Vyšehrad

knížka aforismů a parabol. Druhé vydání u nás dosud nevydané sbírky Chalíla Džibrána.Jedná se o sbírku výroků, které autor spontánně pronášel při své umělecké tvorbě nebo při rozhovorech s přáteli ve svém ateliéru v New Yorku. Prudce zvedá náladu :-)

Vydáno ve spolupráci s Kolegiem Zvon. Prostřednictvím této drobné knížky má naše veřejnost poprvé možnost seznámit se s jedním z nejvýznačnějších katolických teologů starší generace. Kniha je doplněna doslovem jeho českého žáka na římské Gregoriánské univerzitě P. ThDr. Miloše Rabana, jenž hodnotí dílo této výrazné teologické osobnosti.Práce vychází z římských přednášek autorových, v nichž se zabýval svým životním tématem – totiž jaký význam má láska pro poznání, má-li dospět ke skutečné moudrosti. Pro J. B. Lotze jde totiž o otázku zásadní, neboť napětí mezi poznáním a láskou utváří dějiny lidstva. Závěrečné poselství velikého myslitele zní: teprve láska v poznání a poznání v lásce nacházejí svou dokonalost a právě moudrost tvoří jejich nerozlučnou jednotu.

Případ sestry Fidelmy. Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel.Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. Když je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde.I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době, kdy text vyšel, byl již Kant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781, 1788, 1790).V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Co mohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li Kantovy tři Kritiky pokusem o odpověď především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku třetí.Výchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého a zlého principu v člověku. Kantovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie náboženství. Lze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie náboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv. „kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až do naší doby zcela nový směr.Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.

Syndrom vyhoření neboli burn out je stav naprostého fyzického a duševního vyčerpání s možnými vážnými zdravotními důsledky. Kdo vyhořel, musel předtím hořet. Musel být zapálený pro svou – většinou lidumilnou – činnost. Ale zapálíme-li svíčku na obou koncích, dostaneme sice dvakrát víc světla, vyhoří však za poloviční dobu. Tuto knihu napsal známý psychiatr dr. Radkin Honzák pro lidi, kteří mají pocit, že jsou pod silným tlakem stresorů a že by se mohli kandidáty vyhoření poměrně snadno stát: „Pokud jste se ocitli v situaci, že plameny vašeho nadšení hodlají už strávit vás, je nezbytná nějaká změna.A jediné, co můžete změnit, jste vy samotní. To je blbé! A těžké! Ale je to jediné skutečně účinné řešení a stojí za to – v každém věku!“ S píše než na rady typu „to dělej – to nedělej“ se dr. Honzák přitom zaměřuje na to, jak jít životem radostněji a vyhnout se pastem, které – kupodivu – na sebe nastražujeme nejhorlivěji, nejčastěji, nejvíc a nejefektivněji my sami. Nikdo totiž nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl, a zcela si tak uzavírá možnosti poučit se a něco na sobě změnit. Živě a populárně napsaná knížka popisuje, co to syndrom vyhoření je a jak se rodí, přináší i tabulky s možností „obodovat se“ v naší konkrétní situaci, ale hlavně pomáhá hledat cestu, jak z téhle šlamastyky ven.

Byzanc, Slované a Arabové. Kolektivní dílo pracovníků Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně navazuje na velice úspěšnou práci J. Bednaříkové Stěhování národů, jež vyšla již ve dvojím vydání. Jestliže tato kniha se zabývala především dějinami západní a jižní Evropy mezi 3. a 8. stoletím a zkoumala postupné pronikání Germánů na území říše západořímské, právě vydávané dílo se zaměřuje na toto období (někde až po zlom tisíciletí) ve východní Evropě, na Balkáně a v Přední Asii. Líčí postup slovanských kmenů na Balkán a jejich šíření až hluboko na území říše Byzantské, arabskou expanzi do Přední Asie a do Egypta a rovněž i vnitřní změny v Byzanci náporem těchto útočníků způsobené. Obdobně jako v díle Stěhování národů zaměřili se i zde autoři zvláště na proces christianizace a právní vývoj v průběhu této dramatické epochy.

