Eseje, štúdie

Devätnásť známych a aj v dnešnej dobe relevantných esejí C. S. Lewis nebol len známy spisovateľ a majster písaného slova, ale aj obdarovaný prednášateľ a komunikátor. Počas svojho tvorivého života napísal množstvo esejí, článkov a prednášok, ktoré po jeho smrti vychádzali v rôznych zbierkach a vydaniach, najmä vďaka poctivej edičnej práci Waltera Hoopera - osobného sekretára a správcu Lewisovej literárnej pozostalosti.Kniha "Bremeno slávy a iné eseje" je prvé slovenské vydanie takejto zbierky a obsahuje devätnásť najznámejších esejistických textov C. S. Lewisa: Bulverizmus alebo „Ako (ne)myslíme v dvadsiatom storočí“Účinnosť modlitbySlony a peľ papradíBoh na lavici obžalovaných„Odporná červená vodička“Teória humánneho trestuUžší kruhJe teológia poéziou?Všetko sa začalo obrazom...ZázrakyMýtus sa stal skutočnosťouO čítaní starých kníhNaša viera a mimozemské civilizácieNáboženstvo: realita alebo náhrada?Krutodlakov prípitokPrerieknutiePokusy na živých tvorochPrečo nie som pacifistaBremeno slávy

Zostavil, editoval a pýtal sa Štefan Hríb.Dva otvorené rozhovory Antona Srholca so Štefanom Hríbom, desať jeho osobných textov, a najmä legendárne kázne večného rebela z obdobia komunistickej diktatúry. Táto kniha prináša nový pohľad na Antona Srholca. Najmä jeho doteraz nepublikované kázne ukazujú, aký duchovný poklad tu mal - najskôr z vôle komunistov a neskôr z rozhodnutia biskupa Sokola - ostať zakopaný.

aneb řešení paní Hekate. „… máme podezření, že opakem zlého nemusí být nutně dobré, nýbrž že opakem může být ještě horší.“ Toto pokračování knížky Úvod do neštěstí je opět souborem esejů slavného rakousko-amerického psychologa. Zábavným způsobem, plným paradoxů a ironie, zpřístupňuje odborný pohled na některé ze zákonitostí lidské komunikace a popisuje, kam vede hledání dokonalých jistot a konečných řešení. Kniha vychází v novém, přepracovaném vydání.

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raïssa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí.

Spoločnosť rozdeľuje ostrá hranica. Leží medzi bezprostrednými susedmi, medzi obyvateľmi jedného mesta i jednej krajiny. Je neviditeľná, no o to citeľnejšia.Sociologička Zuzana Kusá píše o hranici záujmu a vnímavosti voči potrebám iných, balansuje na tomto ostrom reze a snaží sa zistiť, nakoľko je táto neviditeľná hranica priepustná. Aj o tom je jej esejistický text Za ostrou hranicou.Vo vnútri hraníc vládne ohľaduplnosť a vzájomná starostlivosť, obývajú ju totiž naši ľudia – morálne prijímaní a začlenení. Za hranicou nášho morálneho kruhu sú však ľudia žijúci mimo našej schopnosti empatie a zmyslu pre spravodlivosť. Topia sa v chudobe, nemožnosti začleniť sa, sú morálne vylúčení.Nemusíme precestovať celý svet, aby sme našli ľudí žijúcich v pre nás nepochopiteľných podmienkach. Stačí otvoriť oči a zamyslieť sa. Tá cesta v našom vnútri je však možno omnoho náročnejšia, ako výlet za hranice našich bežných dní.Esejistická kniha Zuzany Kusej Za ostrou hranicou vychádza v rámci edície Skica, ktorú pod zavedenou značkou Kalligram vydáva Vydavateľstvo Absynt.

Súbor desiatich esejí o desiatich prikázaniach, inšpirovaný cyklom filmov poľského režiséra Kieslowského. Daniel Pastirčák je teológ, mysliteľ, ilustrátor a publicista. Jeho tvorba nie je určená len ľuďom hľadajúcim náboženské odpovede - vo svojej tvorbe Pastirčák oslovuje témy univerzálne, blízke všetkým ľuďom dneška. Autor filozoficky hľadá a pomenováva miesto desiatich božích prikázaní v našom dnešnom živote.

Kniha esejí o slávnom dramatikovi. Peter Altenberg (1859 – 1919) patrí životom i tvorbou k najoriginálnejším autorom modernej rakúskej literatúry. Vytvoril svojrázne, umelecky jedinečné dielo s neopakovateľným pohľadom na človeka a jeho život.Altenberg je básnik bežného života. Tohto „lačného rybára na brehu oceána všedného dňa" priťahoval pôvab každodennosti, objavovanie „malej" skutočnosti obyčajného dňa. Preslávil sa krátkymi prózami, stručnými tesanými škicami, impresiami, novinárskou beletriou, kurzívami, postrehmi na okraj dňa. Sám ich nazýval extraktmi života, črepinami, autogramami a telegramami duše. Sú to často pravé básne v próze, bez dekoratívnosti a krasorečnenia, s geniálnou kompozíciou, vyhraneným krédom, ľudsky účastným, filozoficky hlbokým a kriticky prenikavým.Výber z rozsiahlej tvorby tohto „posledného trubadúra a minnesängra" sa usiluje zachytiť celé jej rozpätie. Od impresionistického opojenia životným momentom, lásky k žene a dieťaťu, až po reflexie životného filozofa a kritika. Len málo diel zo svetovej literatúry sa čitateľovi prihovára tak sviežo a bezprostredne, a iba neveľa próz vie na malom priestore povedať tak veľa o človeku, živote, kráse vecí, krajiny, o radosti, tragike a najmä o zážitku duše.

