Knihy o mučeníkoch a mučeníctve

prorok nádeje. Kniha prináša životopis salvádorského arcibiskupa Oscara Romera (1917 – 1980), zavraždeného eskadrónou smrti počas slávenia svätej omše, ktorý sa stal symbolom pravdy a života bez kompromisov. Po osobnej vnútornej konverzii sa z konzervatívneho, pravoverného a apolitického vidieckeho biskupa stal najpočúvanejší hlas Latinskej Ameriky.Nekompromisný hlásateľ pravdy svojimi postojmi a rozhodnutiami jedných uvádzal do zúrivosti a pre druhých bol balzamom na dušu. Úcta k jeho osobnosti a charakteru ho zaradila medzi desať významných mučeníkov 20. storočia, ktorých sochy sa nachádzajú v nikách anglikánskeho Westminsterského opátstva. Pápež František, vynikajúci znalec politických a cirkevných pomerov Latinskej Ameriky, ho v máji 2015 vyhlásil za blahoslaveného. Roberto Morozzo della Rocca (* 1955) je taliansky historik. Vyučuje súčasné dejiny na Univerzite Roma Tre v Ríme a je odborníkom na vzťah medzi národmi a náboženstvami, ako aj na vzťahy medzi posvätnom a modernitou. Od deväťdesiatych rokov 20. storočia vedie výskum politických a náboženských dejín Latinskej Ameriky a osobitne sa venuje osobnosti Oscara Romera. Jeho ovocím je bádateľskej práce zbierka Oscar Romero. Un vescovo centroamericano tra guerra fredda e rivoluzione (Cinisello Balsamo 2002) a prvá vedecká živopisná práca s názvom Primero Dios. Vita di Oscar Romero (Milano 2005), po ktorej bol pozvaný spolupracovať ako odborník pri procese kanonizácie biskupa mučeníka. Romerov životopis, ktorý vychádza v slovenčine, je zrelým výsledkom dlhého štúdia.Ukážka z knihyNa vážne problémy Salvádora sa pozeral tradičným kresťanským pohľadom. Vyjadroval klasické kresťanské myšlienky o bohatstve, o spravodlivosti, o chudobných. Vo svojom poslednom pastierskom liste napísal: Absolutizovanie bohatstva vkladá ideál človeka do toho, aby „mal viac“, a preto umenšuje jeho záujem o to, aby „bol viac“, čo má byť pravým ideálom pokroku človeka a národa. Absolútna túžba „mať viac“ podnecuje egoizmus, ktorý ničí bratské spolužitie Božích detí, pretože modlárstvo bohatstva bráni väčšine v tom, aby používala dobrá, ktoré Stvoriteľ dal všetkým, a vedie menšinu, ktorá všetko vlastní, k prehnanému užívaniu týchto dobier. Romero nezmenil svoje hlboké presvedčenie, keď prevzal úlohu arcibiskupa San Salvadora. Stál pevne na duchovnom základe, založenom na tradícii, magistériu a evanjeliu. Musel sa vyrovnať s tragickou situáciou, v ktorej sa prejavili jeho schopnosti kazateľa a osobnosti, ktorá má schopnosť osloviť verejnosť. Bez svedomitého kňaza Romera, muža modlitby, oddaného Rímu a Druhému vatikánskemu koncilu, by pravdepodobne nebolo vášnivého a charizmatického arcibiskupa Romera. Kardinál Etchegaray si položil otázku: Keby si (Romero) nebudoval vnútorný život už dlhší čas, bol by schopný obetovať svoj život? Vytrval by na svojom mieste až do konca bez meditovania o Kristovom umučení, bez intenzívnej modlitby pred Ukrižovaným? V roku 1956 Romero vykonal púť do Svätej zeme. Každý večer, priamo uprostred noci, sa v Jeruzaleme chodil modliť do Olivovej záhrady. Odolal by takým častým vyhrážkam v poslednom období svojho života bez viery vo vzkriesenie?

