Historické romány

Už vyše sto rokov neutíchajú spory o tom, ktorý z románov F. M. Dostojevského je najlepší. Jedni tvrdia, že prvý – Chudobní ľudia, – pretože znamenal novú kvalitu v ruskej literatúre (podľa Belinského to bol prvý ruský sociálny román); iní sa nazdávajú, že Zápisky z mŕtveho domu, pretože sú v nich všetky základné myšlienky a problémy Dostojevského tvorby posibírskeho obdobia; tretí zaň označujú Zločin a trest, pretože znamená novú kvalitu v spisovateľovej tvorbe (prechod od dialogického románu k polyfonickému) a je aj skladobne najucelenejší; štvrtí dokazujú, že Diablom posadnutí, pretože prináša jeho najhlbšie rozvažovanie o človeku a svete a piati vyzdvihujú práve Bratov Karamazovovcov, pretože je to posledný román, v ktorom sa ako v oceáne zlievajú všetky témy predchádzajúcich autorových veľtokových románov. Tak ako každý z Dostojevského románov, predstavujú aj Bratia Karamazovovci neopakovateľnú myšlienkovú a umeleckú kvalitu, takže z hľadiska jeho stúpencov môže byť najlepší. Ide o to, že tak ako celé jeho dielo, predstavuje ďalší, iný, nový pokus myšlienkovo a umelecky preniknúť k „človeku ako k tajomstvu, ktoré treba odhaliť.“ Tak totiž svoje autorské vyznanie, svoj program, charakterizoval ešte na začiatku spisovateľskej dráhy on sám. Za toto odhaľovanie ľudského tajomstva platil tým najcennejším – zdravím a životom...

Príbeh tohoto historického románu sa odohráva krátko po skončení prvej svetovej vojny a vyhlásení vzniku Československej republiky. Vojna poriadne zasiahla do osudov protagonistov, ale ich skutočný boj sa ešte len začína. Michal, ktorý prerušil štúdiá v Prahe, pôsobí ako dôležitý predstaviteľ novej československej armády. Šándor, jeho priateľ zo strednej školy, sa ako Maďar a syn popredného prešporského advokáta ocitne na druhej strane barikády – medzi tými, ktorý by radi dosiahli pripojenie Prešporka k Maďarsku. Navyše Šándor miluje Michalovu sestru Hanku. Politická situácia sa zo dňa na deň mení a na jej pozadí sa odohrávajú osobné drámy.

Francouzský spisovatel a dramatik Marcel Pagnol (1895–1974), člen Francouzské akademie věd, patřil mezi nejvýznamnější dramatiky meziválečného období. Snad nejlépe se uplatnil jeho vypravěčský talent v knihách vzpomínek vydaných česky pod názvem Jak voní tymián. Pagnol své vzpomínky začal psát po šedesátce. Zavádí nás v nich do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou. Pagnolův otec zakoupil nedaleko Marseille starší domek uprostřed divočiny. Soboty i neděle, ale hlavně prázdniny, tráví rodina s velkým nadšením zde. Malý Marcel společně s otcem a strýcem loví zvěř, s kamarádem Lilim prožívá tisíce prázdninových dobrodružství. Před našima očima vyvstává hora Taoumé, defilují rázovité venkovské postavy a téměř cítíme vůni divoké přírody, kde z vyprahlého kamení vyrůstají pod jižním sluncem voňavé trsy levandule a borovice ...

Príbeh sa odohráva krátko po skončení prvej svetovej vojny a vyhlásení vzniku Československej republiky.Vojna poriadne zasiahla do osudov protagonistov, ale ich skutočný boj sa ešte len začína. Michal, ktorý prerušil štúdiá v Prahe, pôsobí ako dôležitý predstaviteľ novej československej armády. Sándor, jeho priateľ zo strednej školy, sa ako Maďar a syn popredného prešporského advokáta ocitne na druhej strane barikády – medzi tými, ktorí by radi dosiahli pripojenie Prešporka k Maďarsku. Navyše Sándor miluje Michalovu sestru Hanku.Politická situácia sa zo dňa na deň mení a na jej pozadí sa odohrávajú osobné drámy.

Další historický román Vladimíra Körnera z roku 1993 pojednává o životě a době svatého Vojtěcha, tedy o letech kolem roku 1000. Jedná se sice o vůbec nejstarší dobu, do které Körner své dílo zasadil, ale můžeme – podobně jako v ostatních jeho románech – nacházet jasné paralely k současnosti, k lidskému jednání a bytí. To se ostatně podle Körnera příliš nemění, stále jsme v osidlech mocenských bojů i soukromých bojů se svědomím.I před úzkostmi, tísní a neustálým připomenutím smrti v dějinných souvislostech, před kterou není úniku. Dobová kritika se dokonce zmiňovala o tom, že se jedná o "existenciální" román, ve kterém je "vše sepsáno v předem daném scénáři, přičemž lidské dějiny jsou pouze jeho inscenací" (Jan Schneider).Rozšiřování křesťanství a vznik českého státu byly ostatně pro Vladimíra Körnera lákavé – jeho novela vyšla totiž v roce 1993, kdy se opět ustanovovala nová podoba našeho státu a paralely s dobou sv. Vojtěcha jsou více než zřetelné. Úvahy o české státnosti jsou navíc podkresleny typickou obrazností, až filmovým viděním, které jen dokresluje atmosféru středověku.

