Životopisy

Kniha vzpomínek, kterou edičně a redakčně připravili publicisté Aleš Palán a Jan Paulas, představuje želivského opata, politického vězně a jednu z nejvýznamnějších postav českého duchovního života 20. století Bohumila Víta Tajovského. Autorům se podařilo nashromáždit řadu svědectví a vzpomínek na jeho osobu. Jsou mezi nimi i lidé již zesnulí jako například Anastáz Opasek, Ivan Medek, či Luboš Hruška; mají zpracovány vzpomínky Jaroslava Meda, Jiřího Reynka, Zdeňka Rotrekla a dalších. V rámci chystané knihy oslovili i mnohé další osobnosti, které měly příležitost se s opatem Tajovským stýkat. Kniha tak bude zahrnovat vskutku reprezentativní výběr lidí, kteří na Vítovu osobnost vzpomínají, a bude doplněna řadou dopisů a jiných dokumentů, které se k osobnosti Víta Tajovského vážou. Text doplňuje řada fotografií, mnohdy dosud nikde nepublikovaných. Editoři pátrali v řadě archivů a byli v kontaktu s mnoha pamětníky.

Najodvážnejšie výpravy všetkých čias. Už pred stáročiami brázdili odvážni dobrodruhovia pevniny aj moria, aby poskladali mapu našej planéty. Dnes už je väčšina zemského povrchu precestovaná, a tak si ľudia stanovujú nové hranice v hlbinách oceánov alebo vo výškach nad Zemou.Prečítajte si o skutočných dobrodružstvách cestovateľov po súši, vode, vzduchom, cez púšť či po snehu, od Krištofa Kolumba až po Jurija Gagarina. Odporúčame pre mládež od 10 rokov.

Jeden muž staví cestu k míru… kámen za kamenem, školu za školou. Mortensonův příběh protkaný dramatickými momenty, romantikou a dobrými skutky, nám připomíná moc myšlenky dobra a sílu obsaženou v rozhodnutí jednotlivce vytrvat ve své práci tváří v tvář obrovským překážkám. V roce 1993 se horolezec Greg Mortenson ocitl po neúspěšném pokusu zdolat vrchol K2 na chudém pákistánském venkově v pohoří Karakoram. Dobrosrdečnost místních obyvatel ho dojala natolik, že přislíbil vrátit se zpět a postavit zde školu.Tři šálky čaje je příběh o tomto slibu a neuvěřitelných výsledcích, kterých se podařilo dosáhnout. Za více než deset let postavil Mortenson na tomto nebezpečném území, kde se zrodil Tálibán, ne jednu ale pětapadesát škol, navštěvovaných převážně dívkami. Jeho příběh plný ohromující odvahy se stal testamentem síly lidskosti.

Predkladaný deviaty zväzok Zobraných literárnych a mysliteľských diel Pavla Straussa, ktorý vychádza signifikantne na storočnicu autorovho narodenia, má z hľadiska vari prozreteľnostného osobitné postavenie v rámci toho všetkého, čím sa Strauss do slovenskej kultúry zapísal.Naskytuje v podstate akýsi súhrnný pohľad na jeho počiatočné životné hľadanie, pri etablovaní sa ako osobnosť. Preklenuje dúhovým oblúkom obdobie od jeho literárnych začiatkov až po jeho konverziu, a to konverziu hneď dvojitú: jednak v dominantnosti literárneho jazyka jeho tvorcu, jednak - a to najmä - v jeho svetonázorovom a náboženskom smerovaní. To oboje sa dá totiž z nadhľadu sledovať iba na Straussovej nemeckej poetickej tvorbe, ktorá stojí na začiatku jeho literárnych úsilí a umelecko-estetických ambícií.