Uprostred miesta, ktoré sa navždy zapísalo do temnej knihy dejín veľkým písmom, si Boh povolal svätého muža, aby ukázal svoju lásku ku každému človeku. Maximilián Kolbe, jednoduchý poľský mních, bol uväznený v koncentračnom tábore v Osvienčime ako mnoho iných. Stal sa však symbolom nádeje a ľudskosti uprostred utrpenia a smrti.Tak kde ľudia neboli považovaní za nič viac ako za číslo. Po tom, ako sa podarilo uniknúť jednému väzňovi, sa nacisti rozhodli, že na výstrahu ostatným popravia náhodne vybraných ľudí. Maximilián Kolbe mohol prežiť, ale ponúkol svoj život za otca rodiny Františka Gajowniczka. Dlhé dni strávil v hladomorni a napokon ho nacisti usmrtili fenolovou injekciou do srdca.Kniha Maximilián Kolbe - Světec z Osvětimi je životopisný príbeh určený nielen pre nadšencov histórie, ale pre každého jednotlivca, ktorý hľadá povzbudenie do života.

Fráter Riccardo Pampuri, světec z řádu Milosrdných bratří. Životní příběh lékaře Riccarda Pampuri, jednoho ze světců 20. století

Slovenský mučeník zo Spoločnosti Ježišovej. Život Jána Simonidesa (1639 – 1674), kňaza zo Spoločnosti Ježišovej, sa vyznačoval nielen hrdinskými čnosťami, horlivosťou za spásu duší, obetavou láskou ku všetkým, ktorí potrebovali pomoc, ale v duchu rehoľného zakladateľa sv. Ignáca z Loyoly chcel nasledovať svojho Pána v núdzi, ťažkostiach, prenasledovaniach, aj v kríži, aby mal nakoniec podiel na jeho sláve. Pre vernosť Kristovi a jeho Cirkvi bol napokon ochotný podstúpiť aj mučenícku smrť. Na stránkach tejto knihy máme možnosť spoznať dobu, v ktorej žil, a oboznámiť sa s jeho svedectvom kresťanského života a mučeníckej smrti.

A. Riccardi přináší v historických souvislostech příběhy křesťanů, kteří ve 20. století zemřeli pro svou víru, a analyzuje příčiny jejich utrpení a smrti.Historické kontexty jsou různé: pronásledování za druhé světové války, snaha zničit náboženství v rámci pokusů o nastolení komunistické společnosti v SSSR a východní Evropě či v asijských zemích v čele s Čínou, antiklerikalismus v nově se utvářejících laických státech jako Mexiko nebo Španělsko, společensko-politické proměny na africkém kontinentě, těžkosti a předsudky v misijní práci.Všem těmto příběhům je však společné jedno: jejich protagonisté jsou lidé, kteří zůstali věrni své křesťanské víře i za cenu vlastního života

Výbor z nejstarší latinské a řecké martyrologické literatury. První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů, jež soustřeďují svůj zájem na postavy raně křesťanských mučedníků – žen a mužů, kteří se v prvních třech staletích našeho letopočtu dostali do sporu s oficiální římskou mocí kvůli své křesťanské víře, jíž se i za cenu vlastní smrti odmítli vzdát. Svazek zahrnuje přes dvacet nejvýznamnějších martyrologických spisů (bez ohledu na jejich často jen obtížně doložitelnou historickou autenticitu), vzniklých převážně ve 3. a 4. století.Zde obsažené texty reprezentují všechny typy narativních postupů, s nimiž se lze v nejstarších hagiografických vyprávění setkat: od stručných zpráv napodobujících oficiální zápisy soudního přelíčení, tzv. acta martyrum (Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a jeho druhů, Akta Acaciova, Akta Karpa, Papyla a Agathoníké, Akta Apollóniova, Akta Cyprianova a další), přes barvitější a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (Umučení Polykarpovo, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne, Umučení Pioniovo, Umučení svaté Perpetuy a Felicity, Umučení Mariana a Jakuba, Umučení Montana, Lucia a jejich druhů a další) až po „první křesťanskou biografii“ a prototyp ve středověku velmi oblíbených „životů“ (vitae) – Život Cyprianův jáhna Pontia sepsaný za použití veškerých prostředků antické rétoriky. Kniha je uvozena literárně historickou studií Jiřího Šubrta a doplněna vysvětlujícími poznámkami, bibliografiemi, rejstříky a barevnou obrazovou přílohou. Svazek připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci ocení nejen historikové, teologové či religionisté, ale i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny naší evropské kultury.

