Spoločenské vedy

Po stopách českého Ježíška. Dokument přibližuje jednu z nejslavnějších pamětihodností Prahy, sošku, spojenou s mnoha legendami a mýty, za níž do Prahy ročně putují desetitisíce věřících.

Kláštery a jejich srdce. Autorkou této výjimečné knihy je renomovaná spisovatelka Alena Ježková. Více než pět let shromažďovala písemné podklady a přímé zvukové záznamy. Studovala historii řeholních řádů a křesťanské reálie, objížděla opuštěné i živoucí kláštery v Čechách a na Moravě. Navštěvovala komunity a uskutečnila desítky rozhovorů s řeholníky a řeholnicemi.Tichá srdce jsou ojedinělou a exkluzivní publikací v mnoha ohledech. Jsou vyčerpávajícím a současně čtivým exkursem do dějin působení šesti řeholních řádů u nás: benediktinů, cisterciáků, premonstrátů, františkánů, dominikánů a boromejek. Tématem téměř šedesáti esejistických textů jsou kláštery známé a "znovuoživené" jako Břevnov, Strahov či Rajhrad; opomíjené i chátrající jako Osek a Chotěšov; nebo zaniklé jako Ostrov u Davle či Dolní Kounice.Působivou vrstvu knihy představují výpovědi pětadvaceti řeholníků, mezi nimiž jsou například: člen dominikánského řádu kardinál Dominik Duka, opat strahovského kláštera Michael Pojezdný či převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek. Ve vzpomínkách starších pamětníků ožívají otřesná svědectví z 50. let minulého století, kdy komunistický režim kláštery zrušil a řeholníky poslal do internačních táborů nebo je odsoudil ve vykonstruovaných monstrprocesech k dlouhým letům ve věznicích a pracovních lágrech.Mnozí potom dále působili v ilegalitě. Nejde však jen o fakta, ale především o otevřené výpovědi lidí, kteří žijí skromně, podle pevných hodnot a prací pro druhé. Hovoří o zvláštnostech života v komunitě, stejně jako o hlubokých duchovních zážitcích, jaké představuje povolání k řeholnímu životu či kontemplace.Rovnocenný protějšek textu tvoří černobílé fotografie Jiřího Chalupy. Jsou plné atmosféry a empatie k místům i lidem. Také ony vznikaly v průběhu několika let a s vynaložením velkého úsilí.

Rusko je z náboženského hlediska jedinečnou zemí. Kromě postavení největšího pravoslavného státu světa má primát i v dalších oblastech. V Evropě je státem s nejvyšším počtem muslimů. V Rusku se také nachází jediná autonomní součást evropského státu, která má převážně buddhistický charakter (Kalmycko).Před revolucí mělo Rusko nejpočetnější židovskou komunitu na světě. Tato země je však bohatá i na další pozoruhodné náboženské jevy. Předkládaná publikace hovoří o fenoménu pravoslaví a jeho hlavních kategoriích (čas, bohoslužba, ikony, obřady), seznamuje s uzavřeným světem starověrců a podává celistvý přehled o hlavních náboženstvích dnešního Ruska.

Dějiny, identita, dialog. V souvislosti s migrací po pádu komunistického režimu vzrůstal v českých zemích počet řeckokatolických věřících přicházejících především z Ukrajiny. V roce 1996 byl v Praze Vatikánem zřízen Apoštolský exarchát.

Náboženské kultury v českých zemích 19. a 20. století. Kolektivní monografie Víra, kultura a společnost je jedním z výstupů mezinárodního badatelského projektu zaměřeného na výzkum náboženských kultur v Evropě 19. a 20. století. Prostřednictvím jednotlivých případových studií se kniha dotýká důležitých procesů, zejména modernizace a demokratizace společnosti a sekularizace a pluralizace náboženství, přičemž poukazuje na jejich vzájemný vztah.Publikace je rozdělena do čtyř oddílů, v nichž autorský kolektiv dané téma rozvíjí v několika základních perspektivách. Jednotícím prvkem celé knihy však zůstává vymezení analytického potenciálu konceptu náboženských kultur.