Tento komplet pripravovaný pri príležitosti blížiacej sa autorovej storočnice (roku 2012) ho predstaví ako všestranného autora európskeho formátu, vzdelaného kritického mysliteľa a prenikavého intelektuála s kresťanským svetonázorom. Jeho diela môžu pomáhať prekonávať šíriaci sa nihilizmus a dehumanizáciu človeka, kultúry, spoločnosti 21. storočia. On nielen postuluje, ale sám prináša - ako spisovateľ a mysliteľ - do modernej slovenskej literatúry nové pozitívne a humanistické perspektívy.

Román o papežství po jaderné katastrofě. Románová fikce o křesťanství po celosvětové jaderné katastrofě při které zahyne papež a většina kardinálského sboru.

prvý mučeník Cirkvi. Na hlavu, na nohy, na plecia mladého muža dopadá kamenné krupobitie. Mladík sa zo všetkých síl snaží stáť na nohách, hlavu drží hrdo vztýčenú a pohľad upiera k nebu ďaleko za oblaky. Ako to, že nerepce proti tým, čo ho práve kameňujú, ale dokonca sa za nich horlivo modlí a hovorí: „Pane, nezapočítaj im tento hriech." Prečo sa dialo kruté kameňovanie svätého Štefana? V knihe nájdu odpoveď nielen hrdí nositelia tohoto mena, ale i tí, ktorí chcú lepšie spoznať prvého mučeníka katolíckej Cirkvi.

František, Hyacinta, Lucia. V roku 1917 sa Panna Mária zjavovala trom malým deťom, pastierikom, vo Fatime. Katolícka cirkev uznala v roku 1930 pravosť týchto zjavení a Fatima sa stala známym postugalským pútnickým miestom. Kniha opisuje priebeh zjavení, približuje životné osudy detí, ich duchovné posolstvo, ale aj najdôležitejšie spisy o zjaveniach, ako i zoznam a krátku charakteristiku najznámejších pútnických miest na celom svete.Odporúčame Vám: FATIMA - CELÁ PRAVDA.

mp3. Ak sa niekto narodí v černošskom gete, vyrastá v neúplnej rodine a v škole ho považujú za jedného z najhorších, potom asi nie je ťažké predstaviť si, „čo asi z toho dieťaťa bude“. Život však niekedy prináša nečakané rozuzlenia. Na začiatku Ben Carson – chlapec bez perspektívy, ktorý nevie, či nájde v živote zmysluplné uplatnenie. Na konci Ben Carson – známa kapacita v odbore neurochirurgia, muž z novinových titulkov, ktorý prináša nádej mnohým pacientom a ich blízkym.Skutočný príbeh interpretuje Ivo Gogál a Ľudmila Mandžárová.Celkový čas: 451 min.Titul je dostupný aj v printovej verzii Zlaté ruky (2012).

Metoděj Minařík O.Carm. (1912-2003). Z dopisu P. Metoděje rodné sestře Marii na začátku roku 1982:"To je pěkné, že sis v ty vánoční dny přečítala v dopisech vzpomínky na maminku, na Pepu a na všechny. To v nás probudí novou láskyplnou vděčnost. Máš pravdu, že ke stáří docela jinak prožíváme spojení mezi sebou, celkově spojení s různými lidmi, ale právě také se sourozenci. Já to také cítím. Já jsem Vás měl všechny vždycky velmi rád, ale teď k Vám všem cítím ještě něco docela zvláštního, jsem s Vámi vnitřně úplně spojen. Ano, ke konci nás zcela naplní milost Boží a je takřka hmatatelná, skutečně ji zakoušíme. A to je krásné a milé. Tyto milostiplné věci jsou vždy spojeny s oběťmi, se zkouškami. Ale to už patří k věci."

Vynikajúci a známy románopisec Wilhelm Hünermann opisuje život svätého Martina z Tours, jednu z najpôsobivejších postáv kristianizácie Európy. Vidíme syna pohanského tribúna hnať sa po panónskych stepiach, stretáme ho ako dôstojníka v légii sabarských kopijníkov, sme svedkami zaodenia žobráka polovicou plášťa. Spoznáme ho aj ako pustovníka, otca rehoľníkov a biskupa, apoštola Galie. 

