Kresťanský život

Jak se do ní zamilovat. K čemu církev vlastně potřebujeme? Proč je neděle ten nejlepší den v týdnu? Jak najít zdravé církevní společenství? Je možné se do církve zamilovat? Konzumní přístup k životu. Touha po nezávislosti. Kritický postoj k okolí. To vše vede k tomu, že církev sice navštěvujeme, ale nehodláme se nikde vázat a zapojit. S církví chceme tak maximálně chodit. Ale chce to tak i Bůh?Joshua Harris nám připomíná, že cesta víry nebyla nikdy zamýšlena jako samotářská záležitost. Církev je místem, kde nás Bůh povzbuzuje, pomáhá nám růst a kde z nás může vytáhnout to nejlepší, co do nás vložil. Jestliže milujeme Ježíše Krista, měli bychom se také zamilovat do Jeho církve – a začít s ní žít naplno.

Kniha O naději s Marií Svatošovou se loni stala jedním z nejúspěšnějších titulů Karmelitánskeho nakladatelsví. Ve stejné edici nyní tatáž autorka vydává knížku o náhodách. Spolu se svými čtenáři se za pomoci řady konkrétních příběhů zamýšlí nad tím, jestli náhody vůbec existují. Na novou knihu se zakladatelka hospicového hnutí MUDr. Svatošová připravovala skoro rok, aby jí pak napsala v deseti dnech. „Na některé lidi musí být přísnost. A tak jsem si dala domácí vězení, vytvořila si klášterní podmínky a píši,“ informovala autorka redakci v době, kdy nad Náhodičkami seděla. „Zažívám něco zvláštního, co neznám. Snažím se pokud možno víc modlit než psát a cítím, že to moc pod kontrolou nemám. Jde to nějak samo, ale mimo mě. Buď se o mě pokouší Alzheimer, nebo tu pouze plním funkci jakéhosi automatu na zapisování - o to první nestojím a toho druhého nejsem hodna. Ráda bych, aby to fungovalo jako setba. Každé ráno prosím o několik zrníček s neporušenou, dobrou klíčivostí. O pomoc Ducha svatého prosím a s jeho pomocí počítám. Ale že večer nevím o čem jsem psala a musím si to po sobě jít přečíst (dokonce i nadpisy), to mě vyvádí poněkud z míry,“ přiznává se autorka. Čtenáři, kteří Marii Svatošovou znají a mají ji rádi však z míry vyvedeni nebudou: čeká je jako vždy moudré, hutné a vtipné vyprávění. Ostatně: Knihu O naději psala podle vlastních slov M. Svatošová za pomoci své zemřelé maminky. Nyní se obracela přímo na Ducha svatého. Řekněte - víte o lepším doporučení?

Edita Steinová (1891-1942) byla svatořečena r. 1998 a jako spolupatronka Evropy patří k nejvýznamnějším světeckým postavám nejen naší doby, ale i dějin církve.Kniha Joanne Mosleyové představuje čtenářům Editu jako ženu, jež svou odvahu čerpala z každodenního setkávání s Bohem. Svým vnímáním podstaty duchovního života daleko předběhla svou dobu, například v tom, že modlitbu nestaví do protikladu k angažovanosti pro svět, ani nevnímá zasvěcený život jako „útěk ze světa“ nebo „zřeknutí se světa“, ale jako službu pro druhé a pro svět.

Hlavné črty škapuliarskej pobožnosti. Jeden z dôvodov na napísanie tejto publikácie súvisí s nesprávnym pochopením podstaty škapuliarskej pobožnosti, ktoré sa občas vyskytuje. Naša doba je poznačená novopohanským záujmom o nadprirodzené veci, mágiu, veštenie, čo zatemňuje a zastiera úlohu kresťanských znakov v každodennom živote.Škapuliar sa nezriedka pokladá za talizman alebo automatickú záruku spasenia bez toho, aby sa človek usiloval pracovať na sebe. Starostlivosť o jasný význam samotného znaku škapuliara, ktorý Katolícka cirkev ustanovila za sväteninu (sacramentalium), čiže znak kresťanskej viery a znak Panny Márie, ako aj starostlivosť o doktrinálnu čistotu samotnej pobožnosti, vyžaduje dať odpoveď na základnú otázku: Ako má kresťan prežívať škapuliarsku pobožnosť? Knižka má priblížiť nielen význam praktických úkonov škapuliarskej pobožnosti, ale pomôže ju uchrániť od mylného chápania a škodlivých návykov.Titul je novým vydaním knihy Pod ochranou škapuliara z roku 2009.