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou.Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami.Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními.Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku.Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví.Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav.Josef ČAPEK (23. března 1887 Hronov - mezi 5. a 24. dubnem 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen). Malíř, grafik, knižní grafik a ilustrátor, kreslíř, scénograf, prozaik, dramatik, básník, autor pro děti, žurnalista, esejista, výtvarný kritik a teoretik. Bratr spisovatele Karla Čapka (1890-1938), s nímž v mladých letech společně napsal řadu povídek (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), a spisovatelky Heleny Čapkové (1886-1961), švagr básníka a překladatele Josefa Palivce. Po secesních začátcích příslušník kubistické avantgardy, jejíž principy posléze modifikoval do projevu osobitě oproštěné výtvarné zkratky. Postupně člen Skupiny výtvarných umělců, Mánesa, Tvrdošíjných a nakonec Umělecké besedy. Živobytí mu však zajišťovalo především redaktorské místo v Národních listech (1918-1920) a Lidových novinách (1921-1939). Jeho literární dílo opsalo svérázný vývojový oblouk od básnivých expresionistických povídek (Lelio, Pro delfína) přes baladickou novelistiku (Stín kapradiny) po novátorské bezdějové prózy (montaignovský filozofující esej Kulhavý poutník, pascalovský soubor "myšlenek" Psáno do mraků). Jako aktivní masarykovec a antifašista byl německými okupanty zatčen hned v první válečný den 1. 9. 1939 a připraven o život na samém prahu míru.

Listy Deža Ursinyho Eve Rosenbaumovej Jabloň v zime prichádzajú zďaleka, a predsa zblízka. Zďaleka: od ich vzniku uplynulo štyridsaťpäť rokov, od Dežovej smrti dvadsať. A predsa zblízka: uzatvárajú, akoby račím chodom, vedno s listami Zdenke Krejčovej Moja milá pani (2007) a so vzájomnými listami so synom Jakubom Ahoj tato – milý Kubo (2015) akýsi voľný triptych, trojdielny obraz Dežovho života a doby, v ktorej sa odohrával. S trochou nadsádzky a ľahko parafrázujúc možno hovoriť aj o Dežovej ceste pedagógiou, praktickou životnou skúsenosťou od prvej do poslednej lásky.V Jabloni v zime sa prelínajú a zmiešavajú tri prúdy. Jeden tvorí čas Dežovej lásky k Eve, v ktorom sa rozhoduje o jej trvaní, bytí a nebytí, druhý hraničný, liminálny čas ritualizovaného prechodu medzi svetom slobody a neslobody, tretí čas obnovenia poriadku a vzniku toho, čo sa nazývalo dobovo príznačným pojmom reálny socializmus, ktorý mal v každodennej podobe biedermeierovskú tvár, ale v spoločenskej oblasti znamenal revíziu starých a potvrdenie inovovaných foriem totalitného režimu. Tieto tri prúdy sa v listoch navzájom prepájajú a vytvárajú v momentkách spoločného toku punktuálnu Dežovu správu Eve o stave seba a sveta. Je to správa o intímnom milostnom vzťahu, plnom vnútornej neistoty, ktorá je zároveň svedectvom osobného tápania a dokumentom dobovej perverzie.

Pred takmer desiatimi rokmi začal spontánne odoslaným emailom dialóg dvoch mužov, ktorých osud snáď nemôže byť viac rozdielny. Fedor Gál s presvedčením, že dialóg je nutný za každých okolností, prináša konfrontáciu s národným socialistom Matejom. V knihe Cez ploty sa dozviete, čo všetko sa udeje, a čo sa v živote a v názoroch aktérov zmení medzi slovami: „Tuším je čas, aby som sa aj ja nasral“ a záverom: „Fajn, že píšeš, Matej. Už som mal obavy.“ Je možné, aby si k sebe našli cestu takí rozdielni ľudia, a dokážu vôbec obhájiť svoje rozhodnutie, že túto korešpondenciu zverejnia?

Oslo, 22. júl 2011, 77 mŕtvych ľudských bytostí zabitých jediným človekom s jasnou víziou a presvedčením. Jediný deň, ktorý navždy zmenil dejiny Nórska, zasial obavy do jeho obyvateľov a zmenil životy desiatkam dotknutých rodín. Jeden z nás od nórskej reportérky Åsne Seierstad nie je chronologickým súpisom udalostí a vyčíslením strát, ale hlbokým pohľadom na osobu Andersa Behringa Breivika, masového vraha, muža zúfalo túžiaceho po sláve a uznaní. Príbeh o Nórsku zachádza do Breivikovho detstva, opisuje traumy malého chlapca, jeho túžby po fyzickej dokonalosti a bohatstve. Veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, ktorý nemožno ospravedlniť žiadnym vysvetlením, samotný priebeh „čierneho dňa“ i súdneho procesu, ktorého výsledkom je 21 rokov väzenia s možnosťou predĺženia. Åsne Seierstad zachádza ešte ďalej a paralelne s brutálnym činom nám poskytuje sondu do histórie niekoľkých zasiahnutých rodín, ich životov predtým a potom, teda toho čo z nich zostalo. Kniha Jeden z nás je zúfalý aj mrazivý príbeh jedného muža, ktorého nijako nehodnotí, predloží fakty, myšlienky vraha, postrehy okolia a pocity nedobrovoľne zúčastnených na brutálnom zločine, vyvolá zlosť, (ne)pochopenie, prinúti nás pýtať sa, možno i plakať či kričať.

