Osudy těžké jako kameny

Říká se „co člověk to originál“, mohli bychom také říci jedinečný životní příběh. Každý z nás ví, jak je těžké celý život shrnout do několika vět, ale zároveň platí, že několik slov mnohdy vyjádří více, než dlouhé povídání. Vzpomínám na klienta azylového domu – nevděčníka, který tolikrát sociální pracovníky zklamal, tolik příležitostí nevyužil, podle mnohých si za spoustu problémů mohl sám. Má smysl mu pomáhat?

A pak jsem uslyšel větu: „Když byl malý, nutil ho otec, aby močil na matku, kterou před tím zbil.“ Jak bychom my naložili s takovým vkladem do života? Kdo je viník? Kdo má právo soudit? Sociální, charitativní či humanitární práce je krásná, ale náročná profese. Pokud se na ni má člověk dobře připravit, musí hodně studovat a musí mít také hodně praxe. A právě tím je naše škola specifická. Studenti sbírají zkušenosti ve stovkách zařízení v České republice a ve více než čtyřiceti zemích čtyř světadílů.

Před sedmi lety v rámci volitelného předmětu Public relations pod vedením novináře Iva Mludka vznikl nápad, aby každý student sepsal příběh jednoho člověka, se kterým se na své praxi v zahraničí setkal. Uvědomili jsme si, že je velká škoda, pokud by tyto příběhy zůstaly pouze v paměti jednotlivých studentů. Tato zpočátku nenápadná myšlenka pokračovala symbolickým sebráním kamene z místa onoho setkání.

Sochaře Lubomíra Dostála tato idea natolik oslovila, že stvořil unikátní sochu – „Sochu příběhů“, která je umístěna na nádvoří školy. Do ní jsou od roku 2006 tyto kameny – příběhy vkládány. Dvakrát ročně, vždy po návratu studentek a studentů z dlouhodobých praxí, se tak její podoba změní. Přibudou osudy tragické, plné utrpení i bolestí, ale také svědectví o nezměrné síle člověka, víře, lásce a naději, že dobro dokáže proměňovat svět.

Na začátku byla myšlenka vytvoření symbolického místa, kde se protnou osudy lidí z celého světa. Vzápětí jsme si ale uvědomili, že se stejnými svízeli se můžeme setkat v naší bezprostřední blízkosti. Budete-li chtít, přijeďte se na naši sochu podívat. Nezapomeňte ale prosím, že je to i vaše socha. Každý z nás může pomoc potřebovat, ale může ji také dát. Kéž jsou i pro vás následující stránky příležitostí pro zastavení se v každodenním shonu a uvědomění si podstatného.

Martin BEDNÁŘ, ředitel školy