Krystal

Svazek 11.. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 7.. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

V obsáhlé disertační práci autor zasazuje dějiny dominikánské provincie do širších souvislostí dané doby.

Tradiční nauka hovořila o limbu, tedy stavu, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, netrpí žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů, nezasluhují však z důvodu prvotního hříchu odměnu blaženého patření. Tato teorie, vypracovaná teology ve středověku, se nikdy nestala součástí dogmatických definic učitelského úřadu, i když ji magisterium ve svých výrocích zmiňovalo až do II. vatikánského koncilu. Tato studie Mezinárodní teologické komise dospívá k závěru, že existují teologické a liturgické důvody pro naději, že děti, které zemřely nepokřtěné, mohou být spaseny a uvedeny do věčné blaženosti, i když zjevení o tom nepodává výslovné učení.

Moudrost a pokora tohoto význačného magistra Řádu kazatelů na přelomu 19. a 20. století, obnovitele České dominikánské provincie, vysvítá nejen z jeho životopisu, ale především z článků a promluv, které jsou řazeny podle hlavních témat jeho kazatelského působení.

Obsáhlá studie o jednom z nejvýznamnějších českých exilových teologů. V první části autor mapuje Boublíkův život včetně problematických bodů, jako je jeho spolupráce s českou rozvědkou ve Vatikánu, druhá část podrobně rozebírá hlavní témata a prameny Boublíkova teologického myšlení, třetí část zveřejňuje dostupné archivní dokumenty týkající se jeho života a působení.

Tato publikace je určena především studentům, ale i všem ostatním zájemcům, kteří se zabývají problematikou filosofie přírody. Předpokládá jisté znalosti filosofické problematiky, je však psána se snahou o co největší srozumitelnost. Neklade si za cíl být originálním badatelským přínosem, ale spíše informovat o historicky a systematicky zajímavých nebo aktuálních diskusích v té které oblasti. Filosofie přírody je jednou z disciplín, které se v minulém století dostaly do krize související s novými pozitivistickými východisky. Pokusili jsme se koncipovat text tak, aby byla zachována tradiční témata, která jsou pro současné myšlení nejen udržitelná, ale i nosná, a přitom zůstal prostor i pro aktuální otázky. Cílem není představit určitou dějinně filozofickou pozici, ale promýšlet současným způsobem současné problémy.

Život Marie Kovalové. Životní příběhy dominikánské terciářky, která se neochvějnou věrností pravdě dostala nejen za mříže komunistického vězení, ale především do důvěrné Boží blízkosti.

Vtělení slova. Syntéza dogmatické teologie vznikla zredigováním kursů dogmatické teologie, které dával P. Jean-Hervé Nicolas na teologické fakultě ve Fribourgu. Jeho znalost současných teologů spojená s dokonalým ovládnutím teologické metody sv. Tomáše Akvinského ho uschopnila ke ztvárnění výkladu, který se vyznačuje jak pevností, tak ortodoxií, a přitom je obohacen o výsledky plodného období teologického zkoumání následujícího po II. vatikánském koncilu.

Svazek 13. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Systematická učebnice theodicey nejen pro studenty teologických fakult.

Q. S. F. Tertulián (160 - pravděpodobně 220) je jedním z nejzajímavějších autorů křesťanského starověku. Jeho dílo ovlivnilo křesťanské myšlení, učení i latinskou církevní terminologii zásadním způsobem. Přesto byl považován za schizmatika, nebyl mu přiznán titul apoštolského otce a jeho přijetí bylo v průběhu celých dějin křesťanství značně ambivalentní.Důvodem pro tento postoj je Tertuliánův příklon k montanistickému hnutí a také jeho radikální názory v oblasti morálky. Zejména značně rezervovaný až odmítavý postoj k manželství, zvláště pak k opakovanému manželství, stojí za jeho vnímáním jakožto schizmatika a heretika už od samého starověku.

Kázání. Soubor 18 kázání s obsáhlou úvodní studií seznamuje čtenáře s postavou dominikánského kazatele Jana Taulera, který patří spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem k nejvýznamnějším představitelům německé mystiky.

