Hľadaný výraz: ján XXIII

Knížka s vánočním příběhem pro malé čtenáře, vhodná už od 3 let s krásnými celostránkovými ilustracemi. Při čtení rytmického textu si děti mohou procvičit počítání.

Vzpomínky na dětství, které neubíhalo. Kniha volně navazuje na titul Hospoda. Autor v první části zachycuje vzpomínky na druhou rodovou větev obchodníků a úředníků na vesnici v době válečné a poválečné. Vyprávění se postupně přesouvá do konce 60. a začátku 70. let, kdy autor v kaleidoskopu úsměvných historek zachycuje své rané dětství za socialismu v jeho šedé každodennosti a rituálech.Nechybí zde ale ani zkušenost dítěte z věřící rodiny a vnímání podivné dvojkolejnosti světa, v němž se jinak mluvilo doma a jinak ve škole či na veřejnosti. Humorné vyprávění má tak i vážné podtóny otázek po naší národní povaze i odvaze.Jak píše autor v úvodu: „V životě snad každého člověka se nacházejí chvíle, kdy jde s otevřeným hledím do životních bitev, velkých i malých, ale i chvíle, kdy svůj život neurčuje a je členem masy. Ale ve své většině jsme aspoň občas na chvíli bojovníci, kdy jsme na sebe hrdí, a jindy jsme zase hněteni a cpáni do formy, která se hodí jiným. Zkrátka jsme chvíli rytíři a chvíli můžeme sloužit i nevědomky jako prejt do něčích jitrnic.“

„Jedna, dve, tri, štyri... desať ovečiek kráčalo jednej hviezdnej noci cez kopec blízko Betlehema. Tam uvideli anjela s radostnou novinou o dieťati v jasliach...“Vianočná knižka určená pre deti vo veku 3 - 6 rokov hravým spôsobom rozpráva príbeh o noci plnej hviezd, keď sa narodil Ježiš, a zároveň ich učí nové slovíčka a čísla.

Volné pokračování půvabných mitfordských příběhů.

Úvod do studia oboru. Mezinárodně uznávaný autor shromáždil v přehledné práci informace o současném stavu a trendech v pedagogických vědách; jejich klíčových poznatcích i otevřených otázkách. Velká pozornost je věnována výzkumným metodám a informačním pramenům.Kniha je určena zájemcům o studium učitelství, studentům pedagogických a sociálních oborů, učitelům, pracovníkům v oblasti managementu a státní správy ve školství. Je vhodná pro přípravu k přijímacím zkouškám na pedagogické fakulty, jako úvodní učebnice pro všechny typy škol i referenční příručka pro odborníky v praxi.

Knížka (nejen) pro ministranty. Kniha kněze a teologa Jana Houkala odpovídá na dlouhodobou poptávku po nové a kvalitní knize, která by starším dětem ozřejmila smysl liturgie a její konkrétní průběh. Je zacílena jak prakticky pro ministranty, tak pro všechny, kteří se mše svaté účastní a chtějí jí rozumět.Uvádí proto do smyslu svátostí a znamení obecně či do podoby posvátného prostoru, jejím těžištěm je nicméně struktura mše a její výklad vč. popisu používaných předmětů. Přesahem do dalšího života dětí je závěrečná kapitola o ministrování mimo kostel, tj. o prodloužení svátostného konání do celého světa. Knihu přivítají jak faráři a katechetové, tak rodiče dětí a sami ministranti.

Pokus o praktickou filosofii. Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá. Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností. Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Písně na motivy legend ze života svatého Františka složil Jan Křtitel Novák. Hraje a zpívá autor za pomoci několika přizvaných hudebníků, slovem doprovází jeho přítel, arciopat Anastáz Opasek.Slovo autora:Narodil jsem se v Praze, žil na různých místech v Čechách, vystřídal spoustu zaměstnání, ale nejšťastnější jsem byl, když se mi poštěstilo postavit kapelu Bridge Band, s níž hraji už 25 let na Karlově mostě. Vydal jsem asi 7 CD, mezi jinými i tyto Úsměvy. Deska je určena každému, komu je ochotna se líbit. Ten ať je dlouho živ a dobře se mu vede na zemi.Jan Křtitel Novák

Růženec patří k pokladům modlitby. Publikace P. Balíka nabízí sedm setkání nad růžencem. Pomůže především mladým lidem a jejich společenstvím, ale inspiraci v něm najdou i lidé dospělí.Knížka metodicky ukazuje na různé způsoby této modlitby. O růženci nejen hovoří, ale čtenáře vede také k tomu, aby přečtené zakusil v praxi – při modlitbě.