Kniha O smrti a pohřbívání přináší úvodní vhled do doposud opomíjené problematiky. Věnuje se tématu smrti, představám o možné posmrtné existenci, pohřbívání a truchlení v současné české společnosti. Pro získání plastičtějšího obrazu i správných interpretací dnešního stavu autorka připomíná i starší období. Věří totiž, že bez jejich znalosti nelze současnou situaci uspokojivě vysvětlit.Kniha tak přispívá k zodpovězení mnoha aktuálních otázek:Jak se dnes Češi vyrovnávají s vlastní smrtelností?Liší se výrazně představy a postupy věřících a nevěřících osob?Věří Češi v posmrtnou existenci?Jak mrtvé pohřbíváme a co to o společnosti vypovídá?Jak se jedinci a společnost vypořádává se smutkem po smrti blízkého?Proč se rozšiřuje pohřbívání bez obřadu a o čem tento fenomén vypovídá?Vznikají nějaké nové formy pohřebních rituálů?

Člověk - prostor - transcendence. Tato kniha nabízí zamyšlení nad vztahem mezi člověkem, prostorem a transcendencí. Z různých perspektiv a na odlišných příkladech ukazuje, jak člověk vnímá posvátné v rámci své zkušenosti specifického prostoru.Autoři jednotlivých příspěvků reprezentují rozličné obory – přírodovědu, teologii, religionistiku, historii, teorii umění, filmu a architektury –, mnozí však překračují obvyklý diskurs své disciplíny a podávají také osobní pohled, založený na introspekci a reflektované existenciální zkušenosti.Čtenář je jakoby doprovázen na cestě po mnoha podivuhodných prostorech, od syrově krásné polární krajiny přes imaginativní svět pravoslavných ikon až třeba po moderní sakrální architekturu. V každém z těchto navštívených prostorů pak má příležitost uvažovat nad tím, jakým způsobem u člověka funguje ono sensorium, které mu umožňuje setkávat se s tím, co je zcela jiné, co jej přesahuje, co je pro něj to „poslední nepodmíněné“.

Ostrava za ostnatými dráty - rozhovory s pamětníky nacistické a komunistické perzekuce Deset rozhovorů s pamětníky z Ostravy a Ostravska plasticky ukazuje složitost českých dějin 20. století. Ve vzpomínkách respondentů se objevuje nacismus i komunismus, roky v koncentračních táborech, komunistických lágrech i věznicích, každodenní život i životní bilancování. Vyprávění pamětníků doplňují desítky archivních dokumentů a fotografií.

Základní témata knihy Fenomén Vatikán formulují její podtituly – idea, dějiny a současnost papežství – diplomacie Svatého stolce – České země a Vatikán.Kniha má čtyři kapitoly, jimž je předeslán Úvod vysvětlující blíže téma studie a rozvržení její látky. Zejména rozvádí, proč papežové neodvozují svůj vliv v oblasti mezinárodních vztahů od svého postavení hlavy Městského státu Vatikánu, a proč naopak veškerý význam Vatikánu ve světové politice je založen výhradně na postavení hlavy katolické církve jako duchovního vůdce. První kapitolase zabývá otázkou, proč a v jakém smyslu je papež hlavou největší z křesťanských církví. Druhá kapitolapodává historický přehled vývoje instituce papežství v jeho vztahu ke „světské moci“, státům a jejich vládcům; tento vztah sleduje od počátku dějin křesťanství až do zániku církevního státu v roce 1870. Třetí kapitolapředvádí moderní podobu církevního státu (vzniklou v roce 1929), v níž je tento útvar ještě zřetelněji než jeho předchůdce podřízen výkonu náboženského poslání svých vládců – papežů. Výklad o strukturách a orgánech dvojjediné instituce Vatikánu-Svatého stolce, o jejím mezinárodním postavení, smlouvách se státy i o výkonech proslulé vatikánské diplomacie je východiskem k zachycení nejnovějších dějin papežství i role, kterou tato instituce hraje v současném světě. Čtvrtá kapitola (České země a Vatikán)si všímá minulosti i přítomnosti vztahů mezi římským stolcem a českým národem v jejich politickém i náboženském rozměru. Do jednotlivých kapitol jsou zařazeny exkursy analyzující podrobněji některé zvlášť pozoruhodné nebo kontroverzní problémy z dějin a současnosti papežství.Druhé vydání nemění podstatu ani uspořádání díla. Vedle drobných stylistických úprav či korektur obsahu přináší především doplňky: nevelké v Úvodu a prvních dvou kapitolách, zatímco třetí a čtvrtou obohacuje o podrobný výklad nejvýznamnějších událostí historie papežství v období posledního desetiletí.

Svazek 6. Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery, který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu.

Svazek XV. Latinsko-české vydání Augustinova raného spisu, který se pokouší ukázat, že má-li individuální duše racionální strukturu a zahrnuje-li neproměnné obsahy, pak je nesmrtelná. Překlad, úvod a poznámky L. Karfíková.

