Karel Čapek

S láskavým humorom napísaná kniha o radostiach i strastiach záhradníka v priebehu celého roka. Skvost českej klasickej literatúry na Zlatom fonde SME.

a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek. Devatero pohádek patří mezi nejoblíbenější klasické české pohádkové knihy. Kouzlo pohádek o psech, kočkách, ptácích, vodnících, pošťácích, doktorech, loupežnících, tulácích i policistech dotvářejí ilustrace Josefa Čapka.

Karel Čapek mluví mnoha hlasy. Některé se modlí, některé rouhají, některé řeší věci jakoby zcela neduchovní. Některé jsou hlasy postav, některé vypravěčů. Někdy mluví autor mladě bouřlivý, někdy dozrále usazený, někdy tragicky prohloubený blízkým koncem. Z těch hlasů by bylo možné sestavit mnoho knížek. Skoro modlitby jsou sebrány napříč hlasy, žánry i vývojovými etapami tak, aby se s nimi nemodliči mohli modlit a kostelní nechodiči si k nim chodit pro útěchu.Knihu sestavil a glosoval Martin C. Putna, který se zaobírá duchovními dějinami evropskými i českými, také napříč konfesemi a žánry. Po Karlu VI. Schwarzenbergovi (Torzo díla), Janu Kollárovi (Překlad a výklad Slávy dcery) a Václavu Havlovi (Duchovní portrét v rámu české kultury) došel ke Karlu Čapkovi.

Kdo miluje Čapkovy fejetony, nesmí pominout toto sebrání Čapkových cestopisných sloupků, které před pětaosmdesáti lety za svého dvouměsíčního pobytu v Británii psal a navíc skvěle kreslil pro Lidové noviny. Čapka tehdy pozvali na zasedání nově vzniklého spisovatelského klubu PEN, ale Čapek si svůj pobyt v Británii protáhl a projel ji křížem krážem. Jeho nadání vnímat každou drobnost, v tomto případě vše, co mu připadlo jako příznačné pro tuto ostrovní říši, a zároveň jeho schopnost vnímat všechny obecné tendence zase příznačné pro naši civilizaci vydaly pozoruhodný výsledek: tento cestopis ani po letech neztratil nic ze své svěžesti nebo dokonce aktuálnosti. Čapek se svým smyslem pro humor poví o svých pocitech z anglické neděle, z pýchy Oxfordu či Cambridge, vlídně zažertuje o anglické kuchyni, poví slovem i kresbou o svých setkáních s tehdejšími velikány světové literatury, jakými byli Bernard Shaw, H. G. Wells nebo G. K. Chesterton. Zároveň vysloví svoji úzkost z moderní civilizace, vyjádří tísnivý pocit, který se ho zmocní v obrovitém Londýně plném automobilů a valícího se davu, jinde se vyzná ze svého obdivu k Anglii jako ke kolébce demokracie. Právě v Čapkových cestopisných črtách nejvíc vynikne bohatost jeho jazyka, vtipnost jeho vidění i osobitost jeho vnímání světa.

Noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umělecké stránce bezesporu vrcholem tvorby Karla Čapka. I na prahu 21. století zůstává navýsost moderní a současná - nejen svým poselstvím, ale i svou mnohovrstevnatostí.Jednotlivé příběhy nemají spolu související děj ani společné postavy, nejsou spojena časovou posloupností ani vykreslovaným prostředím a jsou stylově různorodá. Společná jsou jim však některá klíčová témata, která ovšem rozehrávají po svém - strach z osamělosti, potřeba lásky a srdeční slabost, rozpor mezi všedností a poezií, touha po něčem, co nás přesahuje.V každém z nich hraje důležitou roli smrt v několika podobách (v Hordubalovi je to motiv vraždy, v Povětroni pád letadla se smrtelným zraněníma v Obyčejném životě srdeční záchvat) a tato mezní situace slouží jako impulz k hledání člověka. Všechna rozvíjejí problém možností, způsobů a cest lidského poznávání. Čapkova trilogie je mementem před zjednodušenými výklady světa, podceňováním druhého člověka, pustotou a zevšedněním života a mezilidských vztahů.

To nejlepší z české vánoční literatury! Známé příběhy z adventního a zimního času sestavené speciálně pro tuto příležitost. Jedinečný posluchačský zážitek nám připraví řada vynikajících českých herců a spisovatelů. (Josef Somr, Libuše Šafránková, Dana Syslová, Ladislav Mrkvička, Rudolf Hrušínský, Ota Pavel, Karel Čapek, Božena Němcová).

Válka s Mloky se dlouho rozvíjí jako koláž novinových výstřižků a jiných skvěle parodovaných záznamů o podivuhodných Mlocích, kteří se naučí mluvit, pracovat, chovat se jako lidé, chybí jim jen schopnost tvořivě myslet. Za zdánlivě pouze zábavnou a vtipnou satirou na novinové senzace se postupně odkrývá to, co Čapek považoval za největší nebezpečí pro lidskou civilizaci. Totiž snahu vydělat na všem, co slibuje zisk, i kdyby to vzápětí mělo přinést zkázu. Také potřebu většiny lidí usnadnit si život, pokud možno nepracovat a jen si užívat, jen se bavit a nedomýšlet nic z toho, co se jeví jako hrozba vší kultuře a nakonec i existenci lidstva samého.

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.

a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek. Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (poprvé vyšlo roku 1931) patří mezi nejoblíbenější klasické české pohádkové knihy.Pohádky o psech, kočkách, ptácích, vodnících, pošťácích, doktorech, loupežnících, tulácích i policistech. Kouzlo knihy dotvářejí ilustrace Josefa Čapka.