Ve svých zvláštních a provokativních povídkách předkládá autor vizi dnešního světa, který pomalu hyne na své sobectví a nezodpovědnost. Leroyovy povídky jsou vyjádřením obav moderního světa, kde kulturní hodnoty vytlačuje čím dál důmyslnější technika a život jednotlivce ztrácí svou jedinečnost. Autor odmítá přítomnost takovou, jakým způsobem ji žijeme, a jeho apokalyptická vize budoucnosti je vyjádřením jeho odporu i varováním..

I v románě Až naprší a uschne se stává zámek Blandings dějištěm nečekaných příhod, v nichž klíčovou roli sehrají miláčkové místních urozených usedlíků- prasata, která mají získat ostruhy na zamědělské výstavě.

Další z románů rytíře anglické literatury, jehož dílo je symbolem staré dobré Anglie a zašlých časů.

Deset amerických milionářů založilo na žertem myšlený návrh zlomyslného tajemníka jednoho z nich tajný fond, který má po létech připadnout tomu z jejich synů, který se ožení jako poslední. O tomto tajemství ví ovšem ještě někdo, a to komorník Keggs, který uměl vždy šikovně vyzvědět, co se děje, a využít to k svému prospěchu.A tak když nastal čas, kdy mladí mužové za hlaholu svatebních zvonů vykročí do nového života, komorník Keggs dovedně tahá za nitky a postará se, aby se každému dostalo toho, co si zaslouží.

Hlavní postava, mladík Sam Marlowe, je sice chlapík se srdcem na pravém místě, zároveň je však neuvěřitelný smolař a stejně tak neuvěřitelné jsou situace, do nichž se dostává. Při cestě na lodi do Evropy se zamiluje do dívky Billie a nakonec přes všechny nástrahy osudu, v nichž jiskří Wodehousův slovní a situační humor, vše dobře dopadne i pro Sama.

Další z románů rytíře anglické literatury, jehož dílo je symbolem staré dobré Anglie a zašlých časů. Když se lord Ickenham, jinak vážený postarší majitel panství, vydá do Londýna, vjede do něho pokušení pěkně si to užít, zkrátka se rozšoupnout, aby v metropoli viděli, že není žádný troškař. Jen co dorazil z venkovských luhů tentokrát, neodolal vzpomínce na chlapecká léta a sestřelil para ořechem cylindr váženého sira Bastablea.Sir Bastable se rozhořčil tak, že se rozhodl napsat knihu o nezvedené mládeži, aby si to vyřídil s bujarými mladíky a slečnami, kteří by jen tancovali, pili koktejly, radovali se ze života a sestřelovali z praku para ořechy cylindry ctihodných občanů. Sir Bastable nemusí chodit pro inspiraci daleko, vždyť jeho vlastní synovec je hotový budižkničemu, exemplář, k němuž pociťuje sir Bastable výraznou nechuť, a výborně se bude hodit jako odstrašující příklad. A tak spatřila světlo světa šokující kniha Koktejlový věk a nadrobila svému autorovi spoustu nepříjemností a nedorozumění, takže musel zasáhnout lord Ickenham a s veškerou svou vynalézavostí dát vše opět do pořádku.

Pro milovníky suchého anglického humoru vychází román, který dosud nebyl českému čtenáři představen.

Nad zámkem Beevor se rozklenul krásný den. Tetelí se šveholením ptactva a mocnými přísliby. Nic z toho však nemůže rozehnat chmury lorda Shortlandse, který touží uniknout ze zámku a z bdělého dohledu své dcery Adély, která železnou rukou všem vládne.Jak jiný by byl život, kdyby měl lord Shortlands dvě stě liber, mohl si koupit hospodu, oženit se s kuchařkou a tak navždy uniknout z ovzduší zámku, prosyceného vůní ovomaltiny, do radostného života, libě vonícího po whisky. Nic však není ztraceno… vždyť lord Shortlands má ještě další dceru, která má nápaditého nápadníka a všichni tři vymyslí znamenitý plán. Jarní horečka je dalším z dlouhé řady úsměvných románů P. G. Wodehouse, do jehož idylického světa, který tento mistr situačního a slovního humoru vytvořil, s potěchou vstupují další čtenářské generace.

