Umenie, Kultúra

Príbeh o zabudnutom súperení Leonarda a Michelangela. Florencia – v tomto úžasnom a prosperujúcom meste sa začiatkom 16. storočia na čas skrížia osudy dvoch velikánov renesančného umenia. Očarujúci päťdesiatnik Leonardo da Vinci sem prichádza tak trochu z osobných dôvodov po dvadsiatich rokoch strávených v Miláne, kde so slávou predstavil verejnosti svoju Poslednú večeru. Mladý a v tom čase takmer neznámy Michelangelo sa vracia do rodnej Florencie z Ríma, kde sa naplnili jeho sny, keď mu v Chráme sv. Petra odhalili sochu Pieta, ktorá očarila aj samotného pápeža. Po čase sa im vo Florencii naskytne príležitosť získať zákazku na spracovanie mramorového monolitu, po čom túžia obaja. Leonardo je presvedčený, že má kameň istý, ale predstavitelia mesta napokon uprednostnia temperamentného Michelangela. Leonardo len ťažko nesie svoju porážku a začne verejne spochybňovať návrhy svojho rivala. Ale aj Michelangelo je v koncoch, zúfalo stojí pred kusom neforemného mramoru a nevie, ako začať. Až k nemu kameň prehovorí a on začne zúrivo tesať... Náhoda zasiahne aj do Leonardovho života – na trhu uvidí krásnu ženu a pristúpi na žiadosť pána Gioconda, že preňho namaľuje jej portrét. Volá sa Lisa. Dávid a Mona Lisa, dnes tieto diela obdivuje celý svet, ale len málokto vie, ako ťažko sa rodili, ba ani to, že boli príčinou rivality dvoch renesančných géniov – Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarrotiho.

Na ceste za siedmimi divmi sveta sa prejdeme palmovými hájmi na brehoch Nílu i výstavnými sálami parížskeho Louvru a Britského múzea, prašnou púšťou Mezopotámie i modrými vlnami Egejského mora, slnečnou Heladou a Malou Áziou a dostaneme sa až na čarovné ostrovy Rodos a Faros v Stredozemnom mori. Okrem toho si všimneme aj ďalšie, neoficiálne divy sveta. A hoci „ich krása sa podobá slnku, ktoré svojou žiarou oslepuje tak, že nedovoľuje vidieť iné veci“, ako hovorí Filón Byzantský, budeme sa s chuťou pozerať aj na svet okolo nich. Putovanie za siedmimi divmi sveta nás zavedie do dávnych čias, do hĺbok dávnych kultúr, bez ktorých by nebolo ani modernej Európy. Zoznámime sa s tromi hlavnými kultúrnymi oblasťami staroveku: egyptskou, mezopotámskou a gréckou. Iste nebude zbytočné, keď sa pozrieme dnešnými očami na diela, ktoré antický svet považoval za najväčšie výtvory ľudského umu a rúk. Zostáva nám len ľutovať, že ich už dnes nemôžeme vidieť na vlastné oči...

Druhý výber najobľúbenejších slovenských ľudových piesní (2.diel série). V texte e-knihy nie je možné vyhľadávanie, pretože vznikla skenovaním.Druhý zborník najobľúbenejších slovenských ľudových piesní je logickým pokračovaním prvej zbierky.Texty piesní sú autentické, uvedené tak, ako sa v predpokladanej lokalite vzniku spievajú.Biela ruža rozkvitalaDedinka v údolí Dobrú noc, má miláDrietomskou dolinouEj, musel by to chlap byťIšeu Macek do Mauacek... a mnoho iných.Notopis: Miloslav Hlaváček

4. diel série. Súborné vydanie Slovenských ľudových piesní Bélu Bartóka v štyroch zväzkoch má ambíciu ukončiť takmer storočný proces prípravy, edície a kompletného publikovania jednej z najväčších individuálnych zbierok slovenských ľudových piesní v histórií, ktorú vytvoril etnomuzikológ a skladateľ Béla Bartók.Zbierka slovenských ľudových piesní Bélu Bartóka je výsledkom dvanásťročnej zberateľskej práce, ktorú realizoval etnomuzikológ a skladateľ v rokoch 1906 – 1918 predovšetkým v nitrianskej, hontianskej, pohronskej a podpolianskej oblasti. Podarilo sa mu zapísať 3078 melódií, z fonogramov Mártona Vikára z Považia prepísal 145 piesní a ďalšie zápisy dostal k dispozícii od Zoltána Kodálya a Antona Baníka. Po systematizovaní a príprave na edíciu v troch zväzkoch (v rokoch 1922, 1924 a 1928) odovzdal Bartók zbierku Matici slovenskej a usiloval sa o jej publikovanie. Pre technické problémy, nezhody s redakciou a napokon pre zhoršujúcu sa spoločensko-politickú situáciu, kvôli ktorej Bartók opustil v roku 1940 Európu, k jej vydaniu za jeho života už nedošlo.Prvý, druhý a tretí zväzok vyšli postupne v rokoch 1959, 1970 a 2007 pod redakčným vedením Alice a Oskára Elschekovcov, ktorí pripravili aj záverečný štvrtý zväzok vychádzajúci v roku 2022 v prvom vydaní. Prvé tri zväzky obsahujú všetky zápisy ľudových melódií tejto monumentálnej zbierky, štvrtý zväzok obsahuje doteraz neuverejnené texty piesní, registre, zoznamy, sprievodné texty a ďalšie doplnkové materiály. Projekt je realizovaný v spolupráci s VEDA, vydavateľstvom Slovenskej akadémie vied, Spoločenstvom pre tradičnú hudbu Pro Musica a Slovenskou národnou knižnicou.editori: Alica Elscheková, Oskár Elschek

Na úsvitu šestnáctého století je Itálie rozdělena na nesčetné množství hašteřivých království. Mezi nimi putuje bizarní a fascinující postava: malíř a sochař, kterému se jako žádnému jinému daří zachytit ve svém díle duši předlohy. Je architektem, který dokáže postavit skvosty nejen podivuhodně krásné, ale zároveň tak odvážné, že předčí veškerou představivost. Staví válečné stroje, které snad pocházejí ze vzdálené budoucnosti. Je to vědec, který chce zkoumat mechanizmy každého vesmírného jevu: pohyb planet, vzduchu i vody, let ptáků, lidské tělo. Neexistuje žádná disciplína, ve které by neprokázal bezkonkurenční řemeslné zpracování i nadlidský um. Jmenuje se Leonardo da Vinci. Kolem jeho jména budou vznikat legendy, mýty a fantastické příběhy. Přesto v jeho životě stále existuje mnoho hádanek a nezmapovaných časových úseků. Chtělo by to stroj času, nebo výpověď očitého svědka, aby se konečně podařilo osvětlit tajemství toho, kdo je dnes pro nás nejzásadnějším představitelem renesance. Úžasná a fascinující kniha Massima Polidora je přesně tím: prostřednictvím vzpomínek (i když imaginárních) Francesca Melziho, který byl roky přítelem a oblíbeným žákem mistra, nás autor bere na neuvěřitelnou a bouřlivou cestu. Půjdeme spolu s Leonardem, budeme sledovat vývoj a vzestup jeho geniality, budeme ho obdivovat v okamžicích vzniku jeho nesmrtelných děl a přímo od něj uslyšíme myšlenky, které stvrzují největší talent v historii lidstva.

Kňaz, spisovateľ, publicista prichádza s krásnou darčekovou knihou. Fotografie krížov zo Slovenska a z celého sveta, od pápežských až po obrázky krížov na horách či v poli, sprevádzajú krátke úvahy autora spojené s týmto symbolom a s citátmi svätcov, spisovateľov a vedcov, ktorí sa rovnako ako každý človek vyrovnávali so svojimi krížmi a statočne ich niesli životom.

