Spoločenské vedy

Omyly a odpovědi. Autor knihy, profesor sociologie na mnichovské univerzitě, je pro mnohé zosobněním zcela nového přístupu sociologie k ekologii. Známá a respektovaná je i jeho koncepce rizikové společnosti, jež je spjata s podnětným vstupem do probíhající debaty o skutečné povaze modernity a o celkovém smyslu procesu modernizace.

Sondy, studie o české literatuře, které psal Jaroslav Kolár (1929) v letech 1963–2001, uspořádáním volně navazují na jeho první výbor Návraty bez konce (Atlantis 1999). Zkoumání–sondování podrobuje autor nejrůznější díla i otázky: jaký je vztah mezi staročeskou povídkou o Bruncvíkovi a německou básní? co můžeme vyčíst z kronikářských zápisů? kdo mohl být autorem Země dobré? jaký význam má čas v Poláčkově Okresním městě? Hrabalův „svět naruby“ se podobá světu Rabelaisovu záměrně či náhodně? Poslední text Ohlédnutí za sklerokruhem zachycuje volné společenství literárních historiků, teoretiků, lingvistů a filozofů, kteří se scházeli v soukromí od poloviny sedmdesátých let do roku 1990 a udržovali tak v přednáškách a diskusích kontinuitu českého uměnovědného myšlení. Zajímavý je přehled programů sklerokruhu a strojopisných sborníků k životním jubileím Milana Jankoviče, Miroslava Červenky, Mojmíra Otruby, Emila Pražáka, Zdeňka Pešata, Josefa Zumra a Jaroslava Kolára. Svazek obsahuje též pokračování Kolárovy bibliografie (autor František Knopp), jejíž první část je otištěna ve svazku Návraty bez konce; Rejstřík anonymních literárních děl a Jmenný rejstřík.

V českém prostředí jedinečná kniha, která v jednom svazku shrnuje to nejdůležitější, co se na úrovni Evropské unie odehrálo v roce 2006. Autoři, analytici Centra pro studium demokracie a kultury, se věnují jak vývoji nejdůležitějších kauz na poli sekundární legislativy, tak i genezi širších problémů souvisejících se samotným projektem evropské integrace – vše s ohledem na postavení České republiky v rámci EU. Publikace je pro přehlednost doplněna věcným i jmenným rejstříkem, podrobným obsahem a slovníčkem. Poslouží všem, kteří chtějí relevantní a ověřené informace o EU jdoucí „pod povrch“.

Kniha Volební systémy postkomunistických zemí sleduje vývoj volebních systémů a jednotlivé volební soutěže ve dvaceti státech od roku 1989. V komparativní perspektivě hodnotí prováděné volební systémy na vývoj systémů politických stran.

Přimět kreativní a sebeironickou osobnost Kristiana Kodeta k soustavnému a vážnému rozhovoru o životě a tvorbě by bylo asi nemožné. Proto vznikla „kniha koláž“, v níž je formou živého dialogu, fotografií i katalogu obrazů naznačeno, co se skrývá v pozadí za úspěšnou tvorbou malíře, který vystavuje již řadu let v prestižních galeriích.

Slovensko prošlo v průběhu posledního půldruhého století velmi dynamickým vývojem. Během něho se zde vystřídaly rozmanité politické režimy a současně se měnila podoba politických stran a politické obce. Této zajímavé problematice se věnuje tato kniha. Využívá přitom bohaté škály teorií a konceptů, které nabízí současná politologie a to od teorií demokratizace a demokracie, přes koncepty nedemokratických a hybridních režimů až po teorie stran a stranických systémů. Největší část knihy pojednává o éře po roce 1989. Pozornost je v ní zaměřena zejména na slovenský přechod k demokracii, semidemokratický režim v éře Vladimíra Mečiara, vývoj a podobu stranického systému a aktuální problémy konsolidace slovenské demokracie.

Kniha shrnuje a doplňuje pravidelné monitoringy legislativy EU, uveřejňované výhradně elektronicky od září 2004 do prosince 2005. Publikace se věnuje vývoji nejdůležitějších kauz na poli sekundární legislativy, zároveň však neopomíjí ani genezi širších problémů souvisejících se samotným projektem evropské integrace. Kniha má přehlednou strukturu, je doplněna slovníčkem a podrobným obsahem. Poslouží všem, kteří chtějí informace o EU jdoucí „pod povrch“.

