Kresťanský život

Blahozvesť v horizonte ľudskej skúsenosti. Sestry a bratia! Toto je moja prvá rozhlasová kázeň na pôde Slovenska. Azda kázeň netypická. Ale čo je už typické v tejto krajine? Musíme sa naučiť pozerať tvrdej realite do očí, nazývať veci ich pravým menom, robiť veľkodušné rozhodnutia a stáť za nimi. A Boh, ktorý je uprostred svojho ľudu, istotne požehná našu službu. Marcové sčítanie ludu ukázalo, že asi 70 percent obyvateľstva Slovenska sa hlási ku kresťanskej viere. Sem-tam počuť hlasy, ktoré spochybňujú túto štatistiku alebo hodnotu či nosnosť tých veriacich alebo takzvaných „veriacich“ - podľa nich. Tieto prvé porevolučné roky ukážu, či sme naozaj kresťania. Opovážim sa tvrdiť, že to nedokážu plné kostoly ani mohutné púte (hoci v minulosti zohrali nesmieme dôležitú úlohu), ale náš súkromný a verejný život, angažovanie kresťanov v každodennom živote - tak v práci, ako v škole, v parlamente a vo vláde, v úrade a v nemocnici, v rozhlase a v televízii, v novinách a v literatúre, v továrňach a na univerzitách. Ale sa tam musíme dostať. A podať tam výkon, vytvoriť novú klímu. Ak by sme sa však dali ovládať lenivosťou alebo malomyseľnosťou, tak by sme dali dôkaz, že to s tou drvivou väčšinou nie je celkom pravda. Kresťanstvo je náboženstvo humanistické v plnom zmysle slova. Ide mu o Boha, ale aj o človeka. A o človeka mu ide v zmysle večnom* ale i pozemskom, či časnom. Ide mu o duchovné, ale aj o hmotné dobro - aj preto, že jedno bez druhého vytvára protirečivú situáciu, napätie v človeku i v spoločnosti. Ježišovu výzvu - Hľadajte najprv kráľovstvo nebeské a ostatné sa vám potom pridá -treba chápať vo vzťahu k celému evanjeliu. To Božie kráľovstvo sa musí dajakým spôsobom cítiť už tu na zemi, a to tým, že zavládne väčšia spravodlivosť, väčšia harmónia medzi ľuďmi, že sa vytvorí ovzdušie vzájomnej dôvery, zmyslu pre spoluprácu, pre vzájomnú úctu, pomoc, znášanlivosť, zmierlivosť, toleranciu a demokraciu. Dnes je toto tým znamením kríža, pod ktorým zvíťazíme.Na konci omše sa kňaz obracia na veriacich slovami: Iďte v mene Božom! To znamená: Choďte, vaša úloha sa začína. Tak a podobne sa Ježiš často vyjadroval a pri Poslednej večeri tú úlohu špecifikoval: Choďte, aby ste prinášali ovocie a „aby vaše ovocie zostalo“ (pozri Jn 15, 16). Použil množné číslo. Nepochybne tým chcel naznačiť, že jeho učeníci musia byť navzájom stále spojení, že veriaci musia byť voči sebe solidárni. Tak bude ich pôsobenie účinné. Lebo bude v ich strede On - On, ktorý „premohol svet“. Preto sa nebojme. Boh dodrží slovo a po čase to pocíti celý národ. Na všetkých úrovniach. Iste, tma ešte trvá, ale s Bohom v našom strede už vlastne svitlo ráno.28. „cez rok“ B - 13.10.1991 Prvá rozhlasová kázeň vo vlasti

Kniha popisuje základné otázky a problémy, ktoré musia z času na čas riešiť mladí ľudia či dvojica mladých ľudí. Knihu autor napísal na základe svojich skúsenosti z psychiatrickej praxe. Vybrané životné osudy môžeme nazvať modelové, lebo mnohí z čitateľov sa v nich nájdu. Ale nájdu si pri nich aj radu, či napomenutie otcovsky dobrého a nesmierne vzdelaného a skúseného Maxa Kašparů.

