Vyšehrad

Příběh začíná na nepokojné hranici Anglie a Walesu, kde Tancred, známý hrdinskými válečnými činy, dostane půdu od svého nového pána Roberta Maleta na oplátku za své služby v bitvě o Eoferwic. Teď je tedy i on vlastním pánem, má malou družinu rytířů a sídlo, které může nazývat domovem. Jenže situace v celém království, a obzvlášť na hranici, je víc než neklidná a Tancred by mohl o své těžce vydobyté výsady brzy přijít. Normanské království se ocitá na všech stranách v obklíčení – staří i noví nepřátelé se spojí a chystají se zaútočit. Křehká vláda krále Guillauma v Anglii se tím dostává až na pokraj pádu. Tancred je vybrán, aby vedl výpravu do vnitrozemí Walesu. Ujímá se tak nejtěžšího úkolu, který ho buď proslaví, nebo přivede do záhuby. V celém svém životě ještě nikdy nečelil beznadějnější situaci… Napínavý román se čte jedním dechem. Autor využívá svých historických zkušeností a nechá hlavní postavy jednat tak, jak by se skutečně mohly chovat v 11. století.

Ženy v islámském světě. Sférou, v níž se západní životní styl výrazně odlišuje od způsobu života islámských společenství, je postavení žen. Jestliže na Západě, vycházejícím z židovsko-křesťanské tradice, se žena domohla po zápase trvajícím více než sto let alespoň navenek rovnoprávnosti, v islámských zemích její postavení zůstává od role mužů zásadně odlišné. V čem tato odlišnost spočívá, to ukazuje soubor čtrnácti příběhů, sestavený publicistkou M. Frouzovou. Kromě reportáží tu nacházíme obecnější zamyšlení i osobní vzpomínky, mezi autorkami jsou vedle žen pocházejících přímo z islámských zemí také Češky, např. známé novinářky P. Procházková a P. Jazairiová. Editorka se snažila čtenáři zprostředkovat charakteristiku života žen jak v nejrůznějších islámských státech, tak i v těch, kde muslimové představují menšinu (Francie, Indie, Česká republika).

Další z Rozhovorů nad biblí, které vede Petr Vaďura. Miloš Rejchrt je muž mnoha profesí. Především sloužil řadu let jako evangelický farář. Později byl však také mluvčím Charty 77, objevil se jako herec ve filmu Žert, živil se jako topič v Národním muzeu, skládal písně a se skupinou Berani je i zpíval. Několik let působil v náboženské redakci Českého rozhlasu. A právě rozhlasové pořady jsou základem této knihy, kterou napsal spolu s Petrem Vaďurou. Její náplň tvoří rozhovory nad texty Starého a Nového zákona, které v letech 2003 až 2016 daly základ mimo jiné pořadům Českého rozhlasu Ranní slovo. Miloš Rejchrt vychází ve svých výkladech z protestantské tradice a nezapře ani svůj původ ve vyznavačské Jednotě českobratrské. V křesťanství počítá vždy s osobní angažovaností člověka a ví, že bez osobního obrácení není pravá víra možná. Přitom se však nebojí podívat na biblický text nově a ryze současnýma očima. V biblických zaslíbeních nevidí laciné sliby, ale pevné body naděje, o něž je možno se opřít, aby člověka nesmetl pocit marnosti a nesmyslnosti. Rejchrtova víra odráží mnohé životní zkušenosti, ale především se do ní promítá poznání, že zemští páni vládnou jen do času, zatímco vláda Hospodinova je na věky.

Oto Mádr zde publikuje především své čtenářskou veřejností už dlouho očekávané vzpomínky. Ty jsou doplněny třemi rozhovory, v kterých se dozvíme více o jeho životě, postojích a životních hodnotách. Další část knihy se věnuje jeho tvorbě. Ukázky z Mádrových teologických prací byly vybrány z aktuálně významných přednášek a statí, které autor uveřejnil u nás a v zahraničí od roku 1990 do současnosti. Na tyto texty navazují dva pohledy na jeho dílo očima kolegů. V závěru čtenář nalezne Mádrovu bibliografii.

Jejich přirozenoprávní základ. Významný český křesťanský filosof, známý svými pracemi z dějin české filosofie, se ve své drobné knize zabývá jedním ze základních problémů sociální filosofie současnosti – problematikou lidských práv a svobod, tedy problémem zvlášť závažným pro naši společnost, žijící stále ve stínu řady desetiletí prožitých pod vládou totalitních režimů. Autor vykládá historii ideje lidských práv, přičemž její kořeny nachází především v židokřesťanské tradici. Ta v průběhu vývoje novověkého myšlení našla též svou nenáboženskou podobu, která se dnes obvykle mylně považuje za samu původní ideu. Autorův důraz na její předchozí vývojové fáze, s nimiž současnou podobu lidských práv a svobod konfrontuje, představuje důležitý příspěvek k rozvíjející se diskusi o tomto dnes tak důležitém tématu.