Kniha je překladem druhého, rozšířeného vydání nejznámější Simonovy práce The Ultimate Resource. Autor v ní vede důraznou polemiku s konvenčními představami o vyčerpávání přírodních surovin, nedostatku energetických a potravinových zdrojů, úbytku půdy a lesů, znečištění přírodního prostředí a zmenšování biodiverzity, hrozbě populačního růstu a přelidnění a mnoha dalších souvisejících tématech. Na základě pečlivě sebraného ohromného souboru empirických dat, kvantitativní a historické analýzy a ekonomické teorie dospívá k přesvědčení, že veškeré naše přírodní zdroje jsou v každém směru neomezené, protože jsou produktem nejen samotné přírody, ale především lidské práce, vynalézavosti a myšlení. Největším bohatstvím, které máme a o něž se musíme – jak nás přesvědčila a stále přesvědčuje praxe totalitních režimů – kvůli politice obávat, jsou lidé a jejich svoboda. Během let, které uplynuly od prvního vydání této práce (1981), se potvrdily téměř všechny Simonovy závěry a předpovědi, a kniha se tak stala jedním ze zakladatelských děl racionální, konstruktivní a optimistické teorie lidské situace a výchozím bodem specializovanějších ekonomických, ekologických a historických úvah.

Kniha francouzské historičky Mony Ozoufové s názvem Revoluční svátky 1789–1799 je dokladem nových proudů evropské historiografie 20. století a současně mistrovským literárním dílem. Autorka v něm popsala všechny významné slavnosti a svátky Francouzské revoluce v jejich rozmanitých variantách a městských či venkovských podobách na základě důkladné analýzy pramenů, utřídila je do nejvýznamnějších skupin a přitom interpretovala starší pojetí svátků v dílech svých předchůdců – historiků 19. století, především Julese Micheleta. Revoluční svátky jsou pro ni též „prostředkem“, který umožňuje rozbor politických, sociálních a náboženských změn konce 18. století, jež posléze ovlivnily celou Evropu. M. Ozoufová patří díky tomuto dílu k zakladatelkám historické práce, která ocenila význam kulturních symbolů pro život společnosti a změnu její mentality, a umožnila tak porozumět složité moderní době. Právem lze označit její Revoluční svátky za počin originální, zakladatelský, ba již klasický. Českému čtenáři se dostává do rukou jedna z nejpodnětnějších knih francouzské historiografie posledního půlstoletí.

Wittgenstein, Malinowski a habsburské dilema. Kniha Jazyk a samota vrhá nové světlo na dva myslitele, o nichž se v jejich době nejvíce psalo; Wittgensteina a Malinowského. Wittgenstein, pravděpodobně nejcitovanější filosof 20. století, je proslulý tím, že předložil k úvaze dvě radikálně odlišná filosofická stanoviska. Malinowski byl zakladatelem moderní britské sociální antropologie a obvykle se mu připisuje zásluha, že byl objevitelem etnografické práce v terénu, základní výzkumné metody v celé oblasti sociálních věd. Tato kniha vysoce originálním způsobem ukazuje, jak myšlení obou mužů i obě Wittgensteinovy filosofie vyrůstaly pod vlivem společných domněnek – hojně sdílených v habsburské říši – o lidské povaze, společnosti a jazyku. Je to zároveň pádná kritika Wittgensteina – a tím implicitně i konvenční filosofie – za to, že opomněl vzít tyto domněnky v úvahu. Tato Gellnerova poslední kniha propojila témata, jež celoživotně poutala autorův zájem, stala se ztělesněním jeho přesvědčení, že filosofie zdaleka „nenechává všechno tak, jak to je“, nýbrž je o důležitých historických, sociálních a osobních otázkách.

Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska. Publikace Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska: tradice a alternativy je prvním svazkem plánované řady v edici Russia Altera. Kniha přináší šest odborných statí badatelů z oblasti Ruska a východní Evropy a prezentuje tak výsledky práce nejmladší generace pražských rusistů (pokud odhlédneme od příspěvku bulharského badatele N. Nejčeva). Jednotlivé studie se věnují poměrně úzce zaměřeným tématům: roli a postavení staroruských čarodějů-volchvů (M. Téra), odrazu koncepce ideálního vládce v díle Ivana Peresvětova (M. Příhoda), kořenům ruského náboženského rozkolu a hnutí horlitelů pravé zbožnosti (M. Řoutil), originálním interpretacím Dostojevského tvorby v díle K. Leonťjeva (H. Nykl), ruskému mesianismu a panslavismu v teologické interpretaci (N. Nejčev) a vztahu antisemitismu a slavjanofilství na příkladu tvorby a veřejné činnosti I. Aksakova (Z. Vydra). Přestože se jedná o časově i tématicky poměrně vzdálené problematiky, společně demonstrují rozmanitost ruské kultury a její kontinuitu v nečekaných souvislostech.

