Kresťan vo svete

„Lebo srdcom veríme na spravodlivosť a ústami vyznávame na spásu. Veď písmo hovorí: Nik, kto v neho verí, nebude zahanbený." (Rim 10, 10 - 11). Áno, ak chceme srdcom veriť a ústami vyznávať, musíme rozumom chápať a v každodennom živote realizovať na každom našom kroku a pri každej činnosti.

Čtvrté vydání vychází v mimořádném Roce milosrdenství, vyhlášeném papežem Františkem. Jsme zváni, abychom o Božím milosrdenství více rozjímali, protože ono je pramenem radosti a pokoje, ale i touhy nechat se jím proměnit. Knížka obsahuje čtyřicet krátkých úvah, inspirovaných výroky Písma, svatých i nesvatých, zkrátka těch, kdo poznali Boží lásku a uvěřili v ni. Reflektuje Boží milosrdenství vůči nám, naše milosrdenství vůči bližním, ale i milosrdenství vůči sobě samým neboli schopnost přijmout s pokornou důvěrou Boží lásku a odpuštění.

Řídí se svět matematikou, která do něj byla předem vložena a my ji jenom objevujeme, nebo si matematiku vytvořili lidé jako jeden z nástrojů k poznávání světa?Jinak řečeno, je matematika dílem Boha či přírody, pevně vetkaným do struktury vesmíru, jak říkají následovníci Platóna, anebo pouhým výtvorem lidí?Toto prastaré dilema ve své nové knize Je Bůh matematik? podrobuje zkoumání astrofyzik a popularizátor vědy Mario Livio.Ve snaze dobrat se odpovědi nás přístupnou formou provádí světem matematického myšlení od Pythagora přes největší postavy dějin matematiky a fyziky až po dnešek. Ukazuje přitom, jak matematika se svými zarážejícími otázkami a důvtipnými odpověďmi neustále prohlubuje naše poznání světa a vesmíru. Česky dosud vyšly Liviovy knihy Zlatý řez (2006) a Neřešitelná rovnice (2008).

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka–dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery.Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60–65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e–mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří.Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty–dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální.Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka–dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu "dání" rodičů do sociálních ústavů.

Štyri kroky k uzdraveniu seba samých a celého sveta. Juhoafrická republika. Národ, ktorý bol poznačený krviprelievaním. Aj tu, na mieste pomsty a odplaty, sa ľudia rozhodli kráčať ťažkou cestou odpustenia a zmierenia.Arcibiskup Desmond Tutu, nositeľ Nobelovej ceny za mier, spolu so svojou dcérou Mpho Tutu ponúkajú návod na odpustenie.Každý si v sebe nesie hlbokú túžbu po zmierení - s druhými aj so sebou samým. Autori Knihy odpustenia tento akt vysvetľujú v štyroch krokoch: vyrozprávanie príbehu,pomenovanie bolesti, priznanie chyby,odpustenie, (požiadať oň, udeliť ho),obnovenie alebo ukončenie vzťahu. Odpustenie je ťažká práca. Niekedy sa to môže dokonca zdať ako nemožná úloha. Ale pomalými krokmi po tejto ceste sa môže každý oslobodiť z nekonečného a nepoddajného cyklu bolesti a odplaty. Kniha ponúka múdre rady. Koniec koncov, odpustenie je jediným prostriedkom ako vyliečiť seba a zároveň boľavý svet.

Kardinál Tomáš Špidlík, uložený ve velehradské bazilice, spočívá v sarkofágu, na němž mozaiková výzdoba Marka Rupnika, světově uznávaného umělce, vyjadřuje celoživotní poslání tohoto „velkého Čecha“.Výklad ikonografických vyobrazení předkládáme ve stručném průvodci, který poslouží zároveň k inspirativní meditativní četbě.

Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Úvod do sociální a kulturní antropologie poukazuje na rozdíly ve společenském životě a v kultuře lidí a podává srozumitelný přehled antropologie. Zaměřuje se na hlavní témata, jako jsou příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál či politické systémy.Z množství příkladů je patrná důležitost srovnávacího přístupu v antropologickém výzkumu. Na rozdíl od jiných textů obsahuje rovněž komplexní popis moderních společností, který bude jedinečnou pomůckou pro studenty sociální a kulturní antropologie.Eriksen ukazuje, proč jsou klasické studie malých společenství významné pro studium složitých jevů, jako jsou nacionalismus, konzumní způsob života nebo internet. Z tohoto hlediska publikace překlenuje propast mezi „klasickou“ a „současnou“ antropologií.

