Beletria

Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 1 hodina 6 minút Komentář k původnímu LP 1218 0446 z roku 1980:Já jsem Otík, řekl prostě, když jsme se poprvé potkali na půdě sportovní redakce rozhlasu někdy v padesátých létech, a podíval se na mne zvědavýma očima, pohledem, který prozrazoval člověka bezelstného, pevného. Jaký vlastně je, jaký doopravdy bude, ptal jsem se sám sebe, protože jsem vždycky spokojenější, když lidi ze svého blízkého okolí dobře znám.Měli jsme tehdy v rozhlase fotbalovou jedenáctku a Otík toužil stát se jejím hráčem. Po prvním utkání, ve kterém nastoupil, mu někdo v kabině řekl, že by nebylo na škodu, kdyby také občas do míče trkl hlavou. V příštím zápase dal Otík sedm gólů, z toho pět hlavou. Když jsme se vraceli z utkání, postěžoval si, jak ho hlava bolí, ale zářil štěstím, že to dokázal.Jednoho krásného dne mi povídá: ožením se. Bylo to poněkud překvapující. Nikde žádný náznak a najednou svatba. Vezmu si Věru. Další překvapení. Všechno jsem promyslel. Lidé kolem to nebrali vážně. Ale Otík nemluvil nikdy do větru. Později se přiznával častokrát k tomu, že nikdy nedokáže dost docenit význam toho rodinného zázemí. Bylo to šťastné manželství.Na soustředění před spartakiádou na Roztěži jsme hráli po večerech turnaj ve stolním tenisu. Narazili jsme na sebe s Otíkem už ve druhém kole. Hrál, i když zrovna často pálku v ruce nemíval. Zdálo se mi, že ho snadno porazím, protože v prvním setu udělal sotva deset míčků. Druhý jsem "pustil", ale ve třetím jsem se už nechytil a Otík svou houževnatostí vydřel vítězství. Neumím to jako ty, řekl mi po zápase, ale nemám rád, když mě někdo podceňuje.Být členem rozhlasové sportovní redakce znamená mluvit na mikrofon. Chtěli to i po Otíkovi. Pilně jezdil s magnetofonem na starou Štvanici a zkoušel při hokejových utkáních reportérské řemeslo. Jak byl vytrvalý a cílevědomý, tak byl i kritický a sebekritický. Jednou povídá: tohle není pro mne, já budu raději psát. Třeba jednou něco dokážu.Při přípravě na spartakiádu na dobříšském zámku psal Otík ve volných chvílích bajku o našich a sovětských hokejistech. Psal ji den ze dne, vždy se s námi večer dělil o to, co vymyslel, dal si říct, upravoval a opravoval, škrtal a přepisoval. Bajku psal celý týden, na konci měla pouhých dvacet řádek, ale co slovo, to perlička, co věta, to hluboká myšlenka.Potom odešelz rozhlasu a začal psát. Jako prostý, zásadový, přímý a bezelstný kluk, jehož myšlenky přežily příliš krátký životní běh, který naplnil pilnou a houževnatou prací.A protože to dokázal, je stále mezi námi.Ota Pavel byl uhranut atletikou, hokejem a fotbalem, a také rybami a tatínkem. První knížka o tatínkovi a rybách vyšla roku 1971, takřka na sklonku autorova života -a znamenala literární objev let sedmdesátých. Mimo, vlastně na okraji hlavního proudu české literatury vzniklo dílko srovnatelné a leckdy převyšující jeho vrcholy. Čím Smrt krásných srnců a následující Jak jsem potkal ryby (1947) tolik zaujaly? Svým poláčkovskos-hrabalovským, lidově inspirovaným humorem, který má u nás tradici, ale nemnohé představitele? Svou bizarností, určitou výlučností námětů? Jistě tím i oním; čteme-li však tyto křehké příběhy pozorně, zjistíme, že Pavel nepíše ani tak o kaprech, štikách a úhořích či výjimečném, sympatickém jedinci, jakým jeho tatínek beze sporu byl, ale o nás všech, nebo lépe - téměř všech. O našich nadějích a zklamáních, malých radostech a velkých smutcích a naopak, o našich vítězstvích i našich prohrách. A poznáme, že tak činí s lehkostí, s jakou talentovaný a všestranně připravený skokan zdolává tu nejvyšší laťku či útočník střílí rozhodující gól. Tyhle věty by asi Otu Pavla zaskočily, protože by mu připadaly moc vznešené a on tvořil souvětí obyčejná, neefektní a také proto vždycky autenticky klidná. A všimněme si - Pavlova vyprávění nikdy nejsou mimo kontexty společenské. Tak třeba druhá povídka na této desce, příběh o největším zápase kladenského "fotbalového bombardéra" Kloce, totiž zápase o vlastní život, se odvíjí v atmosféře zbývajících válečných a prvních mírových dnů. Nebo povídka úvodní - velikost osudu Aloise Hudce roste na pozadí pohnutých událostí našich novodobých dějin. A koneckonců i z povídání "jen" o nočním lovu úhořů vycítíte v jakém čase se ta báječná rybářská nocs tatínkem odehrála...Vlastimil Brodský (uhranut divadlem i filmem) umí navodit důvěrnou atmosféru; máte pocit, jako by vám vyprávěl u vás doma, ve vašem pokoji. Jeho projev je přirozený, cudnýa pokorný. Je to první setkání Brodského-interpreta s jeho milým autorem na tak velké ploše. Myslím, že je to setkání šťastné. A nejen proto, že spisovatelův svět je herci tolik blízký; že Brodský dobře zná jeho reálie, že provozoval (a dosud má rád) sport, že prožil válku, zkrátka, že tento svět je příbuzný jeho uměleckému vidění a cítění. Je tu však cosi důležitějšího, co spojuje herce se spisovatelem. Totiž: podobně jako Pavlovy povídky i Brodského herectví vyzařuje hluboké člověčenství. Takové herectví pak má tu moc vtisknout velikost i věcem na první pohled běžným avšedním a věcí veliké sdělit tou cestou pravdy. Vždyť si poslechněme, jak Brodský vypráví příběh Aloise Hudce. Jak i jeho tragické pasáže