V České republice se po roce 1989 vytvořil pluralitní systém politických stran. Do stranickopolitické soutěže se v několika případech rozhodly zapojit i politické strany a politická hnutí, jež si jako primární cíl stanovily obhajobu etnických či regionálních zájmů. Přestože v republikovém kontextu nezískaly dlouhodobě relevantní pozici, některé z nich přinejmenším dočasně ovlivnily podobu systému anebo dokázaly získat do svých řad významné etnické či regionální aktivisty. Právě vzniku, vývoji a dosavadní činnosti těchto stran a hnutí, popřípadě i možnostem ovlivňovat politické klima České republiky v budoucnosti se věnují jednotlivé statě autorů, kteří do knihy přispěli.

Paměť rodu je především pamětí jazyka. Autorka zaznamenala „dědova vyprávění“. Paměť rodu je především pamětí jazyka. Jazyk předků autorka v dalších textech proměňuje ve vlastní výpověď.

Kniha o počátcích odporu proti husákovské „konsolidaci“, o zneužívání psychiatrie a metodách StB v tehdejší době a o tom, proč dnes česká společnost nechce slyšet pravdu o své normalizační minulosti.

Kniha ukazuje, jak novodobá mafie dokáže využít svůj podnikatelský potenciál i v moderní tržní ekonomice především tím, že se podílí na světovém obchodu s drogami. Autor se zabývá třemi vývojovými stadii mafie – jejím tradicionalistickým obdobím, následnou krizí, kterou mafie procházela během prvních poválečných let italské transformace, a mafií dneška. Dílo také komplexně představuje širší problematiku italského jihu, organizovaného zločinu a upozorňuje na důležité aspekty modernizace společnosti na jedné straně a na její zaostalost na straně druhé.

„Boží tvář“, „Srdce a Bůh“, „Jak víme o Bohu“ – to jsou některé názvy kapitol, v nichž se známý filosof a teolog pouští do obtížného úkolu: porozumět tomu, co – jeho slovy řečeno – „přesahuje všechno chápání, a přece je tak blízko, co nevstoupí do určitosti myšlenky, a přece kolem ní zřetelně krouží, je-li správně myšlena.“ Myslet Boha tváří v tvář Bohu – tento naléhavý úkol dnešní filosofické hermeneutiky si Guardini uvědomoval už ve 30. letech. Jeho ojedinělý text je nejen velice srozumitelný a osobně oslovující, ale je i důležitým příspěvkem k dialogu a spolupráci teologie se soudobou filosofií.

Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Třetí vydání práce předního evangelického teologa, který působí na Evangelické teologické fakultě v Praze a angažuje se v ekumenickém hnutí. Publikace obsahuje přehledné statě o historii, nauce a základních znacích jednotlivých křesťanských církví. Nejedná se o pouhý přehled, ale o důkladný a zasvěcený vhled do identity jednotlivých církví. Publikace je vhodnou učebnicí na všechny typy vyšších škol.

Politická obhajoba kapitalismu v čase před jeho triumfem. Jak došlo k tomu, že se vydělávání peněz, tedy činnost, která byla v minulosti považována přinejmenším za morálně pochybnou a kterou se zabývali lidé stojící na okraji společnosti, stalo v nedávné době nejen obecně uznávaným a tolerovaným, ale i základem politické morálky a správného uspořádání státu? Albert Hirschman řeší tuto otázku na půdě historie idejí: zkoumá vývoj idejí u významných myslitelů a ukazuje změny v myšlení, které tuto revoluční změnu umožnily.

Cvičebnice biblické řečtiny. Cvičebnice je určena studentům teologie a dalším zájemcům o biblickou řečtinu. Je koncipována tak, aby si student na biblické látce postupně osvojil základy řecké gramatiky a získal znalosti potřebné pro studium Nového zákona.