Prvé slovenské vydanie zásadných štúdií otca psychoanalýzy.Výber štúdií Sigmunda Freuda Neurózy a sexualita je podriadený ústrednej myšlienke jeho psychoanalytickej teórie, ktorou je odhalenie významu etiologického momentu sexuality pre vznik neuróz a zdôraznenie existencie, vývinu a premien sexuálneho pudu v detstve pre psychosexuálny vývin dospelého človeka.Ústredným textom sú Tri štúdie k teórii sexuality, ktoré tvoria zásadný krok v tomto chápaní. Ďalšie práce sú rozpracovaním a ilustráciou jednotlivých aspektov tejto teórie pre vysvetlenie duševných procesov a zdravého alebo neurotického správania jednotlivca. Vysvetlenie línie vedúcej od infantilnej k zrelej sexualite v dospelosti otvára cestu k chápaniu napríklad homosexuality, sexuálnych perverzií, charakterových zvláštností a neurotických prejavov najrôznejšieho druhu. Prehodnotením významu sexuality v živote jedinca a novou teóriou neuróz položil Freud základ pre svoj ďalší výklad ľudských, spoločenských i kultúrnych fenoménov.

Výber z diela Sigmunda Freuda prináša štúdie k problematike náboženstva a kultúry. Budúcnosť jednej ilúzie je zásadným textom o podstate a funkcii náboženstva ako sociálneho fenoménu. Freud v ňom uvádza svoje povestné vymedzenie náboženstva ako kolektívnej nutkavej neurózy a skúma možnosti jeho zániku.V ďalších štúdiách (Prečo vojna?, Časové úvahy o vojne a smrti) sa venuje problematike vojny ako predmetu psychoanalytického skúmania a prichádza k zaujímavým formuláciám o možnostiach modelovania afektívneho života na vylúčenie agresívneho a deštruktívneho pudu v človeku. Zaujímavým spôsobom analyzuje postoj k smrti u človeka v podmienkach vojny, ktorá ruší pocit nesmrteľnosti v nevedomí u jedinca, lebo robí smrť reálnou a odhaľuje prapôvodné pudové potreby a pohnútky.Štúdia Nespokojnosť v kultúre je významný kriticko-teoretický spis o podstate kultúry a jej funkciách, v ktorom Freud rozvíja svoju myšlienku protikladu kultúry a pudov a represívnej funkcii kultúry, ktorá v dôsledku odmietania pudového uspokojenia vedie k nepriateľstvu voči kultúre, deštrukcii a vzniku kolektívnej neurózy. Cenou za kultúrny pokrok je strata šťastia a nárast pocitu viny ľudstva. Otázku možnosti terapie neurotickej kultúry a výsledku boja Erosu a deštrukčného pudu však necháva otvorenú.Čitateľ dostáva do rúk zásadné texty psychoanalýzy, ktoré podstatne zasiahli do diskusií a ovplyvnili prístupy k náboženstvu a kultúre v 20. storočí, až po súčasnosť.

Štúdie o hystérii, ktoré spoločne napísali a roku 1895 vydali Josef Breuer (1842 – 1925) a Sigmund Freud (1856 – 1939), sa dnes považuje za prvú prácu klasickej psychoanalýzy. Autori sa v nej síce venujú problematike chápania a liečenia vtedy módnej choroby – hystérie a pokúšajú sa o jej nový koncept v podobe tzv. konverznej hystérie, ale zároveň ponúkajú nový pohľad na duševný život jednotlivca, popisujú účinnosť novej psychoterapeutickej metódy (katartnej techniky) a nové pojmy, čo postupne vedie k vytvoreniu metód a prístupov psychoanalýzy. Slovenský preklad obsahuje okrem slávneho prípadu Anny O. (vlastným menom Bertha Pappenheim) a ďalších, aj príspevok Josefa Breuera, čo umožňuje porovnať odlišné prístupy Breuera a Freuda k podstate hystérie a spôsobom liečenia. Hoci základné pojmy psychoanalýzy a jej dôležité myšlienky v práci ešte nie sú plne sformované a mnohé časom podľahli pretvoreniu, možno ich v nej už nájsť v zárodočnej podobe. Aj preto ju treba chápať ako základný a východiskový text pre štúdium a skúmanie ďalšieho vývinu psychoanalytického myslenia a terapeutickej praxe.