Môže byť umieranie dobrodružstvom?. Skutočný príbeh.Je to veľmi dojemný a víťazoslávny príbeh dvoch rokov, ktoré spolu strávili otec a syn pozerajúc do tváre smrti. Je to príbeh o zmierení za ťažkých okolností, je to skúmanie strachu, ktorý môže roztrhať rodiny na kusy, a odvahy a lásky, ktorá ich môže spojiť dohromady.Autor napísal túto knihu v nádeji, že jeho dobrodružstvo by mohlo slúžiť ako mapa pre všetkých z nás, ktorí máme starnúcich, chronicky chorých alebo zomierajúcich rodičov. Medzi mnohými výzvami, ktorým budeme v živote čeliť, bude medzi tými najväčšími starostlivosť o postaršie matky a otcov (a „dovolenie odísť“), ako aj rodičovská starostlivosť o naše deti.

Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Matka Tereza - Viera v temnote.Nemůžeme dělat velké věci, můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou. Matka Tereza je moderní ikonou a příkladem lidské dobroty, empatie a lásky. Jak se však Agnes Bojaxhiu, prostá dívka ze zapadlého kouta východní Evropy stala tak významnou, mezinárodně uznávanou osobností? Publikace Grega Wattse přináší biografii jejího života, od doby, kdy se jako mladá řeholnice vydala do ulic Kalkaty, aby se tam starala o nemocné a umírající. Postupně se stala hlasem slabých a chudých. Její vize vyústila v založení Kongregace Misionářek lásky, která dnes působí ve více než 120 zemích světa. Autor předkládá barvitý hluboce lidský portrét této inspirující ženy. Uvádí i četné kritiky, s kterými se Matka Tereza setkávala, a dokumentaristicky ukazuje jejich neoprávněnost. I přes záporné hlasy přicházející zvenku a duchovní temnotu, kterou prožívala uvnitř, však pokračovala ve svém díle, které se dotklo velkého množství životů lidí na celém světě. Zatímco si svět myslel, že Matka Tereza má horkou linku k Pánu Bohu, ona celou dobu bojovala s pocity prázdnoty, vyprahlosti modlitby a odmítnutí Bohem. Kniha ukazuje život M. Terezy tak, jak to dosud žádná z knih vydaných v češtině nedělá. Navíc přináší velmi originální a málo dostupné fotografie.

Kniha vyšla v novom vydaní: Důvěrně s Ježíšem (2017). Tato kniha se dostává k českému čtenáři v novém vydání. Poskytuje výbornou látku k rozjímání – jako by k nám zde v první osobě promlouval sám Ježíš. Ujišťuje nás o své lásce, povzbuzuje nás, dává nám rady, napomíná nás...

Svědectví poutníka. Jeruzalémské meditace, svědectví poutníka Józefa Augustyna SJ, jsou sborníčkem modlitebních rozjímání a reflexí věnovaných Svaté zemi. K napsání knihy inspiroval autora několikaměsíční pobyt v Izraeli. Přestože text je osobního rázu, nejde o cestovní deník a už vůbec ne o nějaký turistický průvodce po Svaté zemi. Jak už napovídá sám název, jde o sbírku meditací věnovaných zaslíbené zemi – Ježíšově vlasti.

Náčrt trinitární teologie (3. vydání). Ačkoli je trinitologie ústředním a pro ostatní pojednání systematické teologie také určujícím tématem, poslední česká katolická monografie věnovaná tajemství Nejsvětější Trojice se datuje rokem 1926. Zejména v posledních dvaceti letech prožívá trinitologie bouřlivý rozvoj. Právě tyto dvě souvislosti jsou pro celou monografii rozhodující. Připravované dílo chce být jak originální monografií, tak studijním textem pro frekventanty univerzitních kursů dogmatické teologie.

Antibergmanovský román. Román spisovateľa, scenáristu a evanjelického kňaza Ladislava Fričovského Miesto pre lásku uviedli do života verejným otvorením výtlačku v evanjelickom kostole v Košiciach 20. mája 2007. Fričovský prináša po sérii básnických zbierok a knižiek pre deti dielo, určené predovšetkým mladej generácii a ich rodičom. Podľa jeho slov kniha je reakciou na dezilúziu, ničotu a nihilizmus v dielach svetoznámeho švédskeho režiséra Ingmara Bergmana. Románom sa zároveň pokúsil vyplniť medzeru v súčasnej slovenskej literatúre, ktorá, ako hovorí, vôbec neprináša ľúbostný žáner s kresťanskou tematikou. „City medzi hlavnými hrdinami Annou a Frederikom sú založené na úprimnej viere a vystupujú v ostrom kontraste voči bolestným, často až chorým partnerským vzťahom, ktoré verejnosti až pričasto podsúva súčasná televízna i filmová kultúra,“ povedal pre TASR autor.Román je situovaný do Bergmanovi blízkeho farárskeho prostredia s úprimnou snahou vniesť do vzťahu muža a ženy kresťanskú lásku, ktorá je aj teplom. Namiesto náhody poukazuje na Boha ako na jedinú alternatívu pre život.

Křesťanský pohled na morální problémy dneška. Docent Skoblík přednáší dlouhá léta křesťanskou etiku a morální teologii na Univerzitě Karlově v Praze. V různých médiích systematicky reaguje na aktuální etické problémy dnešních lidí, globalizovaného světa a naší i světové církve. Ve spolupráci s editorem Tomášem Jajtnerem připravil reprezentativní průřez svými studiemi a aktuálními komentáři. Přínosná je především široká škála otevíraných témat, o nichž se v soukromí i ve veřejném prostoru vedou často bouřlivé diskuse. Jde o problémy individuální morálky, ale také o témata společenská a politická: otázky etických alternativ / dialog a kultura argumentace / etika a pedagogika / právní řád a odpovědné občanství / katolická sexuální etika a její pozitivní východiska / teologické poznámky ke gay-les orientaci / ekumenismus, misie a proselytismus.Inspirativní jsou i jeho postřehy k palčivým problémům současnosti: Jak dnes chápou lidé hřích? Proč je peklo tabu? Jaké jsou nectnosti průměrných křesťanů? Co zakládá etiku sportu? Co se změnilo po 11. září? Kniha je určena širokému okruhu čtenářů, který se chce seznámit se základními myšlenkami křesťanské morálky. Autor má odvahu připomínat i nepříjemné pravdy, ale dělá to vždy klidně, ohleduplně a nikdy nesklouzává k zjednodušování. Své úvahy předkládá v jasné a fundované podobě a tím vede své čtenáře ke kritickému myšlení v souvislostech.

Putování ve stopách Terezie z Avily. Sv. Terezie z Avily se stala v církvi učitelkou vnitřní modlitby a její spisy jsou významnými průvodci na cestě za Bohem. Autor knihy, bosý karmelitán, využívá jejich důkladné znalosti a svých letitých zkušeností s vedením k modlitbě, aby prostým a nezjednodušujícím způsobem přiblížil jak podstatu vnitřní modlitby (přátelský styk s milujícím Bohem), tak i její nutné podmínky (láska k bližnímu, oproštěnost a pokora) a základní rozvoj (meditace, aktivní a pasivní usebrání a modlitba sjednocení).

Blízkost a odstup v pastoraci. Nalézt správnou rovnováhu mezi blízkostí a odstupem je důležitou bází pro pomáhající vztahy pomoci a pro pastoraci. Autor v této knize probírá lidské a profesní předpoklady, které jsou nezbytné, aby dynamika vznikající z lidské a psychické blízkosti byla těm, kdo hledají pomoc, ku prospěchu. Popisuje, jak je zdařilým nalezením vlastní identity a schopností důvěrnosti umožněn odstup od druhé osoby a respekt k ní. Autor si v této souvislosti všímá i různých forem sexuálních přehmatů v pastoraci a při duchovním doprovázení.

Kniha německé novinářky M. A. Leenenové nabízí čtenáři čtivé a přitom důkladnější seznámení s fenoménem současného poustevnictví. Těžiště knihy tvoří šest reportáží - portrétů poustevníků a poustevnic, kteří sídlí v lesních samotách, odlehlých poutních místech v kopcích, patří mezi nenápadné obyvatele vesniček, či žijí na okraji velkoměsta uprostřed velké průmyslové oblasti. Autorka se snaží podat mnohovrstevný obraz vyvracející romantické a nereálné představy o poustevnickém životě.

Lidé většinou začnou být skeptičtí, rozhovoří-li se někdo o lásce, aniž by ji dal na sobě znát. Začneme-li o ní vůbec hovořit, toužíme ji zároveň zakoušet. Proto doufám, že v této knížce nebudu o lásce pouze psát, ale že ji čtenáři ze slov také alespoň trochu vycítí. (z úvodu)

O umění začínat stále znovu. Odkud jsme? Co děláme? Kam jdeme? Pro lidi, kteří hledají ve svém duchovním životě hloubku, jsou to tři základní otázky, které lze položit sobě i Bohu. Často však na ně zapomínáme, protože se necháváme zavalit každodenním shonem. Autor proto vybízí, abychom si denně našli každý aspoň chvilku o samotě a zamysleli se nad tím, jak žijeme a jak k nám skrze jednotlivé události našeho života promlouvá Bůh. A také jak začít znovu a lépe.

"Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám bigotním ženským. Modlím se ho denně a medituji o tom," píše ve své knize známý francouzský kněz, který se pohybuje mezi mládeží pařížského podsvětí.V knížce uvažuje nejen nad růžencem jako modlitbou, ale po svém medituje i nad jednotlivými růžencovými tajemstvími. Činí tak neotřelým, živým a široce srozumitelným jazykem, který nám pomáhá nově objevovat krásu této modlitby.

Autor nabízí své zkušenosti z více než třiceti let vlastní služby vedení v církvi, ale i postřehy ze služby jiných a z poradenství těm, kdo v církvi nesou zodpovědnost. Postupně prochází jednotlivé oblasti veřejného i soukromého života duchovních, pastorů a dalších vedoucích v církevních službách.Upozorňuje na skrytá úskalí této služby a na zdroje specifických problémů vedoucích. Na příkladech ze života i za pomoci odborné literatury radí, jak se svízelných situací vyvarovat, a pokud už nastanou, jak je konstruktivně řešit. Cílem pro něj není jen holé přežití, ale plodná služba, při níž i sám vedoucí v církvi duchovně i lidsky zraje, ba dokonce vzkvétá.

Jeden z nich bol kardinál jednej z najväčších diecéz vo svete a utečenec. Druhý pracuje v záchytných centrách pre drogovo závislých teenegerov a v posledných rokov žil s deťmi ulice v Rumunsku a Moldavsku. Stretli sa v Jeruzeleme a stali sa priateľmi. Kardinál Martini a Georg Sporschilla. Kniha Hovory v Jeruzalémě obsahuje spoločné hľadanie odpovedí na otázky mládeže:Čo by robil Ježiš dnes?Aká je budúcnosť viery?Aká je cesta náboženstva?

Jeden zvláštny spôsob, ako žiť kresťanstvo. Kniha zachytáva cyklus rozhovorov dona Giussaniho s asi sto mladými ľuďmi v priebehu jedného roka. Títo mladí ľudia sa rozhodli prežiť svoj život s Kristom formou úplného odovzdania sa Tajomstvu a jeho pôsobeniu v dejinách, čo Cirkev nazýva „životom v panenstve“.Týždeň čo týždeň preberali s autorom základné pravdy kresťanskej viery a ich opodstatnenosť z hľadiska ľudského rozumu. Dialo sa tak prostredníctvom podnetov, ktoré pramenili zo skúseností dona Giussaniho a vyústili do zanietených otázok a odpovedí, ktoré pomáhali mladým ľuďom lepšie pochopiť vlastnú životnú cestu a podnecovali v nich cieľavedomosť.

Cesta k proměně lidského nitra. Obraz proměny nás odkazuje na jinou spiritualitu, než na jakou jsme byli v minulosti zvyklí. Asketické spiritualitě šlo především o to, jak zvládnout problém chyb a slabostí, jak překonat vášně a potlačit zlé náklonnosti. Spiritualita proměnění vychází z toho, že v nás může existovat všechno, že všechno v nás má svůj hluboký smysl, že v nás může být proměněno všechno, i kdyby to zdánlivě bylo nevím jak temné a špatné, nemocné a slabé: že Boží světlo chce zazářit právě v našem trní, v našich slabostech a ranách.Přitom nás právě naše slabosti a hříchy povedou na cestu k pokladu, který leží v nás, který je ukryt právě na tom místě, kde jsme slabí a provinilí, kde nejsme spokojeni sami se sebou, kde jsou naše vášně živé a kde se hlásí o slovo naše tělo.

Čtrnáct svatých pomocníků. Starobylá úcta ke čtrnácti svatým pomocníkům se šířila obzvláště v dobách, kdy lidstvo navštěvovala různá soužení. Byla pro ně formou terapie, posilovala jejich důvěru v Boha v čase nouze a úzkosti. Autor představuje jednotlivé světce jako ochránce v každodenních trápeních, jako pomocníky ve zvládání vlastních poranění. Jednotlivé legendy chápe jako ukazatele na cestě k uzdravení.

Malá škola meditace. Autorka popisuje svoji cestu k účinné modlitbě a zkušenosti, které na této cestě učinila. Snaží se popsat "šíři" a "hloubku" různých způsobů modlitby a v každém ze způsobů objevuje pro sebe i pro čtenáře velké zdroje komunikace s Bohem.Bohatství objevuje jak ve staletími ověřených způsobech chórové modlitby či rozjímání v duchu ignaciánské spirituality, tak i v nových přístupech, před nimiž bývá mnoho lidí zrazováno jako před neověřenými cestami a metodami.

Panenství v moderní společnosti z pohledu duchovního života.Všem chlapcům a dívkám, kteří se cítí povoláni "následovat Beránka, kamkoli jde".

Autor vychází z pojetí člověka, které neopomíjí jeho duchovní stránku. Léčit jen psychiku, když je v mnoha případech zasažena i duchovní oblast, nestačí. Člověk potřebuje být uzdraven celý, ve všech dimenzích svého bytí.

Jak svobodně jednat a myslet v konzumní společnosti. Je možné, aby lidé konzumní společnosti, často znudění a deprimovaní, byli hluboce svobodní ve svém jednání a ve způsobu myšlení? Odpověď zní ano, ovšem za předpokladu, že se dopracujeme globálního pohledu na člověka, tedy pohledu, který bude brát na vědomí jeho morální konflikty a současné hodnoty jako důslednost, integritu a solidaritu jakožto důležitou alternativu konformismu obecně předkládaných kulturních vzorů.Už nestačí promlouvat k člověku jenom o jeho neuspokojených potřebách. Člověk se realizuje, když se mu podaří najít smysl života, to je, když pojímá život jako úkol, který je třeba plnit tak, že se svobodně a odpovědně rozhodujeme. V této souvislosti je svoboda nazírána jako vnitřní dispozice, která dovoluje čelit jakékoli situaci, i té zcela negativní, s vědomím hodnoty a důstojnosti lidské bytosti. Každodenní realita, složená často z nedorozumění a násilí, se tak stává výzvou k znovuobjevení lidstva, „lidstva hledajícího přesvědčivé důvody pro svůj růst a pro svou naději”.

Ať chceme nebo nechceme, nejjistější věc v tomto životě je smrt. Nic nepomůže zahalovat ji diskrétním mlčením. Čím je a co znamená v životě křesťana, to se snaží nastínit světoznámý duchovní autor a papežský kazatel R. Cantalamessa.

Otčenáš, Modlitba k Duchu Svatému, Modlitba svatého Efréma. Olivier Clément (1921), francouzský pravoslavný teolog a spisovatel, v této knížce komentuje tři modlitby. První je všekřesťanský Otčenáš, dalšími pak modlitby našich východních bratří - modlitba k Duchu svatému (Králi nebeský, Utěšiteli...) a modlitba svatého Efréma.Vůdčí nití autorových meditací, teologických a duchovních současně, by mohla být jeho slova z komentáře k Otčenáši: "...celé liturgické bohatství církve, celé její asketické a duchovní dědictví není ničím jiným než symbolikou a prostředkem našeho setkání s Kristem a našeho života v něm."

Keď dcéra autora Stana Telchina, ktorý bol súčasťou židovskej rodiny, prijala Ježiša za svojho Mesiáša, dojemne poprosila otca, aby aj on začal hľadať pravdu. S úmyslom dokázať jej, že sa mýli, sa autor vydáva na cestu kritického bádania a objavovania tvrdení o Ježišovi Kristovi. Zaskočený tým, čo sa dozvedel ho núti urobiť zásadné rozhodnutie v jeho živote.V knihe Zrada sa čitatelia vydávajú na cestu poznania spolu s autorom a objavia hĺbku a plnšie uvedomenie oboch, kresťanstva aj židovstva, ktorými dokáže Boh liečiť rany najväčších konfliktov. A čo viac, čitatelia pocítia neúprosnú silu evanjelia.

Fráter Riccardo Pampuri, světec z řádu Milosrdných bratří. Životní příběh lékaře Riccarda Pampuri, jednoho ze světců 20. století

Ruženec je modlitba, ktorú pozná každý kresťan. Je spájaná najmä s úctou a prosbou k Panne Márii. Svätá Matka môže ukázať každému cestu k Bohu. Neustálym opakovaním si veriaci pripomínajú Ježiša.Trojitý věnec je krátka kniha, ktorá obsahuje rozjímania, ktorých hlavným cieľom je, aby modlitba ruženca neupadla do stereotypu. Mária je sprostredkovateľka medzi Bohom a svetom, ktorá úprimnému posebníkovi dodá potrebnú silu, keď ju bude úprimne prosiť.„Nemárni teda svoj čas bojovaním nesprávnych zápasov a nezabúdaj, že duchovná vojna sa bojuje a vyhráva na kolenách.“ (Sheri Rose Shephard)

Tato publikace obsahuje další autentické texty otce Jeronýma a je tedy volným pokračováním knihy "Protože navždy trvá dlouho..." Ústředním námětem úvah je tentokrát modlitba. Modlitba je tu pojímána jako převzácný nástroj, který nám umožňuje setrvávat v Boží přítomnosti. Otec Jeroným se ukazuje být mistrem tohoto nástroje. Zároveň nám však dokazuje, že základem duchovního mistrovství je umění být pokorným učedníkem a umění naslouchat.

Vydáme-li se po cestě modlitby, vyvstanou před námi překážky, které nás přinejmenším znejistí, pokud nás nepřipraví o odvahu pokračovat. Zkušený průvodce na cestě modlitby nám však může ukázat cestu bludištěm slepých cest a jiných nástrah.Právě to činí otec Pierre-Marie prostřednictvím několika čtivých kapitol, vycházejících z hluboké znalosti Písma a karmelských světců, ale i z vlastní zkušenosti. Ukazuje nám, že modlitba není výsadou nějaké duchovní elity: to, co Pánu brání k nám přijít, není naše chudoba, nýbrž naše snaha tuto chudobu skrýt. Stydíme se za svoji chudobu jako kdysi Adam za svoji nahotu, a zakrýváme ji směšnými cáry. Bůh je pravda, a nemůžeme se s ním setkat jinak než v pravdě o své chudobě. Kdybychom nahlédli a přijali propast své chudoby, hned by ji zaplnila plnost Boží milosti, protože „propast volá propast“.