Pastoračně-teologické reflexe o předpokladech kompetentních "nové evangelizace". M. van Parys, Církev a Evropa - nové rozpory, nebo usmíření?. M. I. Rupnik, Cesty nové evangelizace ve střední a východní Evropě v postmoderní situaci. D. J. White, Liturgie a nová evangelizace. Podněty byzantské tradice. K. Oldakowski, Média, kultura, církev. P. Ambros, Perspektivy a východiska pastorační činnosti církev - modlitba a evangelizace.

E. R. Curtiovi (1886-1956) se touto knihou podařilo napsat jedno ze stěžejních děl evropské literární vědy 20. století. Vzápětí po vydání byla přeložena do všech velkých evropských jazyků. Dokládá, že základem prakticky každé národní evropské literatury je společná latinská tradice. Před čtenářem defilují dvě tisíciletí evropských literárních dějin se všemi svými velkými jmény, od Homéra přes sv. Jeronýma k Dantovi, Shakespearovi či Goethovi. Východiskem výkladu je dokonalá filologická analýza textů. Jsou zde zpracovány všechny klíčové problémy literárních dějin, a to ve fascinujícím materiálovém záběru. Mezi nejzajímavější partie knihy patří rozbor literární "topiky", návratných obrazů, neustále se vynořujících z kolektivního podvědomí (tyto partie jsou inspirovány zejména dílem C. G. Junga). Vedle zájemců o literární dějiny má kniha svou popularitu i mezi klasickými filology, kunsthistoriky, historiky, filosofy, teology, sociology, psychology atd.

Sociologicko-historická studie vývoje rodiny je zaměřena především na období druhé poloviny 20. století. Sleduje rodinu jako společenskou jednotku ovlivněnou důsledky druhé světové války a posléze proměnami myšlení v souvislosti s rozdělením Evropy "železnou oponou". Postihuje příčiny poválečné "populační exploze" i zajímavý proces návratu k modelu klasické párové rodiny s více dětmi v současné západní Evropě.

Rozhovory s historikem starověku Josefem Češkou. Kniha uvádí čtenáře do pestrého světa vztahů mezi církví a římským státem. V chronologicky členěných rozmluvách jsou vystiženy nejdůležitější události světských a církevních dějin od 2. do 5. století, včetně pronásledování křesťanů, konstantinovského obratu a prvních tzv. ekumenických koncilů. Publikace může posloužit studentům historie a teologie jako výstižné uvedení do tehdejších dějů a složitých církevních problémů.

Druhý díl studijních textů uvádí do speciální morálky definováním základních pojmů - habitus a ctnost. Těžištěm knihy je pojednání o vlitých ctnostech, víře, naději a lásce.

Celoživotní Kyasova práce ukazuje souhrn a perspektivy biblického literárního výzkumu.

Od asyrsko-babylonských kultů k moderní psychoanalýze. Vývojové drama medicíny, které čtenářům podává odborník na dějiny lékařství.

Kultura a historie rabínské doby. Rabínskou dobu, tj. období od zničení jeruzalémského Chrámu v roce 70 až do konce existence rabínských akademií kolem roku 1040, můžeme právem označit za „klasické židovství“. V těchto stoletích byly položeny základy, které později významným způsobem formovaly židovský život a do dneška na něj svým způsobem působí. Podstatnou část daného období představuje vznik a rozvoj rabinátu. Rabín zastupuje židovství, v němž Chrám nahradila Tóra, které se vzdalo snu o vlastním státě a jehož existence se postupně přesouvá do diaspory. Ačkoli se Židé zřekli politického uspořádání, nespokojili se s náboženskou uzavřeností; svými nároky zahrnuli veškerý život svého společenství. Židovství se neutvářelo pouze zevnitř, ale vyrovnávalo se také s vlivy okolí. Přejímalo mnohé z představ i myšlenek helénismu, nemohlo se vyhnout náboženským směrům gnóze ani střetu s křesťanstvím. Kniha se zabývá proměnami sociální struktury po pádu Druhého chrámu, hledá odpovědi na otázky, jakým způsobem se prosazoval vůdcovský nárok patriarchů v Palestině, exilarchů v Babylonii a rabínů v obou centrech židovského života v talmudické době. V souvislosti s nástupem nových židovských vůdců zohledňuje také hospodářské a politické okolnosti. V neposlední řadě se zabývá duchovní stránkou klasického židovství a s ní spojenými texty. Text přináší nejnovější výsledky bádání z oblasti judaistiky, historie a archeologie, ale současně se opírá o odkaz tradiční rabínské literatury. Rabínské židovství se snaží představit pravdivě jako celistvou historickou skutečnost, přičemž alespoň letmo nastiňuje některé vnější dějinné okolnosti, pokouší se vylíčit kulturněhistorické souvislosti, zdůrazňuje problematiku náboženského práva, halachy atd. Sleduje sociální i hospodářský vývoj rabínské doby, zabývá se vztahem vládnoucích sil a židovské společnosti. Stále však systematicky zdůrazňuje, že židovství je v první řadě náboženství činu, nikoli víry, ačkoli se jedno od druhého nedá jednoznačně oddělit.