O vrcholu zření (De apice theoriae, 1464) je posledním dílem velikého renesačního myslitele Mikuláše Kusánského. V jistém smyslu v něm završuje své dosavadní myslitelské úsilí o nalezení pravého Božího jména, tím se nyní stává absolutní „Moci“ (Posse), jehož je vše projevem. – S myšlenkovým světem Mikuláše Kusánského se čtenáři nakladatelství Vyšehrad již měli možnost seznámit v nedávno vydaném výboru z kardinálova díla. Nyní tak mohou konečně zhodnotit jeho vývoj vcelku. Vhled do tohoto vrcholného spisu má ulehčit připojená úvodní studie (Karel a Pavel Flossovi).

Drobné dílo francouzského spisovatele patří ke skvostům světového písemnictví. Autor ve zkratce postihl barvitost a tajemnou atmosféru drsné Korsiky i nepřístupnou povahu tamních obyvatel. Typickým představitelem Korsičana, který nade vše lpí na rodové cti, na dobrém jméně, je právě Mateo Falcone, který neváhá pro čest rodiny obětovat vlastního syna, který se, byť ještě díťe, provinil proti nepsaným zákonům. Temná síla tohoto příběhu vypovídá o autorovi, který se oprostil od romantismu své doby.

Nové vydání Paloušova Světověku, tentokrát spolu s druhou částí nazvanou Časování. Autor v nových 12 úvahách před nás staví nové pojmy, jako jsou dnešní poevropská doba civilizační světovosti a ,magický rok 2000. Věren v základě fenomenologické tradici stopuje prof. Palouš situaci dnešního člověka v návaznosti na interpretace Patočkovy a Finkovy. S poukazem ke Komenského filosofii výchovy usiluje předvést filosofii v samé její podstatě jako sókratovský dialog a činnost po výtce vzdělavatelskou, jako babické umění přivádět na svět myšlenky. Právě vzdělávání v původním smyslu slova se ukazuje být prvořadé v dnešní situaci post-moderního, světověkého prolínání světa.

Kniha Se Schweizerem v Africe je románem i vzpomínkovou knihou zároveň. Podklady k ní vytěžil ze svého pobytu v africké nemocnici autor knihy Edgar Berman, který nabízí ve svém díle zcela originální pohled na lékaře, filosofa, znamenitého hudebníka, člověka s mimořádným smyslem pro odpovědnost, člověka hluboce soucitného, mnohdy však prchlivého a neústupného, jakým byl Albert Schweitzer.

Dějiny antického křesťanství. Jak se mohlo křesťanství z malého hnutí v nevýznamné provincii vyvinout ve státní náboženství upadající Římské říše? Přední současný badatel na poli rané křesťanské literatury prof. Markschies, navazující na nejlepší tradice tübingenské historiografie (A. von Harnack), předkládá hluboce fundovanou, a přitom čtenářsky přístupnou analýzu struktur a forem života nejstarší církve. Na základě bohatých i málo známých dokladů z církevní i „pohanské“ literatury, ale též z papyrů, inskripcí a interpretací archeologických nálezů rekonstruuje život rané církve jako život „mezi dvěma světy“, tj. světem římské pozdní antiky na jedné straně a „královstvím nebeským“ na straně druhé. Úvodní část knihy představuje jednotlivá centra nejstaršího křesťanství v jejich vzájemných vztazích i ve vztazích k římskému impériu a zabývá se regionálními odlišnostmi křesťanských obcí. Ve druhé kapitole předestírá autor rozmanité podoby individuálního náboženského života raného křesťana ve vztahu ke kulturním, politickým a náboženským formám římské oikumeny. Třetí kapitola se zabývá dvěma aspekty raně křesťanského života, které patři v současném bádání k nejvíce sledovaným: manželství a sexualita na jedné straně, asketismus na straně druhé. Rámcem čtvrté kapitoly, jež se věnuje nejrůznějším aspektům rané církve, je idea křesťanské komunity jakožto „těla Kristova“. V závěru autor připomíná rámcové téma své knihy: život mezi dvěma světy v proměnách křesťanské tradice prvních staletí a znovu otevírá jednu z nejzáhadnějších otázek evropské historiografie: jak se mohlo křesťanství z malého hnutí v nevýznamné provincii vyvinout ve státní náboženství upadající Římské říše?