Z množstva chorobopisov svojich pacientov vybral Sigmund Freud niekoľko najzaujímavejších a rozhodol sa ich publikovať. Každý z nich určitým spôsobom ilustruje jeho chápanie neurotických ochorení a koncepciu psychoanalýzy. Okrem odbornej hodnoty majú tieto texty vynikajúcu literárnu úroveň. Dokazujú autorovu schopnosť majstrovsky analyzovať ľudské vnútro, odvahu povedať pravdu aj o jeho temných stránkach duše, správaní a motivácii človeka, o dobe a morálke. Portrétmi Dory, Malého Hansa, Človeka s potkanmi, dr. Schrebera i Človeka s vlkmi sa „detektív erotických citov“ zaradil nielen ku klasikom psychoanalýzy, ale aj medzi významné literárne postavy svojej doby. Freudove Psychoanalytické chorobopisy sú teda nielen zárukou poučenia, ale aj hlbokého čitateľského zážitku.

Moderný preklad najslávnejšieho a celosvetovo najvydávanejšieho Freudovho diela. Na počiatku štúdia problematiky obsiahnutej v tejto práci stojí konštatovanie Sigmunda Freuda, že fantázie neurotikov sa podobajú mýtom a kozmogóniám starých národov. Eseje zhrnuté do diela Totem a tabu predstavujú pokus o aplikáciu psychoanalýzy na problematiku etnológie, etnografie, antropológie a náboženstva.Freud sa vracia k fenoménu totemizmu ako nábožensko-sociálnej sústavy a jeho funkcie v regulácii sociálnych vzťahov v primitívnych spoločnostiach. Originálny je však jeho prístup pri analýze tabu a jeho podobnosti v správaní nutkavých neurotikov, popis vzniku svedomia a citovej ambivalencie. Podobnosti a odlišnosti tabu a neurózy nachádza aj pri skúmaní všemohúcnosti myslenia a vzniku oidipovského komplexu u detí. Hypotéza totemickej hostiny ako pripomenutia otcovraždy na úsvite dejín sa stáva Freudovi východiskom pre skúmanie nielen totemizmu ale aj vzniku náboženstva ako sociálneho javu. Názorom, vysloveným v tejto knihe môžeme veriť, alebo k nim pristupovať skepticky, nenechajú nás však ľahostajnými a nútia k zamysleniu nad problémami človeka a jeho duševného života.Originálne a podnetné myšlienky autora pôsobia inšpiratívne až po súčasnosť a sú predmetom neustálych diskusií nielen v oblasti psychoanalýzy ale aj ostatných humanitných vied.

Sigmund Freud (1856 - 1939) – rakúsky lekár, neurológ a psychiater. Tvorca psychoanalýzy a psychoanalytickej terapie neuróz a nervových ochorení. Jeden z najvýznamnejších mysliteľov 20. storočia. Vo svojich dielach vychádzal z chápania primátu nevedomia a nevedomých duševných procesov v psychike jednotlivca. Svojím konceptom nevedomia a jeho dynamiky, chápaním štruktúry osobnosti, detskej sexuality, psychického vývinu, obranných mechanizmov a procesu psychoterapie zásadným spôsobom ovplyvnil prístupy a uvažovanie v súčasnej psychológii, medicíne, antropológii, pedagogike, ale aj v teórii kultúry, až po skúmanie náboženstva a semiotiku. Hoci Freudova teória prešla od jeho čias mnohými zmenami, diskusie o nej a jej rozvíjanie pokračujú aj v súčasnosti. Dielo Sigmunda Freuda svojím rozsahom presahuje možnosti čitateľa oboznámiť sa s ním v jeho celku. Výber z myšlienok a úvah chce uľahčiť orientáciu v chápaní duševného sveta zakladateľa psychoanalýzy a zároveň priblížiť hlavné okruhy problémov a témy, ktorými sa zaoberal. Ukážky z Freudových prác sú preto zvolené tak, aby poskytli celkový a čo najkomplexnejší pohľad na psychoanalýzu a jej aplikácie v rozličných oblastiach i na život jej tvorcu. Zároveň však tieto texty nie sú natoľko teoreticky náročné, aby bežnému čitateľovi neposkytli skutočný čitateľský zážitok a aby ho neviedli a nepodnecovali k vlastným úvahám o človeku a jeho mieste v celku bytia.

Je Ukrajina umelý štát? Prečo je Rusko také veľké? Je jeho zahraničná politika racionálna a prečo vsadili len na vývoz ropy a plynu? Na tieto a mnohé ďalšie otázky odpovedá Alexander Duleba, ktorý za posledné roky patrí k najcitovanejším slovenským analytikom. V knižnom rozhovore sa venuje dejinám, migračným vlnám, vzniku aj fungovaniu štátov. Sústredí sa najmä na vývoj v Rusku a na Ukrajine, ale neobchádza ani ďalšie postsovietske štáty. Opisuje ich moderné dejiny, dnešné problémy a protirečivý vzťah k Európe, do ktorej napriek všetkým výhradám podľa neho patria.