Holan, Toman. Kritické, komentované vydání dvou monografií Přemysla Blažíčka o poezii Vladimíra Holana a Karla Tomana. Přemysl Blažíček vnesl do českého myšlení o literatuře kromě osobitých soudů a čistého jazykového stylu dva výjimečné rozměry. Prvním je perspektiva filosofického zájmu, v níž umění posledního století nabývá prostřednictvím filosofie nového, oživujícího smyslu. Autora v tomto ohledu orientovaly zejména texty F. Nietzscheho, H. Bergsona, M. Heideggera a M. Merleau-Pontyho, v českém prostředí pak kontakt s J. Patočkou, L. Hejdánkem, J. Němcem a P. Koubou. Druhým Blažíčkovým vkladem je sebereflexivní pohled na tvůrčí i provozní mechanismy akademické literární vědy, který zároveň znamená šance této disciplíny a možné východisko ze současné slepé uličky stále zbytečnějších textů o umění (inspirací zde byla tvorba F. X. Šaldy, J. Grossmana a E. Staigera). Jako příslušník generace Mukařovského žáků si při poznání metodologických impulsů strukturalismu podržel od tohoto zaměření kritický odstup a spolu s individuálně odlišnými cestami J. Lopatky, J. Vohryzka a R. Grebeníčkové představují jeho texty jednu z mála původních hodnot české literární esejistiky posledních čtyřiceti let.

Kniha volně navazuje na publikaci Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, vydanou v Portálu v r. 2010. Lze ji považovat za praktický výklad k uvedenému teoretickému pojednání, který seznamuje s mezinárodněprávním i českým právním rámcem, s hlavními principy uplatňovanými v jednotlivých oborech i s problémy, s nimiž se realizátoři sociální politiky zpravidla setkávají.

Grafomotorika, příprava na psaní, rozvíjení číselné představivosti a zrakového vnímání. Soubor pracovních listů, s nimiž se děti mohou vydat na cestu poznání – objevovat vzájemné vztahy mezi objekty okolního světa, rozeznávat nejjednodušší geometrické útvary, osvojovat si číselné představy a posilovat vědomí logických vazeb. Rozvíjejí si sluchové vnímání, zrakovou orientaci (zraková analýza a syntéza, skládání celku, vnímání vztahu figura-pozadí atd.) i sluchovou a zrakovou paměť. Knížka poslouží také ke zdokonalování dětské grafomotoriky a připravenosti dětí na psaní a čtení. Publikace je určena učitelkám mateřských škol a rodičům 5–6letých dětí.

Ve své dnes již klasické práci Psaní dějin se Michel de Certeau zabývá vztahem mezi dějinami a psaním. Upozorňuje, že již pojem historiografie, tedy česky dějepis, je vnitřně protikladný, protože spojuje skutečnost a její vylíčení. Západní historiografie se již více než čtyři sta let vyznačuje ostrým předělem mezi minulostí a současností. Minulost se stala tématem, které se vymezí, uspořádá a protřídí z pohledu dneška, takže dějepisec vlastně píše dějiny v obou smyslech slova. Michel de Certeau ve svém originálním textu odmítajícím chronologický postup charakterizuje, jaké kroky k tomu vedou - vytvoření předmětu popisu, domněle lineární časové uspořádání, umělé dělení na jednotlivé epochy a zrežírování příběhu.

Publikace Psychické deprivace v dětství J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup.

Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu. Nic nestimuluje osobnostní rozvoj člověka silněji jako konstruktivní vztah lásky k druhému člověku. Stejně tak nic neochromuje osobnostní rozvoj tak, jako destruktivní vztah.