Svazek XIV. Řecko-české vydání spisu, který představuje Řehořovu antropologii čerpající z antických, biblických i starokřesťanských zdrojů.

Patří k významným a také kontroverzním právním a politickým myslitelům 20. století. Jedněmi je považován za „korunního právníka třetí říše“, pro druhé je klasikem politického myšlení srovnatelným s Machiavellim či Hobbesem. V době výmarské republiky patřil k zásadním kritikům parlamentní demokracie a také zastáncům decisionismu a k teoretikům novověkého suverénního státu. Ve svém myšlení, jež má kořeny v katolické víře, se zaměřil na otázku moci, násilí či nastolení práva. Jasně a rétoricky brilantně formuloval pojmy jako výjimečný stav, diktatura, suverenita, ale také politická theologie, legalita a legitimita či přítel a nepřítel.

Jak je sebral, sepasl a notami vybavil Josef Horák. Josef Horák (1883 -1968) učitel a řídící učitel na školách v Jablonci nad Jizerou, Kruhu u Jilemnice a v Martinicích. Byl zakladatelem a sbormistrem Pěveckého sdružení učitelů krkonošských, zároveň také amatérským regionálním etnografem, především sběratelem lidových koled, osvětovým pracovníkem a spisovatelem.Vydání se dočkaly Krkonošské koledy a Vánoční povídání o koledách z Podkrkonoší a příručka Občanská výchova. V rukopise zůstalo šest knížek povídek a postřehů z hor i "kraje" a vzpomínkový sborník Rožd'alovice na přelomu století. V rodných Rožďalovicích, kam se vrátil na penzi, založil a dirigoval pěvecký sbor a dal podnět ke vzniku tamního muzea.

O životě, islámu a křesťanské víře. Islamolog a afrikanista Luboš Kropáček se již desítky let věnuje putování po neschůdných cestách poznávání dějin a kultury islámského světa. Rozhovor, který s ním vedli dva zkušení novináři, sleduje nejprve životní příběh absolventa arabistiky, anglistiky a afrikanistiky v Praze, který se v roce 1968 účastnil studentské expedice do nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné. Tato mnohaměsíční cesta předznamenala celoživotní zájem Luboše Kropáčka o Afriku. Až do roku 1974 působil jako odborný asistent na FF UK , poté byl donucen odejít a živil se překlady a tlumočením z arabštiny. Po roce 1989 se na fakultu vrátil, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Luboš Kropáček je autorem mnoha úspěšných knih o dějinách, kultuře a duchovnosti islámského světa. Připomeňme asi nejznámější, opakovaně vydávaný přehled Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 5. vydání 2011). Islám, islámský fundamentalismus a život muslimské společnosti proto představují druhé významné téma knihy. Tím třetím je křesťanská víra, pevný základ a opora v mnoha nelehkých životních situacích. I o nich je možné se v knize rozhovorů s jednou z výrazných osobností české vzdělanosti dočíst.

Jsou kolapsy dávných civilizací jen zapomenutou stránkou v knize historie? Rozhovor s prof. Miroslavem Bártou, naším předním egyptologem, přináší zajímavé pohledy na tento fenomén. Nejnovější výzkumy celé řady vědních oborů totiž ukazují, že faktory, které vedly k pádu starověkých říší, se cyklicky opakují.Naše současná západní civilizace, jež byla vůdčí silou světa v posledních stoletích, se těmto vlivům také nemůže vzepřít. Čeká nás tedy podobný osud, o němž jsme se zatím jen učili v hodinách dějepisu? Rozhovor však nepřináší žádné apokalyptické vize. Spíše zamyšlení, jak bychom o případném kolapsu společnosti měli uvažovat. Sám kolaps totiž neznamená konec.Rozhovor s prof. Bártou vede Tomáš Tureček, šéfredaktor české edice National Geographic.

27 filosofických disputací. Rámec "totalitní hospody" autorovi posloužil nejen jako připomínka života doby minulé, ale i jako východisko k vyjádření řady originálních a hlubokých myšlenek určených pro naši současnost. Neobyčejně podnětné, živě psané a myšlenkově dramatické dialogy tak potěší každého, kdo dokáže prožít radost z poznávání.Prorežimní vědec-technokrat, samorostlý myslitel topič, farář bez státního souhlasu a starý zahradník zde diskutují o povaze reality, smyslu vědy, buddhistické nirváně, středověké vizi vesmíru, duchovním životě rostlin a o řadě dalších pozoruhodných věcí.I sem, do světa hospody, však stále naléhavěji vstupuje vnější svět: cenzura, zákaz pobytu, Charta 77. Příběh hledání pravdy vrcholí a oba světy se nakonec prolnou. Co bude dál?