Kniha uznávaného autora katechetických knih pro děti (Co se děje v kostele, První svaté přijímání) zpracovává důležitou křesťanskou iniciační svátost biřmování, které je jakousi duchovní posilou pro vstup mladého člověka na cestu křesťanské dospělosti. Autor pojímá jednak teologické základy dané svátosti, ale především její praktický rozměr v životě člověka, který souvisí se schopností rozlišování a volby, orientace ve světě, hledání vlastního povolání a zodpovědného přístupu k životu. Kniha je určena jak čekatelům na biřmování, tak těm, kteří je připravují.

z tohoto světa do světa budoucího. Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího je slavná alegorie předznamenávající vznik románu jako žánru, poprvé vydaná v roce 1678. Je všeobecně považována za jeden z nejdůležitějších náboženských spisů v historii anglické literatury. V průběhu následujících tří staletí byla Poutníkova cesta přeložena do více než dvou set jazyků a až do dnešních dnů se román dočkává stále nových vydání po celém světě. České překlady tohoto alegorického putování křesťana ze světa zkázy plného nástrah do věčné nebeské blaženosti se objevují již od 19. století. V tomto novém vydání přináší nakladatelství Stefanos moderní, ale již osvědčený překlad Tomáše Míky. Kniha obsahuje rovněž dobové ilustrace Harolda Coppinga, uznávaného anglického ilustrátora Bible.

Na rok 2017 připadá 500. výročí reformace. Úvodem k tomuto jubileu bylo již ekumenické shromáždění ve švédském Lundu 31. října 2016. Účastnili se ho představitelé Světového luterského svazu společně s papežem Františkem. Tím bylo symbolicky naznačeno, že křesťanstvo právem očekává další pokrok ve sblížení křesťanských církví. Tomu věnoval svou přehlednou studii významný současný katolický teolog a blízký papežův spolupracovník kardinál Walter Kasper. Přesvědčivě v ní ukazuje, že to, co křesťanské církve na základě křtu Ježíše Krista spojuje, převažuje nad tím, co je rozděluje, a z toho, co je ještě dělí, se mohou vzájemně učit, a tak pokročit k plnému dosažení jednoty v duchu Kristova odkazu.

Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: V škole Ducha Svätého (2012). Jak se otevírat Duchu Svatému, nebránit se jeho působení, učit se rozeznávat jeho hlas a dát se jím vést? Jak vnímat Boží vnuknutí, jak odpovídat na Boží volání?Na podobné otázky hledá autor Jacques Philippe v knize Ve škole Ducha Svatého svěží a praktické odpovědi. Svá tvrzení opírá o Boží slovo, ale i o zkušenosti velkých osobností církve, zejména Františka Saleského, Louise Lallemanta, Terezie z Lisieux a Faustyny Kowalské.

Rozprava mnicha o prokazování milosrdenství. Proč je někdy tak těžké chválit Boha nebo se k němu modlit? To proto, že sami spontánně nemáme zalíbení v tom, co je dobré. Ale zalíbení se dá vytříbit. Varujme se řídit se podle toho, co se nám líbí. Varujme se také toho, abychom si libovali v něčem, co se nám nelíbí. Bůh nás nechce k ničemu nutit! Naučme se své zalíbení zaměřovat na skutečně dobré věci. Utíkejme před banálními nebo nevkusnými situacemi, architekturou, hudbou, potravou či vztahy. Hledejme to, co je kultivované, vznešené, vkusné. Jsi schopen přiznat, že stejně jako v řadě dalších věcí potřebuješ i v oblasti vnitřního a duchovního života vytříbit vkus? „Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“ (Žl 34,9). Boží věci téměř vždycky chutnají jako mana. Je třeba si na ně zvyknout.

Je-li křesťanství pravdivé, mělo by to být vidět i na životech křesťanů – to je základní myšlenka knihy bývalého magistra dominikánského řádu Timothyho Radcliffa. V tomto moudrém a brilantně napsaném „úvodu do křesťanství“ autor jedinečně propojuje hluboké znalosti teologie a literatury, zkušenosti z cest po celém světě i vnímavost pro palčivé problémy dneška.

Nedeľné homílie.