„Svätý je ten, cez ktorého k nám prúdi svetlo!“ zvolal akýsi chlapec. Nuž, po prečítaní tejto knižky mu určite dáme všetci za pravdu. Ján Mária Vianney tak bezvýhradne nasledoval Krista, že z jeho postojov a činov stále vyžaruje láskyplné svetlo evanjelia na každého z nás. Nevyspytateľné sú Božie cesty. Vybral si chlapca, ktorý bol chudobný a nie príliš nadaný. Práve k tomuto človeku však potiahnu na spoveď zástupy z celej krajiny – hoci ho ledva vysvätia a spočiatku mu zakážu spovedať. Ak si prečítame knihu so zreteľom na historické súvislosti, azda pochopíme, v čom tkvie svätosť a ako k nej treba kráčať. V Arse skutočne zanikli krčmy a vybudovali sa školy. Prostý Ján Krstiteľ Mária Vianney len trestal sám seba za neprávosti iných, postil sa, trýznil, rozdával, úpenlivo sa modlil. Obetoval celého seba za všetkých a tak nasledoval Krista. A čo my?  

Nové vydanie knihy Žobrák z Granady (2011).Katolícky autor bestselerov Wilhelm Hünermann opisuje v strhujúcom románovom životopise pohnutý život Jána z Boha (1495-1550). Po dobrodružnej etape svojho života, kedy bol pastierom a cisárskym vojakom, stáva sa dobrodincom chudobných a chorých. Do histórie sa zapísal ako "Žobrák z Granady" a zakladateľ rehole Milosrdných bratov. Pápež Alexander VIII. ho v roku 1690 vyhlásil za svätého.

Abbé Pierre (1912) je po dlhé roky až do dnešných čias najpopulárnejšia osoba vo Francúzsku. V roku 1938 musel opustiť prísny kláštorný život, lebo mal tuberkulózu. Počas vojny pracoval v odboji a po oslobodení sa stal poslancom a živým svedomím národa. V roku 1949 založil Emauzské spoločenstvo, ktoré je dodnes rozšírené v 32 krajinách sveta. V týchto spoločenstvách spolu žijú a pracujú bezdomovci a ľudia, ktorých spoločnosť odsunula na okraj. Do záchrany týchto ľudí abbé Pierre ako prvý zapojil média.Od svojich dvadsiatich rokov si abbé Pierre zaznamenával myšlienky, z ktorých sa roku 1995 zrodila kniha Testament. Ako svedok storočia, ktoré sa skončilo, v nej opisuje svoju životnú púť viery a vedie nás k prameňu, ktorý inšpiruje jeho život a skutky.

Svätý Benedikt Menni. Prežiť svoj život vo vernosti svojmu povolaniu je určite túžbou každého rehoľníka. Svätý Benedikt Menni je nám príkladom vo vernosti v láske k Bohu i blížnym. Dokazuje to skutočnosť, že bol na sviatok Krista Kráľa 21. novembra 1999 svätorečený. Táto publikácia nám predstavuje život milosrdného brata Benedikta Menniho, chce povzbudiť nielen rehoľníčky a rehoľníkov, ale každého angažovaného kresťana pri napåňaní svojho povolania. 

Ferko Skyčák bol mimoriadnou osobnosťou. Svojim myslením i činnosťou stál na čele „kňazskej moderny" v medzivojnovom období. On urobil zo Spišskej kapituly jedinečné teologicko-kultúrne učilište, zhromaždil okolo seba pozoruhodné vedecké osobnosti. Ladislav Hanus si naňho spomína ako na osobnosť žiarivých kvalít, iniciatívneho, dynamického, európsky rozhľadeného, ako i na vynikajúceho kňaza, pedagóga a publicistu. 

Pokračovateľ v diele troch svätých Košických mučeníkov.

Josemaría Escrivá de Balaguer.