Měření v psychologii. V psychologii, ale i pedagogice a dalších příbuzných oborech se často používají výkonové a znalostní testy, osobnostní nebo postojové dotazníky. Tyto metody jsou vytvářeny na základě teorií a postupů vycházejících z metodologie, statistické analýzy dat a poznatků jednotlivých psychologických oborů a společně tvoří psychologický obor zvaný psychometrika, psychometrie nebo teorie testů. Kniha se zabývá hlavními teoretickými přístupy k měření v psychologii, jakými jsou tzv. klasická teorie testů, teorie odpovědi na položku, teorie zobecnitelnosti atd. Jsou v ní vysvětleny hlavní principy těchto přístupů, srovnány jejich výhody a nevýhody a popsány praktické postupy, které se používají při konstrukci a ověřování vlastností psychodiagnostických metod. Kniha poslouží všem, kteří z výzkumných, praktických či studijních důvodů vytvářejí testy ve společenských vědách.

Odtajněné archivy vypovídají o zlomových momentech „studené války“. Studená válka charaktrizovala světové dění v druhé polovině 20. století. V tomto časovém období se mezinárodní krize, vyvolané soupeřením dvou mocenských bloku, střídaly s relativně klidnými roky, kdy čas konfrontace vystřídalo "détente". Publikace Horké krize studené války je věnována oněm časovým úsekům mezinárodních vztahů, kdy svět stanul na prahu globálního ozbrojeného konfliktu. První berlínská krize v letech 1948-1949 souvisela se sovětskou blokádou přístupových cest do Západního Berlína, na Dálném východě vyvolala snaha severokorejského režimu o násilné sjednocení rozděleného poloostrova horkou korejskou válku a suezská krize v roce 1956 souvisela s krizí koloniální politiky Velké Británie a Francie. Zřejmě nejnebezpečnější byla Karibská krize v r. 1962, kdy Sověti bezprostředně ohrozili Spojené státy svojí raketo-jadernou přítomností na Kubě. Vedle těchto krizí, jejichž aktéři skutečně balancovali na okraji celosvětového válečného konfliktu, provázely studenou válku dílčí střety, které de facto byly zástupnými konflikty obou supervelmocí. Nálevkova publikace je z velké části založena na odtajněných pramenech ze sovětských a severoamerických archivů a navazuje na jeho předchozí publikace Studená válka a Karibská krize.

This volume aims at an analysis of security perspectives on the Western Balkan countries which reflects military, political and societal, economic and environmental security issues. The first chapter, written by Richard Stojar from University of Defence details military security threats. The second chapter is written by Miroslav Mareš, a security expert from FSS MU, and reflects political-societal issues in the region. The third chapter was authored by Věra Stojarová, who also lectures at FSS MU and deals with economic security. The final chapter was written by Srdjan Prtina and focuses on environmental issues.

Učebnice představuje systematický výklad základních pojmů oboru sociální politika, geneze sociálních institucí a nástrojů, modelů a sociálních systémů v Evropě, teorií sociálního státu, teorií cílů a metod jejich formulace, objektů a předmětů sociální politiky, teorií sociálních událostí a metod jejich identifikace, teorií nástrojů, organizace sociálních systémů, financování. Poslední část je věnována přípravě a realizaci reforem sociálních systémů. Text je určen pro studenty magisterského studia sociální politiky a sociální práce, doktorandy těchto oborů, odbornou veřejnost.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se dočkaly řady přívlastků, jako např. přelomové či překvapivé. Jejich výsledky jsou označovány jako nečekané a revoluční, odrážející jasný vzkaz veřejnosti politické elitě. Publikace Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 se snaží volební proces analyzovat v co největší možné šíři. Knihu lze rozdělit do tří pomyslných oddílů. První se věnuje okolnostem, jež volbám předcházely: vývoji politických stran a stranického systému ve volebním období 2006-2010 a otázce neuskutečněných předčasných voleb 2009. Ve druhém oddílu se nacházejí texty věnované samotným volbám 2010: otázce volebních programů, volební kampani jednotlivých stran, roli médií v kampani, volebním průzkumům, využití preferenčních hlasů, vlivu osobnosti kandidáta na rozhodování voličů a volební geografii, tedy územnímu rozložení volebních výsledků. Poslední oddíl je reprezentován jedinou kapitolou, která se zabývá možnostmi eventuálního volebního inženýrství aplikovaného na volby 2010.

Úvěrová krize 2008 a co dál. Úspěšný finančník a známý mecenáš předkládá nový pohled na fungování finančních trhů.