dovece "přečíst" obyčejně. Zcela mu věříte, anijediné slovo, ani to nejcitovější, které by jiného interpreta možná svedlo k sentimentu, nezní falešně. Neobyčejná obyčejnost, nesentimentální citovost. Ostatně, co jiného prosvětluje příběhy Oty Pavla?Jan KolářNejvroucnější touhy a sny otců obvykle přecházejí z generace na generaci. Náš otec, Ota Pavel, se nestal světovým hráčem jak si přál - a jak si to přál hlavně jeho tatínek. Asiměl smůlu. A tak i já a moji dva starší bratří jsme byli předurčeni k dosažení nejvyšších sportovních vavřínů. Co se nepodařilo otci, určitě se podaří nám. Už proto, že jsme na to byli tři. Jan, Petr, Jirka.V tátovi jsme měli obětavého trenéra. Naučil nás plavat, hrát hokej, fotbal. Cyklistiku miloval a obdivoval. Chtěl nám jít příkladem a tak se vydal na kole z Vinohrad doRadotína. Oblékl si bílé pumpky, žluté tričko, přes záda přehodil taštičku s nápisem "Puma". Nasadil si velké tmavé brýle proti oslnění - sluncem a vlastním sportovním výkonem. Před startem ho máma fotografovala ze všech stran - na kole, vedle kola - jako se fotografují velké hvězdy před velkým zápasem. Pak táta vyrazil na trasu Vinohrady - Radotím u Prahy - Vinohrady. Tamto šlo z kopce, to bylo fajn. Ale zpátky už na kole nedojel. Kopec od Jiráskova mostu na Vinohrady byl v opačném sklonu a tak to došel raději pěšky. A bez krásných tmavých brýlí, protože pršelo. I tak to byl nádherný sportovní výkon.Pro cyklistické vavříny b yl určen nejstarší z nás - Jan. Že z něj nebude světový hráč ledního hokeje, to bylo našemu tátovi jasné. Nebyl to ten správný typ. Spíš atlet. Začal tedy s atletikou. A trénoval v Riegrových sadech. A tvrdě - domníval se táta. Kolikrát byl Jan na tréninku, to dnes už nikdo neví. Pokud tam vůbec byl, schovával se přikrčený za křovím, lemujícím škvárový ovál, aby ho nikdo neviděl. Aby nemusel běhat a aby nemusel prohrávat. A pak se stal cyklistou. Táta koupil kolo a Jana přihlásil do toho nejslavnějšího pražského klubu, který zářil úspěchy a slavnými jmény. Mezi ně se mělo zařadit i jméno Janovo. Ale nedošlo k tomu, protože kolo nebylo patrně to nejlepší a trenér taky ne. Táta tedy koupil kolo nové, to nejlepší, jaké byl schopen sehnat. Trenér (když teď měl Jan tak krásné kolo) byl najednou úplně zbytečný. A tak bratr Jan trénoval sám, bez rádců. Dost pravidelně rozbíjel sebe i své závodní kolo na svých tréninkových trasách a neustálé montáže, demontáže, centrování a mazání mu zabraly mnohem více času než sportovní výkon. Když mu kolo jezdilo, soupeřils ním na silnicích s projíždějícími motorovými vozidly a dost často vyhrával. Pak mu to kolo někdo ukradl a to byla velká škoda pro naši cyklistiku a velká rána pro našeho tátu. Jan pakvyměnil řidítka závodního kola za volant sanitky.Mezitím začal se sportem Petr. To byl správný hokejový typ. Hokej měl rád, ale ještě raději spal. A protože se trénovalo od šesti ráno, zvítězila nad ledovou plochou teplá peřina. Pak začal se závodním plaváním. Pravidelně odcházel z domova na trénink. Po návratu, vyčerpaný, rozvěšoval plavky a ručník na šňůru v koupelně. Za čas se táta šel přeptat, kdy už konečně ten náš Petr pojede reprezentovat na olympiádu. Prasklo to všechno najednou - na trénink nechodil a vlasy i plavky si namáčel v požární nádrži... V době stříbrného úspěchu našich fotbalistů v Chile se stal fotbalovým brankářem. To mu šlo. Dodnes se chlubí, že jednou hrál spolu s Panenkou ve stejném mužstvu. Že by se Panenka chlubil, že hrál s mýmbratrem Petrem, to jsem zatím neslyšel. Jednou hrál Petr na Vyšehradě. Pršelo. Těsně před koncem chytil brácha desítku a útočník, co ji kopal, ho ze vzteku kopnul do břicha. Brácha si namočil ruku do bláta, ve kterém ležel a pěkně mu ji plácl. Po zápase pak celé jeho mužstvo prchalo před soupeřem od Vyšehradu k Neumětelům. Můj bratr byl nejpomalejší. Když ho dostihli a zbili,přestal s fotbalem. To mu bylo patnáct. A aby se příště uměl rvát, začal boxovat. Když ho znovu zbili, přestal i s boxem. Za pětatřicet korun si koupil šavli a začal šermovat. Když si málem propíchl krk, začal studovat medicinu. Tam bylo toho sportu méně, snad proto dostudoval. Byl jsem teď poslední tátovou nadějí, světovým hráčem hokeje tedy budu já. Táta mi pořidil na míruručně šité boty s bruslemi a já začal. Měl jsem nejlepší hokejku "Vítěz speciál". A postavu, za kterou by se žádný bek nemusel stydět. Po půl roce jsem z ručně šitých bot vyrostla taky se s hokejem rozloučil. Krásné botičky dostal kamarád s menšíma nohama a většími vlohami. Rychlostí dostihového koně jsem pak proběhl tělocvičnami a hřišti, kde se hrála házená, košíková,volejbal... Házená se mi zdála přiliš tvrdá. Na košikovou jsem nebyl dost velký - měl jsem přeci postavu hokejovího beka. U volejbalu mi zase vadilo. že hřiště je příliš malé. Judo! Konečně ten pravý sport! Ale když jsem vyměnil kimono za desku Boba Dylana, přestal jsem i s judem. A tak se ani jeden z nás tím světovým hráčem nestal. Právě proto, že jsme měli všechny předpoklady a možnosti, jaké neměl náš táta.Nejvíce jsem se tatínkovu snu o světově slávě naší rodiny přiblížil přece jen já, nejmladší.- Působím totiž v tom světově slavném hokejovém klubu, v Dukle Jihlava - jako kuchař.Jiří Pavel