Jestliže je evangelium skutečně dobrá zpráva, proč jej přijímá tak málo lidí?Laurence Singlehurst odkrývá ve své praktické a vtipné knize překvapivý pohled na evangelizaci. Zbavuje tento termín mnoha nezdravých mýtů a znovu odhaluje jeho skutečnou podstatu: Evangelizace zahrnuje celý proces setby, žně a uchování, ve kterém křesťané lidem kolem sebe nabízejí Boží lásku s respektem, citlivostí a porozuměním.

Kniha Po proudu plavou jenom chcíplé ryby dává nahlédnout do života jednoho muže ve středním věku, který se probíjí všednodenním životem jako my všichni. Který hledá, co znamená být člověkem, manželem, otcem a křesťanem v dnešním světě. A svoje vzestupy i pády popisuje se sympatickou moravskou otevřeností.Robert Dojčár je křesťan-konvertita a psychiatr. Rozhovor s ním přináší neotřelé úhly pohledu na propojení křesťanské víry a psychické stránky člověka. Nemusíte se všemi jeho názory souznít, ale on je podává s noblesou a bez náznaku demagogie, takže se pro vás stanou plodným podnětem k přemýšlení. Kniha osloví všechny ty, kdo hledají, jak žít svou víru v našem poněkud chaotickém světě.

Ako osloviť súčasného človeka? Ako prelomiť nezáujem tých, čo sa nezaujímajú o Pána Ježiša? Veci už nie sú ako boli kedysi. Kniha „Rozprávaj o Bohu hlavou a srdcom“ výborne pomáha pochopiť a zvestovať ‚dobrú správu‘ súčasnej generácii. Nick je dôležitý, účinný a súcitný. Vie, o čom píše. (Josh McDowell)

Interaktivní projekt pro mladou generaci, který již běží v několika jazycích. Tištěná kniha bude propojena se zdarma dostupnou aplikací pro Android a iPhone a s webovou stránkou. Cílem projektu je pomáhat mladým lidem nalézat odpovědi na jejich otázky o víře.Na počátku projektu #TwGOD stojí reálné otázky současných mladých lidí, kteří sami dali podnět k tomu, aby odpovědi, k nimž společně dospěli v dialogu se svým knězem, vyšly v knižní podobě a posléze i elektronicky. Každé téma je v knize přehledně zpracováno na jednu dvoustranu.Obsahuje užitečné odkazy na další studium Katechismu katolické církve a katechismu pro mládež YOUCAT. Publikace je součástí duchovní přípravy na SDM v polském Krakově.Kniha vyšla aj v slovenčine: Tweetuj s Bohom (2017).

Hluboko pod zemí je voda života. Abraham kopal studny, aby měl život. Po jeho odchodu ze země přišli nepřátelé a tyto studny zasypali. Izák, Abrahamův syn, obnovil otcovy studny a nazval je stejnými jmény jako jeho otec. Obnovil dědictví po otci a pil ze stejných zdrojů jako Abraham.Hluboko v srdcích Čechů jsou zasypané studny života. Jsou to hodnoty, které vykopali předkové a měli v nich život. Dnešní generace mají možnost se navrátit k hodnotám české reformace a obnovit staré české studny. Přední studnou je Studna lásky k pravdě. Prorocký hlas Jana Amose Komenského se přes čtyři staletí nese k nám a volá: Synové milí a všichni, ke kterým snad dolehne tento můj hlas, poslechněte mne... Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český. A pro tuto naději tebe činím dědicem toho všeho, cokoliv jsem po svých předcích zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovala: Zejména a nejprve, lásku k Boží pravdě ... Tvé je to dědictví, tobě před jinými národy dané, ó vlasti milá! Ujmi se svého práva jako svého, když tobě milosrdenství prokáže a pravdě své dá průchod Pán, tvůj Slitovník.

