História

Intelektuální dějiny obrazoborectví. Autor nás provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty).Proč některá náboženství dovolují znázorňovat božské pomocí obrazů, zatímco jiná to zakazují?Proč filozofové nacházeli důvody k pohrdání řeckým uměním v době, kdy bylo na svém vrcholu?Proč byl biblický zákaz obrazů tak odlišně interpretován židy, muslimy a křesťany?Proč byl spor o obrazy tak ostrý v Byzanci, zatímco na Západě vznikaly světské i náboženské obrazy?Autor se věnuje vývoji filozofické logiky nepřátelské obrazu – od Platona k Malevičovi, přes Kalvína a Kanta k Hegelovi – a zkoumá, jak tyto myšlenkové proudy ovlivnily evropské umění. Své bádání zakončuje analýzou moderního abstraktního umění, které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu. Na obsáhlé a originální knize oceníme nejen erudici autora, ale i jeho přesvědčivý intelektuální přístup.

Sakrální architektura zaujímá v tisícileté historii Prahy nezastupitelné místo a právem se řadí k nejvýznamnějším turistickým lákadlům. Kniha je však věnována nejen těm nejvýznamnějším pražským svatyním, ale i těm méně vyhledávaným, avšak o nic méně pozoruhodným, a vedle křesťanských kostelů také například synagogám.Texty poskytují uměleckohistorický přehled a uvádějí do dalších životů architektonických památek v pověstech, krásné literatuře apod.

Prague Churches and Temples. Sakrální architektura zaujímá v tisícileté historii Prahy nezastupitelné místo a právem se řadí k nejvýznamnějším turistickým lákadlům. Kniha je však věnována nejen těm nejvýznamnějším pražským svatyním, ale i těm méně vyhledávaným, avšak o nic méně pozoruhodným, a vedle křesťanských kostelů také například synagogám. Texty poskytují uměleckohistorický přehled a uvádějí do dalších životů architektonických památek v pověstech, krásné literatuře apod.

Kniha vychází u příležitosti 1150. výročí příchodu „soluňských bratří“ na Velkou Moravu. //Známý český byzantolog se v této knize vrací k tématu, jímž se zabýval už před padesáti lety, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu vyprávěl příběh cyrilometodějské misie.Zasvěceně líčí byzantské prostředí, z něhož oba soluňští bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, na Velkou Moravu přišli, vysvětluje motivy jejich vyslání i roli, kterou sehráli v utváření tamní společnosti. Autor dále ukazuje, jak osudy jejich misie souvisely nejen s bojem moravských vládců o nezávislost jejich státu na franské říši, ale i s velmocenským zápasem konstantinopolského patriarchátu a římské kurie o církevní jurisdikci nad územím někdejšího Illyrika, konkrétně nad nově christianizovaným Bulharskem.V neposlední řadě osvětluje původnost a jedinečnost kulturního díla Cyrila a Metoděje, zvláště vytvoření slovanského písemnictví a zavedení slovanského jazyka do liturgie. Vyzdvihuje přitom význam skutečnosti, že Slované žijící tehdy na našem území se stali prvním evropským národem, do jehož jazyka bylo přeloženo Písmo svaté – Bible. V závěru pak stručně nastíní, nakolik se tento jedinečný počin stal základem kulturního a duchovního života jižních a později i východních Slovanů a jakou roli cyrilometodějská tradice sehrála v různých historických etapách našich národních dějin. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Ve dvaadvaceti črtách z cest, které shrnul do svazku Italské hodiny, skládá moderní americký klasik Henry James ódu na milovanou Itálii se stejnou zevrubností, s jakou se v psychologických prózách zajímá o „dům lidské duše“. Zvláštní stav „mysli na toulkách“ ponouká autora zkoumat povahu civilizačního jevu zvaného turismus. Během čtyřicetiletého putování po zemi, jež zažila vzestup i pád nejslavnější starověké říše a zvedá se z popela jako znovusjednocený stát, neuniknou Jamesovu bystrozraku ani první excesy masového cestování v časech, kdy se na silnicích teprve začínaly ozývat klaksony automobilů a památková péče byla v plenkách.Čtenář užasne, nakolik jsou autorovy postřehy stále aktuální jak na nejnavštěvovanějších místech Itálie, tak v zákoutích daleko od hlučícího davu. Ale ať už se James trefuje do babylonského srocení na benátské laguně, ať si dobírá politické poměry odrážející se v ulicích věčného Říma, ať se kochá zaostalostí venkova nebo se koří tisícileté kráse Florencie, Sieny či Ravenny, poslouží milovníkovi Itálie jako zasvěcený průvodce nejvyšší třídy. Estetická vnímavost se v jeho osobitém náhledu snoubí s jiskrným nadhledem a tradicí anglosaského humoru, a tak výsledek této vášně k sladké Itálii zastiňuje cestopisy jeho nejtoulavějších amerických předchůdců: Marka Twaina a Hermana Melvilla.

