možné uvažovat o dvojí příčině: za prvé [o příčině, která k víře] přivádí z vnějšku, např. spatřený zázrak nebo přesvědčování ze strany člověka, který nás vede k víře. Ani jedno z toho není dostatečnou příčinou [víry], neboť z těch, kdo vidí jeden a týž zázrak a slyší stejné kázání, někteří uvěří a jiní ne. A proto je třeba uvést jinou vnitřní příčinu, která člověka vnitřně pohybuje k souhlasu s věcmi víry. Za tuto příčinu pokládali pelagiáni pouhé svobodné rozhodování člověka, a říkali proto, že počátek víry leží v nás, nakolik jsme připraveni souhlasit s věcmi víry, a dokonání víry je od Boha, který nám předkládá to, v co bychom měli uvěřit. To je ­ovšem omyl. Poté, co člověk souhlasil s věcmi víry, je totiž pozdvižen nad úroveň své přirozenosti, takže to musí být způsobeno nadpřirozeným principem, který člověkem niterně pohybuje, což je Bůh. A proto víra, vzhledem k souhlasu, který je hlavním úkonem víry, pochází od Boha, který člověka uvádí do pohybu skrze milost.

Co nám kromě intelektuálního dobrodružství může poskytnout studium Tomášova traktátu o Trojici (STh I, q. 27–43)? Asi stěží zpochybíme, že Tomášovy úvahy jsou důležitou součástí dějin teologie a filosofie a že hrají důležitou úlohu v intelektuálním souboji, který tak či onak ovlivnil politické dějiny západní civilizace. Vždyť tak jako je náš svět svým způsobem obrazem trojjediného Boha, jsou politické události, alespoň do určité míry, odrazem diskusí o tomto Bohu. Poněkud problematičtější je otázka, zda může Tomášův traktát o Trojici inspirovat, či dokonce spoluurčovat povahu dnešních filosofických či teologických debat. Jako plod vysoce spekulativního myšlení se zdál být navždy odsouzen do starého teologického harampádí. Nyní však tyto „nepraktické“ úvahy znovu ožívají: neboť jak jinak můžeme být „připraveni obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje“ (1 Petr 3, 15)? Jak jinak se budeme hájit, když nás stoupenec judaismu či islámu obviní z polyteismu? Jak jinak budeme odstraňovat racionální překážky, které druhým a mnohdy i nám samotným překáží v přijetí víry?

Tomášovým úmyslem je pojednat o andělech (separovaných substancích), a traktát je rozdělen do dvou hlavních částí. V první části se Tomáš pokouší shrnout a kriticky posoudit to, co o separovaných substancích soudili různí filosofové od samého počátku filosofie až do Tomášovy doby, především Platón a Aristotelés.Ve druhé části traktátu vykládá Tomáš katolickou nauku o andělech, která je založena na Písmu svatém, na učení církevních otců a na odkazu Dionýsia Areopagity, který „vynikl nad ostatní myslitele ve výkladu toho, co náleží duchovým substancím“.Tato teologická část zůstala bohužel nedokončena a tvoří podstatně menší část spisu. Traktát tedy zůstal především důležitým a bohatým zdrojem poznání klíčových aspektů Tomášova metafyzického myšlení.

Výběr otázek z Teologické sumy. Další výběr textů z Teologické sumy (ST I, ot. 44-49)