Byzanc, Slované a Arabové. Kolektivní dílo pracovníků Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně navazuje na velice úspěšnou práci J. Bednaříkové Stěhování národů, jež vyšla již ve dvojím vydání. Jestliže tato kniha se zabývala především dějinami západní a jižní Evropy mezi 3. a 8. stoletím a zkoumala postupné pronikání Germánů na území říše západořímské, právě vydávané dílo se zaměřuje na toto období (někde až po zlom tisíciletí) ve východní Evropě, na Balkáně a v Přední Asii. Líčí postup slovanských kmenů na Balkán a jejich šíření až hluboko na území říše Byzantské, arabskou expanzi do Přední Asie a do Egypta a rovněž i vnitřní změny v Byzanci náporem těchto útočníků způsobené. Obdobně jako v díle Stěhování národů zaměřili se i zde autoři zvláště na proces christianizace a právní vývoj v průběhu této dramatické epochy.

Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

Výbor z nejstarší latinské a řecké martyrologické literatury. První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů, jež soustřeďují svůj zájem na postavy raně křesťanských mučedníků – žen a mužů, kteří se v prvních třech staletích našeho letopočtu dostali do sporu s oficiální římskou mocí kvůli své křesťanské víře, jíž se i za cenu vlastní smrti odmítli vzdát. Svazek zahrnuje přes dvacet nejvýznamnějších martyrologických spisů (bez ohledu na jejich často jen obtížně doložitelnou historickou autenticitu), vzniklých převážně ve 3. a 4. století. Zde obsažené texty reprezentují všechny typy narativních postupů, s nimiž se lze v nejstarších hagiografických vyprávění setkat: od stručných zpráv napodobujících oficiální zápisy soudního přelíčení, tzv. acta martyrum (Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a jeho druhů, Akta Acaciova, Akta Karpa, Papyla a Agathoníké, Akta Apollóniova, Akta Cyprianova a další), přes barvitější a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (Umučení Polykarpovo, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne, Umučení Pioniovo, Umučení svaté Perpetuy a Felicity, Umučení Mariana a Jakuba, Umučení Montana, Lucia a jejich druhů a další) až po „první křesťanskou biografii“ a prototyp ve středověku velmi oblíbených „životů“ (vitae) – Život Cyprianův jáhna Pontia sepsaný za použití veškerých prostředků antické rétoriky. Kniha je uvozena literárně historickou studií Jiřího Šubrta a doplněna vysvětlujícími poznámkami, bibliografiemi, rejstříky a barevnou obrazovou přílohou. Svazek připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci ocení nejen historikové, teologové či religionisté, ale i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny naší evropské kultury. Z latinských a řeckých textů přložili Iva Adamková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler.

Omezování a potlačování svobodného života za minulého režimu zasáhlo nemalou měrou i život křesťanských církví. Proto se i památka Večeře Páně musela často slavit tajně a ve stísněných podmínkách. Paradoxně tím víc ale vynikala hloubka tohoto nejvzácnějšího Ježíšova odkazu. Přiblížení tajemství poslední Večeře Páně měla přispět i liturgická reforma Druhého vatikánského koncilu. Jejím smyslem bylo navázat na odkaz prvotní církve a na přirozený a oprávněný vývoj v její tisícileté tradici. To dnes znamená naučit se žít v duchu obnovené liturgie, krok za krokem ji uvádět v život a chápat ji jako stále živé znamení spásy v jednotlivých křesťanských společenstvích. Autor v této knížce shromáždil své bohaté pastorační zkušenosti.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden. Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům. Zvláštní ohlas našla mezi evangelikálními autory. Všechny tyto teology spojuje respekt k Písmu svatému a nové ocenění významu tradice a společenství pří výkladu Písma, jakož i postmoderní vědomí částečnosti a kontextuální omezenosti našich výpovědí. Postkritická teologie je otevřena současnému světu, vyrovnává se s jeho kulturou a vědeckými standardy. Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.

Občané a nejnižší článek Státní bezpečnosti na příkladu okresu Havlíčkův Brod. Informace o činnosti StB se doposud spíše orientovaly na známé osobnosti v prostředí velkoměst. Tato kniha se snaží doplnit chybějící informace o existenci StB na periferii, mimo hlavní město a další velkoměsta. Práce se opírá především o zatím málo využívané archivní materiály bývalé StB z Oddělení StB Havlíčkův Brod, případně zprávy o činnosti Krajské správy SNB. Autor dále v práci vychází z rozkazů, nařízení a směrnic ministerstva vnitra. Jako doplňkový materiál využívá místní tisk Cesta Vysočiny a vzpomínek pamětníků. Kniha je členěna na dva základní tematické okruhy: na otázky související s aparátem StB a státní mocí a na důsledky existence bezpečnostního aparátu pro občany. Čtenáři v knížce najdou jak odpovědi a vysvětlení obecně platných postupů, a tak i vodítko, jak hodnotit své osobní zážitky nebo špatné zkušenosti. Kniha vychází ve spolupráci s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločin. komunismu.