Cílem této knihy je zmapovat nejdůležitější pojmové a problémové souvislosti mezi tradiční realistickou aristotelsko-scholastickou teorií poznání a současnou analytickou epistemologií, pokusit se alespoň v některých bodech tradiční koncepci obhájit proti typickým námitkám a poskytnout hlubší výklad některých konkrétních a podle autorů klíčových problémů teorie poznání, který by k této koncepci otevíral cestu.Autoři se nepokoušejí vyčerpávajícím zůsobem vyrovnat s každou relevantní námitkou, ale spíše načrtnout jistý fi losofi cky relevantní obraz, hodný dalšího rozpracování a obhajoby. Výklad je koncipován jako mozaika: většina kapitol je pojata jako analýza některého epistemologického pojmu či pojmové dvojice, která často ústí v obhajobu konkrétní dílčí pozice.Volba zpracovaných témat a jejich uspořádání přitom byly vedeny záměrem vytvořit sice nikoliv vyčerpávající, ale přesto koherentní celek, který bude něčím více než sumou jednotlivých částí. Základní osou výkladu je vztah mezi aristotelsko-scholastickým a analytickým přístupem, přičemž jakýmsi doplňkovým úběžníkem je Immanuel Kant.Každá kapitola je navíc doplněna několika úryvky klasických i moderních fi losofi ckých textů, které probíraná témata ilustrují, doplňují, rozvíjejí či problematizují. Kniha není určena pouze studentům epistemologie, ale i širší odborné veřejnosti zajímající se o současnou, zejména analytickou epistemologii, badatelům v oblasti středověké a raně novověké scholastiky a vůbec příznivcům tradičnějšího přístupu k fi losofování.

Tento soubor přednášek a esejů vznikl v době, kdy J. H. Newman spoluzakládal Irskou katolickou univerzitu (1851) a posléze se stal jejím prvním rektorem. Autor v nich výmluvně hájí ucelené vysokoškolské vzdělání zahrnující humanitní a přírodní vědy i filozofii a teologii.Newmanovy pronikavé a brilantně formulované úvahy mají v anglosaském světě dodnes značný vliv a nejednou se ostře protnou se současnými diskusemi o roli vysokých škol ve společnosti, o významu všeobecného vzdělání nebo o vztahu víry a rozumu - jak se mj. dočteme v zasvěceném úvodu.

Bible a historická metoda. Životopis zakladatele moderní katolické biblistiky M. J. Lagrange (1855-1938), muže, kterému se za cenu osobního heroického nasazení podařilo smířit vědu s biblickým poselstvím.Doplněno překlady základních textů (Prameny Pentateuchu, Historická metoda).

Ústní disputace byla po dlouhá staletí neodmyslitelným jádrem univerzitního kurikula. Je až s podivem, že se na něco tak elementárního a stěžejního mohlo zapomenout natolik, že se nyní jen s velkými obtížemi skládá mozaika pravidel a procesů kdysi tak slavné praxe.

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914, adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filosofických diskusí své doby. Přestože jde o dobový disciplinární dokument, je tento seznam tezí dosud zajímavý.Bývá zmiňován jako jeden ze zdařilých pokusů shrnout podstatu tomismu do pregnantně formulovaných stručných bodů. Ukazuje vybroušenost mysli a schopnost přesného rozlišování těch, kteří ho sestavovali; pro seznámení se se základy filosofie novotomismu je čtyřiadvacet tomistických tezí vynikajícím východiskem.

Charles Journet se narodil v roce 1891 v Ženevě a působil jako profesor dogmatiky. Byl členem přípravné komise Druhého vatikánského koncilu, kterého se v jeho poslední fázi také aktivně účastnil. V roce 1965 byl jmenován kardinálem. Jeho duchovní cvičení určená laikům nebo řeholním sestrám ukrývají čisté zlato teologie a nauky o duchovním životě. „Otec Journet“ uměl jedinečným způsobem a pomocí průzračně prostého jazyka otevírat mysl posluchačů, aby chápali i ta nejhlubší tajemství víry, dokázal probouzet žízeň po poznání pramenů, učil věřící hledat svobodu v setkání s Boží nádherou. Jakoby nevědomky jim zároveň předával oheň a mír, kterým hluboká kontemplace naplnila jeho vlastní srdce.Promluvy o Duchu Svatém rovněž patří ke skupině knih vzešlých z duchovních cvičení. Kardinál Journet měl v úmyslu vytvořit knihu na základě svých promluv, které pronesl v centru Cénacle v Ženevě od 29. srpna do 1. září 1974. Nejprve napsal dvě poslední kapitolky o Sedmi darech Ducha svatého. Byl už vážně nemocen a ležel v nemocnici, když dokončil redakci tří prvních promluv a spěšně je nechal odnést do tisku.A konečně také znovu přečetl čtvrtou a šestou promluvu spolu se dvěma doplňky, které pojednávají o Poslední době světa a o Charizmatech. To vše tvoří malý traktát o Duchu svatém. Byl publikován v Nova et Vetera 1975/2, krátce po smrti pana kardinála. Jde tedy o jeho poslední spis, v němž nám teolog a učitel duchovního života zanechává nauku, kterou můžeme považovat za jeho myšlenkovou závěť.