Výbor z textů velkého německého mystika 13. století s obsáhlou úvodní studií Jana Sokola. Reedice úspěšné knihy věnované středověké mystice, zejména dílu významného německého náboženského myslitele Mistra Eckharta. Úvodní studie Jana Sokola spolu s vysvětlujícími poznámkami otevírá přístup k předkládaným spisům širokému okruhu čtenářů. Mezi vybranými spisy nechybějí entuziastická Eckhartova kázání odhalující bezprostředně samotné jádro Eckhartova myšlení v jeho místy doslova ,,syrové„ podobě. Do výboru jsou zařazeny rovněž překlady několika dalších dobových textů, které doplňují celkový rámec myšlenkového dědictví Mistra Eckharta.

Jsi zvěstovatel sebe sama a věže, kterés’ vystavěl, nejsou než základy tvého většího Já. A toto Já bude též toliko základem. I já jen zvěstuji sám sebe, neboť stíny, jež se přede mnou dlouží za úsvitu, shromáždí se u mých nohou v hodině polední. A jiný úsvit vrhne přede mne nový stín, a také on bude o polednách posbírán. Vždy jsme byli sami sobě zvěstovateli, a vždy i budeme. Vše, co jsme shromáždili a co ještě shromáždíme, to vše bude jen símě polí dosud nezoraných. My sami jsme pole i oráč, sběrač i sklizeň.“

Theatrum mundi - svět jako umělecké dílo. Ačkoli si s pojmem "baroko" každý vybaví nejspíš zámek ve Versailles a baziliku svatého Petra v Římě, toto uměleckohistorické období nabízí mnohem víc: velkoryse komponované knihovny, tajemné zahrady a parky, umělecký porcelán a iluzionistické malířství - to vše svědčí o jeho mnohovrstevnatosti a komplexitě. Tato kniha představuje cestu do světa minulosti, v němž lidé chápali svět jako velké divadlo, theatrum mundi. Vedle fundovaných textů je kniha výjimečná zpracováním fotografií. Objekty nejsou zachyceny jen tradičním způsobem celku a detailu, ale tzv. zoomovým principem, který umožňuje pozorovateli přiblížit i ty detaily, které nejsou ani při osobním kontaktu s dílem viditelné.

Žijící legenda světové medievistiky, francouzský historik Jacques Le Goff, připravil s týmem spolupracovníků působivou sbírku portrétů významných mužů a žen středověku. Králové a královny, světice a učenci, obchodníci a objevitelé, umělci a povstalci, kacíři a inkvizitoři předstupují před čtenáře představeni výstižnými a čtivými portréty, jejichž autory jsou více než čtyři desítky evropských historiků.Text a obraz mají v knize rovnocenné místo: obrazová příloha je skutečnou galerií, souborem jedinečných obrazových svědectví. Po čtyřech chronologicky zaměřených kapitolách následuje závěrečná, věnovaná imaginárním postavám, které sehrávaly v představivosti a životě středověkých lidí tak významnou úlohu: legendární král Artuš, víla Meluzína, papežka Jana či mýtický Kněz Jan se nacházejí v sousedství ztělesněného Dobra a Z la – Panny Marie a Satana.Důstojné zastoupení mají i postavy českého středověku: svatý Václav, svatý Vojtěch, císař Karel IV . a Jan Hus; přední český medievista (a žák J. Le Goffa) Martin Nejedlý je členem autorského kolektivu.Muži a ženy středověku představují důstojný, obrazový protipól k úspěšné Encyklopedii středověku. Potěší všechny, které uhranula barvitost, rozmanitost a tajemnost tisíciletého období, jež nazýváme středověkem.

Na výsledek psychoterapie má vliv nejen odbornost terapeuta, ale též jeho osobnost a životní zkušenost, které jsou velmi důležité pro interakci s klienty.Proto psychoterapeutka Michele Baldwinová, PhD. požádala své kolegy, psychology, psychiatry a sociální pracovníky, aby se s ní podělili o svůj pohled na využití sebe sama v práci s klienty. Kniha nepřináší jen obecné úvahy o tématu či vhled do historických a filosofických souvislostí, ale také případové studie terapeutů, kteří sami prodělali životní krizi a snaží se ji nyní využít ve své práci či konkrétní doporučení týkající se výcviku a průpravy budoucích profesionálů.Do knihy přispěli mimo další zajímavé autory i Carl R. Rogers a Virginia Satirová.