Kniha známého publicisty a sociologa je populárním úvodem do sociologie a společenských věd, vystavěným jako živý dialog mezi učitelem sociologie a jeho studentkou, která neví, jestli má obor, který si vybrala, vůbec nějaký smysl.Sociologie zde není podána jako suchá akademická věda, ale je zdůrazněn její vztah k životní dráze člověka, takže jde o jakýsi sociologický průvodce životem. Postihuje přitom jak formování sociologie jako oboru, tak jednotlivé její oblasti (sociologie dětství, dospívání, dospělosti, středního věku, stáří a smrti). Nezbytné informace a fakta jsou protkány praktickými postřehy a anekdotickými, nicméně pravdivými příběhy ze života velkých sociologů.

Příběh o Terezii z Ávily. Román o životě Terezie z Ávily, o její cestě ke svatosti, která nebyla vůbec snadná. Čtenář se dozví nejen o jejím zakladatelském díle – reformě karmelitánského řádu a založení množství nových klášteru –, ale také o její rodině, charakteru a lidech, kteří jí byli blízcí, včetně sv. Jana od Kříže. Zkušený autor vystihuje i politickou a náboženskou situaci Španělska 16. století.

Sebrané spisy svazek 8/I. První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939–1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo transcendentální subjektivity staví neobjektivovatelné nitro a v souvislosti s tím usiluje o vypracování nové teorie intencionality.

O principech politické moci. Kniha pojednává o teorii společenské smlouvy u španělského jezuity Františka Suáreze (1548–1617). Většinou jsme zvyklí spojovat toto téma s novověkými humanisty, jako jsou například Thomas Hobbes, John Locke nebo Jean Jacques Rousseau.Nicméně i pozdní scholastikové se tímto tématem důkladně zabývali. František Suárez navazuje na aristotelskou tradici a snaží se ve své politické teorii spojovat pojmy lidské přirozenosti, finality a svobodné vůle. Jeho pojetí společenské smlouvy zachovává metafyzický rozměr lidské přirozenosti a zároveň klade za základ moderní společnosti člověka jako individuum.Protože je Suárez zastáncem „přirozené demokracie“ a konkrétní politické moci jako pozitivně dané člověkem, lze ho bez nesnází považovat za předchůdce moderní evropské státovědy.

Kniha s výpravnými celostránkovými ilustracemi, kterou napsal a namaloval Jan Bárta, je pokračováním prvního dílu převyprávěných příběhů z knihy Skutky apoštolů. V dopisech adresovaných Teofilovi popisuje doktor Lukáš Pavlovy misijní cesty, jichž byl svědkem, až po závěr jeho života v římském vězení.Do poutavého vyprávění se rádi začtou nejen děti ve věku od 9 do 14 let.„Co to zase sepisuješ, Lukáši?“ zeptal se Teofil jednou večer, sotva se usadil na protější straně Lukášova stolu, ještě celý udýchaný. Skoro celou cestu přes půl města utíkal. „Dějiny,“ odpověděl Lukáš a pokračoval v psaní, dokud nedokončil řádek. Teofil byl křesťan. Lukáš také. Oba znali příběhy o životě i kruté Ježíšově smrti a pevně věřili, že vstal z mrtvých a že se vrátí jako vysvoboditel. „Dějiny?“ zopakoval udiveně Teofil Lukášovu odpověď. „A o čem?“ Lukáš opatrně položil seříznutý rákos do žlábku na předním okraji stolu, očistil si hadříkem začerněné prsty a teprve pak odpověděl: „O Pavlovi.“ „O Pavlovi?“ podivil se Teofil ještě víc.