Číta: Václav Knop Celkový čas: 19 hodín 50 minút Zoufalá ošetřovatelka, jíž zemřel ve spánku kojenec, synek milionáře, od sebe hned po porodu oddělí novorozená dvojčata, a tak chlapci vyrůstají, aniž o sobě vědí. Nat Cartwright žije u středostavovských pokrevních rodičů a odchází bojovat do Vietnamu, kde se stane válečným hrdinou. Po návratu do vlasti usiluje o volenou pozici v řadách republikánské strany. Fletcher Davenport se stává jediným synem milionářských manželů. Po promoci na Yaleově univerzitě si vybuduje postavení úspěšného obhájce ve věcech trestních, než se i on zapojí do politiky jako člen Demokratické strany. I když jsou jejich životy vzájemně propojeny a dokonale zrcadlí tragédii a zradu, oba bratři se setkávají až ve chvíli, kdy jeden musí hájit druhého, obviněného z vraždy. Rodinná sága o osudu, politické rivalitě a ztrátě příbuzných, dokonalé čtení pro fanoušky thrillerů Jeffreyho Archera plných napětí. -Jeffrey Archer je britský autor bestsellerů a bývalý politik. Vystudoval univerzitu v Oxfordu a stal se poslancem Parlamentu, členem Sněmovny lordů a také zástupcem předsedy Konzervativní strany. Jeho politická kariéra skončila skandálem a od té doby se Archer již plně věnuje psaní. Jeho dílo vyšlo ve více než 97 zemích.Jeho nejslavnějším dílem je zřejmě sedmidílná Cliftonova kronika a jeho proslulý román Kane a Abel, který obsadil první příčku na žebříčku bestsellerů listu New York Times a podle něhož byla natočena populární minisérie s Peterem Straussem a Samem Neillem v hlavních rolích.Po uvěznění za křivé svědectví v roce 2001 napsal vysoce oceňovanou knižní sérii Vězeňské deníky – „Peklo", „Očistec" a „Ráj" –, inspirovanou vlastními zážitky a volně strukturovanou podle Dantovy Božské komedie.

Číta: Bohuš Záhorský, Jiřina Petrovická, Bohumil Bezouška, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová, Marie Glázrová, Jaroslav Mareš, Eliška Poznerová, Bohuš Hradil, Josef Pehr Celkový čas: 47 minút Herecký portrét Jiřiny Šejbalové - audiokniha obsahuje několik ukázek z hereckých rolí Jiřiny Šejbalové. JIŘINA ŠEJBALOVÁ (17.9. 1905 – 23.8.1981)pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..).Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev.

Číta: Jaroslava Adamová, Josef Bek, Svatopluk Beneš, Jiří Bruder, Jaroslav Cmíral, Eduard Cupák, Jana Drbohlavová, Stanislav Fišer, Vlastimil Hašek, Irena Kačírková, Naďa Konvalinková, Otto Lackovič, Miroslav Masopust, Carmen Mayerová, František Němec, Václav Postránecký, Viktor Preiss, Boris Rösner, Marie Rosůlková, Jaromír Spal, Dana Syslová, Jana Šulcová, Alois Švehlík, Libuše Švormová, Ladislav Trojan, Marcel Vašinka, František Vicena, Ivana Vondrovicová, Václav Voska, Eva Vosková, Alena Vránová, Stella Zázvorková, Josef Zíma, Ludmila Píchová, Nina Jiránková, Eduard Dubský, Antonín Brtoun, Helena Kratochvílová Celkový čas: 2 hodiny 25 minút Městská divadla pražská. K 30. výročí založení - audiokniha obsahuje zvukové záznamy z divadelních představení Divadla ABC a divadla Rokoka.Ukázky z tvorby několika sezón uměleckého souboru MDP (Divadla ABC, Rokoko) pochopitelně nemohou plně vyčerpat celkový repertoárový obraz obou našich divadel, jejich ideově uměleckou koncepci, snahy a záměry. Přesto může pozorný posluchač vystopovat určité linie, charakteristické pro to které divadlo. Divadlo Rokoko je svým intimním prostorem i malou scénou předurčenou pro hry komorního rázu - ať už jsou to komedie, psychologické hry či dramata. Po krátkou dobu svého působení v divadle Rokoko jsme se přesvědčili , že největší ohlas u diváků, a to nejen mladé, ale i střední generace, mají původní hry. Ovšem takové, které svou myšlenkovou náplní rezonují s problematikou a názory našich současníků, hry skutečně dnešní a neschematicky angažované, jako je například Mladý muž a bílá velryba či Sekyra na studánky. Stejně dobře se tu však uplatní i lyrická komedie, ať už ve formě klasické či soudobé, a právě tak zde obhájilo své místo i moderní světové drama či moderní adaptace klasiky. Posláním divadla ABC je především přinášet zábavu, ovšem s přísnými hledisky na její uměleckou kvalitu. Jednou z hlavních linií v tomto divadle je hudební žánr, především moderní muzikál. Během několika let, kdy tento žánr soustavně pěstujeme, vyrostla v souboru řada mladých umělců s velkou pohybovou a hlasovou kulturou, kteří kromě činoherních rolí jsou schopni plnit na úrovni úkoly v tomto typu syntetického divadla. Samozřejmě v repertoáru tohoto divadla nechybějí komedie současné ani klasické, frašky ani detektivní hry. Podařilo se získat divácký zájem i pro hry vážnější, s hlubším myšlenkovým nábojem....

Číta: Luděk Sobota, Jiří Wimmer, Alena Vlasáková, Zdeněk Kalhous Celkový čas: 59 minút Audiokniha Nedělní škola Luďka Soboty je záznamem divadelního pořadu v Lázeňském divadle v Luhačovicích. V roce 1988 natočil Supraphon v Lázeňském divadle v Luhačovicích představení Nedělní (Lázeňská) škola Luďka Soboty, které nyní vydáváme poprvé na titulu určeném pouze pro digitální obchody.

Číta: Jitka Molavcová, Jiří Suchý, Pavel Bartoň, Zuzana Burianová, Svatopluk Beneš, Petra Černocká, Karel Černoch, Josef Dvořák, Karel Gott, Karel Hála, Ferdinand Havlík, Luděk Hulan, Eugen Jegorov, Eva Brožková, Zdena Adamová, Jiří Datel Novotný, Věra Křesadlová, Monika Hálová, Hana Zagorová, Michal Prokop, Jiří Helekal, Naďa Urbánková, Magda Křížková, Dagmar Patrasová, Luciana Krecarová, Vladimír Hrabánek, Ivan Podobský, Ilona Záluská, Martha Elefteriadu, Ludmila Podubecká, Tena Elefteriadu, Jiří Šlitr, Pavla Greifonerová, Eva Olmerová, Václav Neckář, Petr Ulrych, Jana Robbová, Hana Hegerová, Waldemar Matuška, Viktor Sodoma, Eva Pilarová, Petr Nárožný, Luděk Sobota, Jitka Zelenková, Michael Kocáb, Marta Kubišová, Vladimír Mišík, Vladimír Klusák, Petr Novák, Jiří Korn, Jana Kratochvílová, Salme Laaksonen, Bettina Wegner, Jan Werich Celkový čas: 14 hodín 48 minút Audiokniha Semafor Komplet 70. a 80. léta - obsahuje výběr toho nejlepšího od tvůrců divadla Semafor z let normalizace. Po úspěchu alba Semafor - léta šedesátá zákonitě přichází komplet, který sumarizuje dílo tvůrců divadla Semafor v letech normalizace. Vzhledem k nekompromisním politickým postojům Jiřího Suchého vycházelo po oněch 20 let zvukových nahrávek semaforských písní mnohem méně, než v desetiletí předchozím. Přesto existují záznamy z řady představení, mnoho písní nebylo publikováno v kompletech, ale jako samostatné singly. Tato kolekce zachycuje práci geniálního básníka a textaře Jiřího Suchého, který v dobách útlaku a nepohody, ve spolupráci s Ferdinandem Havlíkem, stvořil mimořádné dílo: stovky písní, které by se za příznivějších okolností staly evergreeny a desítky skvělých divadelních textů. Náš komplet obsahuje téměř vše, co bylo za dvacet let oficiálně vydáno, včetně Kytice a profilových alb, doplněno objevnými bonusy. Představí tak členy souboru divadla Semafor, včetně stálice Jitky Molavcové. Jako bonus přinášíme texty Jiřího Suchého, zpívané naší pěveckou elitou (mnohdy s překvapením odhalíme autora známé písničky). Dále si můžete poslechnout rarity, včetně mimořádného a speciálního bonusu záznamu posledního vystoupení Jana Wericha v rozhovoru s Jiřím Suchým v silvestrovském pořadu, nazvaném Setkání.Dvacet let vítězství umělecké tvorby v době nepohody a útlaku!