Druhý vatikánský koncil v rámci obnovy církve hledal v jejích počátcích i v jejích dějinách inspirace a prostředky, jak účinněji zvěstovat a zpřítomňovat tajemství Ježíše Krista. Mezi poklady církve patří diakonát, o němž vydávají svědectví knihy Nového zákona.Toto povolání zabezpečovalo v životě křesťanských komunit důležité služby zejména v prvních dobách existence církve. Ve středověku však diakonát ustupoval do pozadí, vytratil se jako trvalé poslání a přetrvával pouze jako přechodové stádium před přijetím presbyterátu a episkopátu. To však neznamená, že by se od scholastických dob až po dnešek nevěnovala pozornost jeho teologickému významu a zejména problematice sakramentální hodnoty diakonátu jako stupně svátosti kněžství.

Svazek 17. Poslední, 17. svazek, který uzavírá pracovní vydání Jeruzalémské bible.

Sémantické učení o analogii jmen představuje klíč k pochopení a formulaci mnohem závažnějších filozofických a teologických nauk jak Tomáše samotného, tak v tomistické tradici jeho následovníků, v níž sehrál rozhodující úlohu kardinál Kajetán, přední renesanční komentátor Tomášových děl.Kniha kromě úvodní studie obsahuje soubor nejdůležitějších Tomášových textů k danému tématu a překlad Kajetánova spisu O analogii jmen, jenž se stal mezi Tomášovými žáky na dlouhou dobu určujícím v otázce možnosti a způsobu analogické výpovědi.

Svazek 16. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 14. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 12.. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Autor ukazuje Krista nejen jako Vykupitele, ale především jako vzor a cíl veškerého stvoření.Kniha vyšla jako příspěvek k roku "Krista, Pána dějin a Otce budoucího věku" v rámci přípravy na jubilejní rok 2000.

Svazek 6. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 4. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Plánovací diář (jeden týden na dvoustraně) s liturgickými čteními na každý den. Kromě českého národního kalendáře obsahuje i řádový provinční kalendář.

Autor probírá jednotlivé liturgické prvky doprovázející hlásání evangelia v římské mši (zpěv aleluja, žehnání kadidla, žehnání jáhnovi atd. až po žehnání evangeliářem a uložení knihy evangelií). U každého momentu ukazuje jeho původ, historický vývoj, pokoncilní obnovu a především význam, který předkládají současné liturgické knihy. Celá liturgie evangeliáře svědčí o tom, že čtení evangelia ve mši znamená slavení konkrétní události naší spásy - Krista přítomného ve svém slově uprostřed svého lidu.

Zrození teologie spadá prakticky vjedno se zrozením křesťanství, protože se ukázalo být nutnou součástí hlásání a předávání víry. Šíření křesťanského poselství má dvojí podobu: hlásání evangelia těm, kteří ještě nevěří (kérygma: Sk 2, 14–36) a katecheze nově pokřtěných, kterou Skutky apoštolů nazývají „učení (didaché) apoštolů“ (Sk 2, 42; Sk 15, 35).I kérygma vyžaduje jisté rozlišování, které předpokládá předchozí promýšlení víry, výrazněji však tyto požadavky vystupují při katechezi, a ještě mnohem zřetelnější jsou na vyšší úrovni výuky (didascalia) – tam všude se objevuje potřeba toho typu prohloubení víry, kterým je teologická reflexe. List Židům (5, 11 – 6, 3) rozlišuje tyto dva stupně: „mléko“ pro začátečníky a „hutný pokrm“ dokonalé nauky.Obhajování víry v setkání s nevěřícími také vyžaduje přiměřenou reflexi. Sv. Pavel se nevěřícím Židům snaží ukázat, jak lze z Písma dovodit Ježíšovo božství (viz Sk 17, 1–4; 18, 5). Totéž činí i evangelisté, zvláště sv. Matouš, který s důrazem poukazuje na to, jak se v Ježíšově době naplnilo Písmo. Prvními teologickými díly křesťanských autorů jsou apologie (Aristides, Justin, Athenagoras a další), tj. „obhajoby“ tváří v tvář nejen římským pronásledovatelům, ale i okolnímu židovství a pohanství. „Apologetika“ byla znehodnocena excesy racionalistických apologetů, ale sama o sobě je stále aktuální součástí křesťanského myšlení a dnes se jí opět dostává zasloužené pozornosti.