Číta: Martin Štěpánek, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Miroslav Doležal, Libuše Havelková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, Josef Velda, Milan Mach, František Krahulík, Miloš Nesvadba, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Leraus, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp Celkový čas: 2 hodiny 4 minúty 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..."Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas izapírá...Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny.

Číta: Jiřina Salačová, Oldřich Nový Celkový čas: 49 minút Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí Oldřicha Nového († 15.3.1983)Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen".Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstía na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale takéjeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".Následovalo roční angažmá vMoravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby sčinoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánskárole, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání, ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tytodva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul vžebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle apohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.

Číta: František Nepil Celkový čas: 48 minút Soubor krátkých humorných fejetonů pojednávajících nevšedním způsobem o funkci různých orgánů lidského těla.Dozvíte se například, že ruce máme místo křídel, ale s křídly bychom se nemohli objímat...Náhrávka o to působivější, že interpretem je sám autor knižní předlohy František Nepil, jehož podání je nenapodobitelnéObsah: 1. Složení lidského těla 2. Kostra 3. Ruce 4. Nohy 5. Svaly 6. Vlasy 7. Nos 8. Nervy 9. Zuby 10. Kůže 11. Žlučník 12. Srdce 13. Mozek

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 18 minút V úvodu knihy, podle které vznikla tato nahrávka, jsou slova: „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Tou pomyslnou, nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění laskavých.František Nepil byl nedostižným vypravěčem a právě jeho autorské podání v naší nahrávce je tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

Číta: Táňa Vilhelmová Celkový čas: 3 hodiny 5 minút Mladá, krásná dívka se seznámí s nejslavnějším českým zpěvákem Karlem Gottem při jednom z jeho koncertů v Brně. Odjede za ním do Prahy a prožije řadu let po jeho boku. Současně, kromě niterného poznání zákulisí českého showbyznysu a světa modelingu, studuje na FAMU scenáristiku. Martina, inteligentní a půvabná bytost, citlivě reaguje na všechny vnější podněty tak zářivého a vzrušujícího světa, který se jí postupně hroutí před očima a z jejích představ o krásném životě s panem Božským zůstávají trosky. Aby se znovu postavila na vlastní nohy, odjede za sestrou do USA, kde seživí jako uklízečka a zároveň dopisuje svou diplomovou práci. Při jejím dokončování se setká s režisérem Milošem Formanem, dalším osudovým mužem svého života. Na opačném konci světa začíná žít druhou etapu výjimečného života, dovršeného šťastným narozením vytoužených dětí.Svůj mimořádný osud vypráví Martina Formanová nesmírně upřímně k sobě a se sympatickým nadhledem a humorem, jakoby lehce apřirozeně, zároveň ohleduplně ke všem aktérům tak atraktivního světa. Cítíme, že Martina Formanová nic nepřizpůsobuje svým spisovatelským ambicím, přičemž pravdivost její zpovědi je fascinující. TatianaVilhelmová má v mnohém s Martinou Formanovou společné. Obě jsou nevšední ženy, jež dosáhly společenských vrcholů kombinací vlastního přičinění i šťastným řízením osudu. Zajímavě zastřený hlas TatianyVilhelmové a její silný prožitek vyprávěného příběhu vytvořily dokonalou harmonii mezi autorkou a interpretkou. Knižní besteller nyní v audiopodobě!

3. diel série. Číta: Jan Fuchs, Gustav Husák, Antonín Zápotocký, Zdeněk Nejedlý, Antonín Novotný, Jan Plavka, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Jarmila Glazarová, Milan Martin, Milan Směták, Jan Soumar, Jiří Koutný, J. Wagsteinová, Antonín Daněk, Melánie Binnerová, ředitel pivovaru, nejmenovaný generál ČSLA Celkový čas: 1 hodina 10 minút Po velkém úspěchu titulu Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo (SU 5604-2), v němž jsme vybrali z archivu Supraphonu a Českého rozhlasu nejrůznější záznamy z dob totality, následoval další titul - Soudruzi, to snad ani není pravda (SU 5750-2) - kdy jsme čerpali i z archivu ČT. Nyní navazujeme zvláště na první díl a dotváříme do trilogie humornou koláž z úryvků projevů prvních tajemníků, nomenklaturních kádrů ale i dobových snaživců, také dobové častušky a agitační písně. Kouzlo nechtěného a půvab nečekaných souvislostí vytváří z kompletu nejen zábavný a úsměvný artefakt, ale jakoby muzeálně zachycuje i představu o době minulé. Vrcholnými body našeho výběru je například propagační agitka Kulturní brigády Radost, vychvalující život nemluvňat v jeslích, častušky sester Fjodorových, parafráze Stalinova a Leninova projevu v neobratné interpretaci Antonína Zápotockého či glosa Zdeňka Nejedlého k měnové reformě. Jejím resumé je tvrzení, že místo starých špatných peněz dostanou nyní všichni sice peněz méně, ale budou to zato peníze krásné a nové. Povedená jsou i vyznání lásky ke Stalinovi Marií Pujmanovou nebo k velkému Maovi Jarmilou Glazarovou. Nelze se nebavit radostí Antonína Novotného, že už maso je a zvláště pak bláboly nejmenovaného generála při besedě s pionýrkou. Archiv Supraphonu i archiv Českého rozhlasu je překvapujícím a téměř nevyčerpatelným zdrojem pokladů pro nadšence, které zajímá dobrodružství cest zpět v čase, ale především těch posluchačů, kteří se chtějí bavit a smát.Zábavná zvuková konzerva komunismu!

2. diel série. Číta: Neznámý, Milan Klásek, Jaromír Vomáčka, Zdeněk Švinger, Jan Fuchs, Gustav Husák, Pavel Kohout, Oldřich Kovář, Pavel Minařík, Ludmila Pelikánová, Leonid Iljič Brežnev, Libuše Sajbrtová, Ladislav Mráz, Alena Procházková, Svatopluk Sýkora, Hana Fátorová, Eva Fátorová, Helena Červenková, Milena Hadáčková, Ilja Doležal, Jan Plavka, Vilém Veselý, Květoslav Feix, Rudolf Jedlička, Lenka Binnerová, Jindřich Janda, Přemysl Kočí, V. Samarcev, František Krištof Veselý Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Výběru písní a nahrávek z dob totality v archivu Českého rozhlasu a Supraphonu, nazvaný Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo ( SU 5604-2) byl do té míry úspěšný, že vybízel k pokračování, neboť materiálu, ze kterého je možné čerpat, je stále hodně.Ke zdrojům nyní přibyl také archiv České televize. Náš nový výběr se opět zaměřil na písně, básně a pořady, které původně sloužily jako agitace a dnes působí komicky.Tato koláž obsahuje archivní záznamy, které zvláště humorně charakterizují dobu svého vzniku - sborové recitace propagačních básní, častušky, písničky z 50.let i z doby normalizační, znělky a projevy. Nechybí pověstné televizní Křeslo pro hosta s Ludmilou Pelikánovou, Píseň amerického nezaměstnaného či Stalinova ukolébavka. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si pamatujeme z minulých desetiletí, čemu jsme se smáli, abychom dali najevo odpor k režimu, který nás dusil.Z archivu vybrali Gabriel Gössel a Naďa Dvorská, v obalu jsou použité původní plakáty z 50. let.Další výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V roce 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucno tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozenéhodivadla, jak se tvořila Vest Pocket Revue a jaké bylo pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Janiny zvídavé otázky rozpoutají tok vyprávění také o tvorbě Jaroslava Ježka, podrobnosti o vzniku jehoslavných písniček i některé detaily z Ježkova života. Na závěr se Jan Werich rozpovídá o emigraci v USA v době války a korunuje své vzpomínky slavnou historií vozu Lincoln, který si v Americe V+W po svém příletu pořídili. Nyní vycházejí tyto rozhovory na jednom albu, které je, díky typickému Werichově stylu košatých odboček, průpovídek a odkazů k dobovým souvislostem, bohatýmzdrojem poučení i zábavy.Vzpomínky Jana Wericha podnícené rozhovorem s dcerou Janou!