Číta: Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Jiří Štědroň, Jolana Smyčková, Lucie Černíková, Věra Křesadlová, Olina Patková, Václav Kopta, Luciana Krecarová, Tomáš Trapl, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jiří Datel Novotný, Jaroslav Odehnal, Renáta Drösslerová, Denisa Kubová, Dorota Žurková, Tereza Ženatá, Markéta Zehrerová, Jethro MacIntosh, Lenka Kurková, Patrik Stoklasa, Zlata Kinská, Michaela Zemánková, Michal Stejskal, Jana Fabiánová, Otto Weiss, Radek Seidl, Jaroslav Beneš, Klára Kolomazníková, Lucie Silken, Zuzana Říhová, Vanda Hauserová, Marie Motyčková, Irena Pospíšilová, Dáša Zázvůrková, Irena Musilová, Radim Schwab, Eva Olmerová, Oldřich Nový, Karolína Gudasová, Ivana Korolová, Zuzana Maxa, Petr Šudoma, Michal Malátný, Vlastimil Harapes, Lukáš Kunst, Eliška Hurábová, Magda Jedličková, Veronika Tichá, Ferdinand Havlík, Ladislav Gerendáš, Dagmar Nová Celkový čas: 11 hodín 35 minút Výběr toho nejlepšího, co vzniklo za poslední čtvrtstoletí v divadle Semafor!Rozsáhlý komplet zaznamenává písňovou tvorbu divadla Semafor v rozpětí 26 let. V tak velkém časovém údobí samozřejmě není možné zachytit vše, proto se editor a dramaturg výběru Jan Kolář soustředil na písně, které považuje za zásadní pro jejich uměleckou hodnotu, či pro půvab, charakterizující příslušnou inscenaci. Tento komplet obsahuje i jedno celistvé jevištní dílo - divadelní hru Lysistrata. Ta se trochu vymyká stylu divadla Semafor s typickými revue nebo hudebními komediemi. Několik komických výstupů navíc dokresluje poetiku tohoto divadla tvořeného geniálním tvůrcem Jiřím Suchým, jeho mimořádně tvárnou a rovnocennou partnerkou Jitkou Molavcovou a souborem většinou mladých a nadaných herců, zpěváků a hudebníků.

Číta: Soběslav Sejk, Martin Štěpánek, Bohuš Záhorský, Eduard Kohout, František Hanus, Luděk Munzar, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, František Smolík, Bohumil Bezouška, Klára Jerneková, Karel Höger, Bohumil Švarc, Čestmír Řanda, Antonín Zíb, Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka, Jaroslava Drmlová, Saša Rašilov, Marie Vášová, Jaroslav Mareš, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Jarmila Krulišová, Blažena Holišová, Václav Švorc, Eliška Poznerová, Vlasta Fabianová, Jiří Dohnal, Anna Sedláčková, Emil Konečný, Emil Bolek, Oldřich Hoblík, Bohumil Eisman, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Jeviště Zdeňka Štěpánka - audiokniha obsahuje ukázky hereckých rolí Zdeňka Štěpánka.Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně:Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jevištěDr. Olga Spalová

Číta: Miroslav Doležal, Bohumil Bezouška, Libuše Havelková, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Jaroslav Mareš, Josef Gruss, Vlasta Fabianová Celkový čas: 47 minút Herecký portrét Ladislava Peška - audiokniha obsahuje ukázky z divadelních her, v nichž exceluje Ladislav Pešek.Z bohatě vybavené tiskoviny vydané v Supraphonu v roce 1965 u příležitosti jmenování LADISLAVA PEŠKA (*4.10.1906 - †13.7.1986) národním umělcem vybíráme charakteristiky jednotlivých rolí uvedených na albu DV 15263, jež bylo přílohou této publikace a jež nyní vydáváme poprvé digitálně: … v Průchových Hrdinech okamžiku představuje Kašku nebo Mošnu. V prvém případě stačí hlas a v druhém nevadí hercův civil, v obou případech pak je výsledek tentýž: ten, kdo sleduje jeho výkon, má dojem, že vidí postavu v plném vybavení, s maskou a kostýmem, že vidí její podobu, její gesta, její mimiku. Jeho herecký projev je tak sytý, tak sugestivní, že všechno vnější, byť i bylo součástí, zdá se zbytečné a výsledný dojem není o nic chudší, je stejný, jako když jej sledujeme na scéně, na plátně, na obrazovce. Komediantský prvek vyrůstal s Peškem od jeho hereckých začátků....Peškův Polonius je především každým coulem dvořan, zdrženlivý a nenápadně obřadný, vymyká se tedy právě tak Poloniům stařecky žvanivým jako Poloniům směšným namyšlenou důstojností: není komický očividně ani bezděčně, jen zaujatému Hamletovi je terčem zlé ironie. Tento Polonius se nenaparuje domnělou moudrostí a důvtipem, své mnohomluvné názory podává s dvornou roztomilostí jíž podznívá lehounké zasmání, ale přitom všem je v tom naléhavost, doporučování, vnucování. Dokonalá studie!...Kolika odstíny zněla, skřeky a smíchy, výkřiky nejrůznějšího druhu a nejrozmanitější vzdechy a zvuky u otlemených úst Peškova Pseudola a kolik gestikulačních rysů tak výrazně nanášených vyvstávala před divákem postava, která z postoje na kresbě antické vázy ožívala a rozžívala se nejen každým výstupem, ale takřka každou větou! A než zas v závěru ustrnula, uchvátila svým lidským obsahem...Poprvé se Pešek objevil v úloze Chlestakova r. 1936...jeho Chlestakov nepostrádal zajímavosti, ale do gogolovské postavy měl daleko...Když se Ladislav Pešek vrátil k postavě Chlestakova po dvanácti letech, zavrhl všechno, čím dříve Chlestakova vybavil. Prošel už do herecké zralosti a ta mu nedovolovala nejít co nejhlouběji do nitra postavy...A jak jde děj, sílí každým okamžikem přesvědčení, že tento chlapík bez vindry v kapse, ale se sluhou po boku, má v sobě dispozice podvádět, mystifikovat, napalovat. V podstatě uťápnutý človíček, ale právě tím mocněji v něm bují touha hrát někoho, kým není, touha, která se projevuje velikášstvím, touha, která se naplňuje falešným oslňováním okolí...Radost z úspěchu Peškova Chlestakova strhává a on plave stále dokonaleji a směleji v moři hlouposti a špatnosti, které má kolem a publikum mu drží palce: jen víc, jen víc! Podvodníkem proti své vůli a z dopuštění jedinečné příležitosti, tak by se dal nazvat Chlestakov v podání Ladislava Peška...Karikatura a přitom přece lidský typ, tatrman a přece člověk - to je také Peškův doktor Cajus ze Shakespearovy veselohry o windsorských záletech otylého seladona Falstaffa.. Cajus, role, jejímž vyjadřovacím způsobem je buď komolivá hatmatilka anebo francouzština. Pešek karikuje, ale jako vždy s úžasnou mírou a s úžasným vkusem. Vychází z francouzského temperamentu, který přežene do zbrklosti, a vychází z francouzské zpěvnosti, která mu prozní všechnu řeč. Je z toho galimatyáš, jenže - a v tom je velký důkaz velkého umění Peškova! - kdo je svědkem, rozumí, i když z francouzštiny nezná vůbec nic!...Mezi zpívající figury peškovského repertoáru patří i Azdak, Brechtův kavkazský odrbanec... díky Peškovu umění stmelit slovní, zpěvní i pohybovou složku tak, aby mu vyšel věrohodný zarostlý Asiat...tato postava zůstavuje diváka v pocitu uspokojení s člověkem, jehož sehraná komedie přinesla vítězství spravedlivé věci....jeho třetí goldoniovská postava - patron Fortunato, jehož hlavním prostředkem jsou nejrůznější vady v řeči a který vynecháváním začátečních písmen jednotlivých slov si vytváří neodolatelnou zrůdnou hantýrku. Je to originálně vymyšleno a výtečně provedeno a co je na tom hodno největší pozornosti - že to nepůsobí jako samoúčelný fraškovitý prostředek sledující jediný cíl, rozesmát publikum, nýbrž že takto traktovaný Forutnato nepřestává být ani na okamžik zcela reálnou figurou. A jak zpívá! Parodují se tu manýry operních primadon až do selhání hlasu, ale všude se tu skví značka Ladislav Pešek, což je totožné s mírou, vkusem, vtipem...A konečně - tulák z čapkovské hmyzí feérie! Mluvívá se zpravidla o Peškově prosté lidskosti a ten tulák je dokladem výmluvným a nadevše průkazným. Tulák? Ne, především člověk! Člověk s filosofií lásky. A tu hlásanou lásku najednou poznává v nerušených podobách, ve hmyzím podobenství. Poznané podoby ho překvapují, pobuřují, rozbolestňují, z poznání vzchází hrůza a hnus, odpor a nenávist. Tolik sobectví jednotlivce, kasty, celku. Nejen láska, i nenávist, bezohlednost, nepřátelství! Tulák žasne nad poznáním, ale tím poznáním zároveň moudří, současně však jím i stárne a propadá smrti ve jménu neustálé obrody života. Proces poznání a moudření a stárnutí je spojen s údivem, pak s otřesem, potom s děsem, až vyúsťuje v moudré pochopení pravé podstaty toho, co se zve skutečností. Smrt je posledním poznáním života. A Ladislav Pešek to hraje s hlubokou lidskostí a přirozenou moudrostí a tuláka proměňuje v symbol lidského údělu...Vladimír Müler

