Kresťan vo svete

Ako môže toto kultúrne hnutie zničiť vás, vašu vieru a vaše deti. Kniha odhaľuje skutočnú povahu kultúrneho hnutia “novej tolerancie” ktoré sa šíri aj medzi nami (hoci nepomenované) a pomáha porozumieť jej doktrínam, ktoré ohrozujú rodiny i cirkev. Poukazuje na jeho nebezpečný program a ciele a vystrojí vás schopnosťou účinne čeliť jej zákernému vplyvu na vašu vieru a na vaše deti.

Dostupné aj v rámci kompletnej edície Viera do vrecka rok 2011.Televízia je pre nás mamou, otcom, opatrovateľkou, spoločníčkou, sedatívom pre nepokojné deti, terapeutom pre chorých a starých. Má výchovnú úlohu alebo nás predáva reklame? Je televízia len negatívom dnešnej doby?

Kňaz Marián Kuffa je na Slovensku veľmi známy vďaka svojej dlhodobo záslužnej činnosti v Žákovciach, kde sa dlhodobo venuje ľuďom na samotnej periférii spoločnosti. Svedectvo o jeho živote a radikálnom vydaní sa Bohu a jeho ľudu sa začalo šíriť aj za hranice našej krajiny. "Farár zo Žákoviec" však naďalej ostáva tým istým kňazom, ktorého mottom je "Milujte ľudí takých, akí sú; čím menej si to zaslúžia, tým viac ich milujte. Nemilujte ich podľa veľkosti ich zásluh, ale podľa veľkosti ich potrieb." Stručný a jasný odkaz oddaného Božieho služobníka cítiť v každom jednom slove. Príbehy z knihy Buď Kristovým svedkom, ktoré zakúsil na vlastnej koži, zbližujú s Bohom a jasne poukazujú na to najdôležitejšie v našich životoch - lásku a Božie milosrdenstvo. Kniha vyšla aj v českom jazyku: Buď Kristovým svědkem! (2018).

Hnev je niečo, čo zažíva bežne každý z nás. Hnev je medzi manželmi, medzi deťmi, medzi rodičmi a ich potomkami i naopak. Hnev prežívame ako občania, zamestnanci, susedia. Mnohí sa dokonca hneváme aj sami na seba. Väčšina z nás má s hnevom problémy a ako kresťania si možno kladieme otázku, či existuje vôbec prijateľný spôsob hnevu.Aký je pôvod hnevu a v čom spočíva jeho zmysel? Odkiaľ sa hnev vlastne berie? Toto sú otázky, na ktoré potrebujeme nájsť odpovede a pochopiť ich, aby sme hnev dokázali konštruktívne spracovať.Gary Chapman vo svojej knihe Hnev ponúka mnoho odpovedí a podnetov a prináša kresťanský pohľad na vec. Pripomína nám, aby sme nezabudli na to najpodstatnejšie, ak chceme dosiahnuť úspech: odovzdať svoj hnev Kristovej vláde, aby sme mohli uzdraviť naše vzťahy a v neposlednom rade naplniť plány, ktoré má s nami Boh.

Zvesť o sexe, láske a čistote. Kniha o čistote plná optimizmu, vrúcnosti a radosti. Niečo, na čo slobodní na celom svete čakajú. Madeleine Rivest je učiteľka pochádzajúca z Kandy, ktorá žije v Európe. Prednáša na tému sexualita, láska a čistota, venuje sa otázkam dospievajúcich a mladých dospelých, kdekoľvek sa pýtajú: Prečo nemôžem mať sexuálny vzťah kedy chcem?Čo je zlé na potrate?Kto som a kam idem?Prečo sú rodičia takí, akí sú?“Jej prístup je otvorený, úprimný, priamy a humorný. To, čo vyniká, je jej nespochybniteľná láska k publiku, presvedčenie prameniace z osobnej skúsenosti, že je možné žiť sťastným kresťanským životom v tomto zmätenom modernom svete.

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka–dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery.Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60–65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e–mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří.Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty–dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální.Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka–dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu "dání" rodičů do sociálních ústavů.