1. diel série. Číta: Miroslav Doležal, Jiřina Švorcová, Vítězslav Nezval, Anonym, Emil František Burian, Milouš Jakeš, Klement Gottwald, Gustav Husák, Pavel Kohout, Standa Procházka, Karel Šimon, Jiří Škapák, Antonín Zápotocký, Oldřich Kovář, Zdeněk Nejedlý, Edita Štaubertová, Karel Hála, Bykov, Alena Bernášková, Jaroslav Navrátil, Antonín Novotný, Viktor Sajenko, Valentin Běj, Jan Janulík, Boris Dudin, Pavel Minařík, Luděk Nekuda, Vladimír Kovářík, Milan Navrátil, Jiří Štědroň, Jana Matysová, Helena Vrtichová, Pavel Roskol Celkový čas: 1 hodina 5 minút Archiv Supraphonu, Českého rozhlasu a České televize ukrývá obrovské množství zvukového materiálu z uplynulých desetiletí. Mezi nimi pak svým rozsahem vévodí nejrůznější projevy, pásma a pořady, které propagovaly totalitní režim. Moc ve své nadutosti vytvořila tak nakonec díla, která v nových souvislostech působí humorně. Absurditu doby mapuje tato koláž, jež z archivních záznamů vybírá ty,které zvláště komicky charakterizují dobu svého vzniku. Projevy bývalých prezidentů (z nichž nejslavnější je vánoční projev Antonína Zápotockého a jeho vyprávění dětem o přeměně Ježíška v Dědu Mráze), čtvrthodinky akademika Zdeňka Nejedlého, pověstného svou senilitou, řady propagačních pořadů s družstevníky, úderníky, ženami o MDŽ, v nichž kouzlo nechtěného vyvolává smích, tvoří jádro výběru. Tovše provázejí častušky, sborové a pionýrské písně, hurá písničky z 50. let i z doby normalizační. Nesmí chybět ani pověstný kůl v plotě, sbory souboru dočasně umístěného na našem území, znělky dobových televizních seriálů a komické projevy tajemníků nejrůznějších kalibrů. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si lidé v minulých desetiletích tajně nahrávali, aby se mohli vysmát režimu, který je dusil. Výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 44 minút Příběh o tatínkovi Šímovi, který si vymýšlí pohádky svým dětem - Petříkovi a Petrušce, napsal Zdeněk Svěrák v roce 1979. Od té doby vyšly pohádky v literární podobě a zároveň je Zdeněk Svěrák namluvil do podoby zvukové. S hudbou Petra Skoumala tak vznikla půvabná nahrávka, která nese všechny rysy Svěrákova humoru a zároveň neztrácí nic z tajemného pohádkového světa. Pohádky jsou to ovšem neotřelé, zvláštní a legrační. Pobaví nejen děti, ale i ty dospělé, kteří mají Zdeňka Svěráka rádi. Zkrátka pohádky pro chytré děti!

Číta: Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Josef Kemr Celkový čas: 1 hodina 10 minút Sochař, řezbář, spisovatel Vladimír Preclík (*23. května 1929) zemřel 3. dubna 2008. Napsal 20 knih a mezi nimi i knižní předlohu naší nahrávky.Vyprávění o kamenech, na které občas narazíme přinašich vycházkách a nevíme, proč tam jsou, co znamenají - smírčí kříže.Smírčí kříže jsou staré kamenné objekty roztroušené v Čechách a na Moravě v místech, kde došlo v dřívějších dobách k vraždě. Podle tradice bylo povinností pachatele vystavět na místě zločinu kříž jako symbol pokání a konečného smíření....V naší nahrávce z roku 1992 uslyšíte Radovana Lukavského, Josefa Kemra a Rudolfa Hrušínského

Číta: Vlasta Burian, František Černý, Josef Cincibus, Jiří Štuchal, Oldřich Nový Celkový čas: 32 minút Audiokniha Rozprávka o umění anekdotářském aj. obsahuje vtipné skeče od mistrů humoru a televizní zábavy, jakým byl Vlasta Burian, Oldřich Nový, František Černý a další.

Číta: Luděk Munzar Celkový čas: 47 minút Jde o poemu, o příběh, který básník František Hrubín vyprávěl na prázdninové cestě do Florencie dvěma svým přátelům, který prožíval jako chlapec v lešanském ráji svého dětství. Příběh, v němž láska a smrt hrály jednu z nekonečné řady svých partií o lidské osudy. V sázce byly životy studenta Vojty a mladého děvčete od kolotoče Teriny, k němuž chlapec zahořel láskou. Náhlá smrt dědečka, o kterého se Vojta stará, zamíchá karty zcela jinak právě ten večer, kdy jsou s Terinou smluveni na společném útěku "někam". O pointu zdánlivě prostého příběhu se však postará setkání někdejších soků v lásce. Studenta je básnická povídka. Křídlovka je trumpeta, ta zde symbolizuje život (hraje na svatbách, křtinách) i smrt (hraje na pohřbech).

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Jana Hermachová Celkový čas: 1 hodina 6 minút Mánička, kamarádka od Hurvínka, doplňuje legrační dvojici Spejblovského klanu. Jaké příhody zažívá si můžete poslechnout na těchto nahrávkách.

Zvuková pohlednice s hudbou. Číta: Zdeněk Štěpánek, Alexandr Singer Celkový čas: 44 minút Audiokniha Praho, na shledanou - Zvuková pohlednice s hudbou obsahuje tyto části:VyšehradVyšehrad (dohra)Václavské náměstí (hluk ulice)Prodaná nevěsta - předehraNárodní divadlo Karlův mostPraga Stavovské divadlo Don Giovanni - předehra Židovské město - židovský rituální zpěvy Staroměstské náměstí - Staroměstský orlojV nový život - pochodStrahov - PetřínVyšehrad - Slovanský ostrovPraga V podvečerPražské jaroSlovanský tanec č. 9 Pražské zahradyMalá taneční hudba Staré město - pražské zvonyToccata a fuga C dur pro varhany Pražské hospůdky Zpívající fontána - Loreta - loretánská zvonkohra Pověst o Loretě v podkresu Sonáta C dur pro cembalo - loretánská zvonkohra Svatovítský chrám - zvon ZikmundPražský hradSvatovítské zvonyGlagolská mše - historie vládců, Vladislavský sál - Svatovítské zvony vyznání Praze - Praho, na shledanouPraga

Číta: Jiří Krampol, Uršula Kluková Celkový čas: 1 hodina Po Jiřím Grossmannovi se stal hereckým i autorským partnerem Miloslava Šimka Jiří Krampol. Napsali a hráli spolu řadu úspěšných skečů, scének a povídek. Souborně vyšly v roce 2001 v knížce Mario Surio v Čechách aneb Jedeme do Evropy. Pět povídek vám nabízí tento titul. Vedle Jiřího Krampola dvě z nich čte Uršula Kluková, která byla dámskou hvězdou Šimkova hereckého souboru. Její "dopisy Sally" reagují na svého času populární rubriku časopisu Mladý svět, v níž fiktivní Sally odpovídala na dopisy čtenářů (převažovaly dívky) a radila jim v jejich milostných problémech. Nabízené album potěší jistě nejen ctitele Šimkova tvůrčího odkazu, ale i milovníky dobrého humoru bez rozdílu generací!Obsah: 1. Jak jsem cestoval 2. První dopis Sally 3. Jak chtěl otec získat velblouda 4. Druhý dopis Sally 5. Jak jsem si zkazil život 6. Jak jsem prodával kapry