Číta: Bořivoj Navrátil, František Filipovský, Petr Štěpánek, František Smolík, Jiřina Petrovická, Libuše Havelková, Klára Jerneková, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Eva Klenová, Jarmila Krulišová, Iva Šašková, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp, Jiří Dohnal, Josef Mixa, Zdeněk Šavrda, Bohuš Hradil, Josef Pehr, Jiřina Zemanová, Marie Chocholatá, František Velebný, Jaroslav Kašpar, Milica Kolofíková Celkový čas: 1 hodina 52 minút Zazní-li jméno Ladislav Stroupežnický, každému, kdo poprvé vdechl český vzduch a kdo vyrostl v českých zemích, se samozřejmě zároveň vybaví i název jeho nejpopulárnější hry.Takové splývání jména autora s některým jeho dílem takřka v jediný pojem, a dokonce v povědomí mnoha generací, potkává v české kulturní historii jen vrcholné a svou podstatou národní projevy uměleckého mistrovství...Naši furianti Ladislava Stroupežnického žijí na českém divadle již devátou desítku let. Význam hry se proměňoval a posouval. Ale její obliba byla a je trvalá. Stala se skutečným lidovým vlastnictvím a z jeviště Národního divadla pronikla do všech koutů naší vlasti...Premiéra Našich furiantů se konala v Národním divadle 3. května 1887.Byla mezníkem v díle Ladislava Stroupežnického i v dějinách českého divadla..-Na stereofonní nahrávce, kterou dostáváte do rukou, je vlastně v podstatných rysech zachycena poslední inscenace Našich furiantů v Národním divadle z roku 1970. Jenom v postavě dědečka Petra Dubského...se liší gramofonová nahrávka od divadelního obsazení. Národní umělec Stanislav Neumann dal přednost svému staršímu předchůdci národnímu umělci Františku Smolíkovi...Bohužel právě natáčení tohoto souboru desek v červnu 1971 bylo posledním hereckým vystoupením velkého českého umělce...Zhruba dvě hodiny stereofonního záznamu je na první pohled příliš mnoho pro roztěkanou pozornost lidí, na které působí v moderní civilizaci stále více odstředivých vlivů. Možná ovšem, že právě v ustavičném spěchu a prudkém denním rytmu zatoužíte po spočinutí, po očistné lázni pravdy a krásy uměleckého díla, po novém nabytí víry v základní hodnoty života. Pak stačí ...zaposlouchat se do Našich furiantů Ladislava Stroupežnického. Budete odměněni.Jiří Lexa

Číta: Miroslav Horníček Celkový čas: 1 hodina 42 minút Audiokniha Hýbu se, tedy jsem - obsahuje nahrávku živého vystoupení v Luhačovicích z roku 1987. Autor Miroslav Horníček. Nahrávka autorského pořadu Miroslava Horníčka Chvála pohybu s obecenstvem v Lázeňském divadle v Luhačovicích z 8.srpna 1987 vyšla v roce 1989 pouze na kompletu 2 audio kazet 11 0517-4 812.V naší digitální nabídce je již studiová nahrávka téhož pořadu z roku 1977 (VT 7949-2) - nyní předkládáme poprvé digitálně i tuto LIVE nahrávku, aby si mohl laskavý posluchač vybrat, která z nich je mu bližší...

Číta: Hana Maciuchová, Antonie Hegerlíková, Gabriela Vránová, Jiří Plachý, Otakar Brousek st., Radoslav Brzobohatý, Vladimír Krška, Marie Brožová, Světla Amortová, Nina Popelíková, Vladimír Bičík, Gustav Nezval, Oldřich Lukeš, Rudolf Kalina, Irena Uhlířová Celkový čas: 1 hodina 28 minút Divadelní hru Maryša, realistické drama bratří Aloise a Viléma Mrštíků, nahrával Supraphon ve dnech 21.března až 8. května 1975 s herci Divadla Na Vinohradech a původní 2LP album pak vydal v roce 1976.Tento původně 2 LP komplet nyní vydáváme poprvé digitálně.

Číta: Jiří Anderle Celkový čas: 11 hodín 38 minút Láska za lásku – rozhlasový cyklus pořadů hudby, příběhů a rozjímání, které pro vás ve svém malířském ateliéru připravil Jiří Anderle s papouškem Žandou.Před dvaceti lety mě Vlado Príkazský přemlouval a nakonec přesvědčil o tom, abych vyprávěl své vzpomínky a příběhy do rozhlasu. Tenkrát jsem mu řekl, že to zkusím, ale protože nevím, jestli to budu umět, mohu to dělat pouze bez nároku na honorář. Vždyť ten experiment pro nezájem posluchačů stejně do půl roku skončí. Jak jsme se mýlili! Z těch, kteří Lásku za lásku poslouchali jako děti, se stali dospělí lidé, a Vlado i já jsme také o dvacet let zestárli…Za nezištnou pomoc při práci na tomto CD děkuji především Markétě Košťákové, Janu Danihelkovi a Vladovi Príkazskému. Ale děkuji také všem, kterým se náš pořad stal součástí života. Je to možná i proto, že vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni.

Číta: Miroslav Horníček Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978:Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto:"Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan"Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím.Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo se, že jsem se zadal pro jeden večer do dvou i více míst.Jsem stále v pohybu, ale je to snad dostatečné posvěcení, abych o pohybu mohl vyprávět? Neví o pohybu více ten, kdo se pohybuje méně anebo vůbec ne? To se vám řekne, že seriál vznikne v pohybu. Humorný článek o zánětu okostice zajisté nevznikl při zánětu této.Namítnete mi správně, že ve chvíli, kdy sedám ke svému stroji, v pohybu nejsem, ale to je velice relativní. Nejsem-li (zdánlivě) v pohybu, pohyb je ve mně. Cosi se děje i nadále a já vím: odpoledne mám být tam a tam a večer naopak jinde. A nejsem si, věřte mi, docela jist jestli si toto "jinde" nepletu s oním "tam a tam". Jsem, i když na to nevypadám, list hnaný větrem.Ale začínám. Začínám tedy vyprávět o pohybu, a jestli neřeknu nic podstatného, bude tím vinen sám pohyb, jehož je příliš a který nedovoluje sám sebe zahlédnout a soudit.Nenapodobitelné vyprávění Miroslava Horníčka je uvozeno větou, která přesně vystihuje jeho vztah k pohybu obecně."Mám pohyb rád. Vydržím se na něj celé hodiny dívat".A ještě jeden citát:„Budiž pochválen pohyb! Budiž pochváleno úsilí každého, kdo cosi na tomto světě překonává. Kdo cosi rozšiřuje"."Kdo překonává čas či výšku nebo vlastní lenost, kdo rozšiřuje oblast našeho poznávání, našeho citu.“- sám autor vypráví o sportu, o pohybu jako takovém, ale také o divadle a filmu, o moudrosti, o životě vůbec...