Pozoruhodné odpovede na horúce otázky, ktoré nenapísal novinár, ale sám život.. Publikáciu zostavil Slavomír Kontúr. Je v nej ponechaný priestor na aktuálne otázky ako napr. sú: nepohodlné evanjeliá, modlitba, ekumenizmus, Cirkev a my, partnerské vzťahy, ekológia a i.

Co znamená být křesťan? Co odlišuje křesťanství od jiných vyznání? Co je společné křesťanům všech míst a všech dob? Rowan Williams neodpovídá výkladem věroučných článků, ale toho, co křesťané dělají: křtí — čtou Bibli — slaví večeři Páně — modlí se. Knížka jeho citlivě napsaných úvah, čerpající z pokladu společné křesťanské tradice, je přehledná a srozumitelná, současně však čtenáře zve na hlubinu a nespokojuje se s lacinými odpověďmi.Rowan Williams (1950) je britský teolog, básník a někdejší arcibiskup z Canterbury. Jako nejvyšší představitel Anglikánského společenství se snažil o to, aby církev brala v potaz problémy dnešního světa, a přitom zůstala soudržná. Také jeho teologický přístup se vyznačuje otevřeností různým církevním tradicím, oborům i myšlenkovým proudům a jeho práce významně přispívá k multikulturnímu a multidisciplinárnímu dialogu, v němž se rodí nové pohledy na křesťanskou teologii a její přínos současné společnosti a kultuře.

Když apoštol Pavel v 11. kapitole listu Římanům představuje Boží plán s Izraelem a ostatními národy, vykresluje ho pomocí obrazu ušlechtilé olivy a nazývá jej „tajemstvím“. Naprosto uchvácen Boží moudrostí volá: „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘“ (Ř 11,33–34).Autor se ve své knize snaží toto velké tajemství poodhalit.Johannes Fichtenbauer se narodil roku 1956 ve Vídni. Vystudoval katolickou teologii a více než dvacet let sloužil jako vrchní jáhen vídeňské arcidiecéze pod vedením kardinála Christopha Schönborna (byl zodpovědný za přípravu trvalých jáhnů a ekumenismus). Nyní působí jako předseda Evropské sítě komunit (ENC) a také jako evropský ředitel iniciativy TJCII, o níž je mimo jiné tato kniha.

2.vydanie. „My nepotřebujeme slyšet o Ježíšovi. Chceme hrát karty!“ Udeřila pěstí do stolu a všichni lidé v sále zmlkli… Tváře farníků vyjadřovaly spravedlivé uznání, že dotyčná řekla nahlas to, co chtěli říct i všichni ostatní.Když se rozkřiklo, že hodlám zabrat na pondělní večery farní sál, aby se tu mohl konat evangelizační program zvaný kurzy Alfa, vyvolalo to takový poprask, že jsem musel svolat mimořádné zasedání farní rady. A místo abych od záměru ustoupil, stál jsem si jako novokněz umíněně za svým. Neměl jsem ani jinou možnost.Bůh naší maličké farnosti během oněch prvních pokusů oslovit i ty, kdo do kostela nechodí, nesmírně žehnal. Do roka k nám o pondělních večerech přicházelo víc než sto lidí, aby se seznámili s nabídkou evangelia. Lidské životy se začaly proměňovat. Konflikt vzniklý kvůli hře v karty za to stál. (zkráceně z úvodu „Dům z karet“)Církev dostala jako hlavní úkol získávat učedníky, potažmo misionáře, a vycházet s radostnou zvěstí ke všem lidem. A to by mělo být někde vidět: v programech farností, ve finančních rozpočtech, v personální politice. Kanadský kněz James Mallon nabízí řadu podnětů, jak dospět k tomu, aby se farnosti začaly probouzet.Kniha Proměna farnosti se stala záhy po vyjití bestsellerem, je překládána do mnoha jazyků a autor je zván na semináře doma i v zahraničí. 2. vydání

Praktická příručka, jak na modlitební setkání ve farnosti, chce ukázat, že dynamická modlitba představuje v životě farnosti klíčový moment. Nabídnuté modely mohou fungovat v téměř libovolném počtu účastníků a hodí se pro nejrůznější typy setkání, která ve farnostech fungují. Zdravé církve i společnosti se dočkáme pouze s modlitbou, připomíná autor a dodává, že církev je jediná armáda na světě, která dosahuje vítězství na kolenou.