Proč se tajemné svitky od Mrtvého moře považují za největší archeologický nález tohoto století? Proč nebyly dlouho plně zpřístupněny? Tajily snad něco, co by třebas nepřímo ohrožovalo křesťanskou víru? I takové názory se časem objevily v denním tisku, nicméně odpověď na ně je prostá. Útržky a porušené části papyrů bylo třeba nesnadnou prací archeologů, lingvistů a teologů nejprve rekonstruovat a jejich texty přečíst. Na tom se podílel významnou měrou i prof. James H. Charlesworth se skupinou odborníků zvučných jmen z Kanady, Anglie, Německa, Itálie, Izraele a USA. Ti se podíleli na rozkrytí skrytého pokladu a výsledky svého bádání plně předložili veřejnosti. Jejich zajímavý a především seriózní pohled je osvobozen od veškeré kofesijní zaujatosti. Umožňují seznámit se s tím, co svitky říkají o historickém Ježíši, o ukřížování ve starodávné Palestině, o existenci esejské čtvrti v Jeruzalémě aj. Kniha poskytuje jediněčný pohled na dobu, v níž Ježíš žil, a objasňuje události v jejichž rámci Ježíš působil a zemřel.

Spiritualita a Dvanáct kroků. Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dychat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti. Hluboký a zkušeností prověřený návod obsažený ve Dvanácti krocích se může zároveň stát cestou k opravdovému osvobození od jakékoli závislosti – jak od té zjevné na alkoholu či drogách, tak od té běžnější, ale mnohem hůř viditelné závislosti na našich představách a naší sebelásce. V základě každé závislosti není totiž nic jiného než to, co křesťanství nazývá oním dnes poněkud vyprázdněným pojmem „hřích“. Cesta k autentickému křesťanství je tak cestou k pravé nezávislosti a k plnému lidství, které závisí na Jediném.

Autor, známý u nás dílem Důstojnost lidského života, formuluje v této své knize nová stanoviska k problémům, které přinesly objevy reprodukční biologie a sexuální psychologie. Nevyhýbá se žádným z kontroverzních témat současného života (předmanželské sexuální vztahy, nemanželské životní partnerství, církev a druhé manželství, homosexualita, znásilnění a potrat). Těžiště knihy tvoří současný pohled na základní otázky sexuality a její funkce v mezilidských vztazích.

V jakém vztahu je lidské tělo a lidská duše? „Vstupovat do světa psychosomatiky vyžaduje odvahu, ale především drzost – odvahu opouštět pohodlné cesty a drzost šlapat po trávníku, na němž je umístěna po několik století výstražná cedule, udržovaná medicínským establishmentem za všech panujících režimů, s nápisem NEVSTUPOVAT.“

Židovský rabín a kresťanský teolog spolu vedou rozhovor nad Desaterem přikázání. Reprezentativním způsobem ukazují, jak významnou roli hraje Desatero v křesťanství a v judaismu. Čtenář se přitom seznamuje i s notným dílem židovské a křesťanské teologie, zvláště pak s výsledky soudobého bádání o jednom z ústředních textů Starého zákona. Nad jednotlivými přikázáními oba autoři probírají i širší otázky bioetiky, výchovy, rodinných vztahů i sexuální etiky, problematiku hospodářskou, volného času a další. K přednostem tohoto dialogického díla patří i skutečnost, že do živého rozhovoru tu jsou zahrnuty i odlišnosti v chápání a aplikaci Desatera. Ukazuje se tak názorně, že ústřední obsahy biblického poselství nelze beze zbytku rozřadit do dogmatických struktur. Kniha plná vzájemného překvapování si až do konce zachovává nenásilnou otevřenost budoucnosti a poslouží každému, kdo hledá orientaci v dnešním světě.Marc Stern (* 1956) pochází z rabínsko-kantorské rodiny, jejíž členové působili po sedm generací v Uhrách. Absolvoval „Ecole israélite - Athénée Maimonide“ a studoval u řady soukromých učitelů. V sedmnácti letech se stal kantorem v Bruselu. Rabínskou semichu získal v roce 1994 a v témže roce byl povolán za rabína židovskou obcí v Osnabrúcku. Kromě toho vyučuje na zdejší univerzitě a spravuje i další židovské obce v Dolním Sasku. Z jeho díla vyšla česky kniha Svátky v životě Židů (2002).Horst Georg Pohlman (* 1933) studoval filosofii a evangelickou teologii. V roce 1979 byl povolán na místo profesora systematické teologie na univerzitě v Osnabrucku. V českém kontextu je zajímavá především jeho kniha rozhovorů s filosofem Milanem Machovcem, které probíhaly v letech 1988-1990 Existuje Bůh? Ateista a křesťan v disputaci (1990). Kromě toho se věnoval i problematice mezináboženského dialogu (knihy Setkání s kinduismem, 1995, Setkání s buddhismem, 1998), který nyní rozšiřuje i na rozhovor s židovstvím.