Strhující příběh svaté Jany z Arku (1412-1431) je určen především starším dětem, ale s chutí si jej přečtou i dospělí. Nenápadnou dívku Janu oslovil archanděl Michael a předal jí poslání postavit se do čela francouzské armády proti anglickým okupantům. Jana dosáhla fantastického vojenského úspěchu, získala francouzskému králi korunu, ale nakonec byla zrazena, nespravedlivě odsouzena a upálena na hranici. Nejde o legendu, její neuvěřitelný příběh je historicky bohatě zdokumentován; Jana z Arku byla roku 1920 svatořečena a prohlášena patronkou Francie.

Premonštrát s chrbtovou kosťou. Blahoslavený Peter Adrián Toulorge se narodil roku 1757 v Muneville-le-Bingard v Normandii. Po skončení štúdia v seminári v Coutances bol roku 1782 vysvätený na kňaza a menovaný za kaplána v Doville, kde bol farárom premonštrát z opatství Blanchelande. A tak Peter vstúpil do toho istého opátstva. Počas Francúzskej revolúcie sa dozvedel, že zákon z 26. augusta 1792 zakazuje pôsobenie v pastorácii všetkým kňazom, ktorí nezložia prísahu na novú ústavu. Domnieval sa, že to platí tiež aj pre neho, preto sa rozhodol odísť na ostrov Jersey patriaci k Británii. Štátni úradníci ho nechali odísť. Neskôr však zistil, že proticirkevný zákon sa naňho nevzťahuje a vrátil sa do Francúska. Pristál v Portbailu a tajne vykonával svoje kňazské povinnosti, kým ho v septembri 1793 neobvinili a nezatkli. Súdny tribunál však nemal žiadny dôkaz, že bol na ostrove Jersey. Po chvíli váhania sa Adrián rozhodol priznať pravdu, aj keď vedel, že sa ako katolícky kňaz vydáva nebezpečenstvu smrti. Noc pred popravou napísal svojmu bratovi: „Raduj sa, brat môj, že mi Boh dovoľuje nielen trpieť vo vezení, ale tiež zomrieť pre nášho Pána Ježiša Krista. Nechcem, aby si trúchlil nad mojím osudom, skôr by si sa mal radovať a hovoriť so mnou: Nech je Pán pochválený! Prajem ti svätý život a nebo na konci tvojich dní. To isté prajem svojej sestre, synovcovi a celej rodine.“ Peter Adrián zomrel 13. októbra pod gilotínou na tržnici v Coutances. Bol pochovaný na cintoríne svätého Petra.

Umučení Polykarpa (List církve ve Smyrně církvi ve Filomelou) je zpráva o mučednické smrti Polykarpa (ca 155), žáka apoštolů a smyrenského biskupa. Tato směs narativních a parenetických prvků se stala vzorovým textem vznikajícího martyrologického žánru. Publikace obsahuje řecký text a nový český komentovaný překlad.

Mnísi z Tibhirine – alžírski svedkovia viery. Kniha švajčiarskeho autora Isa Baumera približuje udalosti týkajúce sa únosu a dodnes nevyšetrenej vraždy siedmich trapistických mníchov z malého kláštora Notre Dame de l´Altlas v alžírskom Tibhirine. Na jar v roku 1996 ju spáchala radikálna Ozbrojená islamská skupina GIA a táto brutálna udalosť vyvolala celosvetovú odozvu.Autor, ktorý je odborníkom na problematiku východných cirkví, ponúka vo svojom diele životné príbehy priora Christiana a jeho spolubratov Christopha, Luca, Bruna, Célestina, Paula a Michele, ktorí si v období rozmáhajúceho sa terorizmu v deväťdesiatych rokoch minulého storočia rovnako ako všetci ostatní kresťania v Alžírsku kládli otázky: Odísť či zostať?Odcestovať alebo vytrvať?Ako čeliť reálnemu ohrozeniu vlastného života?A akým spôsobom podať v takejto situácii svedectvo? Dokumentárne spracovaná publikácia predstavuje aj ďalšie obete nábožensky motivovaného násilia v Alžírsku, napríklad biskupa oránskej diecézy Pierra Claverieho a jeho moslimského spolupracovníka Mohameda Bouschikiho. Prináša tiež básne a texty alžírskych mučeníkov a vysvetľuje súvislosti tragických udalostí v Alžírsku.