Základní dílo tibetského buddhismu, zejména buddhistické morálky a filosofie. Jeho vznik se datuje do 8. století n. l., kdy byla Kniha mrtvých patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti stoletích patřila k tajným, "zakopaným" knihám, které nepronikly na veřejnost. Kniha mrtvých je formulována jako poučení zemřelému na jeho cestě do "zásvětí" - v "mezistavu", který následuje po fyzické smrti.Poučení člověku na přechodu mezi těmito dvěma stavy pak není jen popisem pohřebního rituálu, nýbrž také, a vlastně především, plánem správné životní cesty, vedoucí k vysvobození.Pro Evropany je ojedinělým kulturněhistorickým svědectvím o myšlení a způsobu života ve starém Tibetu.

Židé ve středověku. Kniha přehledně rozebírá postavení židů v křesťanském a islámském světě z hlediska právního (srovnává islámské, křesťanské a pohanské římské právo), hospodářského a sociologického, kdy Cohen mj. vyvrací zažité stereotypy a mýty o "zlém křesťanství a hodném islámu".Závěrečnou kapitolu pak tvoří pojednání o mezináboženské polemice mezi židy, křesťany.

Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Kniha podává soupis a základní charakteristiku poutních míst katolických věřících na území českobudějovické diecéze. Pozornost je věnována nejen poutním kostelům a kaplím, ale také některým drobným sakrálním stavbám v krajině, jako křížovým cestám, kapličkám, Božím mukám a dalším objektům, které lze označit jako "místa zvláštní zbožnosti".Z hlediska uměleckohistorického jsou popisovány především milostné sochy a obrazy, které jsou nedílnou součástí poutních míst.V úvodních odstavcích hesel, charakterizujících obce, byly ponechány údaje o počtu obyvatel římskokatolického vyznání (uváděny ve zkrácené formě jako počet "katolíků" v procentech) z roku 2001, neboť tyto výsledky lze považovat za reprezentativnější než výsledky posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, kdy byla odpověď na otázku náboženského vyznání nepovinná. Tyto údaje nejsou zaznamenány u menších osad, které jsou součástí sousedních obcí.Ve vybraných lokalitách, v nichž se roku 1921 přihlásilo větší množství lidí k nově založené církvi československé, jsou uvedeny i tyto údaje, neboť dokreslují charakter obce. Počet obyvatel římskokatolického vyznání (zde zkráceně jako počet "katolíků") z předchozích sčítání, zvláště z roku 1921, je zachycen jen u měst a některých obcí, kde bylo pestřejší náboženské složení obyvatelstva. Podobně i národnost německá je uváděna jen ve vybraných případech, většinou jejího vyššího zastoupení. Německé názvy jsou důsledně citovány u těch obcí, které měly do roku 1945 většinu německého obyvatelstva.

Vznik matematické logiky je první revolucí v logice od dob Aristotelových. Úvodní část tvoří český překlad, druhou a třetí část doprovází faksimile prvního německého vydání (1879) – druhá část je dvojím překladem:do češtiny a do dnešní symboliky, třetí pak výkladem–přepisem do současného značení i jazyka. Překlad J. Fialy je doprovázen obsáhlým komentářem.

aneb Za co jsme bojovali. Kniha vznikla s cílem připomenout hrůznost komunistického režimu, který na desítky let zásadním způsobem ovlivnil životy občanů naší země. Nejtragičtěji zasáhl ty, kteří se jeho ideologii vzepřeli a rozhodli se bojovat za svobodu, demokracii a další hodnoty, které komunistický režim devastoval. Bojovníci za svobodu skončili v komunistických žalářích a pracovních táborech, mnozí z nich za svou vzpouru proti totalitě zaplatili životem.Přeživší političtí vězni z 50. let minulého století z brněnské pobočky Konfederace politických vězňů ČR se na začátku nového milénia rozhodli připomenout hodnoty, za které bojovali, na setkáních s občany a představiteli veřejného života. Tato setkání nazvaná „Fórum KPV ČR Brno“ se konala celkem čtyřikrát a každé mělo své motto. V roce 2004 to bylo téma „Sametová revoluce uvolnila prostor právu, ale nenaplnila spravedlnost“, v roce 2006 „Svoboda znamená odpovědnost a řád“, v roce 2007 „Státy se udržují těmi ideály, ze kterých se zrodily“ a v roce 2008 „Komunismus a nacismus, pohromy 20. století“.