A opět je tady další Bruce Lansky se svým výběrem bonmotů a dobře míněných a vtipných rad, tentokrát o práci a podobných hazardech. Bez práce by to byla nuda, ale občas má člověk chuť přidat se k hrdinovi ze Tří mužů ve člunu Jeroma Klapky Jeroma, který „má práci rád. Vydrží se na ni celé hodiny dívat“. Zkrátka práce se musí se vší vážností brát docela nevážně.

Základní informace o křesťanství, a to doslova pro každého. Výklad postupuje chronologicky a popisuje všechny významné etapy křesťanství.

Na tomto svého druhu jedinečném lexikonu, který byl v krátké době přeložen do několika světových jazyků, se podílela řada odborníků z různých zemí. Více než dvě stě hesel otevírá nový pohled na dějiny, jednotlivá témata i protagonisty alchymie a hermetických věd od jejich vzniku až po novověk. Prvně tak laičtí i odborní zájemci o toto pozoruhodné, leč těžko přehlédnutelné pole lidského vědění a imaginace mají k dispozici spolehlivý zdroj komplexních informací. Kniha, která se v zahraničí dočkala vřelého přijetí u čtenářů i odborných recenzentů, je doprovázena četnými ilustracemi, hesla jsou doplněna podrobnými odkazy na související literaturu. Česká verze lexikonu je nově aktualizována a dále doplněna o postavy, motivy a díla významná pro české prostředí. Text revidovaů a doplnil znalec dějin alchymického myšlení, prof. Vladimír Karpenko z Přírodovědecké fakulty UK.

S předmluvou Tomáše Halíka. Úvahy o vztahu zkušenosti a víry od učitele křesťanské meditace a autentického křesťanského životaKdo je Ježíš? Tato prostá, nadčasová otázka zní napříč staletími. Také odpověď na ni je prostá, leč nikoli snadná. Pokud se rozhodneme této Ježíšově otázce naslouchat a odpovědět na ni, změní náš způsob života, myšlení a cítění. Vede nás totiž k poznání sebe sama, které nás promění. Na takovou otázku můžeme odpovědět jedině tenkrát, když se my sami staneme dostatečně prostými díky dlouhému a hlubokému naslouchání. Ježíš hraje nepostradatelnou úlohu na cestě k jakékoli autentické spiritualitě. Přestože mnoho lidí má nějaký problém s církví – včetně většiny věřících – osoba Ježíše je jedním ze stabilních majáků vedoucích lidstvo ze zmatku sobectví, zoufalství a násilí k vyšším cílům, jež si před sebe neustále klade, totiž k laskavosti a klidu ducha. Laurence Freeman je katolický kněz a benediktinský mnich v klášteře Sta Maria di Pilastrello v Itálii. Je ředitelem Světového společenství pro křesťanskou meditaci (World Community for Christian Meditation). Spolupracoval s jiným slavným benediktinem a autorem knih o křesťanské spiritualitě, Johnem Mainem, s nímž se podílel na organizování křesťanského meditačního společenství v Montrealu, roku 1991 založil v Anglii Mezinárodní centrum světového společenství pro křesťanskou meditaci. Aktivně se podílí na mezináboženském dialogu.