Výber z najčítanejšieho ekonomického blogu na svete.Pri príležitosti desiateho výročia vydania Freakonomics autori prinášajú výber najlepších príspevkov z rovnomennej stránky. Za dekádu sa stal z Freakonomics svetový fenomén, predalo sa vyše 7 miliónov kníh preložených do vyše 40 jazykov. Rovnako populárnou sa stala webová stránka s vyše 150 miliónmi stiahnutí podcastov. Písanie na blog, ktorý vznikol krátko po vydaní prvej knihy, je neformálnejšie a osobnejšie. Za dekádu sa na stránke objavilo vyše osemtisíc príspevkov od Levitta, Dubnera, ale aj ďalších autorov. Ako zvyčajne, aj tu si kladú množstvo zvláštnych otázok: Ako spáchať najlepší teroristický útok? Majú záchranu planéty v rukách vegáni? Mali by sme nechať cyklistov na Tour de France dopovať? Prečo sú ženy také nešťastné? Knihu dopĺňa aj niekoľko rozhovorov, od nositeľa Nobelovej ceny za ekonómiu až po luxusnú prostitútku. Prajeme príjemné čítanie.

Autentické dialógy spisovateľa a publicistu Ľuboša Juríka so slovenskými, českými, európskymi i americkými spisovateľmi. Kniha prináša nové alebo doplnené rozhovory s významnými spisovateľmi, v ktorých sa otvorene hovorí o tvorivej činnosti, o metodike tvorby, o osobných ťažkostiach autorov, ale aj o dobovej politickej situácii a spoločenských súvislostiach modernej histórie. Spisovatelia odpovedajú na otázky o etike aj estetike, vyjadrujú sa k filozofickým otázkam, ale aj k bežným problémom jednoduchého človeka. Kniha je zaujímavým pohľadom do vnútra spisovateľov, ale aj ich svedectvom o našej nepokojnej dobe. Čitateľ nájde v knihe rozhovory so spisovateľmi, ako sú Louis Aragon, Frederick Forsyth, Françoise Saganová, John Updike, Milan Rúfus, Günter Grass, Allen Ginsberg, Ladislav Ťažký, Bohumil Hrabal, Ladislav Mňačko a ďalší.

Po výraznom čitateľskom úspechu kníh Jeden výdych koňa, Dva hrby ťavy a Róbert Bezák: Medzi nebom a peklom vychádza vo vydavateľstve W PRESS ďalšia kniha Môj bláznivý život. Nájdete v nej odpovede na zaujímavé otázky, ako napríklad: sumár o 10 rokoch časopisu, ale aj o spoločenskom dianí, o tom čo sa dialo v 90. tych rokoch. Prečo vznikol .týždeň. Bol Dzurinda podobný Mečiarovi? Môže sa realita Boha odraziť v časopise? Kto zhasol Lampu a prečo je stále tŕňom v oku. Moja milovaná Amerika. Sokol verzus Bezák, temno verzus otvorenosť. Škrtnutý Fico alebo prečo sme chceli ovplyvniť voľby. Krásno v .týždni, čo máme spoločné s Pohodou a čím ma priťahujú svetové galérie. Je šport podobný poézii a prečo verím na hokej v nebi? Závistlivé Slovensko, odkopnuté osobnosti a nádej na zmenu.

Po Jednom výdychu koňa a Dvoch hrboch ťavy vychádza tretia kniha textov Martina Mojžiša uverejnených pôvodne v rubrike .veda časopisu .týždeň. Desať päťčlánkových sérií, ktoré spolu obsahujú až 52 článkov. Ako je to možné? Tri hlavy Draka vám to prezradia.

K 100. výročiu úmrtia. Autorka po rozsiahlom bádaní národného obrodenia zamerala obsah vedeckého skúmania na tvorbu významného slovenského spisovateľa a politika Svetozára Hurbana Vajanského pri príležitosti 100. výročia jeho úmrtia. Nový pohľad na jeho celoživotné dielo považuje Prof. E. Fordinálová za isté „odkliatie“ tejto osobnosti a splatenie dlhu odbornej verejnosti voči Vajanskému. Autorka otvára svoju prácu vyznaním: Vajanského dielo ju oslovilo už v ranej mladosti, i cez Záhorie, z ktorého obaja pochádzajú, a dlho čakala na literárno-bádateľské dielo, ktoré by komplexne poňalo autora, až napokon prijala výzvu a pustila sa do práce. E. Fordinálová nepredstavuje Vajanského len ako zakladateľa slovenského spoločenského románu, ale aj ako ideológa, najvýraznejšiu osobnosť vtedajšieho politického diania, ktorá pociťovala zodpovednosť za určovanie stratégie a taktiky v obrannom národnom zápase v čase eskalujúcej maďarizácie. Jadro vedeckej práce prirodzene tvorí široko koncipovaný analytický prierez tvorbou s bohatou konfrontáciou s prácami iných literárnych vedcov. Autorka dospeje k stručnému záveru, že poznaním Vajanského spoznávame seba samých.