Číta: Jiří Lábus, Marek Eben, Rostislav Novák, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek, Jana Synková, Jan Jiráň, Pavel Nový, Miroslav Kořínek, Zuzana Měsíčková, Jitka Schneiderová, Martin Janouš Celkový čas: 1 hodina 29 minút Audiokniha Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí - je záznamem představení populárního pražského divadla Studio Y. V úpravě a režii Jana Schmida a hudebním nastudování Miroslava Kořínka jde o kolektivní uchopení národní opery Prodaná nevěsta. V záznamu hraje celý soubor na nejrůznější hudební nástroje a kolektivně zpívá, mezi sólisty však vyniknou - Marek Eben v roli Jeníka, Jaroslava Kretschmerová jako Mařenka, Jiří Lábuspředstavující Kecala, Petr Vacek v roli Vaška a Pavel Nový jako principál. Do představení jsou zakomponovány také některé úryvky ze Smetanovy Hubičky a Dvořákova Jakobína, je zde využito různých přísloví, barokní a lidové poezie, pranostik i nápadu domýšlení příběhu. Hravá, veselá inscenace této komické opery se od své premiéry v roce 1996 stala nejúspěšnějším představením Studia Y!

3. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Míla Ledererová, Stanislav Kukačka Celkový čas: 1 hodina 11 minút Audiokniha Osvobozené divadlo III. obsahuje tyto části:Tanec loutkyDevět řemesel - desátá bídaOpium - čínské intermezzoLáska má právo se smátČernošská rapsodieRhythm FeetCivilizaceKlobouk ve křovíUsměrněná píseňBůh suďKam asi svět míří - 1900 a 34Vyznání láskyFull HandSvítáCarioca sol y umbraŘeditel, učitel a KukačkaPohádka o katu a bláznuBílé sestryPeklo i ráj

1. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ferenc Futurista, Jaroslav Gradwohl, František Vnouček Celkový čas: 1 hodina 15 minút Audiokniha Osvobozené divadlo I. obsahuje tyto části:Budete se smát, že nemůžu spátDobrodružství bílého slonaZeměkouleTo záleží na vásJackova píseňNěkterý denTři strážníciZasuSkafandr foxBloody Moon RhapsodyNic neníTmavomodrý světMercedes (parodie)VirginiaJá nedělámPochod neutrálůBugatti stepDon Parola a Don PanderoPrázdná náručDon Juan waltzChodidlaProdám srdceProdám srdce (parodie)Isabel valseNení dobrodruh jako dobrodruh

2. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jára Pospíšil, Hana Vítová Celkový čas: 1 hodina 3 minúty Audiokniha Osvobozené divadlo II. obsahuje tyto části:Píseň strašlivá o GolemoviPochod stoprocentních mužůStala se chybaNikdy nic nikdo nemáPolonaisaNaše řečPražská javaEvropa voláKleopatraPochod plebejcůŘímské lázněDialog o lidech a zvířatechEzop a brabenecObětování bohůmV domě straší duchEvropa voláBeguine HydroplaneChybami se člověk učí (When Yuba Plays The Rumba On The Tuba)Polka specielně aktuelníProč nemohu spátNashledanou v lepších časech

1. diel série. Číta: Jiří Just, Vladimír Just, Luboš Unzeitig, Jan Burian, Jiří Dědeček Celkový čas: 1 hodina 11 minút Komentář k původním LP 1218 0478:Když jsem byl vyzván, abych po dokončení mladofrotovní populárně vědecké publikace Proměny malých scén (Máj 1983) vypracoval pro Supraphon jakési její zvukové pokračování či zvukový "pandán", považoval jsem to zprvu za jedinečnou příležitost, jak prezentovat před širší veřejností neopakovatelný a většinou jen divadelním zasvěcencům důvěrně známý svět dnešních malých divadel a divadélek. Těšil jsem se však pouze do chvíle, než jsem si uvědomil základní ošidnost celého projektu: tkví-li v něčem specifické kouzlo malých netradičních scén, pak je toprávě v oné neopakovatelné jiskře, elektrizující večer co večer jeviště a hlediště, jiskře, dokonale nepřenosné kamkoliv jinam mimo intimní prostor malého divadla a v útlumu nahrávacího studia neodvratně hasnoucí. Nehledě k tomu, že nejvlastnější účin zmíněných scén určitě nespočívá v precizně zvládnutém mluveném či zpívaném slově, nýbrž v celkové atmosféře, v kouzlu právě vznikající improvizace a samozřejmě i ve složce vizuální (netradiční výtvarné pojednání intimního prostoru) a mimické: příklad Bolka Polívky z Divadla na provázku nechť mluví za všechny další. Ale pak jsem si řekl,že bude-li gramofonový snímek rezignovat na celkový vyčerpávající obraz a bude se místo toho věnovat především těm skupinám a jednotlivcům, jež sázejí v prvé řadě na slovo - ať již mluvené čizpívané - a v neposlední řadě i na humor (který patří a vždycky patřil svým neučesaným, neuctivým kritickým ostřím k nejcennějším devizám těchto scén), pak půjde pro současné malé formy opravdu o velkou šanci, již by byl hřích nevyužít. Sympaticky zněl mým uším i rezolutní požadavek vydavatelů, aby přednost dostali především ti tvůrci, kteří dosud nemají žádnou desku a kteří nejsou - a v dohledné době ani nebudou - zrovna denními hosty masových médií. Tolik na vysvětlenou, proč se na desce nesetkáte například se zvučnými jmény protagonistů Semaforu, ale ani Ypsilonky, Divadla Járy Cimrmana, s Miroslavem Horníčkem apod. Výběr byl zaměřen na tvůrce relativně mladé a "nezavedené" - a už vůbec nebyl brán zřetel na jejich případný amatérský či profesionální statut. Právě v oblasti malých scén je totiž hranice mezi profesionalismem a amatérismem pojmem velmi mlhavým. Neboť řada mladých amatérských skupin zájmové umělecké činnosti podává v tomto oboru špičkové výkony, převyšující běžný profesionální standard (namátkou: brněnská X-ka či Divadelní studio J. Skřivána, M-dílna, Dětské, resp. Mladé studio Divadla na provázku, pražská Vizita, Sklep, Teatrzyk apod.). Výrazná účast a nebývalá iniciativa amatérů v této oblasti svědčí o trvale vzestupném celospolečenském zájmu i potřebě právě tohoto druhu tvořivosti mladých lidí.A nyní stručně k jednotlivým ukázkám: Jan Burian (syn národního umělce E. F. Buriana) a Jiří Dědeček vystupují spolu již přes deset let. Za tu dobu vyprodukovali kolem patnácti původních autorských pořadů, těžících z neuvěřitelněširokého zázemí tří set (!) dokončených písní. Jejich texty se svou gellnerovskou zpěvností i otevřeností staly nepochybně trvalou součástí živé poezie posledního desetiletí a po publicitě již létavolají: často jest nám slýchati i čísti textů o poznání méně poetičtějších, méně vtipnějších i současnějších, než jsou texty B+D. - Vitiza je naopak souborem mladým až nejmladším (vznikla jako typický vysokoškolský soubor roku 1981). Ústřední autorsko-interpretační dvojice Borna+Dušek spojuje prvky text-appealového, vyprávěného, "epického" divadla s prvky aktuální společenské satiry, jejíž intelektuální kalibr můžeme srovnávat s kalibrem někdejší tvorby V+W. Stálý host Vizity, harmonikář Václav Koubek představuje typ samorostlého moderního barda, navazujícího na přebohaté tradice neoficiálních pražských lidových písničkářů. - K ukázkám Bratří Justů z pražského Rubínu (zde od roku 1975) se jako bratrská polovina nemohu dost dobře objektivně vyjadřovat. Předávám tedy slovo časopisu Tvorba z 26. 5. 1982: "Bří Justové očišťují nikoli posměškem, grimasou, ale satirou, nadsázkou, vědomě deformovaným obrazem, který však přitom neustále myslí na člověka... Zejména v jednom ze závěrečnýchmonologů Referát (Přednáška) a Kritika na tento referát, demaskují v možné podobě potenciálního parazita, schopného všeho, jen ne myslet". - Sdružení přátel mírného humoru Š.O.U. je jednou zmnoha brněnských malých scén netradičního zaměření. Trojice Šimek-Opluštil-Unzeitig svým originálním hudebním i textovým profilem dokazuje, že pojem "brněnský kabaret" může znamenat i cosi zcela opačného, než jsou Stréček Křópal apod. Pozoruhodné spojení moravského folklorismu s rockovým světem má hodnotu až básnické koláže, satiricky odhalující nové pohledy na skutečnosti a mýty moderní doby. Ozvěny malých scén 1 zachycují tedy dvojice či trojice povýtce kabaretního, popř. písničkářského typu. V dohledné době však bude realizována i jejich druhá část (Ozvěny malých scén 2 ), ježbude natočena již bez přímé účasti publika a zachytí spíše studiové, divadelně stylizovanější podoby soudobých malých scén (konkrétně: Divadlo na provázku, Divadlo na okraji aj.). I tady bude všakhumor základní barvou spektra, která si klade za cíl přiblížit netradiční divadla pokud možno netradiční zvukovou formou.