Politika, cesta svätosti. Strhujúci život „Otca Európy“ je svedectvom dejín, ale zároveň i nádherným príkladom duchovného života. Politici sa môžu tiež stať „svätými“ a Európa môže byť príbytkom bratstva. Pripomíname si žiarivú osobnosť Roberta Schumana a jeho humanistickú víziu Európy práve v období, keď sa v myslení verejnosti mieša politika a ekonomické záležitosti, ktoré neprajú napredovaniu. Robert Schuman čerpal svoj humanizmus zo silnej kresťanskej viery...

8.2.2001 prebehlo sto dní môjho pobytu v Ríme. Akcií bolo veľa, ale kým som neodovzdal prezidentovi TR, Malty a kapitánom regentom San Marina poverovacie listiny, nemohol som vystupovať ako mimoriadny a splnomocnený veľvyslanec. V Quirináli som ich odovzdal 7.12,2000, v San Marine 24.1.2001 a na Malte 8.2.2001. 7.11. som bol pozvaný za člena klubu Diplomacia, ktorý som potom často navštevoval. Som vďačný grófke Marise Pinto Olori del Poggio, noblesnej, vzdelanej a aktívnej žene, ktorá ma trpezlivo predstavovala členom klubu.7.11. bol hosťom zaminir Maďarska (MR) J. Martonyi. 21.11. doživotný senátor G. Andreotti. Veľvyslanci kandidátskych krajín do EÚ (KK) vystupovali skromne a snažili sa vyvolať dobrý dojem o svojich krajinách. Bol som prekvapený sebavedomím fúzatého Martonyiho: nie MR potrebuje EÚ, ale EÚ potrebuje MR, ktoré sa tam bez problémov dostane. Andreotti si ma pamätal z minulých stretnutí, pýtal sa, ako sa darí J. Čarnogurskému.16.11. som sa zúčastnil na hudobnej súťaži V. Bucchiho, talianskeho moderného skladateľa. V hre na organ zvíťazila s peknou finančnou prémiou Slovenka B. Šuňavská. spolu s členom poroty majstrom F. Klindom ma navštívili. Hlavná organizátorka súťaže bola sestra šéfa Radikálnej strany M, Pammelu. Videl som ju v meste, mala na sebe plagáty s protestom proti úradom, ktoré jej dali na súťaž málo peňazí. Podujatie pripravovala celý rok, do poroty sme jej vždy dali nášho špičkového umelca. 21.11. som špeciálom navštívil školu E. Matteiho v Miláne. firma ENI otvárala 44. ročník energetiky. Aj my sme tam mali 2 študentov, s ktorými som sa stretol. Pozývali len krajiny významné v energetike – Irán. Saudskú Arábiu. Irak, Venezuelu atd'.. kvôli tranzitom medzi ne zaradili aj nás.     

Novodobí mučedníci z Alžírska. Osud mnichů z Tibhirine se dostal do pozornosti širší veřejnosti poté, co o nich francouzský režisér Xavier Beauvois natočil film O bozích a lidech (Velká cena poroty filmového festivalu v Cannes 2010). Příběh se odehrál v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině devadesátých let minulého století. Komunita zde pokojně žila uprostřed muslimské většiny. Kdo byli tito mužové? Jaké životní zkušenosti měli za sebou a co si plánovali do budoucna? Kdo a proč je v březnu 1996 unesl a brutálně zavraždil? Podle oficiální verze byli mniši uneseni a popraveni islamistickými teroristy. Závěry soudního vyšetřování ani další pátrání novinářů však tuto možnost jednoznačně nepotvrzují.