Podoby náboženství v americké společnosti mohou fascinovat svou mnohostí až nepřehledností. Autor, dlouhodobě se zabývající vztahem kultury a náboženství, nabízí přehledný klíč: probírá hlavní americké církve a duchovní proudy, jak se postupně objevovaly v amerických dějinách a jak se promítaly do společenského života i do umělecké tvorby, zvláště do literatury a filmu. Jednotlivé „obrazy“ tak poskytují charakteristiku puritánů, kvakerů, evangelikálů či mormonů, mapují vývoj katolicismu, judaismu či buddhismu na americké půdě, zkoumají formy religiozity amerických černochů či podoby novopohanství, ale všímají si rovněž náboženského rozměru zednářství, transcendentalismu či tvorby beatnické generace. Publikace je doplněna bohatým fotografickým materiálem, který autor získal během ročního pobytu v USA.

Kardinál František Tomášek v zápase s komunistickým režimem. Osobnost kardinála Františka Tomáška k sobě stále právem přitahuje pozornost badatelů. S prodlužujícím se odstupem jeví se jako postava vpravdě klíčová. Poprvé snad od doby Karla IV., v níž souzní cíle české společnosti a církve v plné harmonii boje o svobodu, lidská práva a celospolečenskou reformu. Autor této knihy, zkušený publicista PhDr. Bohumil Svoboda, si klade za cíl vystopovat a seřadit nejdůležitější události z průběhu dvaceti šesti let působnosti Františka Tomáška jako hlavy pražské diecéze a postupně via facti hlavy celé církve v tehdejším Československu. Narůstání jeho morální autority, oceněné nejvyššími církevními hodnostmi, vyvrcholilo v jeho uznání za symbol odporu celé české a slovenské společnosti proti komunistické diktatuře.

Výbor z textů velkého německého mystika 13. století s obsáhlou úvodní studií Jana Sokola. Reedice úspěšné knihy věnované středověké mystice, zejména dílu významného německého náboženského myslitele Mistra Eckharta. Úvodní studie Jana Sokola spolu s vysvětlujícími poznámkami otevírá přístup k předkládaným spisům širokému okruhu čtenářů. Mezi vybranými spisy nechybějí entuziastická Eckhartova kázání odhalující bezprostředně samotné jádro Eckhartova myšlení v jeho místy doslova ,,syrové„ podobě. Do výboru jsou zařazeny rovněž překlady několika dalších dobových textů, které doplňují celkový rámec myšlenkového dědictví Mistra Eckharta.

Don Quijote v labyrintu světa. Knoz se věnuje Karlovu výjimečnému vzdělání, nabytému v předních střediscích humanistické učenosti, i jeho neobyčejně intenzivním cestám po Evropě, kariéře válečné i politické. Můžeme sledovat Karlovu účast při utváření zemského práva i jeho angažmá ve stavovském povstání, kdy mu připadla nevděčná role „mezi dvěma stranami“, s vazbami jak na odbojnou nekatolickou šlechtu, tak na císařský dvůr. Karel starší ze Žerotína, přední šlechtický stoupenec Jednoty bratrské, zůstal své víře přes všechny dějinné zvraty věrný – podporoval osobně mladého duchovního Jednoty Jana Amose Komenského, poskytoval na svých panstvích ochranu bratrským duchovním a i po Bílé hoře tak po jistou dobu udržoval stav předbělohorské náboženské tolerance. Rozporuplné a složité vztahy poutaly Žerotína ke skupině pobělohorských vítězů, například ke kardinálovi Františku z Dietrichsteina nebo Karlovu švagru, generalissimu Albrechtovi z Valdštejna. V závěru života se Karel starší na krátký čas odebral do exilu ve slezské Vratislavi, poslední dny mu však bylo dopřáno strávit ve vlasti. Významné místo v životě Karla staršího ze Žerotína zaujímá jeho činnost coby mecenáše kulturních a uměleckých děl, stavitele zámků, podporovatele literární tvorby a budovatele knihovny výjimečné velikostí i uspořádáním. Práce T. Knoze neopomíjí ani tyto stránky osobnosti muže vpravdě renesančního záběru, stejně jako jeho svět vnitřní, víru a zbožnost. Hlavním pramenem monografie je soubor korespondence Karla staršího, zahrnující stovky dopisů adresovaných často nejvýznamnějším myslitelům a teologům tehdejší Evropy. I díky tomu se čtenáři dostane jedinečné příležitosti poznat složitou a mnohostrannou osobnost moravského šlechtice – Dona Quijota ve spletitém labyrintu světa krizového období našich dějin.