Příběh Anky Kolesárové. Anka Kolesárová (1928–1944), mučednice čistoty a první blahoslavená Slovenka, která nebyla řeholnicí, se na sklonku druhé světové války stala obětí válečného zločinu, jejž na ní spáchal voják Rudé armády. Příběh jako ona zažily desítky lidí u nás… Rudá armáda postupuje koncem války na západ. Je čeho se obávat, a tak se rodina Kolesárova ukryje ve sklepě. Jeden z rudoarmejců si při prohlídce sklepa krásnou šestnáctiletou dívku vyhlédne a přikáže jí, aby šla s ním. Když nechce, řekne jí, ze buď půjde a vyspí se s ním, anebo že ji zabije. A tak se i stane. Když se mu odmítne podvolit, dovolí jí krátké rozloučení s tatínkem a zastřelí ji. „Příběh této obyčejné dívky nemá daleko od našich příběhů. Její hrdinská odvaha obětovat svůj život pro křesťanské hodnoty, vnitřní krásu a důstojnost ženy dodala naději mnohým, aby žili v čistotě a bojovali každodenní boje,“ říká otec Pavol Hudák, iniciátor jejího blahořečení.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Anka Kolesárová

Jim Fraser, misionár vtedajšej Čínskej vnútrozemskej misie, osem rokov tvrdo pracoval medzi ľudom Lisu, zabudnutým horským národom na juhozápade Číny. Potom prišiel prielom v podobe oslobodenia od démonického kultu, ktorý tak dlho držal tento ľud v neslobode a nešťastí. Počas týchto ôsmich rokov Jim Fraser zažíval, ako Boh premieňa jeho život viery a modlitby. Bolo mu jasné, že víťazstvo nad mocami temnosti by nikdy nebolo možné, keby verní ľudia v jeho anglickej vlasti nepredkladali záležitosti jeho života na modlitbe Bohu.Tento modlitebný kruh - rovnako ako Jim Fraser - zakúsil mocné poznanie: „Modlitebníkom sa otvárajú dvere.“Jim Fraser mal dvadsaťdva rokov, keď písal tieto listy. Život čínskeho národa, na ktorom sa zúčastňoval, ho fascinoval, no zároveň ním aj otriasal. Býval v malej izbičke v hostinci, naplnenom neustálym nepokojom. V jeho živote vždy znova prichádzalo pokušenie, aby odsunul spoločenstvo s Bohom do úzadia. Namiesto pokoja z odovzdanosti potom prežíval len sklamanie. Začalo takmer nepozorovateľné odstupovanie. Výsledkom bola strata radosti a moci.Jim spoznal túto hrozbu pre svoj život a službu. Vedel, že ochladnutie môže prekonať len neustálym spojením s Bohom. No cesta od poznania ku konaniu bola sprevádzaná mnohými prekážkami. Ako v nich dospieval k víťazstvám? Čítajte viacej v knihe!

Duchoví odkaz trapisty, který nechal radikálně vstoupit evangelium do svého života, odjel na Saharu mezi „nejopuštěnější ovečky“ a zde byl nakonec zavražděn.

Karl Leisner 1915 - 1945. Kto vlastne bol Karl Leisne, o ktorom sa aj pápeži vyjadrovali s toľkým rešpektom?

Život karmelitána a novináře Tita Brandsmy. Dne 3. listopadu 1985 prohlásil papež Jan Pavel II. za blahoslaveného holandského karmelitána Tita Brandsmu, který zemřel za války v koncentračním táboře Dachau. V knize Postavil se zlu nás autor uvádí do života a myšlení svého spolubratra, který byl mimořádnou osobností své doby. Titus Brandsma byl člověk mnohostranný, činorodý a především hluboce duchovní. Působil jako kněz, univerzitní profesor a novinář, který nebojácně hlásal pravdu a nenechal se zlomit ani tváří v tvář nacistické moci. Je příkladem inteligentně žitého křesťanství, velkorysosti a statečnosti, ale i krásné lidskosti a radostné důvěry v Boha.