Marie Tereza Scrilli žila v letech 1825–1889, tedy v období sjednocování Itálie. Některé důsledky těchto politických procesů se dotkly i její řeholní kongregace, jejíž rozkvět během svého života nespatřila. Hlavní částí publikace Spisy Matky Marie Terezy Scrilli je Vlastní životopis, který zachycuje její duchovní a dějinnou zkušenost.V části Osobní poznámky jsou shromážděny některé úvahy a záměry Matky Scrilli, které si napsala během dvou kurzů duchovních cvičení.Třetí část knihy tvoří Řehole, Konstituce a Pravidla tereziánských sester oblátek slavné Panny z hory Karmel.Čtvrtá část pak obsahuje téměř všechny dochované dopisy Matky Scrilli.Publikace vykresluje osobnost zakladatelky dnešního Institutu Naší Paní z Karmelu, která vše snášela s mírností a s jistotou, že plní Boží vůli, třebaže Boží plány nejsou vždy plány lidskými.

Joachim Badeni v rozhovoru s Alinou Petrowou-Wasilewiczovou. Joachim Badeni, OP (1912–2010) se narodil v Bruselu jako syn hraběte Ludvíka Badeniho. Ve čtyřech letech ztratil otce, dětství pak prožil na Ukrajině a v Polsku, kde vystudoval práva. Účastnil se jako voják 2. světové války, od roku 1943 ve štábu generála W. Sikorskiego v Anglii. Tam prožil své obrácení a povolání ke kněžství. V Anglii vstoupil do noviciátu dominikánů, v roce 1945 složil řeholní sliby.Teologii vystudoval v Polsku a po vysvěcení na kněze byl pověřen pastorací vysokoškolské mládeže, jíž se věnoval postupně v Poznani, Wroclavi a Krakově. Působil rovněž v hnutí charismatické obnovy. V Polsku byl známý svými popularizačními pořady v rádiu a jako autor řady úspěšných titulů. Zemřel nedávno ve věku 98 let v klášteře dominikánů v Krakově.„Tak málo je zapotřebí, aby člověk dostal úplně všechno.“ (Joachim Badeni)Autor uvádí čtenáře do modlitby jako ten, kdo poznal její cenu, ale i úskalí. Srozumitelným a přívětivým způsobem nabízí množství inspirací i praktických rad ohledně modlitby. Vnímá modlitbu jako něco životodárného, nikoliv jako tíživou povinnost věřících lidí. Ukazuje ji jako přístupnou každému člověku, nikoliv jako záležitost křesťanské elity. V jeho knížce najdou povzbuzení a světlo jak začátečníci v modlitbě, tak i zralí křesťané, kteří už o modlitbě četli leccos.

Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem. Český jezuita Ludvík Armbruster prožil v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk, vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá přátelství. Když mluví o Tokiu, říká „u nás“. Doma se ale cítí i v Česku. Díky této šíři perspektivy je rozhovor s ním něčím víc než jen ochutnávkou exotiky.

Hugh O'Flaherty se narodil v Irsku ve městě Killarney. Byl nadšeným sportovcem. Závodil jako boxer, házenkář a hráč golfu. Od útlého věku ale věděl, že jeho povoláním je být knězem. Po svém vysvěcení působil nejprve jako apoštolský delegát v Egyptě, Haiti, Santo Domingo a Československu, poté v Římě u Svatého stolce, kde začala jeho nejnáročnější práce. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 se Řím dostal pod velení plukovníka Herberta Kapplera z obávaného útvaru SS, který začal s deportacemi italských Židů do Osvětimi. Kappler byl známý nepřítel Židů, který je pronásledoval na každém kroku.O'Flaherty, který byl v té době ve Vatikánu hlavou Svatého Officia, se vrhl do činnosti na záchranu Židů a válečných zajatců z nacistické likvidační mašinerie. Zorganizoval sofistikovaný tým, který zahrnoval muže a ženy mnoha národností, náboženství a politických názorů. Kappler se neustále pokoušel O'Flahertyho zavraždit, ale přesto O'Flaherty pokračoval ve svém úsilí. Zachránil spolu se svými spolupracovníky tisíce Židů a válečných zajatců. Po válce byl O'Flaherty za své hrdinské činy v různých spojeneckých zemích vyznamenán státním vyznamenáním.