„Papeži záleží na tom, abychom – v duchu logiky pastoračního milosrdenství – po dlouhé době znovu objevili základní postoje, jež se opírají o Ježíše, a nechali jimi s novou silou proniknout cítění všech, kdo působí v církvi … celý život církve a všechny její aktivity. Sám papež o to trpělivě usiluje – naslouchá, vnímá a modlí se, aby byl s to ‚rozlišovat duchy‘ (tedy rozlišovat mezi duchem Božím a duchy jinými). Dráždí tím nemálo lidí. Jde hlavně o ty, kterým je ona hluboká vrstva cizí. K takovým patří i mnozí činitelé zastávající odpovědné pozice v církevní hierarchii nebo na katedrách. Tito lidé se starají především o běžný církevní provoz. Očekávají, že máli být církev silná a epochálně se proměnit, postačí, aby se změnily struktury jejího uspořádání. Jsou to ideologové, přikládající církevnímu právu větší význam než evangeliu, jež přece vypráví pomocí svěžích obrazů a podobenství právě o oné hlubině. Možná jsou mnozí z nich potají natolik zneklidněni, že si dokonce přejí, aby pontifikát papeže Františka už brzy skončil. Mnozí křesťané, mezi nimi i kněží všech stupňů, sedí na svých‚ duchovních pohovkách‘, dívají se skepticky a vyčkávají. ‚A na co čekáme my?‘ volá na ně papež František netrpělivě ve své deklaraci Evangelii gaudium.“

Pokud si někdy rádi dopřejete porci starosvětského poklidu, kterému tak dobře sluší slunné odpoledne, nicnedělání a vyprávění zábavných příběhů, potom jste správně sáhli po povídkách anglického spisovatele, jehož všichni znají jako autora Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě) a navazujícího románu Tři muži na toulkách. Jerome Klapka Jerome byl autorem 49 knižních titulů a divadelních her, mezi nimiž jeho laskavé, jemných humorem prostoupené povídky mají své nepominutelné místo. A tak je jen dobře, že tyto drobné prózy vystupují ze stínu dvou Jeromových nejznámějších bestsellerů, a připomínají nápaditého autora, který měl četné následovníky, ale žádného předchůdce.

Život a dílo světového německého skladatele. Kniha vychází při příležitosti 330. výročí mistrova narození. Život a dílo světového německého skladatele. G. F. Händel zůstává bezesporu jedním z největších géniů hudebních dějin. Přesto bylo mnoho fascinujících aspektů jeho tvorby zastřeno celými generacemi nekritického obdivu nebo mylných interpretací. Předkládané dílo čtenáře přivádí zpět k původnímu Händelovi díky propojení dobových dokumentů všeho druhu (citací z korespondence, a to jak Händelovy, tak jeho příznivců, dobových kritik, oslavných básní) s životopisnými postřehy i uvážlivým hodnocením Händelovy skladatelské práce. Výsledkem je ucelený, ale i zábavný portrét Händela jako člověka a vyčerpávající popis jeho kariéry na pozadí historických událostí první poloviny 18. století, zejména v Anglii. Zvláště významná je poslední kapitola, která sleduje vývoj händelovské legendy od skladatelovy smrti do současnosti. Přínosem je i autorův nový doslov, napsaný speciálně pro české vydání, který uvádí nejnovější výsledky bádání a přináší přehled současných inscenací Händelových oper. Knihu doplňuje obsáhlá chronologická tabulka, sestavená händelovským badatelem Anthonym Hicksem, která zaznamenává nejdůležitější události ve skladatelově životě a hudební kariéře. Rozsáhlá obrazová příloha přináší téměř 100 ilustrací, z toho 10 barevných. Český překlad jistě uvítají všichni zájemci o život a dílo jedné z nejvýznamnějších postav hudební historie.