První československý premiér. První předseda československé vlády, jeden z vůdčích představitelů českého politického života v době Rakouska, za 1. světové války i v prvorepublikovém období patří k osobnostem, jež v našich dějinách zanechaly hlubokou, avšak nejednoznačnou stopu. Zpočátku spojenec a spolupracovník T. G. Masaryka, postupně se s masarykovskou linií rozešel a ke konci života se dostal již na skutečný okraj politického života, coby předseda krajně pravicové národně demokratické strany a tvrdý kritik „hradní“, masarykovské politiky. Martina Lustigová sleduje ve své práci životní i politickou dráhu Karla Kramáře jako mladočeského poslance a aktivního politika na říšské úrovni, jeho zatčení a proces v letech 1915–1916, kdy byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství, a především účast v politickém životě první republiky, s krátkodobým vrcholem v pozici předsedy čs. vlády. Autorka rozebírá politické postoje a směřování Karla Kramáře, jeho výraznou orientaci na Rusko a tzv. politický neoslavismus i jeho prosazování (proti představám republikánské většiny) království jako budoucího uspořádání Československa. Můžeme tak sledovat životní příběh muže, který se nakonec nestal vůdcem národa, byť pro takové postavení měl nesporně předpoklady.

Život kardinála Tomáška na podkladě historických událostí. Druhé, rozšířené vydání sborníku, sestaveného J. Hartmanem, B. Svobodou a V. Vaškem, podává souhrn vzpomínek těch, kteří se s velkým pražským arcibiskupem a později i kardinálem setkali v různých fázích jeho dlouhého života. Z textu, v tomto vydání doplněného o několik vyprávění dalších, jasně vysvítají jeho výrazné lidské vlastnosti: laskavost a dobrota, kterou projevoval vůči svému okolí, i neochvějnost, jakou především v závěru svého působení projevoval při obhajobě práv církve a věřících proti komunistickému tlaku. Díky tomu představuje tento sborník též příspěvek k pochopení bouřlivého období konce XX. století u nás.

Studená válka charaktrizovala světové dění v druhé polovině 20. století. V tomto časovém období se mezinárodní krize, vyvolané soupeřením dvou mocenských bloku, střídaly s relativně klidnými roky, kdy čas konfrontace vystřídalo "détente". Publikace Horké krize studené války je věnována oněm časovým úsekům mezinárodních vztahů, kdy svět stanul na prahu globálního ozbrojeného konfliktu. První berlínská krize v letech 1948-1949 souvisela se sovětskou blokádou přístupových cest do Západního Berlína, na Dálném východě vyvolala snaha severokorejského režimu o násilné sjednocení rozděleného poloostrova horkou korejskou válku a suezská krize v roce 1956 souvisela s krizí koloniální politiky Velké Británie a Francie. Zřejmě nejnebezpečnější byla Karibská krize v r. 1962, kdy Sověti bezprostředně ohrozili Spojené státy svojí raketo-jadernou přítomností na Kubě. Vedle těchto krizí, jejichž aktéři skutečně balancovali na okraji celosvětového válečného konfliktu, provázely studenou válku dílčí střety, které de facto byly zástupnými konflikty obou supervelmocí. Nálevkova publikace je z velké části založena na odtajněných pramenech ze sovětských a severoamerických archivů a navazuje na jeho předchozí publikace Studená válka a Karibská krize.

Volné pokračování půvabných mitfordských příběhů. Pravda, ten poznávací zájezd do země Timových předků se moc nevydařil. Kde jinde se tedy zotavit a nabrat síly než ve známém prostředí domova – v bezpečném Mitfordu, kde už na Tima a Cynthii čeká nejen pes Barnabáš a kočka Violeta, ale i všichni staří přátelé a známí. Není však všechno tak poklidné a růžové, jak by se mohlo zdát. Hned po návratu Tima čeká nemilá zpráva: jeho dlouholetý přítel a rodinný lékař Hoppy Harper se rozhodl odejít za prací do Jižního Súdánu. Timův adoptivní syn Dooley řeší závažné dilema, zda dát přednost vztahu s krásnou a nadanou Lace Turnerovou, nebo svému snu stát se uznávaným veterinářem. Ani sympatická majitelka knihkupectví Hope Murphyová nemá na růžích ustláno, určité napětí panuje i mezi Dooleyho sourozenci a jejich matkou. Přesto se čtenáři jistě rádi vrátí do onoho vlídného městečka, po němž se jim už nepochybně stýskalo. Nyní se mohou těšit, že prožijí s našimi hrdiny i s často komickými vedlejšími postavičkami nejednu šťastnou chvíli.