Lidský příběh prvního z apoštolů. V každé etapě svého života – jako člověk, křesťan, mnich, opat – jsem našel ve svatém Petrovi průvodce, který šel přede mnou se stejnou povahou, jakou mám já, se stejnou lidskou ubohostí a protikladností. Petr je evangelijní svatý, který je více než všichni ostatní takový, jací jsme my – má blízko k našemu lidství a právě tím ke Kristu. Petra můžeme vždy následovat – vede nás stále k Ježíši, sjednocuje nás s Ježíšem, neboť své vlastní slabosti nikdy nedovolil, aby odloučila jeho srdce od Krista, ani tehdy ne, když ho zapřel.

Franz Liszt. Predkladaná práca má za cieľ reagovať hlavne na tie otázky života a diela tohto mimoriadneho génia, ktoré dosiaľ neboli zodpovedané. Ide o identitu, pôvod Františka Liszta. Zároveň Liszta predstavuje nielen ako klavírneho virtuóza, skladateľa a dirigenta, ale tiež ako spisovateľa, politika a intelektuála.

Georges Cottier v rozhovoru s Patricem Favrem. Georges Cottier (1922) byl patnáct let teologem papežského domu Jana Pavla II. Z teologického hlediska připomínkoval různé papežské dokumenty, a měl tak bezprostřední vhled do papežova myšlení a záměrů, úspěchů i strádání. Klíčovým tématem jeho rozhovoru s novinářem P. Favrem je tedy osobnost a pontifikát Jana Pavla II.

Životopis jezuitu (1934 – 1973), ktorý po dvojročnom kňazskom pôsobení zomrel pri záchrane topiaceho sa miništranta.

Václav Dvořák im Gespräch mit Jan Mazanec. Das tschechische Original des Interviewbuches mit Václav Dvořák ist unter dem Titel Čím to je, že jste tak klidný? (Wie kommt es, dass Sie so ruhig sind?) erschienen. Dvořák bietet darin Einblick in sein durch den Nationalsozialismus und vor allem den Kommunismus geprägtes Leben – ein leidvolles Schicksal, das ohne Rückhalt im Glauben nicht zu „überleben“ gewesen wäre.

Životopisná črta. Predstaviť osobnosť a tvorbu Gorazda Zvonického nie je vôbec jednoduché. Zvonický je básnik, prekladateľ, kňaz, pedagóg, editor a publicista. Slovenskú katolícku modernu (hoci on sám sa tomuto termínu vyhýbal) si bez jeho mena nedokážeme ani predstaviť.Kniha je rozdelená na dve časti. Prvá časť má tri periódy a autor v nej sleduje priebeh života a prostredie (slovenské, argentínske a talianske), v ktorom Goraz Zvonický vyrastal a ktoré ho formovalo. V druhej časti sa autor venuje jeho literárnej tvorbe. Približuje jeho prekladateľské, editorské, publicistické a hlavne básnické umenie.

Im Gespräch mit Aleš Palán. Die Heimat zu verlassen ist ein Phänomen, das sich schon seit Jahrhunderten durch die tschechische Geschichte hindurchzieht. Es traf jedoch selten den Kern der Gesellschaft derart wie in der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Kein geringer Teil der tschechischen Emigranten stand vor den Toren des bayerischen Flüchtlingslagers in Zirndorf. Lagerkaplan Pavel Kučera gewährte ihnen seelische und finanzielle Hilfe, unterstützte sie unermüdlich mit Rat und Beistand. Dies ermöglichte ihm die Flüchtlinge kennenzulernen, wie sie wirklich waren. Kučera verschweigt dabei die Tatsache nicht, dass sich unter den Flüchtlingen nicht nur vom Regime verfolgte Menschen befanden, sondern auch kommunistische Agenten oder Personen mit mangelnder Reife, die durch die Emigration versuchten ihre persönlichen Probleme zu lösen. Er begegnete auch einer ganzen Reihe inspirierender Persönlichkeiten, wie Josef Beran, Bóža Modrý, Jára Kohout, Karel Kryl, Anastáz Opasek, Tomáš Špidlík u.a.