365 meditací od známého autora knih o mužské spiritualitě a iniciaci. V jedné z prvních meditací knihy čteme: „Musíme zklamat, padnout, vrhnout se do samotného jádra tajemství naší existence, jinak nemáme šanci najít svou pravou cestu.“ Tato slova shrnují základní myšlenku všech 365 meditací v tomto průvodci mužské spirituality na každý den: totiž že skutečnou celost a svatost lze najít jen díky určitému utrpení či odevzdání. Snad každý se ve svém životě musí vypořádávat s něčím temným, s nějakým zraněním. Rohr tuto bolest uznává a ve své knize se jí přímo dotýká – bez okolků, avšak hojivě. I když se nám dnes vtlouká do hlavy, že pád, zklamání a utrpení jsou špatné, v autorově pohledu je bolest, ať už na sebe bere jakoukoli podobu, nevyhnutelná: je jedinou branou, skrze niž lze dojít k pravému, reálnému poznání sebe sama. A toto poznání je současně východiskem pravého setkání s Bohem. Stát se lepším, úplnějším člověkem znamená potkat se se svou vlastní temnotou a dovolit, aby uvolnila své místo celkové proměně člověka.

V květnu 832 míří k chalífovi do Bagdádu císařské poselstvo, které má vyjednat mír na východních hranicích byzantské říše. V kapadocké Kaisareji, která je poslední zastávkou delegace před hranicemi, to vře. Arabové chystají povstání, mniši jsou vesměs heretickými uctívači ikon, obchodníci s bílým masem kradou dívky, aby je mohli prodat na trzích s otroky v Sýrii. Zdá se, že správce nemá město pod kontrolou, a tak, když dojde k děsivé vraždě třináctileté dcery místního soudce, požádá o pomoc císařského vyslance Leona. Leon do té doby žil klidným životem vysoce postaveného státního úředníka a samotářského starého mládence. Jeho koníčkem je četba antických milostných románů a hra na loutnu. Mezi kaisarejskými kasárnami, nálevnami a nevěstinci se ocitne nejen tváří v tvář zločinům, s nimiž se dosud nesetkal, ale také ztracenému příteli z minulosti.

52 chyb, kterých se zkuste vyvarovat. Bestsellerový švýcarský autor Rolf Dobelli vytvořil ve své nové knize praktickou příručku pro všechny, kdo chtějí být ve svém jednání a rozhodování úspěšní - ať už v osobním životě, tak ve své profesi.I když nelze dát jednoznačný návod na to, jak myslet a jednat správně, je možné identifikovat a odstranit to, co je zaručeně chybné a vede k jiným než zamýšleným výsledkům. Rolf Dobelli odhaluje a pojmenovává 52 takovýchto klamů, jimž většina z nás podléhá, a podává návod, jak se jich vyvarovat. To, jak připomíná, dokáže úplně každý: stačí jen rozpoznat, kde se ve svém myšlení, rozhodování a jednání opakovaně dopouštíme chyb, jimž bychom přitom mohli předcházet­. Autor k těmto poznatkům dospívá v krátkých, vtipně formulovaných, pointovaných zamyšleních nad různými otázkami: Proč je někdy méně informací lepší než více? Proč funguje propaganda? Jak poznat podvodníka? Proč často právě to nejlepší nevidíme? A proč toho chceme stihnout tak moc?

Milovníci humoru britského spisovatele P. G. Wodehouse, ti si opět přijdou na své.Neposkvrněná pověst, zaoblená postava a prořídlý vlas jsou nejvzácnější statky komorníka, s nímž se čtenář často setkává v díle P . G. Wodehouse. Díky těmto vlastnostem se Horace Appleby stával komorníkem bez obtíží, byť jen příležitostně, neboť jeho hlavním povoláním bylo vedení lupičské bandy. Ku podivu bez obtíží získal i místo v srdci sekretářky prezidenta soukromé banky na malém městě, kterou mylně považoval za zlatý důl. Leckoho to překvapilo, že by se komorník mohl pokusit o vyloupení banky. Do jeho snažení zasáhlo několik překážek, zejména nečekaná konkurence dvou odhodlaných žen, americký pistolník a ovšem i místní policejní náčelník a s ním jeho švagr, ctižádostivý mladý seržant Scotland Yardu na dovolené. Situace se nebezpečně vyhrotila, ale konec byl šťastný jako vždy, pokud ovšem vaše sympatie nejsou na straně ctižádostivého seržanta.

Případ sestry Fidelmy. Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel. Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. K dyž je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde. I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.