Další příběhy k prvnímu svatému přijímání. Děti, které se připravují na první svaté přijímání, se nechávají s nadšením vtáhnout do dějin spásy. Této touze vycházejí vstříc příběhy zkušeného vypravěče a známého kněze Jana Twardowského (1915–2006). Mluví v nich o dobrém a milujícím Pánu Bohu, který stvořil celý vesmír, rodiče, sourozence, spolužáky i ten nejmenší strom. Vypráví o Beránku Božím – Ježíšovi, jak ho známe z evangelia.Život Pána Ježíše vrcholí poslední večeří, ukřižováním, zmrtvýchvstáním a opětovným setkáním s apoštoly. Přijímat ho je jedno veliké, „dlouhé“ tajemství. Twardowski s citem přibližuje neviditelný svět andělů i lidské srdce s jeho dobrými i zlými sklony. Učí, jak mít rád druhého člověka i jak se starat o svou duši. Příběhy dávají dětem na cestě k prvnímu svatému přijímání určité ukotvení. Už vědí, že jsou dětmi Božími. Je pro ně ovšem důležité ujištění, že ve víře a lásce můžou i růst. Setkání s Kristem přece není jen „pro jednou“, ale na celý život…

Kamínky v mozaice spirituality. Kontemplace je pro autora zkušeností Života, který se projevuje jako jednota a láska. Přináší zároveň zkušenost Boží přítomnosti ve vlastním nitru. Vede každého člověka nejprve k sobě samému, probouzí ho a pomáhá mu najít vlastní místo v životě.Dává sílu změnit, co má být změněno, zanechat, čeho má být zanecháno, a mít odvahu do toho, co má začít. Cílem nejsou mimořádné duchovní zážitky nebo změněné stavy vědomí, nýbrž prožívání celého života v jeho plnosti.

Pokus o praktickou filosofii. Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá.Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností.Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Motivační rozhovory jsou komunikačním přístupem zaměřeným na podporu klientů v nalézání a rozvíjení vnitřní motivace ke změně chování. V posledních dvaceti letech se motivační rozhovory rozvinuly do respektované metody, jejíž využití přesahuje oblast léčby závislostí, kde původně vznikly, a nalézá uplatnění při prevenci, léčbě i podpoře udržení dosažených změn v oblasti sociální práce, v praktickém lékařství, v psychiatrii, v nápravných zařízeních, při práci s mladistvými nebo v koučování.Předkládaná publikace popisuje procesy změny chování a ukazuje, jak úspěšně pracovat s motivací. Jádrem textu je seznámení s dílčími technikami a s celkovou strategií vedení motivačních rozhovorů. Důraz je kladen na základní vztahový přístup charakterizovaný spoluprací, respektem, zájmem a pomocí klientům hledat vlastní motivaci, nápady a cesty ke změně. Témata jsou zpracována s ohledem na praktické využití a ilustrována množstvím příkladů.PhDr. Jan Soukup, Ph.D., je klinický psycholog a psychoterapeut, pracoval v neziskových organizacích i ve zdravotnictví, vyučuje na katedře adiktologie 1. LF UK v Praze, lektor výcviků v motivačních rozhovorech.Absolvoval výcviky v rogersovské psychoterapii, v motivačních rozhovorech, v taneční a pohybové terapii.

Krížová cesta je doprovázením Krista na jeho poslední cestě konané za naši spásu. Každé její prožívání má proto velký význam. Jde o to, chtít být s Kristem v jeho nejtěžších chvílích a vidět jeho lásku k celému světu. Do modlitby křížové cesty vložme pohled na své nedostatky a provinění, i bídu a potřeby celého světa, které zde měly svůj dopad a zvláštní místo v Ježíšově Srdci. Na křížové cestě se nacházejí nejrůznější lidé, jejich velká část je však proti Ježíši zaujatá a nepřátelská či lhostejná k jeho utrpení. Také my jdeme tímto životem jako křížovou cestou i s lidmi nevěřícími, lhostejnými, plnými bídy a potřeb, ale i provázeni těmi, kteří nám mohou být vzory i posilou v našem životě. Vyjděme za Ježíšem, v jeho stopách, nejen se snahou vidět, ale i s otevřeným srdcem.

Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Kam směřuje vzdělávání ve světě? Jaká je situace českého školství ve srovnání se zahraničním? Jakými metodami se dnes vzdělávací systémy objektivně porovnávají? Kniha odpovídá na tyto aktuální otázky a popisuje významné trendy, které určují podobu a výsledky vzdělávání v různých zemích od předškolního až po vysokoškolské. Na základě řady analýz autor nabízí hodnocení stavu českého školství ve srovnání se vzdělávacími systémy v zahraničí, především v zemích Evropské unie a členských státech OECD. Teoretický výklad je doplněn řadou příkladů a výsledků statistických výzkumů. Kniha je určena studentům pedagogických oborů, sociálních věd a ekonomie, učitelům a pracovníkům státní správy ve školství.