Číta: Miroslav Horníček, Eduard Kohout, Pavel Bartoň Celkový čas: 1 hodina 16 minút Komentář Miroslava Horníčka k původnímu albu 2 18 0410 vydanému Pantonem v roce 1976:Vyznání je věc zvláštní, ošidná a křehká. Člověk je vysloví jen málokdy a vždycky v nějaké chvíli závažné a silné. Vysloví je, kdosi je vyslechne a tím to končí. Nebo začíná. Ale tady je to docela jiné: nahrál jsem své vyznání na desku a tím dal každému, kdo si ji koupí, právo i možnost pustit si je kdykoliv.Je to pocit tak trochu matoucí a zneklidňující. Sotva Vám mohu radit v jaké chvíli a náladě si tuto desku pouštět a sotva Vám mohu zabránit, abyste si ji pro vlastní pobavení pouštěli na jiné rychlosti. Odevzdal jsem svůj hlas. Vám i Mariánským Lázním. Nazval jsem je hlubinou svého bezpečí a rájem svého srdce.Máte zajisté i Vy taková místa. Jiná a jinde. Nechci Vám vnucovat své pocity a city, chci Vám jen sdělit, čím je mi toto místo. Čím je mi vždycky a zvláště pak v tom rodícím se létě. Samozřejmě, že nemusíte přejímat to, co Vám vypravuji. Chci jen, abyste má slova přijali. I brát je možno různě.Brát v potaz, brát v pochybnost, brát s nedůvěrou. Nechci Vám radit, ale chci, abyste věděli, že toto vyznání mi bylo diktováno milostí z tohoto místa už od pradávna vanoucí a že bych Vám byl vděčen, kdyby je na milost brali. Pak si porozumíme.Komu jsem své vyznání vyslovil, je jedna věc. A druhá, komu je věnuji. Nuže, věnuji je všem, kdo toto město vytvářeli i všem, kdo i nadále je tvoří. Těm v popředí i těm bezejmenným jejich pracovníkům, které tu sotva někdy zahlédneme a jejichž dílo tu už po staletí roste. A těm, kdo přijdou, kdo sem přicházejí. Třeba poprvé. A třeba pouze jednou. Těm, kteří tudy jenom neprojdou, kteří se dovedou zastavit a třeba jenom na pár vteřin zaznamenat něco, co je tu v povětří a pro co - právě tak jako já - budou jen těžko hledat slova. Věnuji toto své vyznání lidem, kteří doslova z močálů a bahna pozvedli tento klenot, jeden z korunovačních klenotů naší země. A těm, kteří dál budou v tomto díle pokračovat.M.H.Je ticho? Je dost ticho - kolem Vás i ve Vás? O to jediné Vás prosím: vyčkejte, až bude úplné ticho, najděte si chvíli nějakého velkého zastavení a hlubokého poklidu. A teprve pak si pusťte tuto desku. Neprosím za sebe. Bojím se jen, abychom o b a něco nepřeslechli.M.H.

Číta: Luděk Munzar, František Novotný Celkový čas: 1 hodina 20 minút Výběr z úspěšného rozhlasového cyklu z roku 2015Účinkují František Novotný a Luděk MunzarO kouzlení slovem„Já ti někdy, Františku, když na mne dolehne ta zbytečná malost, agrese, arogance, zloba a jiný podobný marasmus doby, tak mám naprosto nutkavý pocit říct si honem nějaké obyčejné, krásné, prosté české slovíčko. Jako – maminka, ráno, louka, mlýn… Omýt tu špínu, vnořit dlaně do průzračné studánky času.“„Vždyť já ti, Luďku, rozumím: Dědictví otců, zachovej nám, pane. Ale žádné obavy, přátelé, nebudeme z ničeho dělat vědu. Ona se, jak říká Jan Werich, z ničeho nemá dělat zbytečně věda, ani z vědy ne. Navíc v žádném případě nejsme jazykovědci, jen se chceme poradovat spolu s vámi ze slov, se kterými je nám lépe na světě.“Tak takhle nějak začínal první díl pořadu, kterým jsme chtěli vzdát poctu naší rodné řeči. Vždyť právě společným jazykem definuje Karel Čapek národ. Naším záměrem bylo, abychom si připomněli, že to, že si teď povídáme česky, že si rozumíme, že jsou pro nás běžná taková krásná slova jako záměr nebo názor, touha, odstín, úsvit, obloha ale třeba i trojúhelník, vlast, vůbec není tak samozřejmé.On ten náš cyklus začal vlastně zrušením nevolnictví. Kdy lidé z venkova, kde český jazyk žil, na rozdíl od tří set let systematicky poněmčovaného městského prostředí, tak právě ti lidé z venkova mohli najednou do měst, a tak spolu s nimi obrozenečtí vlastenci rozfoukávali skomírající plamínek našeho rodného jazyka, který do té doby chránily venkovské chalupy.Zkrátka, světýlko donesené z českých luhů a hájů.Najednou se stalo, že nás začala i ta nejvšednější slovíčka provokovat, že jsme v nich našli spoustu příběhů, zjistili jsme, že jsou to slůvka čarovná, která nás vracejí nejen do dětství, že svědčí o slávě našich předků, ale že nás vracejí i do krajiny nadějí, že s nimi nahlédneme za zrcadlo současnosti. A ohlas u posluchačů nám dodával odvahu sáhnout znovu a znovu do klobouku plného písmen, abychom je pak v hrstičce půlhodinky sesypali do vět pokorně vzdávajících hold matičce češtině. Hledali jsme slova, která se nepočítají, neměří, ale váží. A vida, najednou už je těch zastavení téměř stovka. Přijměte, prosím, tuto malou, náhodnou ochutnávku jako výraz úcty a s přáním, aby vám tu chvilku, kdy budeme spolu, bylo pěkně.Vaši Luděk Munzar a František Novotný

Číta: Luboš Pavel Celkový čas: 6 hodín 34 minút Tato audiokniha vás vezme na dalekou cestu do Malého Tibetu. Tam v Himálajích leží pro nás, středoevropany, docela jiný svět. Ale možná někdy máme až idealistické představy o tom, jak tam žijí mniši i obyčejní lidé. A život se rychle mění. Tam, kde ještě nedávno nebyla ani prašná cesta, už dnes po nové silnici proudí desítky aut. Vedle domů z hlíny vyrůstají betonové stavby.Celkem 39 tradičních pohádek a folkových příběhů, dále skutečné životní příběhy lidí, kteří dnes žijí v oblasti Ladaku též nazývané Malý Tibet, a také několik zbrusu nových pohádek a povídek od dětí ze soukromé školy Spring Dales Public v Mulbeku. Povídky jsou tu obsaženy různorodé, když už vás začnou pomalu nudit texty vycházející z buddhistické mytologie, osvěžíte se vyprávěním třeba o tom, jak domorodci přinesli otep sena prvnímu autu, které do Ladaku přijelo. Mysleli si, že potřebuje stejné krmivo jako jejich mezci.Audiokniha je doplněna ukázkami ladacké hudby a mluveného slova.Ukázka:„Musíme to zařídit tak, aby se oženil tady v Ladaku," shodli se po krátké poradě jednomyslně. ,,Zkrátka mu tu najdeme tu nejvíce atraktivní dívku. Však jich tu máme dost." Takže se vydali za inženýrem Norbuem, aby se ho zeptali, jestli by dal přednost inteligentní, vzdělané dívce, nebo spíše nějaké z královského rodu. Tajně doufali, že nebude chtít tu vzdělanou, protože jich tu bylo pomálu. Zato princeznu měla každá oblast Ladaku, každé větší údolí.Inženýra to překvapilo a pobavilo. Vida, z obyčejného hocha se stal někdo, komu dělají návrhy, jako by byl princ nebo zahraniční ministr. Chvíli přemýšlel a pravda byla, že by rád zůstal v Ladaku. Cítil, že by bylo naplňující zrealizovat tu mnoho skvělých projektů. V Anglii by byl jen jedním z mnoha. Musí však využít příležitosti, že se bojí, aby jim nezmizel. Je potřeba dělat trochu okolky. A navíc, vybrat si ženu na celý život, to není jen tak.Proto řekl: ,,Jestli chcete, abych zůstal v Ladaku a oženil se tu, pak si chci vybrat dívku z královského rodu. Najděte mi takovou, která by se chtěla za mne vdát, ale ještě než budu souhlasit se svatbou, chci vidět její fotografii.",,Fotografii?" zopakovali překvapeně, vůbec nevěděli, o čem mluví.,,Obrázek. Chci vidět, jak vypadá," vysvětlil Norbu.,,Ach ano, jistě," řekli ministři a přemýšleli o nějakém dobrém malíři.,,Mohu vám pro ten účel půjčit svůj fotoaparát," dodal inženýr a vyndal z tašky foťák, který si pořídil v Anglii.