Po bitvě na Moravském poli nastala pro České království a Moravské markrabství doba hlubokého úpadku. Velký král Přemysl Otakar II. je mrtev, v Čechách vládne braniborský markrabě Ota V. řečený Dlouhý a Moravu má ve spárech římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský.Jediná naděje Čechů, kralevic Václav, je proti své vůli zavlečen do Branibor. V Čechách loupí, drancují a znásilňují roty braniborských ozbrojenců. Proti nim vystupuje český šlechtic a rytíř Hynek Berka z Dubé, tehdy skutečně existující obávaný odpůrce Braniborů.Jeho příběh plný bitev, bojů a rytířských soubojů je oslavou síly, odvahy, statečnosti a bojového umění středověkého rytíře. Jeho setkání s budoucím českým králem Václavem II. se stává první nadějí obnovy Českého království. Láskyplné vztahy k půvabným a koketním dívkám, "okořeňující" rytířovy příhody nejsou historicky doloženy.

V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austen ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála.Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty.Román (v jeho filmovém zpracování ztvárnila Emmu oblíbená Gwyneth Paltrow) zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyně svého emancipačního úsilí o společenské uznání svých schopností i úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout? Anebo je to prostě tak, že ctnosti a noblesa doby minulé nám i dnes v podání tak dobré autorky, jako je Jane Austen, mají co říct?

Láska Marie Stuartovny k Bothwellovi náleží k nejpozoruhodnějším v dějinách. ... Vášně nejvyššího stupně totiž nejsou nikdy podrobeny vůli člověka, kterého se zmocnily, všemi svými projevy a následky nenáleží do sféry vědomého života, nýbrž dějí se mimo veškerou odpovědnost. ... Její nesmyslné činy v té době se úplně vymykají z jejího obvyklého, normálního a spíš umírněného způsobu života; původcem všeho jsou její opojené smysly bez vůle a dokonce proti její vůli. Jde jako náměsíčná ve vleku magnetické moci, vstříc neblahému osudu a zločinu. Nedolehne k ní žádná rada, neprobudí ji žádný výkřik a teprve když vnitřní plamen v krvi dohoří, královna zase procitne, avšak vypálená a vypleněná. Kdo jednou prošel takovou výhní, tomu její žár sežehne život.

Nedokážu zapomenout na válku a na zánik jediné vlasti, kterou jsem kdy měl, rakousko-uherské monarchie.Svoji vlast jsem miloval. Umožňovala mi, abych byl současně vlastencem i světoobčanem. … Měl jsem rád ctnosti a přednosti své otčiny a dnes, kdy je mrtvá a pryč, mám rád dokonce i její chyby a nedostatky.Pochod Radeckého – nejzralejší a vrcholný Rothův román, jedna z nejvýznamnějších knih světové literatury 20. století – je hluboce prožitou elegickou básní, kterou na habsburské Rakousko složil poddaný z územního a národnostního okraje císařství. Stesk po ztracené minulosti a bolest ze ztráty domova se zde v jedinečné souhře mísí s humorem, ironií a sarkasmem – a to vše prostupuje láska, již není možné zradit a jež může zaniknout pouze smrtí samotného autora. „Der Leutnant Trotta, der bin ich,“ napsal Roth. Jeho obraz agonie velké říše a celé historické epochy je fascinujícím čtenářským zážitkem.

V pořadí pátý román předního britského prozaika japonského původu vychází pro velký úspěch ve druhém českém vydání. Strhující příběh o hledání ztracených rodičů, odehrávající se v letech 1931, 1937 a 1958 v Londýně, Šanghaji a Hongkongu, byl v roce 2000 v užší nominaci na prestižní Man Booker Prize.„Příběh, vycházející ve zdařilém českém překladu… vypovídá především o osamělosti lidí, o tom, že všichni jsme vlastně sirotky; o tom, jak s námi zacházejí ‚velké‘ dějiny, jaký vliv má na lidské osudy nelehká doba; o tom, že životní poslání, k němuž směřujeme, nemusí být vždy naplněno a nemusí se stát smyslem života; a konečně i o tom, že žádný jedinec nemůže napravit nešvary a problémy doby. Je to román působivý, který zanechá nesmazatelný dojem a vyvolá spoustu otázek. A Ishiguro jím opět potvrzuje svůj vysoký kredit.“Z recenze prvního vydání, Milan Valden, iLiteratura.czBritský spisovatel japonského původu. Narodil se v Nagasaki, ale jeho rodina přesídlila v roce 1960 do Anglie, kde také vystudoval. V roce 1978 získal bakalářský titul na University of Kent, o dva roky později titul magisterský na University of East Anglia. V roce 1981 publikoval první povídky, o rok později vyšel jeho první román A Pale View of Hills. Žije v Londýně a patří k předním současným anglicky píšícím autorům. Jeho knihy byly přeloženy do tří desítek světových jazyků. Český dosud vyšly jeho romány Soumrak dne (1977), Malíř pomíjivého světa (1999), Neopouštěj mě (2007) a soubor povídek Nokturna: Pět příběhů o hudbě a soumraku (2010). Román Soumrak dne se též stal předlohou slavného stejnojmenného filmu Jamese Ivoryho s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli.

Hledání absolutní pravdy. Tento neobvyklý grafický román pojednává o prvním období života filozofa Bertranda Russella a o jeho vášnivém hledání pravdy. Pronásledován tajemstvím své rodiny a neschopen ovládnout svou mladickou náruživost, propadá Russell posedlosti prometheovským úsilím: chce položit logické základy pro veškerou matematiku.