Proměny vztahu člověka k posvátnému. Kniha reflektuje postavení fenoménu "náboženství" v průběhu lidských dějin z filozofického a religionistického hlediska. Zamýšlí se nad postupným vývojem vztahu člověka k božství ve starověku, středověku, novověku i postmoderně. Autor mapuje antropologické konstanty tohoto vztahu, vyjádřené v psaném slově, architektuře, umění i v rituálních projevech. Ve svém výkladu vychází z křesťanských pozic, které jsou mu vlastní a snaží se odpovědět na základní otázku: může člověk přijmout křesťanské poselství, aniž by se musel vydělit z moderní společnosti?

Zápisky českého lékaře z Afriky a z Haiti. Kniha přináší unikátní svědectví mladého českého lékaře o tom, jak zachraňoval životy v krizových oblastech afrického Konga a na Haiti, kam odletěl s dalšími lékaři jen několik dní po ničivém zemětřesení. Zároveň jde o velmi osobní, s nadhledem a s humorem psanou výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení a postupně začal zjišťovat, že mnohdy za zbytečné utrpení lidí nemůže jen chudoba a nedostatečná technická vyspělost zemí, ale i obyčejná lidská zpupnost a arogance tamních lékařů a úředníků.Dramatické líčení náročných operací v africké džungli a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel i s líčením některých krvavých historických událostí nedávné doby.

Soužití v Evropské unii i její současná krize jsou podněty k zamyšlení nad tím, co Evropa znamená a jak vznikla. Úkolem této knížky je pokusit se zodpovědět, jak vznikala Evropa v dějinném procesu, jak se rozvíjelo povědomí o ní a jak se vytvářela její kulturně-politická entita od pravěku do počátku středověku. Mnozí zasazují její dějiny až do počátku středověku, jiní do starověkého Řecka, kdy již byla Evropa chápána jako světadíl, který se svými specifickými rysy lišil od Asie i Afriky. Ale již od pravěku se Evropa utvářela odlišně od obou sousedních kontinentů, se kterými soutěžila, a na její podobě se podílela – vedle Řeků a Římanů – i řada dalších „národů ve stínu“.Moderní svět vyrostl především z evropských idejí, moderní Evropa z víry ve svou vedoucí úlohu v šíření civilizace. Jejím postavením otřásly obě světové války, z nichž druhá znamenala konec evropské světovlády. Do popředí vstupují dnes po Spojených státech amerických také asijské mocnosti, zejména Čína, Indie a Japonsko, a rovněž už pomalu se emancipující země Latinské Ameriky. Evropané dnes ztratili moc a pýchu, ale nikoli spoluodpovědnost za celý svět okolo nás.Mnozí dnes hovoří o krizi Evropy, někteří o jejím kolapsu. Berme to raději jako výzvu. Jsme Evropané a neseme za osud svého kontinentu odpovědnost. Buďme důstojnou a prospěšnou součástí nového globalizovaného světa.

Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti.Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu.Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora.

Náboženský život ve věznicích v období komunistického režimu. Po únorovém převratu v roce 1948 se věznice v tehdejším Československu začaly plnit politickými vězni. Nemalou část z nich tvořili duchovní i prostí věřící křesťanských církví. Během věznění si v krajně nepříznivých podmínkách většinou dokázali uchovat nejen svou víru, ale i základní prvky svého náboženského života. Práce Jana Synka, pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, sleduje průběh perzekuce církví a náboženských společností v poúnorovém Československu, vývoj vězeňství a náboženský život ve věznicích od habsburské monarchie po konec reálněsocialistického režimu.Srovnává komunity vězněných věřících podle vyznání, neomezuje se však přitom jen na nejpočetnější katolické kněží, řeholnice a řeholníky, ale pozornost věnuje i nekatolickým křesťanům, zejména adventistům, stejně jako Svědkům Jehovovým. Každodenní život věřících „muklů“ obsahoval čtení náboženské literatury, slavení svátostí a největších svátků, dokonce tajná teologická a další studia – to vše samozřejmě zakázané a přísně trestané. P ro mnohé duchovní znamenala zkušenost věznění důležité podněty pro jejich další pastorační, ekumenické i společenské působení.