Síla evangelia v měnícím se světě. Andrea Riccardi, zakladatel komunity Sant’Egidio, vnímá začátek nového tisíciletí, kdy mnozí podléhají pocitům strachu a nejistoty, jako ideální dobu, abychom byli křesťany a hledali nové formy hlásání evangelia. V sekularizovaném a globalizovaném světě, v setkání s osobami a národy vidí nové možnosti pro náboženství i pro křesťany. Podnětná kniha s odvážným programem pro všechny, kteří chtějí hledět s důvěrou do budoucna.

Kristův svědek pro dnešní Rusko. Devátého září 1990 byl poblíž Moskvy zabit ranami sekerou jeden pravoslavný kněz. Tato vražda, velmi připomínající vraždu otce J. Popieluzska o několik let dříve v Polsku, odhalila světu osobnost Alexandra Meně, který svým duchovním vyzařováním začínal zaujímat v ruské společnosti místo uvolněné smrtí A. Sacharova. Možná právě proto byl zavražděn...

Modlitební cyklus inspirovaný křesťanským mučedníkem, který zahynul v koncetračním táboře.

Tomáš Morus (1477-1535), právník, diplomat, kancelář anglického krále Jindřicha VIII., odmítl složit přísahu věrnosti dceři královy nelegitimní ženy Anně Boleynové, odmítl se zříci papežské autority nad katolickou církví v Anglii a přijmout za hlavu církve krále. Podobně jednal jen ještě biskup Jan Fisher. Oba byli popraveni, r. 1886 blahoslaveni, r. 1935 prohlášeni za svaté.V době, kdy jsme dennodenně svědky dalších a dalších lidských selhání, tento nechtěný literární autoportrét Tomáše Mora v čtenáři posiluje obraz ideálu, vykresluje cestu k naplňování života v Bohu. Ne nadarmo 31.10.2000 jej Jan Pavel II jmenoval patronem vládců a politiků.

V knize „An Evil Cradling“ (Kolébka zla), vydané poprvé roku 1992, vychází autor ze zkušenosti svého věznění. V roce 1985 odjel do Bejrútu, aby na tamní univerzitě vyučoval anglo-irskou literaturu. Po několika měsících byl unesen šíitskými fundamentalistickými milicemi.V zajetí strávil čtyři a půl roku, částečně na samotce, tři roky přikován řetězem ke zdi. Podstoupil mučení psychické i fyzické, ale ve všem se mu stále více vnucovaly hluboké otázky po podstatě lidské svobody. Kniha je výrazně poznačena autorovou bolestivou, ale osvobozující zkušeností zajetí, totální osamělosti a konfrontace s lidstvím jeho věznitelů v podmínkách moderní nelidskosti.Autor prochází sotva představitelnými rozměry ponížení a zoufalství, přesto však nenadbíhá čtenářovu latentnímu voajérství, exhibicí svého utrpení šetří. Keenanova reflektující cesta je svědectvím o tom, že člověk může zvítězit i nad nesmyslností svého utrpení a může dokonce i pocítit nepředstíraný soucit s člověkem, který jej vězní a mučí. Proměna bezmoci v porozumění sobě i druhým - to je podmanivé poselství této knihy. Skvostné jsou pasáže, které nabízejí čtenáři rozkošnické vychutnávání barev v šedivé betonové cele. Mezi nejsilnější témata patří zcela jistě zrod a zrání přátelství autora se spoluvězněm – přátelství Ira a Angličana, konfrontaci dvou světů, dvou stran tradiční barikády.Kniha bývá přirovnávána k dílům Prima Leviho či Artura Koestlera. Ve Velké Británii se stala povinnou četbou pro studenty teologie a medicíny, je zařazena mezi doporučenou četbu k maturitě. Mj. odbourává i tradiční předsudky o nesmiřitelnosti odlišných náboženských postojů, mýty o náboženské podstatě světových konfliktů. Sama se však ujímá funkce mýtu, který „člověka zkroušeného pozvedá“, mýtu o tom, že cesta z podsvětí je možná.

