Audiokniha: Host do domu

• Číta: Vladimír Brabec, Miloš Hlavica, Věra Kubánková, Vladimír Ráž
• Celkový čas: 55 minút

Z obsáhlého komentáře k původní kompletu 94005 "Moderní české a slovenské básnické sbírky" (Supraphon, 1967), jehož součástí byla sbírka básní JIŘÍHO WOLKERA (*29.3.1900 - †3.1.1924)
HOST DO DOMU, kterou nyní vydáváme poprvé digitálně jako samostatný titul určený pouze pro digitální trh:

Psát o poezii je trestuhodný nešvar. Co sama neřekne posluchači a čtenáři, neřekne mu nikdo jiný, třebas by popsal nevím kolik papíru. A nic nevadí, že každému říká jedna a táž báseň říká něco jiného.
Ona totiž říká nejen každému něco jiného, ona to říká pokaždé jinak. Nechtějme, aby Wolkrův Svatý Kopeček stejně vnímal padesátiletý a dvacetiletá. Nemá smysl unifikovat čtenářský zážitek z poezie jakýmsi pro všechny závazným pseudovýkladem, když nejen životní zkušenost, ale i naturel je u každého posluchače jiný...Na začátku Wolkrovy tvorby stojí dvě výrazné události: válka a revoluce.

První poválečná léta i vznik samostatného československého státu přinášejí s sebou všeobecně rozšířenou iluzi o brzkém pozitivním řešení všech sociálních problémů...Velkou úlohu zde sehrála i VŘSR. Nelze říci, že Wolker těmto iluzím podléhal, jeho teoretické práce svědčí spíš o opaku, ale i v nich, natož pak v poezii, se obrážejí jako aktuální otázky a problémy doby...Měla-li některá báseň podstatně důležitý vliv na vývoj poezie, pak to bylo Pásmo Francouzského básníka Guillauma Apollinaira. Apollinaire objevil metodu volného řazení veršů, z nichž každý je samostatným celkem podmiňujícím význam veršů ostatních svým individuálním, zvláštním významem; navazuje na druhý verš asociací, vzpomínkou, zážitkem, který nemusí být vysloven, a záleží na čtenáři, aby si z významového napětí mezi dvěma verši anebo veršem a kontextem, rekonstruoval celek.

Této metody, nazývající se pásmo, použil i Wolker ve Svatém Kopečku ke skloubení jednotlivých svých zážitků v celek, jenž má ve čtenáři vyvolat atmosféru i prostředí básníkova dětství...
Jaroslav Jirsa, 1967


.