Chceme byť lepší. Zbaviť sa predsudkov. Aj tých najskrytejších. Ale kedy s tým začať? Najlepšie hneď teraz! S pokračovaním slávneho feministického manifestu Chimamandy Ngozi Adichie! Všetci by sme mali byť feminist(k)ami, povedala nám Chimamanda Ngozi Adichie vo svojej rovnomennej eseji. A potom sa jej kamarátka z detstva opýtala, ako má vychovať feministku zo svojej maličkej dcéry. Výsledkom je osobný a priamy list, z ktorého sa napokon stal ďalší svetoznámy feministický manifest.Chimamanda Ngozi Adichie nám ukazuje, aké obrovské a fatálne chyby robíme už pri výchove svojich detí. Od samého začiatku vštepujeme malým chlapcom, že sú dôležitejší ako malé dievčatká, a naopak. No bez toho, aby sme sa tento stav pokúsili zmeniť, nikdy nevytvoríme spravodlivý a rovný svet. Táto kniha je určená matkám ako aj otcom. Je kritickým pohľadom na nespravodlivosť vo svete, ale aj návodom na to, ako sa pokúsiť o zmenu. V neposlednom rade je to však krásna úvaha o rodičovstve. Chimamanda Ngozi Adichie trvá na svojom – musíme si byť rovní –, bez ohľadu na farbu pokožky, pohlavie, či vierovyznanie. Hovorí nám to vo svojich skvelých románoch a rovnako aj v silných populárnych esejach.

Zbierka esejí Romana Michelku (2006) je pozoruhodným intelektuálnym počinom, aký na Slovensku už dlho chýbal. Autor v esejach sprítomňuje a tvorivo rozvíja odkaz najvýznamnejších mysliteľov 19. a 20. storočia (Kierkegaarda, Nietzscheho, Dostojevského, Camusa, Sartra, Kafku, Beccketa, Ionesca, Fromma a mnohých iných). Kritický reflektuje najzásadnejšie problémy dneška (hodnotová entropia, problém odcudzenia, problém moci a ovládania, politika superveľmoci a politická dominancia, reflexia kultúry a pod.) a do súčasného filozofického a spoločenského diskurzu zavádza témy, ktorých reflexia v našej spoločnosti zatiaľ absentuje. Hlavným prínosom autora je, že témy nielen reflektuje, ale prináša aj vlastné veľmi zaujímavé a originálne riešenia. Ďalším pozitívom zbierky esejí je, že sú písané veľmi prístupnou (populárnou) formou, takže má šancu osloviť okrem odborníkov, študentov i širokú čitateľskú obec.

Kniha Proti... je výberom na Slovensku doteraz nepublikovaných poviedok, esejí a publicistických článkov, ktoré spája obraz L. N. Tolstého (1828 – 1910) – literárneho génia, ktorý celý svoj život zasvätil hľadaniu pravdy, ľudskosti, boju proti všetkým možným formám násilia (štát, cirkev...) páchaným na ľudskej bytosti a príčinám biedy, duchovnej degradácie, neslobody a mravného úpadku a neúnavnej snahe prebudiť v ľuďoch spiace svedomie, lebo veril, že neustála komunikácia so svedomím, úprimná spoveď, sebaanalýza a ustavičné sebazdokonaľovanie sa môžu stať základom novej viery a začiatkom cesty k Božiemu kráľovstvu na zemi.

Ako by sme dnes mali hovoriť o sexe? Od čias #MeToo sa mnohí zamerali na súhlas ako kľúčový rámec na dosiahnutie sexuálnej spravodlivosti. Ak chceme pochopiť sex v celej jeho komplexnosti, musíme sa posunúť ďalej od "áno a nie". Musíme preskúmať krehké vzťahy medzi diskrimináciou a uprednostňovaním, pornografiou a slobodou, znásilnením a rasovou nespravodlivosťou, trestom a zodpovednosťou, rozkošou a mocou, kapitalizmom a oslobodením. Musíme prehodnotiť sex ako politický fenomén. Bystrá a mimoriadne originálna kniha oxfordskej filozofky o tom, ako premýšľať o sexe v zložitej súčasnosti a nestrácať nádej na zmenu. Vydanie knihy a jej preklad z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia. Kniha vychádza s podporou Amnesty International Slovensko.