Číta: Martin Štěpánek, Oldřich Kaiser, Vlastimil Brodský, Daniela Kolářová, Gabriela Vránová, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Jiřina Švorcová, Svatopluk Skopal, Oldřich Musil, Vlastimil Fišar, Vladimír Krška, Vladimír Bičík, Břetislav Slováček Celkový čas: 1 hodina 31 minút ...Ideou této báchorky, kterou kritika označila za "politickou školu lidu", je boj člověka o svobodný rozvoj. Tyl myšlenku umělecky ztvárňuje v osudech osmačtyřicátníka učitele Pěnkavy, který si musí svou lásku vybojovat jednak na tvrdohlavé mlynářce, jednak na feudálním pánovi. Za lidskou důstojnost zápasí i služka Madlenka a čeledín Kuba, sloužící, kteří za revoluce zvedli hlavu, i chudý žid Ezechiel. Rozsáhlá epizoda Ezechielova, umístěná do závěru dramatu, v níž se chudák brání proti výpadům bohatého sedláka Loukoty, shrnuje základní ideu hry. České divadlo zaujímalo touto epizodou velmi vyspělý postoj k soudobému úsilí židů o zrovnoprávnění.Premiéra, která se konala 18.března 1849 ve Stavovském divadle, ukázala, jak hluboce autor cítí svou současnost, český lid, jeho sny, touhy a zklamání. Jen hluboký zájem o člověka mohl totiž způsobit, že tato ostře politicky a aktuálně zaměřená hra, s jasnými dobovými narážkami na Metternicha, Windischgrätze, oktrojírku, přetrvá staletí. Hra totiž, ačkoliv zobrazuje bouřlivou a převratnou dobu, neulpívá na jejích konkrétních událostech, ale řídí se vlastním příběhem, který, jak se u Tyla často stává, není jen zápasem člověka o jeho nové, svobodné postavení, ale zároveň příběhem lásky. Láska tu však nehraje úlohu "nadčasového" motivu, na který je jen vnějškově navěšena aktualizující dobová dekorace. Láska je pro hrdiny Tylových her základním prubířským kamenem celého jejich poměru ke světu. Učitel Pěnkava tím, že bojuje o svou lásku, bojuje zároveň o své místo ve světě, o své zařazení v boji za národní svobodu a práva lidu. Idea svobody a celá soudobá politická situace neobráží se proto jen v celé řadě přímých dobových politických narážek, v jednotlivých myšlenkách, ale v charakteru postav a jejich vývoji, v celém syžetu hry, v němž idea svobody lidu neoddělitelně srůstá ve sféře individuálních osudů hrdinů hry s ideou věrné lásky.(úryvky z knihy Jiřího Hájka "Tylova Tvrdohlavá žena)

Číta: Jiří Krampol, Miloslav Šimek, Uršula Kluková Celkový čas: 1 hodina 10 minút Audiokniha Důchodci na poště - To nejlepší z Šimka a Krampola II. - obsahuje výběr scének dvojice komiků Miloslav Šimek a Jiří Krampol. Audiokniha obsahuje tyto části: Jak jsem cestovalPetřínská lanovkaRozhovor s motocrossovým jezdcemJak jsem prodával kapryPartiová prodejna zboží mimořádné kvalityRozhovor se zadrženou NovákovouDůchodci u televize

Číta: Jiří Krampol, Miloslav Šimek Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Audiokniha Zajíc v pytli. To nejlepší z Šimka a Krampola I. obsahuje tyto části: Havarijní údržba pražských chodníkůVlaková souprava pro třetí tisíciletíŽelezná neděleReportáž z maškarního plesu n.p. ŠpuntanaOčista - DočistaKvarda u doktora

Číta: Růžena Merunková, Josef Vinklář, Karel Vlček, Ladislav Potměšil, Vilém Besser, Eva Klepáčová, Jiří Mikota, Libuše Pešková, Miloš Hlavica, Bohumil Pastorek, Ladislav Kazda, Václav Kaňkovský, Dalimil Klapka, Karel Máj, Jiří Novotný, Ema Skálová, Josef Čáp, Zdena Černá, Jiří Smutný, Josef Koza, Vladimír Stach, František Horák Celkový čas: 1 hodina 34 minút Z komentáře Jana Kopeckého k původnímu LP albu 1 18 0591 vydanému Supraphonem v roce 1968:KOMEDIE O HVĚZDĚ je dramatická kompozice českých lidových vánočních her, jejichž původ sahá do XVII. a XVIII. století. Tehdy na českých vesnicích - v době cizí nadvlády, kdy jen venkov udržoval povědomí české národnosti - vznikla a rozvíjela se neobyčejně intenzivní, skvělá lidová kultura, která zabírala všechny oblasti lidského života a byla výrazem mnohotvárnosti a všestrannosti lidového živlu. Byla to kultura hudby a písní, tanců a svérázného vesnického společenského života, kultura barev, rytmu, plastických tvarů, lidové architektury. Její výraznou součástí bylo divadlo. V té době - od sedmnáctého věku až hluboko do minulého století - se na venkově hrálo divadlo všude... Přítomná vánoční hra pochází ze severu Čech. Jejími autory byli horalé z Krkonoš. Byli to chudí lidé. Nuzně se živili v drsné končině, kde je léto krátké a zima trvá od října do dubna. Tato končina kolem městeček Vysoké nad Jizerou, Železný Brod a Semily má skvělou tradici lidového divadelnictví..A divadlo dávalo lidem pocit krásy, svátečních chvil a pocit jednoty v zápase o společné chvíle.Základem kompozice a dějovou osnovou hry se stal nález neznámého rukopisu volně seřazených vánočních výjevů, který se zachoval v pozůstalosti vesnického učitele Věnceslava Metelky ...žil v první polovině XIX. století. Byl to nejen učitel, ale také výtečný hudebník, literát, písmák, divadelník - a především statečný, své práci a českému lidu oddaný muž, kterého zvěčnil český spisovatel K.V. Rais v populárním románu "Zapadlí vlastenci", jedné z nejmilovanějších českých knih. Tento Metelka si roku 1839 opsal do školního sešitu starou vánoční hru s kouzelným názvem "Komedie o hvězdě", kterou hrávali jeho předkové.Rukopis zůstal nepovšimnut v pozůstalosti Metelkově až do šedesátých let našeho století, kdy jsem je přepsal a o Vánocích roku 1965 svěřil k prvnímu provedení dětskému souboru nedaleko od tohoto kraje - v městečku Sobotka. Neznámá hra měla takový ohlas, že se o rok později dětská inscenace stala vyvrcholením vánočního pořadu v televizi a přihlásily se o text také profesionální divadelní soubory.KOMEDIE O HVĚZDĚ v gramofonové podobě je nahrávka inscenace REALISTICKÉHO DIVADLA ZDEŇKA NEJEDLÉHO v Praze, která byla uvedena 17. prosince 1967. Pokusil jsem se vytvořit osnově pasteveckých výjevů ucelenou kompozici, která pracuje výlučně s autentickými texty lidových her této horské oblasti a zachovává - v jazyku, koloritu barevném i hudebním, v celé struktuře - charakteristické rysy této oblasti a tohoto divadelního systému. Včlenil jsem do něho výjev sporu pastýřů s králi o Ježíška, který je českou originalitou; pochází sice oblasti poněkud jiné (z nedalekého kraje pod severovýchodním Orlickými horami), ale bylo jej možno bez podstatnějších retuší vkomponovat do celku, protože je duchem i systémem divadla této kultuře sourodý. Cílem vzniklého celku je oživit staré české lidové divadlo a poklonit se předkům - ale povědět jím také cosi podstatného o člověku, jeho potřebách, snech i tvůrčích možnostech právě v době, kterou žijeme ke sklonku druhého tisíciletí od času, kdy se rodilo toto téma: příběh o lidském děťátku, které vždy znovu - s každým novým životem - přichází na svět vnést do něho novou naději.Prof.dr. Jan Kopecký DrSc, profesor Karlovy university v Praze

Číta: Eduard Kohout, Jaroslav Průcha, Ota Sklenčka, Josef Laufer, Míla Pačová, Antonie Nedošínská, Ota Pavel, František Stupka, Zdeněk Švarc, Hanuš Thein, Anna Marie Tilschová, František Trávníček, Vladimír Vondráček, Jan Zrzavý, Karel Nedbal, Metoděj Jahn, František Běhounek, Mirko Očadlík, Ferdinand Pujman, Amalie Bobková Celkový čas: 1 hodina 36 minút Původní LP album 1018 3571 z cyklu Supraphonu Ač zemřeli - ještě mluví - díl IV. bylo vydáno v roce 1982.Ota Sklenčka spojuje zasvěceným průvodním slovem dokumentární záznamy hlasů významných osobností - na tomto albu promlouvá např. o mateřštině český jazykovědec a proslulý bohemista akademik František Trávníček, na svůj život vzpomíná spisovatelka Anna Marie Tilschová, moravský prozaik a básník Metoděj Jahn vypráví o jeho rodném kraji, Valašsku, spisovatel Ota Pavel mluví o knize Jak jsem potkal ryby, kterou právě píše, zazní i vzpomínky prvního sportovního redaktora a rozhlasového reportéra Josefa Laufra, malíř Jan Zrzavý vypravuje o svých malířských začátcích...další a další vzpomínky známých osobností či na známé osobnosti vycházejí poprvé digitálně.