Mosad: operace Eichmann je neobvykle napínavé vylíčení jedné z nejodvážnějších operací izraelské tajné služby – únosu Adolfa Eichmanna, bývalého vysokého funkcionáře nacistické říše, osobně zodpovědného za vyvraždění šesti milionů Židů, který se skrýval v Argentině.Čtenář podrobného popisu celé akce žasne, jak sebemenší neopatrnost nebo nepředvídaná maličkost může během okamžiku celou operaci zmařit. A přestože známe konečný výsledek, jde o velice napínavou hru o každý utajený krok, umocněný psychologií masového vraha a jeho přeživších obětí. Akce je vedena s dokonalým sebeovládáním všech „lovců“ a především jejich šéfa, Issera Harela (1912–2003), zakladatele Mosadu a autora této neobvykle realistické knihy. Kniha získala právem cenu Asociace amerických autorů detektivek, přestože není vymyšlená – názorně totiž ukazuje, v čem je podstata detektivního napětí.Největším překvapením je chování samotného Eichmanna, svědomitého úředníka a dobrého otce rodiny, odsouzeného k trestu smrti (paradoxně v zemi, která trest smrti neuznává) nakonec jakoby jen za působení v mašinérii odosobněného zla. Jak napsala H. Arendtová ve svém slavném díle Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla, proces s Eichmannem poprvé v historii vyjevil totalitní přeměnu zla na jakousi banální zástupnou záležitost, zcela oddělenou od svědomí i osobního života.

děti a učitelé ČR k výročí slovanské misie na Moravu 863/2013. Přímluvy ke mši svaté na neděle a všední dny uvedených období církevního roku. Vyšlo s církevním schválením.

Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 3. aktualizované vydáníJedná se o jednu z prvních původních českých knih zaměřujících se na izraelsko-palestinský konflikt. Čtenáře jím v několika částech provede, objasní mu hlavní pojmy a fenomény počínaje stručnou historií arabsko-židovských vztahů před vznikem Izraele a rokem 2013 konče. Práce je určena nejen odborníkům a studentům, ale i všem ostatním, kteří se zajímají o blízkovýchodní problematiku.Marek Čejka energicky zaplňuje mezeru v oblasti původních studií o historii a současnosti Blízkého východu. Po desetiletích hluboké ideologické izolace od tamních reálií byl český čtenář v 90. letech odkázán převážně na překlady zahraničních prací.Čejkova kniha dává možnost seznámit se s vývojem a situací v Izraeli a na palestinských územích z pohledu nové generace odborníků, která zná místní poměry nejen zprostředkovaně, ale rovněž na základě své osobní zkušenosti, studia a vědeckého výzkumu přímo na místě. Jiří Schneider, diplomat a analytik, velvyslanec ČR v Izraeli v letech 1995–1998.Kniha Marka Čejky boří dva vzájemně se posilující mýty o izraelsko-palestinském konfliktu, které jsou v českém prostředí hodně rozšířené: ten první hovoří o „odvěkém sváru Židů a muslimů“ a druhý o „izraelsko-palestinském konfliktu jako ztělesnění střetu dvou civilizací – židovsko-křesťanské západní versus muslimské orientální“. Přestože autor uznává, že náboženské i civilizační odkazy hrají v blízkovýchodním sporu důležitou roli, jeho podstata spočívá v územním sporu dvou nacionalismů – židovského a arabského. Tuto tezi dokládá pečlivou prezentací důležitých faktů o konfliktu od jeho počátků na přelomu 19. a 20. století až do současnosti. Čejkova kniha by měla být povinnou četbou pro každého, kdo se chce zorientovat v jednom z nejhůře řešitelných konfliktů současnosti.Pavel Barša, Filozofická fakulta Karlovy univerzity a Ústav mezinárodních vztahů

Předložený výbor obsahuje šest Kantových studií k tématu osvícenství, politiky a filosofie dějin, jež jsou dokladem jeho intenzivního zájmu o společenské dění. Největším přínosem Kantových společensko-teoretických prací je však konkretizace jeho morální teorie. Ve svém stěžejním příspěvku k dějinám politické filosofie, ve spise K věčnému míru, předkládá Kant model mírového soužití mezi národy, které je dodnes aktuální.Ve spise O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi, vysvětluje Kant smysl a uskutečnitelnost své praktické filosofie založené na kategorickém imperativu. Soubor dále obsahuje statě Idea všeobecných dějin, recenzi Herderových Idejí k filosofii dějin lidstva, Domnělý počátek dějin lidstva, O domnělém právu z lásky k lidem lhát, Co je osvícenství? a uzavírá jej Konec všech věcí, v němž Kant převádí apokalyptický motiv na situaci, kdy by se křesťanství stalo pouhým souborem příkazů a přestalo být prodchnuto duchem laskavosti a lidského porozumění.

Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935–1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Dodatek byl sepsán v roce 1956 a poprvé uveřejněn spolu s přednáškou v roce 1960.Studie promýšlí a problematizuje metafyzické pojetí jsoucna a pravdy prostupující všemi jevy, které charakterizují epochu novověku. Pro podrobnou analýzu si vybírá jeden z nich, totiž fenomén moderní vědy, výzkumu a techniky a podává jeho výklad, který je dodnes vysoce aktuální.

Intelektuální dějiny obrazoborectví. Autor nás provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty).Proč některá náboženství dovolují znázorňovat božské pomocí obrazů, zatímco jiná to zakazují?Proč filozofové nacházeli důvody k pohrdání řeckým uměním v době, kdy bylo na svém vrcholu?Proč byl biblický zákaz obrazů tak odlišně interpretován židy, muslimy a křesťany?Proč byl spor o obrazy tak ostrý v Byzanci, zatímco na Západě vznikaly světské i náboženské obrazy?Autor se věnuje vývoji filozofické logiky nepřátelské obrazu – od Platona k Malevičovi, přes Kalvína a Kanta k Hegelovi – a zkoumá, jak tyto myšlenkové proudy ovlivnily evropské umění. Své bádání zakončuje analýzou moderního abstraktního umění, které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu. Na obsáhlé a originální knize oceníme nejen erudici autora, ale i jeho přesvědčivý intelektuální přístup.

Sakrální architektura zaujímá v tisícileté historii Prahy nezastupitelné místo a právem se řadí k nejvýznamnějším turistickým lákadlům. Kniha je však věnována nejen těm nejvýznamnějším pražským svatyním, ale i těm méně vyhledávaným, avšak o nic méně pozoruhodným, a vedle křesťanských kostelů také například synagogám.Texty poskytují uměleckohistorický přehled a uvádějí do dalších životů architektonických památek v pověstech, krásné literatuře apod.

Prague Churches and Temples. Sakrální architektura zaujímá v tisícileté historii Prahy nezastupitelné místo a právem se řadí k nejvýznamnějším turistickým lákadlům. Kniha je však věnována nejen těm nejvýznamnějším pražským svatyním, ale i těm méně vyhledávaným, avšak o nic méně pozoruhodným, a vedle křesťanských kostelů také například synagogám. Texty poskytují uměleckohistorický přehled a uvádějí do dalších životů architektonických památek v pověstech, krásné literatuře apod.

