Řeč duše

...A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně jěště nežili...

"Většina z nás dělá po léta vše pro to, abychom se nemuseli podívat zblízka na svou duši. Netoužíme seznámit se příliš důvěrně sami se sebou a se světem, v němž žijeme. Máme strach, že kdybychom poznali, co vlastně chceme a co vlastně máme, kdybychom věděli, co se v naší duši děje, vzdali bychom to nebo bychom zešíleli nebo se možná stali náboženskými fanatiky…

Nicméně když se dovnitř podíváme pořádně, nic takového se nestane. Když začneme jasně vidět, co se uvnitř nás děje, nemusíme se ničeho takového obávat. Škodlivý je právě jen částečný pohled. Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná. A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně ještě nežili. Ne že by pominuly temné noci. Je v nich ale příslib jasného rána. Západy slunce na tomto světě se stávají rozbřesky v jiném světě. A najednou je radost na dohled…"