Číta: Eduard Bass, Jan Bor, Josef Čapek, Viktor Dyk, Pavel Eisner, Otokar Fischer, Jaroslav Hurt, Jaroslav Ježek, Jiří Mahen, Josef Svatopluk Machar, Jiří Karásek ze Lvovic, Ludvík Kuba, Jaroslav Kvapil, Helena Malířová, Alfons Mucha, Otakar Nejedlý, Gabriela Preissová, Marie Pujmanová, Václav Rabas, Antal Stašek, Josef Suk, Zdeněk Štěpánek, Bedřich Václavek, Václav Vydra Celkový čas: 1 hodina 34 minút Titul je složen z vyprávění a z dokumentů o osobnostech našeho kulturního života jako např. Eduard Bass, Josef Čapek, Helena Malířová, Gabriela Preissová, Alfons Mucha, Jaroslav Ježek, Václav Vydra a mnoho dalších. Průvodní slovo mají Zdeněk Štěpánek a Milan Friedl, dokumenty a texty vybral k vydání dr. Jan Wenig.

Číta: Maryna Alšová-Svobodová, Zdeňka Baldová, Vincenc Beneš, Josef Bohuslav Foerster, Jaroslav Heyrovský, Marie Hübnerová, Karel Lidický, Saša Rašilov st., Václav Řezáč, Bohuš Zakopal, Tomáš Vondrovic, Jakub Obrovský, Milan Friedl, Ladislav Zelenka, Václav Vilém Štech, Vlastimil Rada, Emanuel Lešetický z Lešehradu, Jan Wenig, Zdeněk Wirth, Kamil Henner Celkový čas: 1 hodina 44 minút Původní 2LP komplet 1018 3001 "Ač zemřeli - ještě mluví 3." vydal Supraphon v roce 1980 - nyní album se vzpomínkami Maryny Svobodové - Alšové na tatínka Mikokáše Alše, malíře Vincence Beneše, sochařů Jakuba Obrovského a Karla Lidického, skladatele Josefa Bohuslava Foerstra, ukázky z tvroby herce Saši Rašilova, herečky Zdeňky Baldové či Marie Hübnerové a mnoha dalšími vzpomínkami a autentickými dokumentárními záznamy vychází poprvé digitálně.

Číta: Michal Herzán, Zdeněk Troška Celkový čas: 3 hodiny 20 minút Filmový režisér Zdeněk Troška nás mnohokrát přesvědčil, že je vtipným vypravěčem historek z natáčení i ze života. Již několik let vystupuje před diváky po celé republice se zájezdovým programem plným veselých vyprávění, zábavy a smíchu. Tento komplet obsahuje záznamy tří představení, ve kterých Zdeněk Troška vypráví a také odpovídá na otázky moderátora Michala Herzána.

Číta: Bořivoj Navrátil, Martin Štěpánek, Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, Bedřich Karen, Libuše Havelková, František Derfler, Václav Vydra, Ljuba Skořepová, Miroslav Saic, Růžena Nasková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Marie Burešová, Ladislav Pešek, David Vejražka, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Milan Mach, František Krahulík, Alena Kreuzmannová, Karel Richter, Marie Vášová, Jaroslav Průcha, Miloš Nesvadba, Naďa Gajerová, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Ladislav Boháč, Karel Fořt, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Miroslav Doubrava, Karel Sekera, Rudolf Vodrážka, Jarmila Krulišová, Milan Karpíšek, Eva Boušková, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp, Jaroslav Vojta, Bedřich Vrbský, Jiří Dohnal, Jiří Steimar, Josef Mixa, Vladimír Jedenáctík, Jan Jílek, Zdeněk Šavrda, Vendulka Vejražková, Vít Vejražka, Jindřich Jindrák, Bohuslav Kalva, Zdeněk Peroutka, Jiřina Genzerová, Dana Franková, Helena Nováčková, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 58 minút Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo.Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů.Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly.Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Číta: Karel Höger, Petr Eben, Jana Jonášová, Věra Soukupová Celkový čas: 58 minút DÍTĚ V NÁS (6. Salón Lyry pragensis)1) Zamyšlení hostitele a průvodce večerem Petra Ebena na téma "Dítě v nás" 2) Claude Debussy: Dětský koutek: Serenáda panence Ivan Moravec klavír 3) Claude Debussy: Dětský koutek: Sněhové vločky Ivan Moravec klavír 4) Johannes Brahms: Ukolébavka Věra Soukupová zpěv 5) Wolfgang Amadeus Mozart: Ukolébavka Věra Soukupová zpěv 6) Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ - kapitola O lišce Karel Höger četba 7) Robert Schumann: Dětské scény: Prosící dítě Ivan Moravec klavír 8) Robert Schumann: Dětské scény: Hra na slepou bábu Ivan Moravec klavír 9) Robert Schumann: Dětské scény: Snění Ivan Moravec klavír 10) Modest Petrovič Musorgskij: Z dětské světničky: 1. píseň Jana Jonášová zpěv 11) Modest Petrovič Musorgskij: Z dětské světničky: 2. píseň Jana Jonášová zpěv 12) Promluva Petra Ebena o dětech a jejich vlastnostech 13) Alan Alexander Milne: Medvídek Pú - ukázka Karel Höger četba14) Petr Eben: Volná věta ze Sonatiny Semplice Václav Žilka flétna Petr Eben klavír 15) Další promluva Petra Ebena o dětech a jejich vlastnostech a výzva k improvizaci 16) Pavel Jurkovič: Orffovské improvizace s obecenstvem 3 Pavel Jurkovič hovoří, zpívá a hraje

Ze světa aforismu a epigramu. Číta: Jaroslava Adamová, František Němec, Petr Kostka Celkový čas: 47 minút Z komentáře k LP albu 1118 3295, které vydal Supraphon v roce 1983:AFORISMUS je - jak praví slovník - "jadrná a stručná věta, jíž se vyslovuje nějaká myšlénka neb důležitá zásada." Z toho vyplývá, že aforistický sloh "libuje si ve stručných větách". Takže ten, kdo se snaží s aforismem jakýmkoliv způsobem zacházet, je chtěj nechtěj nucen shromažďovat jadrné a stručné věty a libovat si v nich. EPIGRAM, česky prostě nápis, "slove kratičká básnička, vyjadřující s duchaplnou pointou vážnou neb satirickou myšlénku výrazně úsečnou formou, se vztahem k určité věci neb osobě."...A konečně pro ty, kdo si nelibují v definicích, lze doporučit jako mnemotechnickou pomůcku fakt, že slovo AFORISMUS zahrnuje jaksi slůvko "fór", což člověku připomene, že je tu často co do činění s humorem, zatímco EPIGRAM zase obsahuje slovíčko "gram", které upozorňuje na to, že jde o útvar v každém případě malý....Tomáš Vondrovic

Číta: Bohuš Záhorský, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Karel Höger, Marie Burešová, Vítězslav Vejražka, Naďa Gajerová, Marie Tomášová, Jarmila Krulišová, Vlasta Fabianová, Karel Pech, Josef Mixa Celkový čas: 45 minút Bohuš Záhorský (5.2.1906 - 22.9.1980) do srdcí diváků a posluchačů se zapsal nesmazatelně svými rolemi bodrých, usměvavých chlapíků, dědů a dědků.Již od studentských let se zajímal o divadlo, studoval herectví a již při studiích vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební Scény. Studia nedokončil a přijal angažmá v Divadle Rokoko. Po jeho bankrotu střídal různá angažmá, hrál i v kočovné společností Anny Steimarové. Jeho další kroky změnilo setkání s E. F. Burianem, které znamenalo angažmá Záhorského v Zemském divadle v Brně. Zde se poznal s režisérem Jindřichem Honzlem a spolu s ním pak přešel do legendárního Osvobozeného divadla - zásadního bodu jeho hereckého života. Spolu s V+W si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách. (Golem, Rub a líc, Těžká Barbora) a díky spolupráci s nimi vstoupil do světa filmu. Poprvé se objevil v komedii Pudr a benzín, Hej rup, velkou roli měl v posledním snímku dvojice V+W Svět patří nám. Začal hrát ve filmech, většinou veselohrách, jiných režisérů, a většinou ve vedlejších rolích, po boku největších hvězd té doby (Tři vejce do skla, Kdybych byl tátou, Přítelkyně pana ministra, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý aj.). Po uzavření Osvobozeného divadla hrál Záhorský v Divadle U Nováků, v Nezávislé scéně a chvíli i v Intimním divadle (po válce Realistickém).Poválečná filmografie Bohuše Záhorského čítá stovky vedlejších rolí, které Záhorský svým herectvím povýšil na role stěžejní, důležité a nezapomenutelné (Ves v pohraničí, Císařův pekař, Pekařův císař, Tři přání, Dařbuján a Pandrhola, Šíleně smutná princezna, Limonádový Joe aj.)Hlavní roli si zahrál Bohuš Záhorský v komedii Zlatá svatba a Náš dědek Josef. Poslední filmovou rolí před filmovou kamerou byl starý včelař Heiliberg v životopisném filmu Koncert na konci léta, divákům však jistě v paměti uvízla více malá, ale krásná role laskavého dědy v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem. Bohuš Záhorský také hodně spolupracoval s rozhlasem a televizí - i zde vytvořil nespočet krásných, nezapomutelných rolí v televizních komediích (Tchýně, Láska jako trám), účinkoval i v řadě dalších televizních inscenací, adaptací divadelních her i záznamů divadelních představení, objevil se také v několika seriálech.