Nová práce brněnské autorky, docentky dějin na Masarykově univerzitě, navazuje do jisté míry na její úspěšné Stěhování národů. Tentokrát se v ohnisku zájmu ocitá bezesporu nejvýznamnější i nejznámější z velkých etnik éry stěhování národů – Frankové. Pohled na dějiny tohoto národa, který zcela mimořádným způsobem ovlivnil běh evropských dějin, umožňuje vlastně zamyšlení nad samotnými kořeny dnešní Evropy. V centru zájmu J. Bednaříkové je především kultura a náboženství Franků. Centrální událostí, jedním z klíčových okamžiků evropských dějin vůbec, je křest franského vládce Chlodvíka, k němuž došlo kolem roku 500. Významu této události, jejímu místu v kontextu evropských dějin, četným otázkám a interpretacím s ní spojeným se v knize dostává zasloužené pozornosti. Ke slovu přichází hojnost dobových pramenů a dokumentů. Dalšími tématy jsou například sněmy franské církve a jejich význam, legendy, dědictví antiky v kultuře Franků. Kniha J. Bednaříkové představuje další podstatný příspěvek k poznávání kulturních a duchovních základů našeho kontinentu.

Původní práce věnovaná dějinám a myšlenkovým podnětům německé romantiky, především tzv. jenskému romantickému okruhu. Osu výkladu tvoří u nás ani v zahraničí neprozkoumaná problematika náboženských zdrojů, vývoje a celkové intence tohoto významného období evropských kulturních dějin. Autor vychází z textů raného Schellinga, Fichta, ale především z díla Fr. Schlegela, Hölderlina, Novalise a Schleiermachera, od nichž vzešly rozhodující podněty k utvoření romantické kultury. Výklad je doveden k romantickému (zejména Novalisovu) pojetí tzv. siderického člověka, básníka, který spoluurčuje, sjednocuje a vede společnost příkladem své osobnosti, vynikající lidskými charakteristikami jak v oblasti poznání, umění, filosofie, tak ve sféře morální a náboženské. K vlastní studii je připojena textová příloha, představující výbor z nejzávažnějších děl interpretovaných autorů. V převážné většině tu čtenář nalezne prvopřeklady těchto textů do češtiny.

Kniha se zaměřuje na katolický samizdat – neformální společenství lidí vznikající v souvislosti s vydavatelskými aktivitami a od konce 70. let stále aktivnější jako jedno z ohnisek nezávislého života v rámci katolické církve a celé „normalizační“ společnosti. Marta E. Holečková představuje samizdat především jako společenský fenomén, jádro její práce tvoří rozhovory se skupinou tvůrců a distributorů samizdatových tiskovin a publikací. Vzpomínky pamětníků přibližují nejen fungování nezávislých tiskáren a organizaci distribuční sítě, ale i úvahy o vztazích křesťanů a Charty 77, zkušenostech se zahraničím, vzájemným vztahům v „tichém společenství“ samizdatu. Vedle osobních svědectví autorka využila také dokumentů vzešlých z činnosti Stb, svědčících o jejím zájmu o tuto nepohodlnou skupinu obyvatel i o dopadu činnosti tajné policie na samizdatové aktivity. Knihu doplňují stručné životopisy vybraných osobností.

Arcibiskup, zakladatel a rádce. Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup a blízký spolupracovník a rádce císaře Karla IV., patří bezesporu k nejznámějším postavám českých středověkých dějin. Kniha přední české medievalistky, znalkyně především církevních dějin, profesorky Zdeňky Hledíkové, představuje Arnošta z Pardubic nejen v jeho roli „pravé ruky“ Karlovy, ale také a v první řadě jako neúnavného a kreativního organizátora a reformátora života církve i společnosti, který svým zápalem jako by předznamenal reformní horlivost předhusitské a husitské doby. Z. Hledíková na základě množství dobových pramenů přibližuje vzdělání a duchovní svět Arnoštův, jeho evropský rozhled i respekt, kterému se těšil v celoevropském kontextu, ale i intimní stránky jeho osobnosti – a mentalitu jeho zbožnosti. Bohatě je sledován odraz Arnoštovy osobnosti a působení v soudobém umění, jeho podíl na stavbě pražské katedrály, stejně jako doklady úcty, jíž se této mimořádné postavě dostávalo po její smrti.

9,5 teze k dopadům Lutherovy reformace. Zamyšlení při příležitosti 500 let od zahájení reformace. Ačkoliv se neshodnou na pozitivním či negativním hodnocení, církevní, kulturní a sociální historici různých konfesí a světonázorů sdílejí přesvědčení o zásadním významu reformace pro další vývoj západní civilizace a křesťanské víry. Výročí 500 let od zahájení reformace představuje příležitost reflektovat mnohostranné dopady změn vyvolaných reformací s dostatečným odstupem. Mezi ty nejdůležitější otázky patří: Jak souvisí konfesní proměny 16. století s nástupem Západu k mocenské, technologické a nakonec kulturní dominanci novověku a moderny? Lze prokázat spojení mezi vznikem konfliktní plurality 16. století, nenávistně rozděleného křesťanstva s procesem sekularizace západní společnosti? Autor knihy, církevní a sociální historik, na základě svého studia vyjadřuje přesvědčení, že právě ve vývoji 16. století lze hledat kořeny současné krize nejen tradičních křesťanských církví ale rovněž celé západní civilizace.