Číta: Miroslav Horníček, Jan Pivec, František Filipovský, Vlasta Burian, Ljuba Hermanová, Jiří Štuchal, Stanislav Neumann Celkový čas: 1 hodina 42 minút Co si představíte, když se řekne soudnička? Slovník říká, že jde o drobný literární útvar, kterým noviny referují o případech ze soudní síně. Její úkol je prostý, informativní. Co se ale stane, když se úkolu zhostí literárně nadaný novinář, jakým byl třeba František Němec? Soudnička se změní v uměleckou prózu, přežije prchavou aktuálnost novin a na stránkách knih přetrvá i desetiletí.František Němec (nar. 1902, zemř. 1963) začínal jako básník, ale jeho sbírky ze začátku 20. let zavál čas. Byl soudním zpravodajem Tribuny, Lidových novin, Českého slova a dalších předválečných deníků. Ani Němcovy romány dnes nejsou příliš známé, Holátko Max (1922) či Alibi (1931), zato jeho soudničky patří dodnes k čtenářsky oblíbené četbě. Němec se vzdálil od běžného referování ze soudní síně, ze skutečných případů bral jen inspiraci a a soudničku rozvinul v osobitou humoristickou črtu či fejeton. Nejčastěji v nich líčí prostředí drobných lidí na rozhraní periférie, maloměšťáctví a podsvětí. Kořeny soudničky sahají až ke kramářské písni. Němec tento žánr zpopularizoval a bylo jeho zásluhou, že se mu začali věnovat i další autoři: například Rudolf Těsnohlídek, Karel Poláček, Jan Drda a jiní. Pozdější variací soudničky bývaly svého času oblíbené písně "zpívajícího právníka" Iva Jahelky. O soudničky se pokoušejí mnozí autoři i dnes, řadu jich najdeme třebana internetovém portálu ministerstva vnitra České republiky. Potvrzují, že malá soudnička je jen zdánlivě nenáročný útvar. Teprve skutečný autor dokáže zadání využít a vytvořit nadčasové literární dílo.

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 58 minút Když se pan Buřtík a pan Špejlička poprvé setkali, dali se do smíchu. Smáli se sami sobě, vždyť jeden vypadal jako soudek a druhý jako tyčka. Ale hned si byli sympatičtí, skamarádili se azažili spolu řadu dobrodružství. K jejich komické dvojici patří také tři psi, kteří se všichni jmenují Pocem, a vrabec, jehož naučili létat. Žertovné příhody legračních druhů jsou určeny všem dětem, snadno jim však podlehnou i dospělí, protože řada jinotajů hovoří jenom k nim. Hravost a vtip Svěrákových nápadů uchvátí a jeho způsob sdělení pobaví všechny generace. V nahrávce nalezneme tři vyprávění. Dva příběhy komických přátel napsal Zdeněk Svěrák kdysi svým malým dětem, poslední povídku dokončil v minulém roce pro knižní vydání. Autor je v tomto případě jedinečným a nejlepšíminterpretem, přítel Jaroslav Uhlíř pak nejlepším hudebním skladatelem. Audioknihu, tak jako knižní vydání, doprovází ilustrace Jiřího Votruby.Kamarádství, které se hned tak nevidí, pomůže dostat hrdiny z každého maléru!

7. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Gleich, Jára Pospíšil Celkový čas: 44 minút Audiokniha Osvobozené divadlo VII. obsahuje tyto části:Tři strážníciNashledanou v lepších časechKam asi svět míříLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)David a GoliášZáleží na násZasuMercedesKaždému z nás (Tisíc a jeden sen)O Španělsku si zpívámTiger RagFull Moon's MusicNoisy SerenadeVieni, vieni

6. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Gradwohl, Emil František Burian Celkový čas: 45 minút Audiokniha Osvobozené divadlo VI. obsahuje tyto části: Early Morning Mist StonožkaWorld is OurHistorie ve světle pravdyZlatá střední cestaSilvestr 1934 (To za našich mladých časů nebývalo)Pravda o sovětském Rusku (pozdrav S.M. Treťjakovovi)Všudybylova dobrodružstvíSlovník láskyTeď ještě neSlovník láskyKdybych se byl nenarodilMá panna je v Panama samaPochod karnevalu Umělecké besedy