Číta: Jiřina Šejbalová, Vlasta Fabianová Celkový čas: 58 minút Jiřina Šejbalová (*17. 9. 1905 - † 23. 8. 1981) byla výrazná herecká osobnost s charakteristickým, nezaměnitelným hlasem.Hrála v Národním divadle, v rozhlase, v televizi i ve filmu.Spolupracovala s legendárními režiséry Hilarem, Frejkou i Dostalem. Z jejích divadelních rolí jmenujme Rosauru (C. Goldoni - Benátská maškaráda, Laurencii (Vega de Lope - Vzbouření na vsi (Fuente ovejuna), Kláskovou (A.Jirásek - Lucerna), Lady Chilternovou (O. Wilde - Ideální manžel), Donu Angelu (Calderon de la Barca - Dáma skřítek), Chrobačku (Čapkové - Ze života hmyzu), Phoebe Ricovou (Osborne - Komik), Káča (Drda - Hrátky s čertem) aj.Film nabídnul Jiřině Šejbalové spoustu krásných a výrazných rolí. Ve třicátých letech hrála nejprve role mladých, atraktivních, ale většinou povrchních žen (Helena v komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ, Eva v ROZVODU PANÍ EVY, nevěrná Žofka Tříšková v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH nebo hraběnka Angelyová v MASKOVANÉ MILENCE).Po roce 1948 se k filmu vrátila rolí hostinské Boženky Tatrmužové v komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU. V roce 1957 se dočkala své životní filmové role v dramatu VLČÍ JÁMA. Hrála zde stárnoucí a zlou ženu starosty Rýdla (Miroslav Doležal), který se zamiluje do jejich schovanky Jany (Jana Brejchová). Vytvořila postavu sice zlé maloměšťačky, která si však zaslouží divákovo zamyšlení, pochopení a politování. Tato role jí přinesla nejen úspěch u diváků a kritiky, ale ona sama ji velmi milovala.Po tak výrazném úspěchu neměla Jiřina Šejbalová nouzi o další velké role ve filmech (ROMEO, JULIE A TMA, SRPPNOVÁ NEDĚLE, TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ, SVĚTÁCI, DEN PRO MOU LÁSKU aj.)Nezapomenutelná herečka Jiřina Šejbalová vzpomíná!

Monology a scény. Číta: Eduard Kohout, Vlasta Fabianová, Jiří Steimar Celkový čas: 37 minút Eduard Kohout (*6. 3. 1889 –25. 10. 1976) byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti.Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi.Patřil k důležitým osobnostem českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce.Byl obsazován do rolí romantických či lyrických, heroických i komických, zahrál prosťáčka stejně jako rozbolavělého, rozervaného, konfliktního dramatického hrdinu. Pod Hilarovým vedením hrál v Bratrech Karamazových, Lucerně, Králi Oidipovi, Svaté Johance, ve Višňovém sadu, Zkrocení zlé ženy či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Cyrano z Bergeracu aj. Role pro dramatické herce snové, ale také nejtěžší - Hamleta - se zhostil doslova famózně; získal ocenění nejen kritiky, ale také velkou popularitu. Po Hilarově smrti spolupracoval neméně úspěšně s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem.Ve filmu nebýval obsazován do hlavních rolí - za jeho nejvýraznější a nejlepší filmovou roli je pokládána role podivínského Artuše Fabiána ve filmu Turbína.

Číta: David Šír, Miroslav Reil Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Pocta Felixi Holzmannovi! Zábavný večer plný humoru, legrace a vzpomínek na skvělého českého komika. Záznam úspěšného představení z divadla Semafor. V představení uvidíte dvojici protagonistů - Davida Šíra a Miroslava Reila, kteří se již řadu let věnují interpretaci slavných scének Felixe Holzmanna, a to v dokonalém provedení a v originálních kostýmech. Diváci s nimi zažívají neopakovatelnou atmosféru, která jim umožní znovu prožít večer s nepřekonatelným českým komikem. Legendární, slavné a notoricky známé scénky z TV obrazovek, tak i úplně nové, neznámé, neohrané a neokoukané skeče ze soukromého archivu Holzmannovy rodiny, které byly zaznamenány vůbec poprvé.

+bonusy. Číta: Miroslav Horníček, Jaroslava Adamová, Jan Werich, Soňa Červená, Zdenka Ptáčková, Jana Hálová Celkový čas: 47 minút Čochtan, ryze český vodník z původně amerického muzikálu Divotvorný hrnec, v české verzi nahradil skřítka Oga. Postavu Čochtana zpopularizoval v 50 letech Jan Werich, spoluautor české úpravy, který Čochtana také ztvárnil v představení Divadla ABC. Z této úpravy pochází nejznámější divadelní dialog s názvem Čochtan vypravuje.Dialog vodníka Čochtana a Káči - v původním představení ji hrála Soňa Červená, v jedné z verzí tohoto dialogu hrála i dcera Jana Wericha pod pseudonymem Jana Hálová. Tento dialog nahrál Jan Werich na gramofonové desky několikrát v mírně pozměněné podobě s různými interpretkami, např. s Jaroslavou Adamovou nebo Zdenou Ptáčkovou.Uvádíme zde pro zajímavost několik těchto verzí Čochtana, včetně reklamních (+ 1 reklamní snímek s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem navíc)

Číta: Jiří Suchý Celkový čas: 4 hodiny 28 minút Rozhlasové vzpomínky herce, zpěváka, textaře, spisovatele a zakladatele divadla Semafor.V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč.„Tak tedy: Vzpomínky mého bratra jsou úžasné! Pouze na jedno musím posluchače upozornit: Nechtějte, byť vás to bude velmi lákat, vyslechnout všechna ta vyprávění naráz, trvají skoro pět hodin. Zvláště když zjistíte, že nejlépe se poslouchají vleže. Neříkám, zážitek je to bezesporu krásný, jenomže když se náhle po třech půlhodinkách poslechu zničehožnic probudíte a zjistíte, že se musíte vrátit do poloviny druhého či třetího CD (jak kdo), abyste mohli při plném vědomí poslouchat pokračování, ztrácíte drahocenný čas a pak se vám může stát to, co mně, že poslechu kompletní sady těchto „zvukových nosičů“ věnujete celý den. A teď už nastává katarze neboli moje „duševní očista spojená s uvolněním; povznášející pocit související s prožitkem uměleckého díla“, jinak řečeno vyvrcholení mého sleeve notu, kdy od hodnocení původně kritického docházím k hodnocení zcela kladnému, obdivnému, hraničícímu až s upřímnou servilitou: Jiří Suchý (tedy můj starší bratr, hrdě připomínám!) mluví spatra tak zajímavě a obdivuhodně, že těm, kteří ho mají rádi podobně jako já, poskytuje při poslechu vzácný požitek. To slovo vzácný jsem přidal schválně, protože dnešní doba – jak víme – požitky poskytuje opravdu pramálo.“

Číta: Soběslav Sejk, Martin Růžek, Vladimír Brabec, Blanka Bohdanová, Jana Hlaváčová, Jiřina Štěpničková, Josef Bláha, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otakar Brousek st., Slávka Budínová, Vladimír Ráž, Eva Klepáčová, Josef Větrovec, Bohumil Bezouška, Miriam Hynková, Čestmír Řanda, Miloš Hlavica, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka, Jiřina Jirásková, Ludmila Roubíková, František Krahulík, Consuela Morávková, Nina Popelíková, Václav Švorc, Zdeněk Hodr, Rudolf Krátký, Vlasta Fialová, Ladislav Křiváček, Miroslava Jandeková, Rudolf Jurda, Jarmila Urbánková, Stanislava Strobachová, Radka Javůrková, Oldřich Celerýn, Jiřina Smutná, Jaroslav Dufek, Boleslav Čáp, Jaromír Pleskot Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950) byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925.Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi.České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw.Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí.Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvostiNaše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.