Redaktor a moderátor Martin Veselovský, oceněný Cenou Ferdinanda Peroutky, se ptá Tomáše Holuba, v současné době plzeňského biskupaO jejich neformálním rozhovoru Martin Veselovský říká: ,,Už z podstaty svého povolání musím být zvědavý člověk. A na Tomáše Holuba jsem byl zvědavý vlastně celých zhruba patnáct let, během nichž se vídáme. Já ve stabilní roli ptajícího se novináře, on v neuvěřitelně se proměňujících pozicích od hlavního kaplana české armády, přes Generálního sekretáře České biskupské konference až po plzeňského biskupa. Od chlapa, který dokázal obstát jako kněz mezi vojáky na balkánských misích, přes náhle tvrdého a nekompromisního vyjednavače o návratu církevního majetku až po biskupa, který žije v extrémně zajímavé éře papeže Františka. V této knize máme oba příležitost vystoupit z daných škatulek. Konfrontovat se i na jiné než čistě tematické úrovni aktuální publicistiky. Mluvit o zkušenostech a pocitech bez nutnosti směřování k tomu nejlepšímu titulku. Jsem zvědavý, jak se nám to povede.“

Rady rodičům při výchově dětí v moderní společnosti. Při výchově dítěte se často rodiče sami sebe ptají:vedu své dítě dobře, obstojí v současném světě, kde je hranice mezi šťastným bezstarostným dětstvím a náročnými požadavky na vytvoření osobnosti?Pomocníkem v této situaci je i nová kniha MUDr. Cajthamlové. Na základě svých zkušeností z psychoterapeutické praxe přichází s příručkou o rodičovství, výchově, úloze rodiny i pravidlech důležitých pro zdravý základ lidských vztahů ve stále se proměňující moderní společnosti.

Nejsem žádný intelektuál, říká o sobě P. Jan Rybář. Možná právě proto vypráví o světlých i stinných stránkách života přímo a bez zbytečných ohledů. Pětaosmdesátiletý jezuita patří k posledním svědkům dramatických událostí 20. století. Pamatuje hrůzy II. světové války, divoké odsuny, nástup komunistické totality, vězení a permanentní dohled StB. Pamatuje ale také naděje, které vyvolal II. vatikánský koncil, a návrat svobody v roce 1989. A evangelijní svobodu a humor si při vší pokoře nenechá vzít, ba naopak rád je bude sdílet se všemi čtenáři.

Šumava od pravěku do počátků 20. století. "Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky vypráví čtivým a přitom fundovaným způsobem o proměnách život staré Šumavy. Je doplněna téměř stem unikátních dobových fotografií ze sbírek Muzea Šumavy v Sušici. Autor popisuje osídlení hor od pravěku až do počátků 20. století a prostřednictvím příběhů a citací z dobových pramenů představuje rozmanité skupiny tehdejších obyvatel, ať již to jsou rolníci, dřevaři, skláři, pastýři nebo pašeráci a lupiči. Kniha rovněž popisuje lidovou architekturu, oděv, zvyky i způsob obživy. Potěší určitě nejen ty, kteří obdivují krásu Šumavy, ale všechny, kteří si váží života našich předků. Publikace vychází již ve druhém, upraveném a rozšířeném vydání.Kniha vychází s přispěním Ministerstva kultury ČR."

Přímým podnětem pro napsání románové epopeje Čtyřicet dnů byla pro autora v roce 1929 návštěva v damašské továrně na koberce, kde pracovaly zmrzačené a hladem sešlé děti arménských uprchlíků. Byly to oběti úděsné genocidy, jíž se na Arménech dopustila turecká armáda takřka na konci první světové války, údajné pro zajištění týlu. Dodnes čtenáře uchvacuje mravní síla příběhu, líčícího hrdinství hloučku špatně vyzbrojených arménských sedláků, kteří dokázali čelit za nepředstavitelných strastí mnohonásobné přesile nepřátel. Jejich vůdce Gabriel Bagratjan, jenž dlouhá léta žil ve Francii šťastně ženat s Francouzkou, aniž si uvědomoval svůj původ, se zpočátku při návštěvě svého rodiště domnívá, že se svému národu odcizil a že se ho netýká, co ho čeká, ale v nejtěžší hodině, kdy jeho lidu hrozí záhuba, najde k němu cestu a vyburcuje v něm vůli k odporu, i když jako tragický hrdina obětuje vše, co je mu drahé. Z rozsáhlého díla Franze Werfela je román Čtyřicet dnů nejznámější a nejslavnější. Již první vydání bylo přijato jednoznačně jako varovné a umělecky přesvědčivé humanistické poselství a jako takový vešel i do dějin literatury 20. století.

Po velmi pozitivním přijetí Veselých chvil v životě lidu českého přichází nakladatelství Vyšehrad s dalším „zíbrtovským“ projektem, jímž je výbor z textů tohoto významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako živý současný jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit jedinečné literární texty, které jsou svým obsahem přístupné laikům i odborníkům řady oborů, neboť se v nich dobře spojuje zemědělský a kulturně-historický základ s pohledem člověka jakožto pěstitele chmelu, znalce vaření piva i milovníka nápoje. V knížce tak najdeme jak zajímavé informace o české chmelařské a pivovarnické tradici, která se v posledních dvaceti letech opět úspěšně rozvíjí, tak i umění díkůvzdání za plody země, váhu a prestiž dobrého řemesla i vtip a lásku k věci, projevenou slovem (pořekadlem, příslovím) i zpěvem (písněmi). Zvláštní postavení v této tradici zaujímají sladovnické obyčeje a slavnosti, v naší současnosti vyhledávané, neboť představují protiváhu fyzické práci a materiální péči o chmel a pivo. Doufáme proto, že se nám novým vydáním Zíbrtových textů podaří otevřít nový pohled na kulturní dědictví po našich předcích.Knížka vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR

Dílo je rozděleno na šest oddílů. Úvod seznamuje čtenáře s prameny a vývojem duchovního myšlení před Buddhou. Další kapitoly se věnují legendám o životě Siddhárthy a společnosti jeho stoupenců. Nejobsáhlejší kapitola ,,Nauka“ seznamuje s Buddhovým učením a jednotlivými školami. Další kapitoly se zabývají různými filosofickými aspekty buddhismu a buddhistickými literárními díly. Vladimír Miltner převyprávěl Mahábháratu, přeložil Kámasútru a Otázky Milindovy, zabýval se klasickou indickou medicínou. Z jeho děl je nejvýznamnější slovník Malá encyklopedie buddhismu

Náboženství staré Mezopotámie. Ve své knize přináší Ivan Hrůša poutavý popis náboženského myšlení a praxe jedné ze dvou nejstarších historicky doložených kultur lidstva. Po stručném přehledu dějin mezopotámské civilizace následuje sedm tematických kapitol, v nichž se autor zabývá nejprve pojetím božstva a božských bytostí v náboženském světě staré Mezopotámie a postavami nejdůležitějších mezopotámských bohů, dále chrámem, jeho významem a obřadní praxí. Další kapitoly jsou věnovány představení celé škály liturgických i rituálních modliteb, magických rituálů a hlavnímu mezopotámskému prostředku komunikace s bohy – věštebným praktikám. Výklad je proložen více než 130 kratšími i rozsáhlejšími ukázkami z mezopotámských náboženských textů, které slouží jako příklady, ilustrace i doklady popisované látky. Kniha je doplněna tematickou bibliografií, jež uvádí důležité publikace k jednotlivým celkům, a rejstříky božstev, chrámů a témat.

O životě, islámu a křesťanské víře. Islamolog a afrikanista Luboš Kropáček se již desítky let věnuje putování po neschůdných cestách poznávání dějin a kultury islámského světa. Rozhovor, který s ním vedli dva zkušení novináři, sleduje nejprve životní příběh absolventa arabistiky, anglistiky a afrikanistiky v Praze, který se v roce 1968 účastnil studentské expedice do nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné. Tato mnohaměsíční cesta předznamenala celoživotní zájem Luboše Kropáčka o Afriku. Až do roku 1974 působil jako odborný asistent na FF UK , poté byl donucen odejít a živil se překlady a tlumočením z arabštiny. Po roce 1989 se na fakultu vrátil, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Luboš Kropáček je autorem mnoha úspěšných knih o dějinách, kultuře a duchovnosti islámského světa. Připomeňme asi nejznámější, opakovaně vydávaný přehled Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 5. vydání 2011). Islám, islámský fundamentalismus a život muslimské společnosti proto představují druhé významné téma knihy. Tím třetím je křesťanská víra, pevný základ a opora v mnoha nelehkých životních situacích. I o nich je možné se v knize rozhovorů s jednou z výrazných osobností české vzdělanosti dočíst.

Dějiny českých zemí. Přehledné zpracování českých dějin od samých počátků až po ty nejsoučasnější události z pera profesora Jana Rychlíka, významného historika specializujícího se na moderní české a slovenské dějiny a dějiny zemí jihovýchodní Evropy. Ve Vyšehradu vyšly jeho práce k dějinám Československa (Češi a Slováci ve 20. století a Rozdělení Československa 1989 - 1992, obě 2012) a zpracování dějin slovanských národů Balkánu (Mezi Vídní a Cařihradem, 2009). Svoji syntézu českých dějin původně napsal pro bulharské čtenáře a spojil své síly s bulharským bohemistou Vladimírem Penčevem. Jan Rychlík důsledně zasazuje dějiny českých zemí do širšího evropského kontextu, zejména do prostoru střední Evropy, s pohledem otevřeným jak na západ, tak na východ. Název knihy se vrací ke sborníku Od pravěku k dnešku, sestavenému k šedesátinám Josefa Pekaře, na jehož pojetí českých dějin Jan Rychlík v mnohém navazuje.

Významný český historik doc. Karel Jech přichází s ucelenou publikací o tom, proč, v jakých souvislostech a jakým způsobem u nás probíhala kolektivizace zemědělství a také proč se nevyhnula řadě činů proti lidskosti. Dosud nejrozsáhleji je zmapována smutně proslulá Akce K(kulak), v jejímž průběhu byly stovky selských rodin vyhnány ze svých domovů, zbaveny polí, strojů, hospodářských budov a zvířectva, vysídleny bez možnosti návratu na podřadné práce do cizího prostředí, hospodáři skandalizováni jako škůdci a nepřátelé, uvězněni a nasazováni na nejtěžší a zdraví škodlivé práce.

rozhovor vedl Petr Vaďura. Záznam cyklu rozhlasových dialogů Petra Vaďury s RNDr. Ivanou Vlkovou, řeholní sestrou řádu dominikánek a děkankou Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci o knize Izajáš, jednom z vrcholných textů Starého zákona. Tento spis nejvíc ovlivnil i jiné biblické autory a náboženské ovzduší Palestiny na přelomu letopočtu. Jednotlivým oddílům předchází vždy nástin dobového pozadí. Samotný výklad textu sleduje stopu důležitých motivů napříč celou knihou a odhaluje tak její teologické a duchovní poselství. Navíc se snaží ukázat, jak prorok promlouval k aktuálním problémům Judska 8. století př. Kr. včetně dočasného údělu judských přesídlenců do Babylonu. Sympatický je ekumenický přístup obou autorů k tomuto období starozákonních dějin. Kniha vychází zároveň v nakladatelství Kalich i Vyšehrad.

Život obrozence. Josef Jungmann - autor přelomového pětidílného česko-německého slovníku, v němž položil základy dnešní české slovní zásoby, stejně jako základních dějin české literatury, překladatel řady klíčových textů literatury evropské, byl ve své době téměř nezpochybnitelnou autoritou. Doc. Robert Sak přibližuje titulní postavu především jako příběh života naplněného neúnavnou prací, odehrávajícího se v souřadnicích kulturního a společenského života jeho doby a ve stálé spolupráci s dalšími významnými postavami českého národního života – J. Dobrovským, F. Palackým, P. J. Šafaříkem a dalšími. Vykresluje však také „druhý život“ Jungmannův, hodnocení (mnohdy rozporná), jimž se dostávalo a dostává této významné osobnosti našich dějin.

Pokus o praktickou filosofii. Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá. Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností. Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Jeho slova a činy očima těch, kdo jej znali. Známý libanonský autor Chalíl Džibrán (1883–1931) svým nezaměnitelným, poetic­ko-mystickým rukopisem oživuje osobnost Ježíše Nazaretského. Ve své knize se snaží podívat na postavu Bohočlověka očima těch, kteří se s ním setkali a kteří vydávají svá nejrůznější svědectví o jeho životě. V jednotlivých kapitolách o něm vyprávějí jeho učed­níci, následovníci, ženy, aristokraté, učenci, kupci, ale i oponenti a nepřátelé, v jejichž vzpomínkách probleskují novozákonní zprávy a výroky. Vyprávění jednotlivých postav se však Džibránovi stávají především prostorem pro vlastní úvahy, v nichž se nejen vyznává z niterného vztahu k Synu člověka, ale také rozjímá o mnoha věčných tématech lidského života. Každá z kapitol je tak, podobně jako promluvy slavného Džibránova Proroka, vždy konkrétním zrcadlem vztahu světa, člověka a Boha.

Jedním z hlavních předpokladů úspěšné moderní demokracie a právního státu je profesionalita a nezávislost státní správy, nezávislé, výkonné úřednictvo. Zpolitizování státní správy, korupce, neprůhlednost v zacházení se státními zakázkami, to vše patří dlouhodobě k zásadním problémům naší polistopadové současnosti.Edvard Outrata, bývalý předseda Českého statistického úřadu a v předlistopadové době ředitel informatického úseku kanadské statistiky, je dlouhodobým kritikem neutěšeného stavu české státní správy.V rozhovoru, který s ním vedl publicista Vlastimil Růžička, se Edvard Outrata věnuje především otázkám státní správy a hledání cest k její profesionalizaci. Dostane se ale i na další otázky fungování demokratické společnosti včetně těch nejaktuálnějších, přičemž Edvard Outrata kromě zkušeností s kanadskou i českou státní správou může uplatnit i pohled zevnitř české politiky – v letech 2000 až 2006 byl senátorem.Úvodní část knihy sleduje jeho životní osudy, práci v průkopnickém Výzkumném ústavu matematických strojů, emigraci po roce 1968, zkušenosti s exulantským prostředím. Knihu doplňují vybrané texty Edvarda Outraty věnované problematice státní správy. Jak konečně dospět k profesionální a výkonné státní správě, jejíž laskavou karikaturu nabízí oblíbený britský seriál Jistě, pane ministře?