Kniha vychází u příležitosti 1150. výročí příchodu „soluňských bratří“ na Velkou Moravu. //Známý český byzantolog se v této knize vrací k tématu, jímž se zabýval už před padesáti lety, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu vyprávěl příběh cyrilometodějské misie.Zasvěceně líčí byzantské prostředí, z něhož oba soluňští bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, na Velkou Moravu přišli, vysvětluje motivy jejich vyslání i roli, kterou sehráli v utváření tamní společnosti. Autor dále ukazuje, jak osudy jejich misie souvisely nejen s bojem moravských vládců o nezávislost jejich státu na franské říši, ale i s velmocenským zápasem konstantinopolského patriarchátu a římské kurie o církevní jurisdikci nad územím někdejšího Illyrika, konkrétně nad nově christianizovaným Bulharskem.V neposlední řadě osvětluje původnost a jedinečnost kulturního díla Cyrila a Metoděje, zvláště vytvoření slovanského písemnictví a zavedení slovanského jazyka do liturgie. Vyzdvihuje přitom význam skutečnosti, že Slované žijící tehdy na našem území se stali prvním evropským národem, do jehož jazyka bylo přeloženo Písmo svaté – Bible. V závěru pak stručně nastíní, nakolik se tento jedinečný počin stal základem kulturního a duchovního života jižních a později i východních Slovanů a jakou roli cyrilometodějská tradice sehrála v různých historických etapách našich národních dějin. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Zrození teologie spadá prakticky vjedno se zrozením křesťanství, protože se ukázalo být nutnou součástí hlásání a předávání víry. Šíření křesťanského poselství má dvojí podobu: hlásání evangelia těm, kteří ještě nevěří (kérygma: Sk 2, 14–36) a katecheze nově pokřtěných, kterou Skutky apoštolů nazývají „učení (didaché) apoštolů“ (Sk 2, 42; Sk 15, 35).I kérygma vyžaduje jisté rozlišování, které předpokládá předchozí promýšlení víry, výrazněji však tyto požadavky vystupují při katechezi, a ještě mnohem zřetelnější jsou na vyšší úrovni výuky (didascalia) – tam všude se objevuje potřeba toho typu prohloubení víry, kterým je teologická reflexe. List Židům (5, 11 – 6, 3) rozlišuje tyto dva stupně: „mléko“ pro začátečníky a „hutný pokrm“ dokonalé nauky.Obhajování víry v setkání s nevěřícími také vyžaduje přiměřenou reflexi. Sv. Pavel se nevěřícím Židům snaží ukázat, jak lze z Písma dovodit Ježíšovo božství (viz Sk 17, 1–4; 18, 5). Totéž činí i evangelisté, zvláště sv. Matouš, který s důrazem poukazuje na to, jak se v Ježíšově době naplnilo Písmo. Prvními teologickými díly křesťanských autorů jsou apologie (Aristides, Justin, Athenagoras a další), tj. „obhajoby“ tváří v tvář nejen římským pronásledovatelům, ale i okolnímu židovství a pohanství. „Apologetika“ byla znehodnocena excesy racionalistických apologetů, ale sama o sobě je stále aktuální součástí křesťanského myšlení a dnes se jí opět dostává zasloužené pozornosti.

Ve dvaadvaceti črtách z cest, které shrnul do svazku Italské hodiny, skládá moderní americký klasik Henry James ódu na milovanou Itálii se stejnou zevrubností, s jakou se v psychologických prózách zajímá o „dům lidské duše“. Zvláštní stav „mysli na toulkách“ ponouká autora zkoumat povahu civilizačního jevu zvaného turismus. Během čtyřicetiletého putování po zemi, jež zažila vzestup i pád nejslavnější starověké říše a zvedá se z popela jako znovusjednocený stát, neuniknou Jamesovu bystrozraku ani první excesy masového cestování v časech, kdy se na silnicích teprve začínaly ozývat klaksony automobilů a památková péče byla v plenkách.Čtenář užasne, nakolik jsou autorovy postřehy stále aktuální jak na nejnavštěvovanějších místech Itálie, tak v zákoutích daleko od hlučícího davu. Ale ať už se James trefuje do babylonského srocení na benátské laguně, ať si dobírá politické poměry odrážející se v ulicích věčného Říma, ať se kochá zaostalostí venkova nebo se koří tisícileté kráse Florencie, Sieny či Ravenny, poslouží milovníkovi Itálie jako zasvěcený průvodce nejvyšší třídy. Estetická vnímavost se v jeho osobitém náhledu snoubí s jiskrným nadhledem a tradicí anglosaského humoru, a tak výsledek této vášně k sladké Itálii zastiňuje cestopisy jeho nejtoulavějších amerických předchůdců: Marka Twaina a Hermana Melvilla.

Příspěvky kolektivní monografie spojuje z různých úhlů téma Velehradu: místa tvořivé síly cyrilometodějské tradice; místa setkání hojícího rány rozštěpení; cesty, jež putujícího přivádí k Jedinému.Sborník je výsledkem práce začínajících teologů a jejich učitelů, přičemž tvoří příspěvek k velehradskému jubilejnímu roku 2013. Odráží současný tep cyrilometodějského poselství v teologii, spiritualitě a životě církve.

V duchu přístupu humanitních a sociálních věd publikace nejprve reflektuje stávající situaci, sleduje práci policie, kterou vnímá jako službu veřejnosti. Je-li poslání policejní práce vymezeno tímto způsobem vyvstává otázka, jak toto její pojetí v praxi podpořit.Mezi mnohými dalšími se jako jedna z možných forem podpory jeví i duchovní služba, která již existuje v Armádě ČR nebo ve vězeňství. Duchovní službou je tedy míněna křesťansky motivovaná pomoc a podpora příslušníkům policie a jejím zaměstnancům, jejich rodinným příslušníkům, popřípadě dalším blízkým osobám a osobám z řad veřejnosti včetně obětí trestných činů a různých neštěstí.