„S chozením do kostela je to dnes ještě o něco těžší než s chozením do školy. Nepříjemné povinnosti totiž člověk lépe snáší, když ví, že to tak mají všichni. Všechny děti musí chodit do školy, všichni musíme platit daně a donedávna museli všichni mládenci na vojnu. Jenže do kostela se chodit zřejmě nemusí a většina lidí okolo nás tam prostě nechodí. Takže proč zrovna já?“ (z úvodu autora)Prof. Jan Sokol se pokouší najít obyčejnou lidskou odpověď na jednoduchou, ale pro mnohé palčivou otázku. Ve středu jeho pozornosti je eucharistická bohoslužba a její mnohé významy v životě křesťana. S důkladností sobě vlastní nás uvádí do širších souvislostí tématu, a přitom se snaží hovořit jazykem přístupným pro nejširší čtenářskou obec. Knížka je určena těm, kdo do kostela chodí dobrovolně a rádi, i těm, kdo přirozenou motivaci nemají a potřebují najít hlubší smysl svého počínání.

Stručný úvod poslouží dobře každému, kdo potřebuje získat rychlou orientaci v sociálním dění a společenských problémech současnosti z hlediska sociologie.Probírají se všechna důležitá témata – sociální jednání, socializace, skupina a společnost, politika, ekonomie, náboženství, kultura aj. Sociologie je rovněž představena jako vědní obor, který má svou metodologii a institucionální základnu a v jehož rámci existuje řada základních sociologických paradigmat a škol. Výklad je doplněn řadou příkladů a obrázků.Jan Jandourek je český sociolog, publicista a spisovatel.

Jan Zahradníček byl nejvýznamnějším básníkem ka­tolického proudu české literatury. V roce 1949 vychází sbírka básní Rouška Veroničina jako lyrický doprovod sbírky La Saletta. Verše jsou svědectvím autorovy víry, lásky a odhodlání. Ve verších této sbírky „nabývají básně Roušky Veroničiny velikého nadosobního rozmě­ru, přesahují literaturu a nesou pečeť bezvýhradného osobního nasazení a nezvratného svědectví celé básní­kovy osobnosti.“ (Mojmír Trávníček)

3. přepracované a aktualizované vydáníExistuje už mnoho knih o tom, jak by měla vypadat „ideální“ škola nebo učitel. Víme však, co se opravdu děje ve školách?Co si z nich děti vlastně odnášejí?Jaké je naše školství ve srovnání se světem?A kam vlastně směřuje moderní pedagogické myšlení?Na tyto a další otázky odpovídá ojedinělá publikace, která se po svém prvním vydání rychle stala základní učebnicí i referenčním dílem pro všechny, kdo se zabývají vzděláváním.Autor na řadě příkladů ukazuje, jaké otázky si dnes klade věda o edukaci, jakých prostředků používá k jejich objasnění a k jakým, často překvapivým, závěrům dochází. Ve čtvrtém vydání autor zachoval všechny přednosti osvědčené učebnice, ale aktualizoval celou knihu tak, aby zachycovala vývoj pedagogiky i školy v době, která uběhla od prvního vydání.

Učební text seznamuje čtenáře s hlavními termíny teorie mezinárodní bezpečnosti. Představuje základní charakteristiky studené války, hodnotí proces globalizace po roce 1990 a jeho dopad na bezpečnost v mezinárodním kontextu, podrobně se zastavuje u válek, které vypukly v posledních dvaceti letech v Africe, v Latinské Americe a v Asii. Zvláštní pozornost autor věnuje tzv. velkým válkám pod vedením USA a otázkám mezinárodního terorismu. V závěru knihy se čtenář seznámí s bezpečnostní strategií hlavních politických aktérů a mezinárodních organizací dnešního světa. Kniha je určena studentům mezinárodních vztahů a příbuzných oborů a zájemcům o politologickou literaturu. Doc. PhDr. J. Eichler, CSc., pracuje na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, je docentem MV na VŠE v Praze.

Sociologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. Pro současný svět je charakteristická vysoká míra setkávání lidí odlišných kultur, ras a národů, jež má někdy podobu mírového soužití a spolupráce, jindy však i konfliktů. Proto stále roste zájem o vědecké studium psychologických rozdílů mezi národy a kulturami, jejich odlišností v komunikaci, hodnotových systémech, rodinné výchově a řadě dalších aspektů. Autor podává v informačně velice bohaté knize přehled dosavadních znalostí shromážděných v posledních letech. Zabývá se jak teoretickými koncepcemi, tak výzkumnými zjištěními např. o rozdílech mezi kulturami, o psychických problémech imigrantů a etnických minorit, o rozdílech komunikačních stylů. Práce se rovněž věnuje aplikaci poznatků interkulturní psychologie do oblastí, jako je vzdělávání, management, zdravotnictví nebo řešení konfliktů.