Umíte si vychutnat posvátné chvíle všednodenního života? Zakoušet Boží doteky ve své duši - uprostřed našich každodenních vítězství a proher - je vzácné. A ještě vzácnější je takové chvíle popsat a vzít si z nich to podstatné. Damaris Zehnerová má dobré postřehy o Bohu, mezilidských vztazích a zápasech v srdci člověka. Má ráda všechno, protože všechno patří k životu. Život na venkově s rodinou i kůzletem. Romantická svatba v blátě a nesnázích. Cestování po Africe a Kyrgyzstánu i praktikování ctností. Co si během dne vybereme: víru, nebo nevíru? A jaké s námi má Bůh úmysly? Zehnerová píše upřímně, objevně a s radostí o těch nejobyčejnějších věcech našeho života.

aneb Pro nesmrtelnou duši snesu každý kopanec. „Tato kniha přináší příběhy ze života žakovského faráře. Nemá se však stát zdí mezi ním a námi, protože on je svatý, a my na to nemáme podmínky. Má být návodem k pochopení, že svatost je možná na každém místě. Farář Marián Kuffa ukazuje, co se pro ni dá dělat. Důvěřovat Bohu, milovat druhé tak, jak to potřebují (ne jak si to zaslouží), a odpouštět těm, kteří vám budou házet klacky pod nohy.“ Tuto knihu ilustrovali vězni z leopoldovské věznice, lidé bez domova z Noclehárny sv. Vincenta z Pauly, děti z dětského domova v Trenčíně-Zlatovcích a nevyléčitelně nemocná pacientka hospice v Trenčíně.Titul vyšiel aj v slovenčine: Maturita z lásky (2016).

O budoucnosti křesťanství v našem světě. Titul vyšiel aj v slovenčine: Celým srdcom (2017). Jak ve 21. století žít klášterním životem?Jak plnit naše křesťanské povolání ve světě rozpadlých hodnot?Přes všechen zmatek, jenž kolem nás vládne, máme předávat křesťanskou víru. Ale tím naše odpovědnost nekončí. Naším úkolem je také pečovat o výchovu těch, které Bůh povolal k mnišské a kněžské službě, aby dokázali převzít dědictví, jež nám bylo svěřeno, a podle něho žít a předávat je dál.

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou.Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František?

Texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a o tom, proč lezeme na rozhlednuKrajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina textů se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany.Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše - fenoménu genia loci, postavě Zeleného muže, keltským bohům v druhohorách atp. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli jí samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši.

Konkurenčná výhoda je pravdepodobne silnejšia než akákoľvek iná. Je to otázka lepšej stratégie?Rýchlejších inovácii?Múdrejších zamestnancov?Nie. Autor bestsellerov Patrick Lencioni tvrdí, že kľúčový rozdiel medzi úspešnými firmami a tými priemernými má len málo dočinenia s tým čo zamestnanci vedia robiť a akí sú múdri, ale viac so zdravou organizáciou.V knihe Nejdůležitější konkureční výhoda autor sumarizuje svoje dlhoročné skúsenosti a témy, ktorými sa zaoberal v jeho predchádzajúcich knihách: súdržný a komplexný prieskum výhod, ktoré prináša zdravá organizácia. Jednoducho povedané, organizácii sa darí, keď je celá konzistentná a jej jednotlivé zložky sú zjednotené. Takáto firma je bez politických záujmov, zmätku, vytvára prostredie ktoré nijaký umelec nechce opustiť.Kniha je „vodcom“ s prevratným, ústretovým modelom pre dosiahnutie zdravej organizácie a nového spôsobu podnikania. Takého, ktoré rozvinie ľudský potenciál. Nájdu sa v nej aj vtipné príbehy či anekdoty z manažérskeho prostredia.

I kněz vystavuje svou víru otázkám. Autor bilancuje svých 30 let řeholního a kněžského života a klade si provokující otázky: Kdo je pro mne Ježíš?Jaký smysl má moje životní volba tváří v tvář nenaplněným snům, samotě či vlastním chybám a utrpení?Dobře míněné rady a zbožné fráze nestačí. Autor uvažuje o známé modlitbě Duše Kristova a v ní poctivě hledá a také nachází neotřelé odpovědi, o které se lze opřít i tehdy, když ne všechno funguje podle plánů.