Audiokniha Antická knihovna obsahuje čtené úryvky klasických děl antiky od autorů jako Platón, Démokritos, Aristotelés nebo Seneca.Z obsáhlého komentáře k původnímu 2 LP kompletu 2 58 0431 Antická knihovna, jenž vydal Supraphon v roce 1970 a nyní jej vydává poprvé digitálně.Podle vzpomínek na skutečný proces se Sókratem, ale především podle své ideální představy o tom, jak má vypadat opravdový filosof, složil PLATÓN, nejnadanější žák Sókratův a geniální umělec, OBRANU SÓKRATA, snad nejpůsobivější spis, jaký se nám z antické filosofické literatury zachoval. Tato fiktivní soudní řeč je nejen obhajobou osoby Sókratovy, nýbrž obhajobou práva samostatné filosofické myšlení vůbec. Platónův Sókrates volí raději smrt, než aby se vzdal svého filosofického poslání. Myšlenky a mravní hodnoty, jež před soudem hájí, jsou po více než třiadvaceti stoletích neméně působivé a živé než v době, kdy vznikaly.DÉMOKRITOS byl jedním z prvních filosofů, kteří věnovali etickým problémům soustavnou pozornost. Vyslovil zajímavé názory a štěstí, o duševním klidu, o vztahu občana k státnímu celku, o mravní odpovědnosti a svědomí, o uměřenosti v jednání, o vztahu k přátelům aj. Jeho ušlechtilá etika je orientována čistě pozemsky a zcela se obejde bez božské autority.Významnou součástí ARISTOTELOVA díla jsou etické spisy. Etika Nikomachova je základním dílem, neboť ve svých deseti knihách probírá hlavní etické otázky. Osmou a devátou knihou věnuje Aristoteles problémům přátelství. Snaží se objasnit všechny základní otázky přátelství a činí tak způsobem, který se velmi pronikavě vyrovnává se všemi aspekty tohoto vztahu. Přátelství je podle Aristotela jedním ze základních vztahů mezi lidmi a dovoluje člověku, aby za pomoci přátel dosáhl toho, co by sám dokázat nestačil. Mezi otázkami praktické etiky zaslouží zvláštní pozornosti ty (traktáty), v nichž PLÚTARCHOS hovoří o vztazích mezi lidmi, mezi mužem a ženou, mezi členy rodiny, mezi přáteli a občany. Do skupiny těchto spisů náleží i krátký list nadepsaný RADY MANŽELSKÉ. Je věnována mladému manželskému páru. Obsah spisku však není vázán jen na tyto svatebčany: mohla je číst s prospěchem každá jiná manželská dvojice a na nejednom místě zůstávají moudrým poučením dodnes. Forma výkladu je typicky plútarchovská: není to suché a nudné kázání, nýbrž sbírka živých příkladů, vhodných citátů, kratičkých příběhů, anekdot i symboliky, z nichž jsou vyvozována poučení a vybírány rady pro společný život v manželství.Pod jménem MARCA PORTIA CATONA a pod nejrůznějšími názvy - např. Catonova naučení synovi, Mravní čtení, Disticha - zachovala se nám sbírka úsloví, soubor jakýchsi mravních pravidel ve čtyřech knihách. ..Když zjistil, že starořímské vzdělání není dostačující, začal psát pro syna jakési příručky nebo učebnice. Tak vytvořil Carmen de moribus, sbírku pravidel praktické morálky. Naše sbírka MORÁLNÍ NAUČENÍ, o dobrých 500let mladší, je starému Catonovi v mnohém blízká. Také ona se zabývá praktickým životem a dává zcela praktická ponaučení, jak se chovat v mnoha životních situacích.EPIKTÉTOVI Diatribi jsou populární filosofické přednášky, v nich se střídá soustavný výklad s živým dialogem a je zpestřován názornými příklady i historkami, často anekdotického rázu. Jejich předmětem jsou téměř výhradně otázky etické, pro stoickou filosofii vůbec podstatné.SENECOVA literární činnost byla velmi obsáhlá a většina jeho spisů se uchovala. Senekova filosofie nese pečeť pohnuté doby, v níž se vytvářela. Její základ je stoický, ale Seneca přijímal i zásady jiných filosofických směrů, např. epikureismu, pokud je shledával pro život užitečnými. Rozprava O KRÁTKOSTI ŽIVOTA, z níž je vzata naše ukázka, je jedna z nejlepších autorových rozprav po stránce myšlenkové i formální.MARCUS AURELIUS byl skutečně osobností filosofickou, jak o tom jasně svědčí jeho soukromé, řecky psané poznámky, nalezené pro jeho smrti a zveřejněné pod titulem HOVORY K SOBĚ SAMÉMU jsou četbou velmi užitečnou, neboť vedou čtenáře nevtíravým a snadno pochopitelným způsobem až k samotným zdrojům životní ušlechtilosti, jejíž principy zůstávají neměnné po všechny časy.Účinkují: Jiří Adamíra a Radovan Lukavský.

Ztrácíme vnější krajinu. Znamená to, že se něco děje i s krajinou vnitřní?Ne nadarmo se říká, že o nitru člověka nejvíc vypovídá pohled z okna jeho pokoje. A v tomto směru nejsou naše vyhlídky zrovna lichotivé – letitý nezájem o krajinu domova mnohde vyústil ve zjevnou degradaci jejího ducha. Soubor esejů geologa Václava Cílka o krásách České kotliny, která jen zdánlivě dříme pod vrstvami pradávných horotvorných dramat, vyniká hebkostí slov i posvátností prožitku, objevnými souvislostmi i aforistickými postřehy poutníka, jenž na cestě učinil to, co při soustředěné chůzi svedeme úplně všichni: vyzářil to nejlepší ze sebe sama. Autorovy úvahy ukazují, jak lze prostor kolem sebe znovu objevovat nejen ve prospěch přírody samé, ale také v zájmu vlastní duše. Vždyť bez krajiny není lidské paměti, a tedy ani skálopevné opory, že někam patříme. Je načase obnovit ztracenou rovnováhu, nechceme-li už brzy klepat u psychiatrů a přetlačovat se s tisícovkami dalších pacientů. Mnoho vlivů, mnoho vrstev, ale jeden příběh.

Monografie představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty historické, metodologické a filosofické a texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání. Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání; Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

Geniální, puntičkářský a nezaměnitelný detektiv oslavil sto let své existence v klasické krimi. Coby milovník řádu a metody by jistě ocenil přehledné představení příběhů, v nichž se objevil – jak knižních, tak divadelních, rozhlasových, televizních i filmových, ať už vyšly z pera jeho stvořitelky Agathy Christie, či se jich ujal někdo jiný. Chcete vědět, co inspirovalo královnu napětí k vytvoření Poirota? Jak na jeho detektivky reagovala dobová kritika? Kdo všechno se ujal ztvárnění jeho role? I díky množství archivních materiálů – recenzí, plakátů, snímků z natáčení aj. – je tato kniha dokonalou poctou muži, jehož malé šedé buňky se nikdy nemýlí.