Prišli najhoršie dni v jeho živote - bez otca. Myslel naň, snívalo sa mu s ním. Nepomohlo, že sa mu blízki prihovárali, utešovali ho. Musel rýchlo dospievať, lebo nebolo inej cesty. Mávol rukou, aj teraz chcel odohnať ťaživé myšlienky.„Ďakujem ti, Bože, velebím Ťa", preriekol bledý v tvári, no s upokojujúcou dušou a mysľou. Nedalo mu, aby neprejavil vďaku, že žije. Vedel si predstaviť, ako ho vlečú v reťaziach kdesi do neznáma, odkiaľ niet návratu.- Ešte nie je koniec všetkému, - zastrájal sa v duchu a pozeral do nebies. Akoby to odkazoval otcovi, ktorý sa odtiaľ naň pozerá a posudzuje jeho činy. - Musíš sa vždy vedieť postaviť na rovné nohy, keby ťa stihol aj neúspech. - Tieto slová mu prichádzali zďaleka, zo záhrobia.A možno sa Pánu Bohu prihováral. Jemu sľuboval, že pomstí smrť svojich vojakov. Bojovali na rodnej zemi, tam aj položili životy, aby vyhnali krvilačného votrelca.

Známý autor spirituálních knih Guy Gilbert hledá v dnešní době moudrost a upozorňuje, jak je potřebná a jak příklady a vzory moudrých lidí scházejí. Jak ale moudrost pěstovat? Jeho drobná, ale hluboká kniha je o malých, ale přitom zásadních principech, které člověku pomáhají neutopit se ve víru současného světa, ale stavět na skále duchovních pravd a skrze ně nově objevit život a kvalitu jeho prožívání. Typicky se tak v knize prolíná svět lidí na okraji, o které se Guy stará, a svět spirituální se svými jiskrami krásy, naděje a smyslu. Vedle zcela konkrétních rad – hledání ticha, neotročení mobilům, skromnost v jídle, užívání volného času apod. – ukazuje i na zásadní obecné principy, které osvědčuje svou hlubokou životní zkušeností. Guy Gilbert je známý francouzský kněz a vychovatel delikventní mládeže. Z knih vydaných nakladatelstvím Portál jmenujme např. Bratr vyvržených, Evangelium svatého lotra, Partnerství...

Církev získavala či ztrácela sílu přesne podle toho, jak se přibližovala nebo vzdalovala niterné víře.Autor ve své knize prorocky poukazuje na hodnotu absolutní pravdy, kterou Bůh zjevuje lidem prostřednictvím Starého i Nového zákona. Přivádí k myšlence, že pokud budeme chtít porozumět Bohu a budeme-li chtít proniknout do duchovních hloubek, bude zapotřebí určitého úsilí a dostatek času.Krok za krokem je čtenář veden k hledání niterné víry, která umožňuje porozumět mnohým Božím tajemstvím…

Setkání s hravou, rozvratnou a výstřední osobností Ježíše. Číst evangelium, aniž bychom znali Ježíšovu osobnost, je jako sledovat televizi s vypnutým zvukem. Ve výsledku vidíme jakousi dvourozměrnou osobu, která dělá podivné, nevyzpytatelné věci. John Eldredge v knize Nádherný psanec odstraňuje náboženský lak, aby čtenáři pomohl objevit ohromující nový pohled na Ježíšovo lidství. Ježíš byl obviňován z toho, že porušoval Zákon, že se držel špatné společnosti a že hodně pil. Dokonce i z toho, že je samotný ďábel. Byl tak přesvědčivý a nebezpečný, že ho museli zabít.Kniha vyšla v slovenčine pod názvom: Neodolateľný rebel (2013).

aneb s Bohem přeskočím i zeď. V každém člověku existují programy, které Bůh dosud neaktivoval. Apoštol Pavel si zakládal na ekonomické soběstačnosti – kdyby žil dnes, nepřesvědčoval by stát, aby byl štědřejší, ale vybízel by lidi, aby byli podnikavější. Peklo je dům plný nezvaných hostů. Kdybychom trvali na tom, že musíme být na každou změnu dokonale připraveni, nikdy bychom se nehnuli z místa. Stádo chrání silný vůdce, jednotlivce Hospodin.