Syndrom vyhoření neboli burn out je stav naprostého fyzického a duševního vyčerpání s možnými vážnými zdravotními důsledky. Kdo vyhořel, musel předtím hořet. Musel být zapálený pro svou – většinou lidumilnou – činnost. Ale zapálíme-li svíčku na obou koncích, dostaneme sice dvakrát víc světla, vyhoří však za poloviční dobu.Tuto knihu napsal známý psychiatr dr. Radkin Honzák pro lidi, kteří mají pocit, že jsou pod silným tlakem stresorů a že by se mohli kandidáty vyhoření poměrně snadno stát: „Pokud jste se ocitli v situaci, že plameny vašeho nadšení hodlají už strávit vás, je nezbytná nějaká změna. A jediné, co můžete změnit, jste vy samotní. To je blbé! A těžké! Ale je to jediné skutečně účinné řešení a stojí za to – v každém věku!“ Spíše než na rady typu „to dělej – to nedělej“ se dr. Honzák přitom zaměřuje na to, jak jít životem radostněji a vyhnout se pastem, které – kupodivu – na sebe nastražujeme nejhorlivěji, nejčastěji, nejvíc a nejefektivněji my sami. Nikdo totiž nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl, a zcela si tak uzavírá možnosti poučit se a něco na sobě změnit.Živě a populárně napsaná knížka popisuje, co to syndrom vyhoření je a jak se rodí, přináší i tabulky s možností „obodovat se“ v naší konkrétní situaci, ale hlavně pomáhá hledat cestu, jak z téhle šlamastyky ven.

Známý český byzantolog se v této knize vrací k tématu, jímž se zabýval už před padesáti lety, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu vyprávěl příběh cyrilometodějské misie. Zasvěceně líčí byzantské prostředí, z něhož oba soluňští bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, na Velkou Moravu přišli, vysvětluje motivy jejich vyslání i roli, kterou sehráli v utváření tamní společnosti. Autor dále ukazuje, jak osudy jejich misie souvisely nejen s bojem moravských vládců o nezávislost jejich státu na franské říši, ale i s velmocenským zápasem konstantinopolského patriarchátu a římské kurie o církevní jurisdikci nad územím někdejšího Illyrika, konkrétně nad nově christianizovaným Bulharskem. V neposlední řadě osvětluje původnost a jedinečnost kulturního díla Cyrila a Metoděje, zvláště vytvoření slovanského písemnictví a zavedení slovanského jazyka do liturgie. Vyzdvihuje přitom význam skutečnosti, že Slované žijící tehdy na našem území se stali prvním evropským národem, do jehož jazyka bylo přeloženo Písmo svaté – Bible. V závěru pak stručně nastíní, nakolik se tento jedinečný počin stal základem kulturního a duchovního života jižních a později i východních Slovanů a jakou roli cyrilometodějská tradice sehrála v různých historických etapách našich národních dějin.

Menšinová náboženství na Blízkém východě. Oblast Blízkého východu, odedávna žhavá půda, stojí dnes v popředí pozornosti ještě více než jindy. Pod vlivem aktuálních bouřlivých událostí probleskují v tisku zprávy o náboženských uskupeních dlouhou dobu koexistujících ve větším či menším souladu s majoritním islámem. Životní praxe i věroučné zásady těchto obcí jsou neodborníkům povětšinou jen velmi málo známy, stejně jako forma soužití s jejich okolím. Přitom jejich poznání a zachycení jejich historického vývoje a osudů zprostředkovávají závažný vhled do myšlenkového i politického vývoje celé oblasti. Přední domácí odborníci na jednotlivá blízkovýchodní náboženství proto spojili své síly v nové monografii mapující marginalizované nábožensko-etnické skupiny Blízkého východu. Čtenář najde v knize kapitoly věnované jezídům, mandejcům, alawitům, drůzúm, šabakům a járesáníům, syrským a arménským křesťanům, maronitům, koptům a álevitům, jakož i zamyšlení nad vývojem v oblasti Blízkého východu za poslední dvě staletí. Texty jsou v naprosté většině založeny na přímém terénním průzkumu a znalostech z první ruky. Svazek je doplněn unikátními fotografiemi pořízenými samotnými autory.

Odkaz Druhého vatikánského koncilu. Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve?Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální?Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí?Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil?Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou?