Eduard Martin

Některé otázky jsou klíčem ke štěstí. Klíčem i k tomu, co se zdá neodemknutelné. Každý den je možné položit si nejdůležitější otázku. „Bydlí u nás Ježíšek?“ „Bydlí u nás… dnes…?“ Některá poznání mění lhostejný domov v domov, ve kterém bydlí štěstí. Jsou otázky, které umí odemykat i zdi. Andělé je znají i dospělí je znají… Ale nepokládají si je. I když by jim odpovědi vysvětlily, proč jsou smutní. Proč se cítí osamělí… Eduard Martin ve svých laskavých příbězích ze života vypráví o kráse vánočních svátků a vzpomínek, proměně rodinných vztahů i ostnu vánoční komerce. Miluje slova spřádaná do lidských rozhovorů. Naslouchá jim, hraje si s nimi a staví příběhy.

V láskavej knihe obľúbeného českého autora plnej príbehov, ktorých cieľom je zapáliť vianočné prskavky na uponáhľaný moderný život, sa striedajú veselé i vážne príbehy, ktoré spája spoločná téma – Vianoce. Všetky udalosti sa síce neodohrali počas Vianoc, no práve tým autor poukazuje na to, že „zázraky“ sa neodohrávajú len počas najkrajších sviatkov v roku, ale môžu svoje naplnenie nájsť každý deň.

Českí prozaik a básnik Eduard Martin zvolil pre svoju novú knihu formu krátkych príbehov ktorých jasno ambíciou je potešiť svojho čitateľa. Anjelské sekundy zachytávajú situácie, do ktorých sa môže dostať každý, objavujú pritom hlbší zmysel diania a povzbudzujú každého kresťana k prehĺbeniu viery a k radosti. Život predsa plynie po sekundách, tou najnestálejšou veličinou...Prečítajte si krátku recenziu knihy Anjelské sekundy, ktorá vyšla v Katolíckych novinách v rubrike Tip na obohatenie.

Tvář Panny Marie je krásná. Odráží Boží dobrotu. Předávejme svým bližním i my dobrotu, světlo a naději.

Jak hledat štěstí? Kde je nalézt? Co ono tajemné slovo „štěstí“ vůbec znamená? Eduard Martin ve své nové knize kreslí „mapu“ různých cest ke štěstí. Materiálem mu jsou osobní postřehy a prožitky lidí, kteří se během svého životního putování dotkli okamžiku štěstí. Okamžiku, který někomu přinesl pokoj, pochopení, pohlazení, jiného vyburcoval, dalšímu umožnil nové vnímání vlastních zaběhaných stereotypů nebo dokonce změnil životní směřování. Autor nás svými příběhy ubezpečuje, že být šťastný je možné.

Eduard Martin přijímá život jako příležitost přinášet radost, usmívat se na lidi kolem, umět potěšit, podělit se o svou laskavou životní moudrost. V této sbírce příběhů zachytil radostné i méně veselé příběhy svých bližních, na nichž nám chce přiblížit, jak lze z každé události a v každém prostředí vykřesat jiskřičku radosti. Pro velký zájem čtenářů vychází Kniha radosti už v druhém vydání.

mp3. Audionahrávka jedné z nejúspěšnějších povídkových knih z „andělské pentalogie“. Nahráno v Radiu Proglas ve studiu Jan Neumann v Českých Budějovicích, účinkuje Petr Kronika.

Jsou knížky, které přicházejí jako přátelé. Vcházejí jako usměvaví hosté, potěší, pohladí… Jsme na světě sami? Opuštění? Bezradní? Kdepak…

Povídky shromážděné v této knížce volně navazují na „andělskou pentalogii“, která postupně vycházela v Karmelitánském nakladatelství. Jejich autor se dotýká se strachu, který pociťuje každý člověk z konce své pozemské existence, a rozvažuje nad křesťanským obsahem slov „život věčný“. Je možné být nesmrtelný? Lze se zbavit strachu ze smrti? V poutavých příbězích své knihy z různých stran pozoruje vábivé slovo „nesmrtelnost“ a ukazuje na jeho přesah do života současných lidí, na přesah nesmrtelnosti do každé vteřiny.

„Setři slzu někomu, kdo pláče. I setřít slzu může být velký dar. Jsi tím, co dáváš.“ Drobná vánoční dárková brožurka.

Povídky shromážděné v této knížce volně navazují na „andělskou pentalogii“, která postupně vycházela v Karmelitánském nakladatelství. Spojuje je jednotné téma: různé podoby lásky. Najdeme zde příběhy o lásce milosrdné, o lásce svobodně se obětující, o lásce dětí, lidí mladých i starých. Kniha tak osloví široký čtenářský okruh: lidi různého věku i životního povolání, ty, jejichž život poznamenalo trápení, ale i ty, kteří prožívají chvíle štěstí a radosti. Veselé i smutné povídky se snaží poukázat na svůj přesah jak do života čtenářů, tak do naděje…

Eduard Martin (pseudonym PhDr. Martina Petišky, syna spisovatele Eduarda Petišky) napsal mnoho knih rozličných žánrů. V Karmelitánském nakladatelství vydal úspěšnou „andělskou pentalogii“. Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné cen AIEP, Havran za nejlepší detektivní povídku roku, několika cen společnosti Agathy Christie a společnosti Sherlocka Holmese, ceny Tomáše Bati, medaile Franze Kafky, světové ceny Paul Harris Fellow, z rukou Otty Habsburského přijal medaili Marie Terezie. Eduard Martin přednášel na Karlově universitě, působil jako galerista, od roku 1990 vede nakladatelství Martin, které vydává knihy v mnoha jazycích, česky na příklad zpracování příběhů Starého zákona od jeho otce nebo řadu Almanachů českých šlechtických rodů.

Kniha povídek tematicky navazuje na předcházející povídkové soubory, které postupně vycházely v Karmelitánském nakladatelství. Autor s citlivým postřehem a smyslem pro detail zaznamenává nejrůznější prožitky lidí, v nichž jediné dobré slovo, pouhé gesto nebo nepatrný čin výrazně proměnily jejich životy nebo vzájemné vztahy.Na konkrétních životních situacích dokládá, jak důležité je vnímat potřeby svého bližního a s citlivou uvážeností na ně reagovat. Svými povídkami nás vyzývá k zamyšlení, jak sami nakládáme se slovy, gesty nebo skutky ve vztahu k druhému člověku.

Jako „sběratel a archivář“ postřehů ze života Eduard Martin zachytil radostné i smutné příběhy svých bližních do krátkých vyprávění a předal je čtenářům už ve třech knížkách (Andělské vteřiny a Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí). Přijímá život jako možnost mít rád, usmívat se, potěšit, podělit se o svá pozorování a o jejich poselství.

Setkali jste se už v životě s anděly?Chtěli byste se přesvědčit, že andělé i dnes zasahují do našich životů?Schody do ráje čekají na své poutníky...

Zbavit se úzkosti? Zbavovat se strachu? Jak od nich osvobozovat duši?... Je to možné pouze pomocí psychiatrů a pilulek? Někdy může být duše oslovená poznáním, setkáním, příběhem... A její tíseň, neklid, obavy se rozplývají... Nová kniha mimořádně úspěšné „andělské řady“ vypráví, jak zaplašit strach...

Autor jakožto citlivý pozorovatel mezilidských vztahů přichází s dalšími příběhy, v nichž představuje důležitou roli dědečků v rodině i v širší společnosti. Vypráví o umění být dobrým dědečkem, jehož životní zkušenosti se prolínají s dětským vnímáním světa a úžasem nad ním. Příběhy nám připomínají, že vztahy dědečků a jejich vnoučat mohou být vzájemně velmi obohacující.

Ve svých příbězích, tentokrát převážně s vánoční tematikou, zachycuje autor jemné předivo mezilidských vztahů, jimiž obohacujeme, zkrášlujeme, nebo naopak ničíme svůj život. Jako mistrný pozorovatel každodenních životních okamžiků dokáže odkrýt hluboký význam skrytý v nepatrném gestu, v prosté otázce dítěte nebo v letmém pohledu. Vnímá neopakovatelnou hodnotu každé prožité chvíle Z nich pak vytváříme mozaiku svého života. Je jen na nás, zda z drahocenných kamenů seskládáme nádherný obraz, nebo chaoticky vytvoříme nepřehlednou změť.

Osobité autorovo zamyšlení nad mezilidskými vztahy i životními událostmi tentokrát vychází z konkrétních příběhů, jejichž hlavními aktéry jsou kočky a koťata. Ovšem nenechme se zmást! Hlavním tématem je vždy člověk, který si pomocí „kočičích příběhů“ uvědomuje, kým opravdu je, a prožívá či napravuje své vztahy s bližními.

Hlavním úmyslem knihy je spustit vánoční paprsky na uspěchaný moderní život a na drobných příbězích ukázat, že i zdánlivě obyčejné chvíle mají hloubku a důležitost…

Eduard Martin jako „sběratel a archivář“ postřehů ze života zachycuje radostné i smutné příběhy svých bližních do krátkých vyprávění, která předal svým čtenářům už v pěti knížkách (Andělské vteřiny, Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí, Andělské dopisy a Schody do ráje).Život přijímá jako možnost mít rád, usmívat se, potěšit, podělit se o svá pozorování, své zkušenosti a o jejich poselství. Jeho příběhy, jež tvoří jakási jádra povídek, v sobě nesou přesah, metaforu a nabízejí archetypické poznání, které se nevztahuje pouze ke konkrétnímu vyprávění, ale mělo by se dotýkat i životní situace toho, kdo onen příběh čte. Za zachycených životních postřehů prosvítá naděje, tak potřebná pro život každého z nás.

Eduard Martin zachycuje radostné i smutné příběhy lidí do krátkých vyprávění, která věrně předává svým čtenářům. Vše, co život přináší, přijímá jako možnost projevit druhému člověku lásku, usmát se, potěšit, ale také se podělit o své zkušenosti a jejich poselství. Z jeho příběhů prosvítá naděje, kterou potřebuje každý z nás.

Není to žádná učená teologie, je to o hledání vztahu k tomu, co nás přesahuje a co je tajemství...Další kniha krátkých příběhů ze života. K čtenářsky nejúspěšnějším patří andělská pentalogie (Andělské vteřiny, Andělské dopisy, Babičky a andělé, Andělské cesty k nesmrtelnosti, Andělská škola lásky), ale i Kniha radosti, Schody do ráje, Kniha štěstí, Kočičí příběhy, Tajný život psů, Babičky jsou nejmoudřejší nebo Srdečné pozdravy z Betléma.

Kniha Andělé nás neopouštějí tvoří s tituly Andělské vteřiny a Kniha radosti jakousi volnou trilogii. Obsahuje příběhy zachycující ony okamžiky, které jsou jakýmisi osudovými životními výhybkami. Zdánlivě mohou být nenápadné, a přece mívají rozhodující úlohu.Může to být setkání s nějakým člověkem, událostí nebo s určitým poznáním, které se hluboce dotkne duše. Jako by andělský dotyk ukázal člověku novou cestu. Příběhy, naplněné jistým přesahem, metaforou, přinášejí poznání, které se netýká pouze vyprávěné situace, ale oslovuje i toho, kdo je čte.

Nejnovější román Eduarda P. Martina, známého a plodného autora příběhů plných tajemství a mystiky, je výpravou do vzrušující říše fantazie. Vypráví o naději, zrozené v kvasu moderní doby a zažehnuté již na úsvitě dějin, o naději očekávané a pošlapávané, vypráví o velkém hledání štěstí, lásky a víry. Odehrává se dnes a věčně, zde a všude, nenápadně a velkolepě. Je podobenstvím o osudu člověka mezi lidmi.

Umění být babičkou je vznešené, výsostné umění. Babičky bývají svým vnoučatům velkými malířkami. Nabírají jasné barvy a malují dětem svět… Babičky bývají učitelkami životní nálady, onoho tolikrát přehlíženého předmětu, který je tak důležitý pro to, aby člověk mohl být šťastný…Babičky mohou být mocnými politiky. Dokážou lépe a zábavněji ukazovat, jak svět proměnit, aby byl příjemnějším místem. Přítomnost je taková, jaké byly babičky. Budoucnost bude taková, jaké jsou dnešní babičky.

Eduard Martin přijímá život jako příležitost mít rád, usmívat se, potěšit, podělit se o svá pozorování a o jejich poselství. Jako sběratel a archivář postřehů ze života zachytil radostné i smutné příběhy svých bližních do krátkých vyprávění. Předal je čtenářům už v knížce Andělské vteřiny a jako pokračování připravil knížku s názvem Kniha radosti.

Český prozaik a básník Eduard Martin zvolil pro svou novou knihu formu krátkých příběhů, jejichž zřetelnou ambicí je potěšit svého čtenáře. Příběhy zachycují situace, do kterých se může dostat každý, objevují přitom hlubší smysl dění a povzbuzují nás k víře a radosti. Jako pokračování tohto titulu vyšla knížka s názvem Kniha radosti.

K velké obci čtenářů Eduarda Martina (pseudonym PhDr Martina Petišky, syna spisovatele Eduarda Petišky) přichází další titul. Tatínkům, kteří bydlí v srdcích těch, kdo je milují. Toto je knížka o štěstí… O štěstí mít tatínka. Dobrý tatínek rozsvěcí dítěti cestu a jeho dítě se po ní učí jít a nebloudit…Tato knížka vypráví o umění být tatínkem. Děkuje tatínkům........ . Říká: Tatínkové, máme vás moc rádi…

Andělské cesty vedou ke všemu, o čem lidé sní… Ke zdraví těla, duše, k uzdravení od úzkostí…… Příběhy autorovy „andělské knižnice“ po léta nacházejí širokou obec čtenářů v Čechách i v zahraničí. Nový svazek oslovuje čtenáře nadějí, poznáním a láskou podobně jako předešlé mimořádně úspěšné knihy jeho „andělské řady“.

Pokud by se někdo díval na jeden jediný tygří chlup, mohl by si myslet, že mu nehrozí žádné nebezpečí, viděl by jen hebký chloupek a nechápal by, co se mu může stát. Přehlédl by tygra…A pokud by se někdo díval jenom na jedno jediné obilné zrno, nenapadlo by ho, že vidí něco, z čeho se může jednou vypěstovat chléb.Učím se dívat na svět z přesahu. Andělský kurz první pomoci… Není to právě tohle? Umět se podívat na svůj život ne jako na jeden kamínek mozaiky, ale jako na součást nesmírné mozaiky...

Každý cizí příběh má přesah do našeho vlastního života. Jde o to, ten přesah si pojmenovat. Člověk je kousnutý. Chce se bránit, zlobit, trestat toho, kdo nenechal psa uvázaného u boudy…Teče mu krev. A přitom toho psa možná nechal přijít anděl…Je láska na první pohled, a tak proč by nemohla být i láska na první kousnutí? Tolik věcí nás zlobí, roztrpčuje, rozčiluje a my si neuvědomujeme, že všechno je řízené. Všechno směřuje k nějakému cíli, k naplnění úmyslu – nakonec člověk třeba brzy zjistí, že se neměl zlobit. Měl děkovat.(citace z povídky Svatba a pejsek)Koláž příběhů od mistra krátké povídky, kde psi a pejsci hrají hlavní roli.