Gertrud von Le Fort (1876-1971) po dlouhých kontaktech s katolicismem konvertovala k němu protestantsky vychovaná a vždy svrchovaně křesťansky cítící i jednající spisovatelka před svým 50. rokem. Byla vyznamenána mnoha předními literárními oceněními a navržená i na Nobelovu cenu Setkala se i s Editou Steinovou a přijala od ní pojetí ženy jako strážkyně života. Vedle četných novel, esejů, přednášek, studií a románů se věnovala především žánru legendy, na vysoké úrovni a s velkou účinností.

Zákulisí procesu blahořečení Jana Pavla II.. Když Karol Wojtyla studoval v Krakově, ocitl se na dveřích jeho pokoje v semináři kus papíru s nápisem "budoucí světec." Tato slova jeho přátel se dnes jeví jako prorocká. V roce 2005 Benedikt XVI. zahájil proces svatořečení Jana Pavla II. a svěřil úlohu postulátora Monsignoru Slawomiru Oderovi. Ten ve své výjimečné knize Proč je svatý shrnuje výsledky své práce při zpracovávání obrovského souboru dokumentů a svědectví, které vrhají světlo na různé aspekty života Karola Wojtyly. Uvádí mnohé dosud neznámé epizody z života tohoto papeže. Tato rekonstrukce ukazuje, že Jan Pavel II. žil svůj život prostě a pokorně, že byl velkorysý a citlivý k potřebám druhých lidí, a že byl také vtipný a veselý.

Výběr z textů a rozhovor s Janem Paulasem. První část knihy přináší rozhovor, který propojuje životní témata Petra Příhody s osobní zkušeností. Výsledkem je živý a plastický portrét jeho osoby a také nenásilná sonda do jeho myšlení. Druhá část přináší výbor z jeho nejzajímavějších a nadčasových publicistických příspěvků z posledních deseti let. Jde o autorovy zásadní texty, představující jeho názory na některá klíčová témata, jimž se věnuje již mnoho let.

Bohumil Vít Tajovský v rozhovoru s Alešem Palánem a Janem Paulasem. Rozhovory s želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským Člověk musí hořeti vycházejí v tomto svazku ve druhém vydání. První vydání vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Torst a bylo doplněno dokumentační přílohou ÚDV o „Akci K“ a osobními vzpomínkami na Víta Tajovského z pera Ivana Medka, Luboše Hrušky, Antonína Bradny, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Meda, Jiřího Reynka a dalších.

Život Jana XXIII.. Titul je dostupný aj v slovenskom jazyku: Ján XXIII. - pastier sveta.Románový životopis papeže Angela Roncalliho, který vstoupil do moderních církevních dějin jako Jan XXIII.

Autorka prináša prvý komplexný profil historika Karola Wagnera (1732 - 1790), významnej osobnosti slovenskej historiografie. Sumarizuje svoj niekoľkoročný výskum doma i v zahraničí. Čitateľovi sprístupňuje obraz života učenca v 18.storočí. Analyzuje Wagnerove diela venované najmä dejinám Spiša a jeho rodného Šariša, ktoré sa stali základom moderného historického poznania týchto regiónov.Autorka absolvovala štúdium histórie, latinského jazyka a literatúry a gréckeho jazyka a literatúry na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, v súčasnosti je odbornou asistentkou na Katedre slovenských dejín. Vo výskumnej a pedagogickej činnosti sa venuje slovenským dejinám 18. a 19. Storočia a dejinám slovenskej historiografie.

Pavel Kučera v rozhovoru s Alešem Palánem. Odchod ze země původu je fenomén, který se českou historií táhne po staletí. Málokdy v historii však zasáhl samou podstatu naší společnosti tak jako ve 20. století. Nemalá část exulantů stanula před branami utečeneckého tábora Zirndorf v Bavorsku. Duchovní i ekonomickou pomoc, radu i podporu jim tu neúnavně poskytoval táborový kaplan Pavel Kučera (1932).