Číta: Jitka Molavcová, Hana Talpová, Jiří Suchý, Ferdinand Havlík, Eugen Jegorov, Jiří Datel Novotný, Petra Havlíková, Robert Růžek, Václav Veselý, Vladimír Klusák, Jiří Hájek Celkový čas: 1 hodina 55 minút Audiokniha Semafor Hry Člověk z půdy obsahuje tyto části:K smíchu toto představeníA teď si konečně budeme hrátKdyž někdy s Martinou (na hudbu Pramínek vlasů)Tohle tady nerad vidímTen, kdo leze po žebříkuTak pojďte dál, děti, jste na půděPojď ke mně blížCo je to za zvíře?Kočka na okněTakováhle krásná pohádkaNemá cenu bát se tmyA tím končí velectění, první půle představeníByla jedna barová laviceBarová laviceTo je, co?My jsme vyslali na Venuši dušiVčera neděle bylaDěvče, skoč dolů k těm dětemPřed domem jsem si hrála (varianta na Včera neděle byla)Hej hola, kluku a holkoDítě školou povinnéDěti už máme v almařeMůra šediváA do práce! Kde je můj rukopis?Léta dozráváníPřátelé, přináším vám poselství z půdyPane Sommer, adieuLa, la, la (Kočka na okně)Pardon! To je můj kočárekLéta dozráváníMilé děti, rád bych vám poděkoval za hojnou účast

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 8 hodín 47 minút V létě roku 1969 nabídl rozhlasový režisér Jiří Melíšek, pracující ve dvojici s Vladimírem Rohlenou, že nahraje pro Československý rozhlas životní vzpomínky Jana Wericha. Bylo to v době již počínající normalizace, která však ještě neudeřila plnou silou, takže bylo možné v září téhož roku, postupně, každou sobotu Werichovo svobodné vyprávění, vzpomínky a úvahy vysílat. Půlhodiny, ve kterých si spolu vyprávějí Jan Werich s dcerou Janou, byly nazvány Táto, povídej! Staly se nesouměřitelným fenoménem, celý národ tehdy naslouchal po dobu několika měsíců dosud neznámému sumarizování tohoto umělce. Vzpomínky Jana Wericha mají dvě roviny: chronologické řazení událostí, příběhů a konstatování. V rovině druhé pak nespoutané odbočky nečekaných asociací, jiskření nápadů a humorných vložek. Úkolem dcery Jany bylo nejen glosovat otcovo vyprávění, ale držet tok jeho vzpomínek v předem dohodnutém celku. Z devíti hodin celkového záznamu vyšel počátkem sedmdesátých let malý, osmdesátiminutový sestřih na 2 LP Pantonu, který byl po celá desetiletí jedinou zprávou o legendárním pořadu.Nesestříhaný záznam téměř 9 hodin v kompletu. Čerpá z archivu ČRo, Supraphonu a Jiřího Melíška, obsahuje také hodinu vyprávění, vydaného v roce 2000 nakladatelstvím Lotos. Navíc se podařilo vyhledat i rozhovory dosud nikdy neslyšené.Uslyšíme tedy konkrétní, velmi podrobné vzpomínky na počátky, aktéry a jednotlivé hry Osvobozeného divadla. Důležité a nesmírně zábavné je dále vyprávění o tzv. hovadismu, směru, vyznávaném nejenom protagonisty divadla, ale i řadou jejich přátel a známých. Z něj pak plynou gejzíry humorných příběhů, nazvaných v našem kompletu pracovně Koktavý telegram, Kapesník, Kanon, Vítej nám, otče vlasti, Hovadnej Tonda, atd. Werichovy vzpomínky vrcholí emigrací a životem v USA ve čtyřicátých letech, kdy se ke slovu dostává výrazněji i Jana.Táto, povídej! je zdrojem informací o celé první polovině minulého století v české, ale i francouzské a americké kultuře, doplněné nesmírně cennými postřehy mimořádného člověka Jana Wericha. Kompletní záznam legendárního rozhovoru s dosud nikdy nezveřejněnými pasážemi. Režie a dramaturgie Vladimír Rohlena a Jiří Melíšek

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Petr Brukner, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Václav Kotek, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Robert Bárta, Marek Šimon, Josef Koudelka Celkový čas: 1 hodina 6 minút Zvukový záznam slavnostního představení 4. 10. 2007 ke 40. výročí vzniku Divadla Járy Cimrmana! Ke 40. výročí svého vzniku uvedl soubor Divadla Járy Cimrmana "procházku" celou svou dosavadní tvorbou, tedy čtrnácti komediemi, které má stále na repertoáru. Představení bylo skutečně slavnostní a speciální, neboť se hrálo pouze jednou. Supraphon získal práva na pořízení jeho zvukového záznamu, který vám na tomto albu nabízíme. Rafinovaná kompilace Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka přináší nejen známé pasáže z jednotlivých her, ale je i zcela novým jevištním tvarem, v němž je humor "cimrmanů" jakoby "nasvícen" z jiného, pro posluchače nezvyklého úhlu. 40 let originálního humoru ve výběru toho nejlepšího!

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Vyšetřování ztráty třídní knihy - záznam divadelního představení dnes už legendárního Divadla Járy Cimrmana, jehož hlavními postavami jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: "Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost." Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území.

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Petr Brukner, Václav Kotek, Jaroslav Vozáb Celkový čas: 55 minút Audiokniha Vražda v salonním coupé - obsahuje záznam divadelního představení dnes už legendárního Divadla Járy Cimrmana, jehož hlavními postavami jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem.

Číta: Jiří Just, Vladimír Just Celkový čas: 1 hodina 7 minút Audiokniha Večer s bratry Justy obsahuje tyto části: Historie: Úvod do brdské logiky (píseň)Historie: Z českých luhů a hájů (dialog)Historie: Šárka (píseň)Historie: Blaničtí rytíři (dialog)Historie: Ředění (píseň)Historie: Obrozenecké divadlo I. (přednáška)Historie: Obrozenecké divadlo II. (přednáška)Historie: Lid je u nás (píseň)Současnost: Máma (píseň)Současnost: Táta (píseň)Současnost: Dramaturgický plán (přednáška)Současnost: Otec a syn (dialog)Současnost: Bajka o nebojácném kaproviSoučasnost: Schluss blues (píseň)Současnost: Myšlenky (recitace)Současnost: Padají tu občas i lecjaké vtipy (píseň)

Číta: Miroslav Horníček Celkový čas: 1 hodina 56 minút Anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome si od svých 21 let psal eseje a krátké humoristické příběhy, které shrnul v roce 1889 do knihy Tři muži ve člunu o cestě několika přátel, plujících po Temži a bavících sebe navzájem nejrůznějšími historkami ze života. Milionů prodaných výtisků se dočkalo nejen toto vydání, ale i pokračování z roku 1900 a nazvané Tři muži na toulkách. Miroslav Horníček v úvodu četby vzpomíná na citace celých kapitol těchto knih zpaměti vždy, když mu bylo dobře s přáteli, stejnými nadšenci Jeromova díla jako on sám. S požitkem labužníka se pak Horníček noří do vyprávění, které tak důvěrně zná a miluje a stejně jako miliony dalších obdivovatelů tohoto díla je potřebuje znovu a znovu slyšet či říkat, neboť jsou osvěžující potravou pro jeho duši.Náš výběr se soustředil na jednotlivé krátké humoristické příběhy, dnes již legendární (Výhody sýra coby spolucestujícího, Jak postarší hlava rodiny věší obraz, Bujará sebedůvěra správkaře velocipedů, Bludiště v Hampton Courtu, Jak Harris zpívá kuplety, Nesnáze hudebníků amatérů,...). Přitažlivost a síla historek, považovaných za extrakt tzv. anglického humoru, nespočívá ani tolik v pointě, jako ve způsobu, jímž se autor na děje, které se nakonec mohou přihodit každému z nás, dívá, upozorňuje na jejich směšnost a učí nás v nich také vidět zdroj nevyčerpatelné zábavy. Zvukovou kulisou vyprávění jsou dobové ragtimy a variace Benjamina Brittena.Neodolatelné spojení Miroslava Horníčka, anglického humoru a světoznámého románu!

