Píšu, dokud si pamatuju

Vzpomínky Taťány Lukešové v sobě skrývají celou tragiku 20. století s jeho hrůzami i nadějemi. Do jednoho života se tak vešla milá setkání s TGM a Janem Masarykem, kulturní svět první republiky i idylické dětství obklopené láskou, ale také ztráta téměř všeho, výslechy na gestapu, vyloučení kvůli židovskému původu, skrývání se a ponižující rasové testy. Je to život, do něhož vstoupil svět divadla a filmu, velká láska i významné osobnosti - včetně britské královny. Také však nelítostné řádění akčních výborů KSČ, strach a bída 50. let, beznaděj nastupující normalizace i osudové rány.

Autorčiny vzpomínky doplňuje výbor z jejích deníkových záznamů z posledních let života a bohatá dokumentární příloha (plná fotografií i ukázek z tvorby jejího otce a manžela). Na autorku zde vzpomínají také různé osobnosti (Jan Potměšil, Marie Vaculíková, Hana Hegerová aj.).

• „Je to skutečně velký příběh..." (Miloš Forman)
• Neměla jednoduchý život, ale prala se s ním na úrovni. Byla to v každé situaci a za všech okolností dáma, báječná a hrdá.“ (Hana Hegerová)
• „U paní Lukešové se mi spojil svět pravoslaví, židovství a katolictví skrze naše přátelství vjedno.“ (Consoláta Smolíková)