Publikácia sa venuje osudom troch košických mučeníkov: sv. Mareka Križina, sv. Štefana Pongráca a sv. Melichara Grodeckého. Títo položili svoj život za vieru. Boli to traja misionári, ktorí pôsobili na našom území v búrlivých časoch 17. storočia, kedy naše územie zmietali stavovské povstania proti Habsburgovcom, turecké nájazdy a do tretice cirkevné boje medzi katolíkmi a protestantmi. Traja mučeníci boli zavraždení dňa 7. septembra 1619 v Košiciach. Ich telá vojaci hodili na výstrahu ostatným ľuďom do stoky na dnešnej Hlavnej ulici. Traduje sa, že miestny kat ich telá zobral a v noci ich tajne pochoval. Na mieste ich smrti stojí dnes kostol premonštrátov.Svätých košických mučeníkov kanonizoval Ján Pavol II. v roku 1995 v Košiciach.

Cyrilometodějská úcta a dědictví v životě a poslání církve v českých zemích. "Svatí Cyril a Metoděj přišli na Moravu před 1150 lety a zaseli tu víru. Vzpomínka na onu blahodárnou událost, která nesmazatelně poznamenala dějiny, umění a veškerou kulturu vaší země, oslovuje věřící, ale nabízí příležitost také celému národu, aby prohloubil zejména vzácné mravní dědictví, které má svůj původ v neúnavném působení svatých bratří ze Soluně. V té souvislosti je nesmírně významné, že odhodlání střežit a rozvíjet zděděné duchovní a kulturní bohatství je ve vaší zemi také právně náležitě zakotveno." Z listu papeže Františka (24. června 2013)

Mučednictví - svědectví. Každý člověk je povolán Bohem ke zralé lásce, nikoho nevyjímaje, a to cestou individuálního následování. Studie Laik a jeho poslání. Mučednictví – svědectví odpovídá na otázky, jak žít povolání v dnešním světě, aby mohl Bůh intenzívně vstoupit do všeho, co je bytostně lidské a sdílet všechny oblasti života s člověkem. Jeho stvoření pak namísto odpovědi přirozeně sálá radostnou zvěst až na konec světa.

Umění prvních staletí křesťanství představuje význačné téma nejen pro badatele uměnovědných oborů, ale pro každého milovníka krás.Francouzský autor se zdařile snaží propojit fundovaný pohled historika umění a znalce duchovního života. S náramnou noblesou představuje čtivý text.

Osudy biskupa Josefa Hloucha. Dne 16. června 1972 se českobudějovická veřejnost rozloučila se svým biskupem Mons. ThDr. Josefem Hlouchem, mučedníkem komunistického režimu... Pocházel z chudých poměrů, narodil se 26. března 1902 v Lipníku u Třebíče. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a kněžský seminář v Olomouci. Na kněze ho vysvětil v roce 1926 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. V duchovní správě působil na různých místech, nejdéle v průmyslových Hodolanech.V létě 1947 byl jmenován českobudějovickým biskupem. Pak přišel únor 1948. Pro komunistickou vládu se pro své postoje stal třídním nepřítelem. V červnu 1949 byl internován ve své rezidenci, v březnu 1952 odvezen mimo diecézi a vězněn pod dohledem příslušníků StB v utajovaných objektech. V opuštěnosti a naprosté izolaci od svého "milionu duší", jak nazýval své diecézany, vznikla i proslulá sbírka duchovních úvah Minutěnka. Svého úřadu se mohl znovu ujmout až v červnu 1968.I přes počínající normalizaci dokázal zrekonstruovat katedrálu v Českých Budějovicích a zřídit klášter na Lomnici. Psychicky utýrán církevním tajemníkem zemřel dne 10. června 1972. Josef Hlouch, citlivý a jemný intelektuál, neměl sílu vzdorovat hrubému a nelidskému režimu. Svou lásku k lidem vyznal i ve své závěti, kde napsal: "Všechny vás v srdci na věčnost nesu."

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Nové latinské „Martyrologium Romanum“ neboli nový seznam církevně uznávaných světců, uspořádaný podle kalendáře z r. 2001, je oproti předešlému z r. 1938 mnohem bohatší - o stovky nových svatých a blahoslavených, kteří žili a zemřeli ve 20. století. Jsou mezi nimi nejen osoby duchovní, ale také velký počet laiků, mučedníků i vyznavačů. A o těchto nových svatých laicích pojednává studie Mons. J. Němce. V dodatku je připojeno několik poznámek z historie apoštolátu laiků.

Wohlmunt Ferenc. Mravné svedectvo v ťažkých časoch. 90. výročie popravy farára Františka Wohlmutha v Časari počas povstania Bélu Kuhna.