Číta: Ondřej Vetchý, Ivan Hlas Celkový čas: 2 hodiny 24 minút Před dvěma lety vydal Ivan Hlas, legendární "drsný představitel romantických písní", literární prvotinu Za barevným sklem. Podtitul knihy, který zní Putování stříbrné lžičky, malé myšky a uzlu na kapesníku evokuje křehký závan mysli, rozpomínající se na sled dějů v plynoucím čase. Většina se odehrává na hanspaulském Kopci, v dejvické Rokli, šáreckém údolí a ve starých Dejvicích. Jsouto vzpomínky na dětské lásky, přátelství v partě, na přelomové rozhodující zážitky i na lidi, kteří významně ovlivnili další autorovy osudy. V hospodách Na Staré faře a u Tyšerů, známé pod jménem Houtyš, budeme svědky počátků amatérských kapel, jež se vyvinuly ve známá muzikantská seskupení. Autorovy prožitky srpna 1968 i následné normalizační události jsou autentickým záznamem malých dramat na pozadí velkých převratů. V četbě se střídají Ivan Hlas s Ondřejem Vetchým. Oba pojí dlouholeté přátelství. Kytarové předěly tvoří mezníky jednotlivých rovin vyprávění a písně pak dotvoří silnýemotivní zážitek z poslechu této jedinečné audioknihy.Příběh dospívání výrazného umělce, zasazený do kouzelné atmosféry starých Dejvic a Hanspaulky!

Číta: Jan Kačer Celkový čas: 5 hodín 8 minút Novela Údolí včel scénáristy a prozaika Vladimíra Körnera měla nejprve podobu filmového scénáře, podle nějž natočil František Vláčil stejnojmenný film premiérovaný v r. 1968. Ten se stal erbovním filmem mladé generace a předznamenal úspěch literární podoby scénáře, která vyšla v r. 1978. Příběh Ondřeje z Vlkova, který zběhne z křižáckého řádu ve východním Prusku je zasazen do ponurých kulis středověku. Odvíjí se jako trojúhelník vztahu Ondřeje, jeho řádového bratra Armina von der Heide a Ondřejovy nevlastní matky a pozdější nevěsty Lenory. Osciluje mezi láskou a smrtí. Dramatičnost textu podtrhuje strhující interpretace Jana Kačera, filmového představitele Armina.Filmová klasika v audiopodobě!

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Petr Brukner, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Václav Kotek, Jan Kašpar, Marek Šimon Celkový čas: 1 hodina 19 minút K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla.

Číta: Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Eva Pospíšilová Celkový čas: 2 hodiny 10 minút Audiokniha Semafor Hry Jonáš a tingl-tangl obsahuje tyto části:Tak a jsme tu...Vídeň 1920Vyvěste fangleMusím se ženitTak jako ten AdamVíc už si z toho večera nepamatuju...Jonáš, jeho život a díloLondýn 1928Dobrý večer, dovolte, abych se představil...Koupil jsem si knotVážení rodáci...TatarVíc už si z toho večera nepamatuju...Miláno 1929Dobrý večer, dovolte, abych se vám představil...MotýlekVy jste přišli na legraci a tak to má bejt...Chybí mi ta jistotaVíc už si z toho večera nepamatuju...Paříž 1933Dobrý večer, dovolte, abych se vám představil...Modré punčochyVážení hosté, prosím, co vám to udělá...Bar HonoluluVážení hosté, vzácní hosté...Zlá neděleOd tý doby, myslím, že jsme Jonáše nezastihli...Vyvěste fangleJá si myslím teď na začátek, že bys to měl rozehrát...Nanynka a la MozartNanynka a la BachNanynka a la DebussyNanynka a la VerdiNanynka a la SmetanaNanynka a la JežekNanynka a la GershwinNanynka a la ChačaturjanNanynka a la SuchýNanynka a la SemaforNew York 1935Dobrý večer, dovolte, abych se vám představil...KlementajnDěkuji a teď myslím, že neodolám...Honky tonky bluesVíc už si z toho večera nepamatuju...Praha 1938Dobrý večer, dovolte, abych se vám nepředstavoval...TulipánLondýn 1940Dobrý večer, dovolte, abych se vám představil...Lili MarlénMoskva 1942Dobrý večer, dovolte, abych se vám představil...PetruškaVíc už si z té doby nepamatuju...Praha po válceDobrý večer, dovolte, abych se vám představil...ŠkrholaTaky takovou zajímavou věc jsem vypozoroval...ŠišlalaOd té doby jsme Jonáše neviděli...Prožil jsem leccosVyvěste fangleKlímjentajnPísnička pro kočkuPíseň o rose

Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Jan Kašpar, Jaroslav Vozáb Celkový čas: 54 minút Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale výsledek stál za to. Do Prahy odváželo každé auto po jedné z Mistrových dosud neznámých her.

Číta: Jan Werich Celkový čas: 1 hodina 15 minút Supraphon pravidelně vydává archivní nahrávky s Janem Werichem, má jich již pěknou sbírku. Nyní se tvůrci kolekce opět ponořili do hlubin archivních fondů a předložili veřejnosti záznamy, které stojí za to připomenout. Řada z nich je z anonymních, nedatovaných zdrojů, některé jsou naopak velmi přesně označeny, jako celek však opět upozorňují na tak podivuhodnou a nadprůměrnou osobnost, jakou Jan Werichy byl. Mezi nahrávkami vévodí Werichova řeč k výstavě Milenium Judaicum Bohemicum z roku 1968 z archivu Jindřicha Kučery, několik málo známých záznamů z archivu Ondřeje Suchého, z rozhlasového Gramotingltanglu pochází přemítání o kontrašpionáži a supraphonské fondy se přidaly úvahou o básníku Villonovi a následnou písní Hej, pane králi. Bonus připomíná alter ego Jana Wericha anglickým projevem Jiřího Voskovce, jímž odpovídal na Werichův proslov k tisíciletí judaismu v Čechách. Tenká hranice mezi tragickým a komickým, elegance ducha a stále aktuální obsah je oběma intelektuálnímdruhům vlastní a trvale fascinující.Překvapivé objevy z fonotéky velkého komika, satirika a písničkáře Jana Wericha!

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Vánoce u Spejblů - obsahuje příhody neposedného zlobivce Hurvínka, jeho kamarádky Máničky, psa Žeryka a taťuldy Spejbla v klasickém podání Miloše Kirschnera, Heleny Štáchové a Miroslava Černého. Tentokrát uslyšíte, jak se slaví Vánoce u Spejblů a co všechno se při nich může přihodit.