Čtyřicet krátkých úvah nad Písmem je vlastně čtyřicet velmi osobních rozhovorů autorky s Bohem o nejrůznějších záležitostech každodenního života. Učí nás žít z víry v naší všednodennosti, doslova i „mezi hrnci“, jak to vyjádřila kdysi Terezie z Avily.Co se změnilo tak zásadního od doby Mojžíšovy, že si já, důchodkyně bez teologického vzdělání, mohu s Bohem povídat doma v kuchyni, v pantoflích, s tváří nezahalenou, a ještě u toho škrabat brambory? Vím bezpečně, kdo se nezměnil – nezměnil se Bůh. O něm je psáno, že „je stejný včera, dnes i navěky“. Změnili jsme se my? Nemáme už k Bohu tu úctu a respekt, jaké měl Mojžíš? Kde bereme odvahu mluvit s ním od rána do večera o všem, co nás napadne?A co když to není z naší strany odvaha a dětská důvěra, ale rouhání a nehorázná drzost? Máme vůbec právo obtěžovat Boha svými malichernostmi a starostmi? (Marie Svatošová)

Obsahom knihy je historický príbeh aplikovaný na ľudí všetkých čias. Lippertov Jób je človekom aj dnešných dní, rozporuplný a hľadajúci, pochybujúci a nešťastný, požadovačný, ale i dávajúci. Preto je veľmi aktuálny a poskytuje odpovede na mnohé otázky, ktoré nás trápia a hľadáme na ne odpoveď.

Jaká jsou kritéria pro pozitivní, láskyplný a kreativní způsob života a jak takového života dosáhnout?Při hledání odpovědi na tuto otázku vychází Josef Maureder ze spirituality sv. Ignáce z Loyoly, vede čtenáře k úsilí o hlubší sebepoznání, a zejména ke správnému využívání duchovních a duševních sil. Zdůrazňuje, jak je důležité být celistvou osobností, a to jak z hlediska rozměru antropologického a psychologického, tak i duchovního.Ukazuje také, jak si lze vytvořit o sobě samém pozitivní obraz, který bude v člověku posilovat naději, že se mu smysl života i jeho životní poslání podaří naplnit. Srozumitelné zpracování dané tematiky spolu s připojenými otázkami k osobnímu zamyšlení činí z této knížky praktického průvodce na cestě k plnohodnotnějšímu životu.

Jak vyléčit sedm nemocí duše. Mnozí jistě slyšeli vyprávět o »sedmi hlavních neřestech – alespoň proto, že už vešly do běžného jazyka. Víme však, jaké jsou tyto neřesti, co skutečně představují? Ví dnešní křesťan, jaké konkrétní práci je třeba se věnovat, aby se osvobodil od těchto sedmi nemocí duše?Autor vychází zejména ze tří knih, v nichž se inspiruje: Osm duchů ničemnosti pravděpodobně Evagria Pontica, Zvyky cenobitů a léky na osm základních neřestí svatého Jana Cassiana a Žebřík do ráje svatého Jana Klimaka. Staletími prověřené analýzy a postupy aplikuje na naši současnost.

(2. upravené vydání). Někdy se nám možná naděje jeví jako něco „proti přírodě“, něco nepřirozeného pro naši skeptickou mentalitu. Prostředí církve v tomto ohledu nebývá výjimkou. Život bez naděje však patří k pohanskému způsobu života. Jestliže se nám tedy naděje vytrácí, naše křesťanství je neduživé, něco s ním není v pořádkuPokud je však naděje Božím darem, proč se nám jí nedostává? Nebo jsme snad za jistých okolností od křesťanské naděje dispenzováni? Kde a jak hledat naději v dnešní době plné skepse, strachu a špatné nálady? Co je autentická křesťanská naděje a co jsou její karikatury? V knížce Kotva naděje se autorka Kateřina Lachmanová věnuje právě těmto palčivým otázkám.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Kotva nádeje (2010).

Pamiatka na sviatosť birmovania. Pamätná kniha.

Když si myslím, že už nemám o co přijít a že horší to být nemůže, stane se něco, co mě hodí na ještě hlubší dno, než jsem čekala. Ale i když mě okolnosti a „lidský faktor“ ubíjejí, Ty mě pozvedáš. A pokaždé, když vstanu z prachu, jsem o něco silnější. Učíš mě, že nejsem pánem svého života, že ho nemám ve svých rukách, přesto mě vedeš do svobody. Chválím Tě za to, co bylo, je i přijde. Věřím, že i když teď vidím jen svou bolest, Ty máš pro mě nádherný plán.