Učitel lásky k lidem, mučedník svobody. Často slýcháme mluvit o "novinářské etice". Žel, tento pojem zůstává většinou jen ozdobným rčením, které si málokdo zúčastněný bere k srdci...P. Titus Brandsma, holandský karmelitán, spisovatel a novinář, umučený za II. sv. války v Dachau je zářivý příklad věrnosti k pravdě ve sdělovacích prostředcích za obzvlášť těžkých okolností. Nejen že se nenechal "koupit" v době, kdy pravda byla "ve psí" a kdy mnozí tak selhávali za mísu čočky, ale neváhal dát za svůj ideál, za lásku k pravdě a ke svobodě i svůj život.Kniha líčí jeho strhující zápas v postavení duchovního vůdce katolických novinářů v době okupace Holandska, jeho mučednickou smrt v koncentračním táboře a posléze jeho vítězství, když byl Janem Pavlem II. postaven na oltář jako partner "patrona našeho století" sv. Maxmiliána Kolbeho.

Dějiny a tajemství. Výpravná publikace významného italského religionisty zahrnuje 264 biografií římských papežů od svatého Petra až po Jana Pavla II. Chronologicky uspořádaná práce nabízí biografie méně známých papežů, kteří byli v prvních čtyřech staletích mnohdy vězněni, mučeni a často končili mučednickou smrtí.S tím, jak se ke křesťanství přidávali mocní a bohatí tehdejšího světa však moc papežů sílila. Výsledkem toho bylo velké středověké schizma, církevní koncily, morální úpadek renesančních papežů a nástup reformace i s následnou reakcí, a nakonec jeho proměny s nástupem moderního věku. Křesťanství je dnes v 21. století nejvlivnějším duchovním hnutím a moc svatopetrského stolce je právě jeho nejviditelnějším reprezentantem.

Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci. Krok do tmavé noci je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu.Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnoti.

Sborník vzpomínek na P. Cyrila Vrbíka, který byl 22. října 2002 zavražděn na faře v Dubu nad Moravou mladíkem, jenž si přišel vyžádat pomoc. Brožurka obsahuje 4 strany černobílých fotografií, další fotografie (barevné) jsou na druhé a třetí straně obálky.

Kniha se skládá ze dvou částí: První je spis "Pražští mučedníci" od Klementa Minaříka OFM - nikdo se tímto tématem nezabýval tolik co on. Druhou částí je malá antotogie, kterou tvoří většinou úryvky z pramenů, a to texty kronikového typu, překlady hlavních svědectví ze 17. století, nechybí ani část poému o pasovském vpádu od Jana Černovického a na závěr úryvek o osudech jednoho z hlavních viníků vraždění, Matouše Hovorčovského.

František Kužela se narodil roku 1915 ve slováckém Vlčnově. Tam talentovaného chlapce objevil dominikán Odilo Pospíšil a poslal ho do Prahy na studia. V Praze bydlel na koleji v tzv. juvenátu u bratří dominikánů, a odtud vedla přímá cesta do řádu. Ve svých 20 letech přijal dominikánský hábit spolu s řádovým jménem Patrik. Během prvních tří let v řádu se ukázala jeho mimořádná lidská i intelektuální zralost. Již svědectví z té doby ho ukazují jako světce. Nicméně jeho heroické ctnosti se měly osvědčit v nejtěžší zkoušce. V roce 1941 byl zatčen gestapem za odbojovou činnost proti protektorátu, které se měl dopustit v době svých studií v belgickém Saulchoir. Byl vězněn nejprve v Olomouci, pak krátce v Brně, a odtud byl převezen do Osvětimi s průvodkou „návrat nežádoucí“. Jeho životní pouť skončila velmi dramaticky a krutě v únoru 1942, v jeho 26 letech. Že skončila v Boží náruči, o tom nemůže být pochyb. Svědčí o tom jeho dopisy a básně z vězení, z nichž je sestavena kniha, která dostala název podle jedné z Patrikových básní. Tato knížečka chce povzbudit čtenáře především k modlitbě: k Bohu za Patrikovo blahořečení a k samotnému Patrikovi, aby zázrakem prokázal svou blaženost. Tento mučedník z české dominikánské provincie si jistě zaslouží úctu oltáře.