Z myšlienok Jána Bosca na každý deň v roku. Slovko do ucha. To bol majstrovský spôsob ako don Bosco vychovával mladých. Ba aj sami chlapci ho často prosili: „Povedzte mi niečo.“ Keď už príklad priťahuje, o to viac slová pohnú k dobrému. Ak chceš, môže to byť don Bosco na každý deň.

Najfrekventovanejšia otázka dneška:Ako môžeme myslieť spoločne na Boha a zároveň na vedu?Nie sú to dve úplne odlišné veci, ktoré so sebou nemajú žiadnu súvislosť?Boh nie je nič, čo sa dá dokázať, ani vypočítať – tým sa dostáva viera do konfliktu s modernou dobou. Akoby tajomstvo prírody a vzniku padlo, keď nastúpila viera. Kniha Boh a veda ponúka odpoveď na tieto otázky, podobne ako na mnohé ďalšie typu:Čo je skutočné?Kde je vesmír?Aký je vzťah medzi vedomým a hmotným?Prostredníctvom argumentov odpovedajú na otázky človeka a jeho miesto v tomto vesmíre.

Myšlienky na každý deň. Kniha vyšla v novom vydaní: Iskry svätého Ignáca - Myšlienky na každý deň (2016).Táto knižka je v Jubilejnej knižnici Dobrej knihy jediná, ktorej autor nie je súčasník. Vychádza ako 7. zväzok edície. Gabriel Heveneši (1656–1715) bol na konci 17. storočia dekanom filozofickej fakulty Trnavskej univerzity, uznávaným pedagógom a provinciálom rakúskej provincie Spoločnosti Ježišovej. 350. výročie jeho narodenia je vhodnou príležitosťou vydať po prvý raz v slovenčine jeho najpopulárnejšie dielo.Iskry svätého Ignáca vyšli už za jeho života v niekoľkých vydaniach. Odvtedy sa vydávajú a prekladajú vlastne neustále. Nedávne české vydanie sa veľmi rýchlo rozobralo. Iskrami svätého Ignáca sú v knihe krátke citáty z diel a listov zakladateľa jezuitov.Heveneši ich komentuje spôsobom, ktorý ani po troch storočiach nestratil na údernosti, aktuálnosti, neraz aj vtipnosti. Nechať okolo seba každý deň preletieť jednu takúto iskru môže mať za následok, že v nás zapáli plamienok dobrej mysle, nadšenia, životnej múdrosti, pokoja, povzbudenia, úsmevu a túžby žiť v Božej blízkosti.

Výběr kázání, pastýřských listů, výzev, veřejných vystoupení a rozhovorů arcibiskupa Ukrajinské řeckokatolické církve (UKŘC), Mons. Svjatoslava Ševčuka, který je na Ukrajině vnímán jako velká morální autorita. Jeho projevy reflektují bouřlivé období od prosince 2013 do konce roku 2014, která je nazýváno Revolucí důstojnosti, zkráceně Majdan. Součástí knihy je krátký medailonek o životě otce Svjatoslava a krátký přehled dějin UKŘC až do roku 1991, kdy země získala nezávislost. Kniha je určena nejen věřícím Ukrajinské řeckokatolické církve, ale i lidem jiných vyznání a veškeré veřejnosti, zvláště politikům a novinářům. Čtenářům je umožněno nahlédnout do dění na Ukrajině očima přímých svědků a opravit si zkreslené dojmy, které jsou výsledkem těžce postižitelné informační války. Přitom nás otec Svjatoslav vytrvale vrací před Boží tvář a učí nás hledat řešení ve světle Boží moudrosti: vyzývá nás, abychom nezůstali u lidského úsilí, ale prosili Boha o pokoj mezi národy.

P. Michael Marsch, vzděláním teolog a psychoterapeut se narodil v roce 1931 v Německu. Vyrůstal jako evangelický křesťan. Po válce, když pracoval v Paříži, konvertoval a vstoupil do dominikánského řádu. Po svých zkušenostech s darem uzdravování spoluvytvářel hnutí charismatické obnovy. V bývalém klášteře Heiligkreuztal založil komunitu, která s láskou a modlitbou pečuje o duševně a tělesně nemocné lidi.

Hlavní postavou krátkých vtipných příběhů je matka Makrína, fiktivní „pouštní matka“. Makrína však nežije v Egyptské poušti, nýbrž v malém bytě uprostřed města. Sousedé a známí k ní občas přicházejí a žádají o duchovní radu nebo objasnění nějakého problému. A matka Makrína jim naslouchá, modlí se a předává to, co sama „ukradla“ u svatých, vždyť oni sami zase „kradli“ u Boha, z nevyčerpatelné pokladnice Boží moudrosti.

Ako si trvalo uchovať šťastie v meniacom sa svete. Dalajlama a arcibiskup Desmond Tutu sa raz začali rozprávať o veľmi dôležitej téme – o radosti. Obaja nositelia Nobelovej ceny za mier, významní duchovní majstri a morálni vodcovia našich čias sú známi aj tým, že sú to najnákazlivejší šťastní ľudia na svete. Túto knihu si od začiatku predstavovali ako trojposchodovú narodeninovú tortu: ich vlastné príbehy a ponaučenia o radosti, najnovšie zistenia v náuke o hlbokom šťastí,a denné tréningy vychádzajúce z ich vlastných citových a duchovných skúseností. Obaja si prešli veľkými osobnými i politickými nepriazňami a obaja sú tu pre čitateľov, aby sa s nimi podelili o vlastné príbehy zápasov a znovuzrodenia. Teraz, obaja osemdesiatnici sa chcú vyznať z toho najdôležitejšieho – teda skutočnosti, že aby ste boli radostní, musíte tešiť ostatných.

Každý, kdo sám prošel týznivou bolestí či byl svědkem utrpení někoho blízkého, si bez ohledu na svou životní filosofii položil několik existenciálních otázek: Proč právě já?Jaký smysl má toto strašné utrpení?Dává život plný bolesti nějaký smysl?Autor, známý americký publicista, nahlíží za oponu lidských tragédií, bolesti a zármutku. Pokouší se porozumět smyslu bolesti a hledá záblesk naděje v utrpení tam, kde to jiní už dávno vzdali...V přítomnosti lidí trpících velkou bolestí si připadám bezmocný. Cítím se bezmocný a také vinen. Stojím vedle nich, dívám se na jejich tvář, sevřenou bolestí, a poslouchám vzdechy a sténání. Hluboce si uvědomuji propast, která nás dělí. Nemohu proniknout do jejich utrpení, mohu se jen dívat. Cokoliv se pokusím říci, zní mdle a škrobeně, jako kdybych přeříkával básničku na školní besídku.

Klášterní moudrost jako návod pro všední život. V roce 2005 a posléze v roce 2010 oslovila britská televize BBC ve spolupráci s představiteli benediktýnského opatství Worth v jižní Anglii skupinu britských občanů s různými životními zkušenostmi, ideovými názory a postoji, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli život v klášterním prostředí a současně se i blíže seznámili s hodnotami, které mohou v tomto prostředí načerpat. Oba zmíněné seriály vyvolaly mezi televizními diváky neobyčejný ohlas. Na základě zkušeností získaných během natáčení obou zmíněných programů, ale také z rozhovorů se zúčastněnými i z reakcí laické veřejnosti, se Christopher Jamison, bývalý opat kláštera Worth, rozhodl své poznatky sepsat do ucelené formy, a tím se o ně s veřejností podělit. Ve své knížce Hledání svatyně s podtitulem Klášterní moudrost jako návod pro všední život se snaží nalézt odpověď na otázku, proč je náš život tak hektický a plný stresu, a současně, jak se s nástrahami dnešního tak uspěchaného světa vyrovnat. Nejen s odkazem na knihu knih, ale také na Řeholi svatého Benedikta, příběhy pouštních otců ale i inspirativní příběhy lidí dnešní doby, nám autor čtivým způsobem předkládá sedm základních kroků k vybudování vlastní niterné svatyně a tedy k objevení pravých životních hodnot, které dávají našemu každodennímu bytí hluboký smysl, naději a radost. Christopher Jamison je benediktýnský mnich, bývalý opat kláštera Worth, nacházející se v jihoanglickém hrabství Západní Sussex, a také bývalý ředitel zdejší církevní školy. Narodil se v australském Melbourne, odkud se ještě v dětství, společně se svou rodinou, trvale přestěhoval do Anglie. Je absolventem katolického lycea Downside School a později i Oxfordské univerzity, kde získal bakalářský titul v oboru francouzský a španělský jazyk. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky dokumentárním pořadům televize BBC The Monastery a The Big Silence, v nichž hrál ústřední roli hostitele i průvodce jednotlivých hlavních protagonistů. Rovněž působí jako prezident Mezinárodní konference benediktýnského vzdělávání (ICBE) zprostředkovávající celosvětový dialog mezi benediktýnskými středními školami. V současnosti je ředitelem instituce National Office for Vocation, zabývající se komunikací s lidmi, kteří chtějí svůj život prožít v církevním prostředí.

Podobenství o duchovních bojích křesťanského života ukazuje, jak dosáhnout hluboké víry a stát se dítětem, které smí vejít do Božího království, protože – slovy pouštních otců – každý z nás ve svém srdci nosí kus mnicha.

Objavovanie Boha. Hľadáme Boha… Stále ho hľadáme… Hľadá ho celé ľudstvo. Nie je pravda, že moderný človek už nepotrebuje Boha a že ho už nehľadá. Hľadajú ho mladí ľudia, hľadajú ho i tí, ktorí roky a roky blúdili po všetkých možných cestách bez neho…Človek je jedinečný v celom vesmíre v tom, že hľadá a objavuje Boha. Potrebuje Boha, neuspokojuje sa s ničím menším, lebo túži po nekonečne a absolútne. Je so všetkým, čo spoznal a dosiahol na tejto zemi, stále nespokojný. Nevie zostať stáť pri nejakom konkrétnom dobre tejto zeme ako pri niečom poslednom. Nič z viditeľných vecí tohto sveta ho neuspokojuje. Človek jediný stále hľadá a objavuje, stále je znepokojovaný, zožieraný a hnaný dopredu – hľadá Posledné. Hľadá posledné vysvetlenie a posledný zmysel všetkého. Texty otca kardinála Korca sú určené nám – hľadajúcim; ponúkajú cestu k objaveniu najhlbšieho prameňa – Trojjediného Boha, z ktorého vyviera všetko, celé ľudstvo. Čítajme ich s otvoreným srdcom.

Chesterton je především básníkem ohromující lidské přirozenosti a veselým, hravým mystikem lidské existence i její podivuhodné každodennosti. Dobro, krása, pravda a také všechny ctnosti včetně humoru jsou pro něho extatickým vytržením a velkým dobrodružstvím každého života. A je jenom na člověku, aby si život hloupě nekazil, jinak ho bude mít opravdu obyčejný v tom nudném a otravném slova smyslu. Teprve když pochopíme život jako dar, svět jako zázrak, ráno jako počátek dobrodružné cesty, druhého člověka jako radostné setkání a příležitost, stávají se obyčejné věci neobyčejnými. Chesterton – toť návod na život!

Evangelizační anti-pomůcka. Může se člověk o Bohu bavit jako o všem ostatním?Je možné napřed mluvit o výsledcích Ligy mistrů, pak o Bohu a nakonec o předpovědi počasí?Je opravdu o mnoho lepší na toto téma diskutovat učeně, udělat z Boha krásný teologický pojem a pojednávat o něm ve filozofických kontextech?Je vůbec člověk, který právě řekl něco každodenního, užitečného nebo smyslného, schopen týmiž ústy říci něco, co se týká Boha?Co vlastně toto slovo ve větě představuje – spíš citoslovce „panebože“, nebo opravdu hodně podstatné jméno s velkým písmenem?Lze třemi obyčejnými písmenky obsáhnout nekonečno a to, co nás přesahuje?Neubere mu spíše takové pojmenování na hodnotě, i když to budeme myslet sebelépe?Jak mluví o Bohu fundamentalista a jak ateista, jak agnostik a jak křesťan?Může si mluvení o dokonalém tématu dělat nároky na dokonalost?Těmito i dalšími otázkami se ve své brilantně napsané „evangelizační anti-pomůcce“ zabývá Fabrice Hadjadj.Fabrice Hadjadj (1971) je francouzský spisovatel, dramatik a filozof. Pochází z Nanterre a po rodičích má židovsko­arabské kořeny. V mládí se profiloval jako ateista, anarchista a nihilista. V necelých třiceti letech konvertoval ke křesťanství a je aktivním členem Katolické církve. Vyučuje filozofii a literaturu v Toulonu a řídí Evropský institut antropologických studií Philanthropos sídlící ve švýcarském Freiburgu. Spolupracuje také s časopisy Figaro littéraire, Art press, Panorama a Prier. Je ženatý s herečkou Siffreine Michelovou, s níž vychovává šest dětí.

Ve svých příbězích, tentokrát převážně s vánoční tematikou, zachycuje autor jemné předivo mezilidských vztahů, jimiž obohacujeme, zkrášlujeme, nebo naopak ničíme svůj život. Jako mistrný pozorovatel každodenních životních okamžiků dokáže odkrýt hluboký význam skrytý v nepatrném gestu, v prosté otázce dítěte nebo v letmém pohledu. Vnímá neopakovatelnou hodnotu každé prožité chvíle Z nich pak vytváříme mozaiku svého života. Je jen na nás, zda z drahocenných kamenů seskládáme nádherný obraz, nebo chaoticky vytvoříme nepřehlednou změť.

O skutkoch milosrdenstva. „Kým je na svete možné robiť skutky milosrdenstva, život je krásny a žiť je Božie,“ povedal istý veriaci spisovateľ Cesare Angelini. Kedysi tieto skutky ľudia nazývali Kristove skutky. Ako sa má správať kresťan? Stačí, keď nasleduje Pána a podobne ako on koná štrnásť skutkov milosrdenstva.

Svět kolem nás se dnes mění rychleji než v minulosti. To, co jsme se naučili ve škole, už nestačí a my se musíme stále učit něco nového a naopak se odnaučovat svým starým návykům. A to bývá někdy obtížnější než se naučit novinkám. Dnešní doba potřebuje podnikatele, kteří v tom, co dělají, hledají hlubší smysl než jen hromadění peněz. Podnikatele, kteří umějí být svým zákazníkům a klientům opravdu prospěšní, kteří dovedou sehnat práci svým lidem a kteří se také umějí podělit o svůj zisk s potřebnými. Knížka Jána Košturiaka se zaměřuje na podnikání, jeho pravidla a zákonitosti. Umí jít do detailů, protože podnikatelský úspěch závisí často na jedné přidané hodnotě, kterou druhý neumí nabídnout. Autor knihy zároveň píše o tom, co je v životě důležité, a jak zachovávání morálních hodnot souvisí s úspěchem i zúročením lidského potenciálu v podnikání. Podnikání je krásná věc, protože člověku umožňuje být naplno tvůrčí a zároveň plně odpovědný za to, co dělá. Žije s manželkou a třemi dětmi ve Varíně na Slovensku. Vystudoval obor strojírenská technologie a v roce 1997 byl jmenován profesorem průmyslového inženýrství. Řídí společnost Fraunhofer IPA Slovakia a pracuje jako poradce a kouč v oblasti inovací, strategického managementu, organizace podniku a průmyslového inženýrství. Publikuje a přednáší na Slovensku, v České republice, USA, Německu, Rakousku, Velké Británii, Holandsku, Polsku a v dalších zemích. Pracoval na projektech, cvičeních a seminářích pro Volkswagen, Sauer Danfoss, Johns Manville, Mercedes, Fosfa, OMS, Atrea, Bonatrans, Finidr, Elcom, Linet, Rádio Impuls, Kros, Decodom, Ipesoft, ESET atd. Je honorárním profesorem na Hochschule Ulm, kde přednáší od roku 1992. Vyučuje na Ústavu průmyslového inženýrství, managementu a kvality Materiálovětechnologické fakulty Slovenské technické univerzity Bratislava (se sídlem v Trnavě).

Kniha obsahuje rozjímania nad textami veľkého apoštola národov zo stretnutí Mons. Stanislava Zvolenského spolu s veriacim ľudom v Katedrále svätého Martina v Bratislave. Prednášky sú venované Pavlovmu životu a jeho textom, ktoré sú súčasťou Nového zákona. Začínajú sa úvodnou modlitbou pokračujú uvedením do stretnutia danej témy, meditáciou a končia sa kontempláciou.

Vízie mystičky, ctihodnej Márie Ježišovej z Agredy. Vízie mystičky, ctihodnej Márie Ježišovej z Agredy.

Modlitby pro chvíle všední i nevšední. Kniha chasidského rabína, jenž po celý život shromažďoval rady, moudrá ponaučení a myšlenky na téma, jak žít moudře, lépe vyrovnaně, kde hledat klid a rozvahu nejen pro obyčejný život, ale i pro významná a zlomová životní rozhodnutí.

Uzdravení, vysvobození a obrácení. Každý křesťan čistého srdce podřízený církví se může modlit za vysvobození své nebo jiného člověka. Už v modlibě „Otče náš“ prosíme Boha, aby nás zbavil od Zlého. Přistoupit k takové modlitbě může člověk pokorný, rozvážný a pevně zakotvený ve víře v moc Ježíšova jména. V této knížce Jean Pliya uvádí, jak se přímluvné modlitby užívá v praxi. Ukazuje, jak v církvi pokračuje Ježíšova služba uzdravování a jak skrze obdarované a pověrné osoby stojí ve službách evangelizace a pronikavého obrácení srdce. Autor se zabývá i nesnadným tématem cesty obrácení, které navazuje na uzdravení a vysvobození. Zdůrazňuje, že před i po modlitbě za vysvobození hraje důležitou roli služba „duchovní asistence“, aby modlitba přinesla trvalé plody obrácení.

Rodinný katechizmus. Obsahuje otázky a odpovede, ktoré majú sprístupniť to, čo kresťan katolík má vedieť a vierou i láskou uvádzať do života. Zároveň poradí čitateľovi ako preniesť pravdy z Kompendia do každodenného života z viery.

Je veda a kresťanstvo v konflikte?Sú zázraky možné?Je kresťanský zážitok skutočný?Prečo je na svete utrpenie a zlo?Kniha Viem, prečo verím je odpoveďou na ťažké otázky, ktoré spochybňujú kresťanstvo a ponúka solídne odpovede tým, ktorí chcú čestne hľadať pravdu.

Max Lucado je bez nadsázky jedním z nejčtenějších současných křesťanských autorů. Sedmapadesát knih, které dosud vydal, dosáhly téměř 30 milionů výtisků. Kniha Na kovadlině vyšla poprvé v roce 1985 jako sbírka drobných článků, které jako mladý kazatel psal pro místní sborový bulletin. K této knize píše: „Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu spisovatelem. Opravdu nikdy. Slova v této knize, berte pouze jako myšlenky, které jsem zaznamenával tak, jak vycházely z mého srdce.“

Uzdravení posedlé Juliány Steimlové na Svaté Hoře r. 1881. "Moderní člověk má pro pouhu zmínku o ďáblovi jen útrpný úsměv a s neskrývaným despektem shlíži na každého, kdo věři dosud v peklo.... Chci naplnit věříci duše zase posvátnou bázni před hříchem a jeho puvodcem - ďáblem. ..."

Proč dnes mluvit o Bohu? - Proč věřit v Boha, když jsem ho zatím na nic nepotřeboval? - Ty, a není to blbost? - A je ti jasný, že tomu věří čím dál tím míň lidí?" Podobné otázky dostávám - často v pozdních večerních a nočních hodinách, občas až po dvou pivech, až se lidé uvolní a seberou odvahu zeptat se i na to, co jim vězí někde hluboko uvnitř...

Být připraven a připravovat cestu Mesiáši. Stojíte na stráži a jste připraveni na příchod Mesiáše i na to, co má potkat tento svět? Služby strážců se týká přes 300 biblických veršů. Proč křesťané o této klíčové službě vědí tak málo? Čím víc se přibližujeme konci věků, tím významnější roli budou strážci v přípravách na příchod Mesiáše hrát.