Obsahem druhého svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.

Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický rozhovor. Ve třinácti kapitolách se zabývá teoretickými otázkami na poli filozofie i různými pokusy o aplikaci v oblasti biblických textů, dějin Izraele a raného křesťanství. Poskytuje tak představu o možném přínosu teorie kolektivní paměti pro biblistiku, ale i o jejích problematických místech a limitech.

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována. Může se stát vhodnou pomůckou např. pro středoškolské hodiny Základů společenských věd, úvodní kurzy sociálněvědních oborů na vysokých školách atp.

Transformace české ekonomiky po roce 1989 znamenala nejradikálnější změnu národního hospodářství od roku 1918, kdy vzniklo Československo. Jako celek bývá často laickou a někdy i odbornou veřejností ztotožňována pouze s částí privatizačního procesu, přestože ji tvořila liberalizace cen a zahraničního obchodu, makroekonomická stabilizace a změny (transformace) vlastnických práv. Naopak privatizační proces bývá často neoprávněně zužován pouze na část privatizačního procesu realizovaného Fondem národního majetku ČR a Ministerstvem financí ČR, které realizovalo privatizaci majetkových účastí – akcií – prostřednictvím kuponů. Zcela se opomíjí realizace privatizačního procesu prostřednictvím Pozemkového fondu ČR, který z hlediska počtu provedených právních úkonů při privatizaci zemědělského a lesnického majetku převyšuje Fond národního majetku ČR více než pětapadesátkrát. Cílem této monografie je zpracování základních teoretických východisek a testování praktické aplikovatelnosti ekonomických teorií renomovaných ekonomických fundamentalistů, strukturované analýzy právního rámce, institucionálního zajištění, vlastního vývoje privatizačního procesu a makroekonomické a statistické analýzy privatizačního procesu jako celku. Kniha je určena odborné veřejnosti a zájemcům o studium ekonomie, národního hospodářství, teorie vlastnických práv a transformace národního hospodářství. Jejím volným pokračováním jsou publikace věnované problematice restitucí a obecně změnám vlastnických práv v ČR.

Sociologický esej vychází po třech desetiletích od svého vzniku v anglickém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky: Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou knih.

Monografie se soustředí na oblast krizového řízení, která je v České republice legislativně ukotvena; vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky jak na nevojenské, tak i na vojenské krizové situace. Ukazuje, jaký je současný stav krizové legislativy, případně jaké jsou další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Publikace je souborem esejí, které se postupně věnují jednotlivým aspektům vztahu textu a obrazu. Mitchell rozebírá reprezentace obrazové i verbální, souvislosti obrazu a jazyka, a to vše dokládá na velmi široké škále praktických ukázek z každodenního života. Základem Mitchellova přístupu k obrazům (a nejen k nim) je interdisciplinarita: jeho hlavní argument pro multidisciplinární náhled vychází z obavy, že důkladná lingvistická interpretace obrazů fakticky brání jejich hlubšímu porozumění. Kouzlem textů je, že se v nich nenásilně potkávají William Blake, dinosauři z Jurského parku, Nelson Goodman, přímý přenos CNN, Spike Lee, Erwin Panofsky, ale také film Olivera Stonea. Zjednodušeně můžeme konstatovat, že Teorie obrazu propaguje vizuální gramotnost a Mitchell v tomto svém textu dospívá k závěru, že obrazům, které nás obklopují, se sice nemůžeme bránit, ale můžeme jim lépe rozumět, a tak činit svět lepším. Kniha je vhodnou vstupní branou do světa obrazů, nástrojem a pomůckou pro lepší pochopení vizuální složky světa, ve kterém žijeme.

Nápadité a vtipné eseje o človeku vo svete Zbierka krátkych esejí Johna Greena ponúka autorov jedinečný pohľad na súčasnosť a ľudské aktivity, ktoré formujú a menia svet okolo nás. Pomocou päťhviezdičkovej stupnice hodnotí predmety, ale aj udalosti, ktoré nás ako ľudstvo obklopujú a s ktorými prichádzame do kontaktu. Eseje založené zväčša na autorových osobných skúsenostiach a spomienkach sú prepojené s konkrétnymi vedeckými informáciami a faktami. Rozmanité témy sú adaptáciou a rozšírením Greenovho prelomového a kritikmi uznávaného podcastu The Antrophocene Reviewed. V ňom sa zamýšľa napríklad nad schopnosťou ľudí cítiť údiv nad dokonalosťou prírody – koľko generácií už malo možnosť vidieť Halleyho kométu alebo to, ako vône dokážu vyvolať zabudnuté spomienky –, prečo sa (ne)báť zlatého stafylokoka alebo to, aký vplyv na svet majú klimatizácie, QWERTY klávesnica či plyšové medvedíky. Z anglického originálu Anthropocene Reviewed (Dutton, An imprint of Penguin Random House LLC, USA 2021) preložila Jana Melcerová.