Tato malá kniha napsaná anonymním kartuziánem obsahuje dvě dílka: Uvedení do vnitřního života, vydané poprvé v roce 1945, a soubor deseti kázání, která autor pronesl mezi lety 1940 a 1943 v kapitule svého kláštera.První část nás zaměřuje ke konečnému cíli - žít už na zemi věčný život. Znovu oprašuje praktické evangelijní návody, které k němu vedou: prostou víru v přítomnost Boží v našich duších, opakované vzbuzování víry, naděje a lásky, důvěru v to, že právě naše slabosti jsou výživným substrátem, v němž se projevuje tvůrčí Boží moc.Kázání v kapitule, promluvy k velkým církevním svátkům, jsou pohledem z velké výšky. A přece jsou pohledem k zemi, když vezmeme v úvahu kontext, v němž byly proneseny: hrozné válečné roky, kdy mobilizovaní mniši opouštějí kartouzu a jdou pečovat o nemocné nebo umřít na frontu...Ke čtení tohoto dílka je dobré mít v ruce tužku k potržení vět, které se trvale zapisují do čtenářských srdcí.

Teologie svátosti biřmování. Studie Benedikta Mohelníka OP o svátosti biřmování je publikací jeho doktorské teze v oboru dogmatické teologie. Autor se zabývá otázkou, zda je svátost biřmování správně chápána a zda se jí dostává správného místa v křesťanském životě. Vychází ze studia novodobé historie diskuse týkající se biřmování, analyzuje různé způsoby přístupu k tématu (učení magisteria, teologická reflexe, ekumenický pohled) a podrobuje je precizní kritice.Na tomto základě pak předkládá svůj vlastní příspěvek, spekulativní reflexi, v níž rozpracovává důležité dogmatické otázky: význam svátostného obřadu, charakter vlastní biřmování, svátostná milost. Objasňuje je na základě teologie viditelných poslání božských Osob, rozboru pojmů Kristova kněžství a křesťanského kultu a pojmu dokonalosti. Závěry studie ozřejmují smysl staleté církevní praxe, která tři svátosti křesťanské iniciace uspořádává v pořadí křest, biřmování, eucharistie.

František Kužela se narodil roku 1915 ve slováckém Vlčnově. Tam talentovaného chlapce objevil dominikán Odilo Pospíšil a poslal ho do Prahy na studia. V Praze bydlel na koleji v tzv. juvenátu u bratří dominikánů, a odtud vedla přímá cesta do řádu. Ve svých 20 letech přijal dominikánský hábit spolu s řádovým jménem Patrik. Během prvních tří let v řádu se ukázala jeho mimořádná lidská i intelektuální zralost. Již svědectví z té doby ho ukazují jako světce. Nicméně jeho heroické ctnosti se měly osvědčit v nejtěžší zkoušce. V roce 1941 byl zatčen gestapem za odbojovou činnost proti protektorátu, které se měl dopustit v době svých studií v belgickém Saulchoir. Byl vězněn nejprve v Olomouci, pak krátce v Brně, a odtud byl převezen do Osvětimi s průvodkou „návrat nežádoucí“. Jeho životní pouť skončila velmi dramaticky a krutě v únoru 1942, v jeho 26 letech. Že skončila v Boží náruči, o tom nemůže být pochyb. Svědčí o tom jeho dopisy a básně z vězení, z nichž je sestavena kniha, která dostala název podle jedné z Patrikových básní. Tato knížečka chce povzbudit čtenáře především k modlitbě: k Bohu za Patrikovo blahořečení a k samotnému Patrikovi, aby zázrakem prokázal svou blaženost. Tento mučedník z české dominikánské provincie si jistě zaslouží úctu oltáře.