Jedna z nejzávažnějších básnických sbírek Jana Zahradníčka, mimořádného básníka s mimořádným osudem.

Historické, filozofické, sociálněpsychologické, kulturní a právnické souvislosti stereotypů a předsudků. Mnozí lidé žijí v přesvědčení, že netrpí žádnými předsudky. Současně se rádi dovolávají svých názorů a životních postojů. Jenomže předsudek není nic jiného než pevně fixovaný postoj, založený na určitých tradicích, názorech a zkušenostech.Hranice mezi předsudky, postoji a názory je velice propustná a ti, kteří vyhlašují boj předsudkům, jimi obvykle sami trpí, přinejmenším vůči těm, co jejich představy nesdílejí. Kniha Právo (n)a předsudek se neinspiruje pouze filozofií, psychologií (Jung, Freud, Frankl, Allport ad.) nebo kulturní antropologií (Lévi-Strauss), ale také postřehy novinářů (zejména italských a britských) a kulturou, konkrétně hudbou, filmem a hlavně literaturou (Kundera, Dostojevskij, Zeyer ad.) Své názory a postřehy autor nevnucuje, ale vede se čtenářem v duchu tradic filozofie dialogu zasvěcený rozhovor. Kniha je určena všem zájemcům o uvedené disciplíny a samozřejmě také těm, kdo by se rádi zbavili předsudků nebo se naopak domnívají, že jich se tato problematika netýká.

Uvedení do křesťanství a fejetony.

Ze vzpomínek hospodského a hospodáře Františka Douchy. Vzpomínky hospodského a hospodáře Františka Douchy (1915–2006), které zaznamenal jeho vnuk, redaktor KT Jan Paulas, zachycují jeden obyčejný lidský osud, ale i proměnu tváře vesnice v průběhu dvacátého století, zejména s nástupem komunismu.Na pozadí dějinných zvratů se odehrávají rodinná dramata, ale také úsměvné příhody, jak je život přinášel. „Kaleidoskop vzpomínek nám zprostředkuje vhled do života prostého člověka, jehož životní půdorys je omezen rodným Herálcem či blízkým Humpolcem, aniž by to omezilo plnost jeho života,“ píše v úvodu knížky literární historik Jaroslav Med.

Kniha obsahuje vůbec první kompletní překlad tří spisů sv. Jana Damašského († 749), jež jsou dnes známy jako „Řeči na obranu obrazů“. Tyto texty zásadně ovlivnily chápání náboženského zobrazování jak na křesťanském Východě, tak Západě.V úvodu knihy se překladatel věnuje sv. Janu Damašskému jako významné osobnosti raně středověkého myšlení a zasazuje vznik jeho spisů do dobového kontextu, tj. ikonoklastických sporů 8. století, v závěru se pak zamýšlí nad smyslem ikony a jejím zařazením do liturgie dle učení Otců církve. Z řeckých originálů přeložil, úvodem a doslovem opatřil Tomáš Mikulka.

Vývoj kontinentu, regionů a států. Souhrnný přehled dějin afrických států a regionů přináší informace o hlavních procesech a charakteristických rysech vývoje afrického kontinentu, o jeho zvláštnostech a odlišnostech i o jeho vztahu k ostatnímu světu.

Chronologie Ježíšova života podle starověkých zpráv. Původce křesťanského letopočtu Dionysius byl viněn, že špatně vypočítal náš letopočet. Někteří tvrdili, že je tu rozdíl 5 let, jiní 9 let. Už to dokazuje, že k svému závěru nedošli na základě výpočtů, protože údajná chyba může být jen jedna.P. Pouč se věnoval své práci mnoho let a srovnáním roku solárního s rokem lunárním, který byl tehdy používán, došel k závěru, že Kristus se narodil skutečně v našem roce –1 a zemřel určitě v roce 33. Všímá si též letopočtu židovského, seleukovského, babylonského, egyptského a srovnáním s naším mu ony dávají za pravdu. Objevil rovněž, že Flaviovy „Starožitnosti“ byly na některých místech záměrně porušeny a neporušená místa sama pachatele usvědčují. Stalo se tak, aby se zdálo, že náš letopočet má chybu.Jan Pouč také upřesňuje mnoho dalších historických dat.