Příspěvky kolektivní monografie spojuje z různých úhlů téma Velehradu: místa tvořivé síly cyrilometodějské tradice; místa setkání hojícího rány rozštěpení; cesty, jež putujícího přivádí k Jedinému.Sborník je výsledkem práce začínajících teologů a jejich učitelů, přičemž tvoří příspěvek k velehradskému jubilejnímu roku 2013. Odráží současný tep cyrilometodějského poselství v teologii, spiritualitě a životě církve.

Druhé vydání úspěšné, již dlouho nedostupné publikace. Kniha přináší moderní a současně velmi aktuální historický a politologický výklad událostí, které se týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin Československa. Vysvětluje nejen známé a již ve vědeckých diskusích diskutované okruhy problémů (např. průběh církevních procesů, vztah státu a církve, problém skryté církve, vztah římské a řecké církve), ale otevírá i celou řadu nových témat, k nimž patří zejména vztah katolických intelektuálů k socialismu, kulturní aspekty křesťanství, role lidové zbožnosti a v neposlední řadě celkový charakter českého křesťanství.Kniha je první souhrnnou syntézou dějin československého katolicismu v celém období komunistického režimu, ovšem s důrazem na dění v českých zemích. Nespokojuje se s pouhým chronologickým přehledem vývoje, ale hlavní těžiště jejího zájmu leží ve vystižení dlouhodobějších dějinných trendů i v analýze nástrojů používaných komunistickým režimem pro ovládnutí církve a celé společnosti.Text a bohaté obrazové přílohy přinášejí významné badatelské sondy, které umožňují lépe pochopit ideje i pracovní aktivity nejméně tří katolických generací a rozdíly mezi českým, moravským a slovenským katolicismem.

Jazyková zákampí. Zákampí je zákoutí, přeneseně také jazykový koutek. V koutku si můžeme slova do jisté míry ochočit. Přicházejí sama od sebe. Za tuhých zim je přikrmujeme, za velkých vod vytíráme do sucha v naději, že přežijí. Zvykneme si na ně, ale ona si úplně nezvyknou na nás. Odcházejí nepozorovaně. Hledáme je v krajině, v archivech, v souvrstvích času.Postupně zjišťujeme, že naše zahrada ochočených slov byla jen evropskou obměnou velehor na misce v paláci čínského císaře. V květináči domácí kultury připomíná náš jazyk tu přihnojované muškáty za oknem, tu plevel předměstského staveniště. Neberme kritikům ideu pokleslé češtiny, kritikové mají vždycky pravdu. Zkusme hledat svůj jazyk v různých zákoutích. Možná v některém z nich čirou náhodou najdeme k češtině vztah - a od něj už je k péči jen krůček.

Kniha je procházkou městy a dědinami Moravy, které v minulosti, ale i dnes poznamenala hudba. Těch zastavení bude na pět set. Seznámíte se s kantory a varhaníky, potulnými muzikanty, hudbou v klášteřích a na zámcích, hudebními spolky i s dnešními soubory, hudebními osobnostmi, které se na Moravě narodily či působily, s lidovými písničkami, kroji a zvyky Horácka, Hané, Lašska, Valašska i celého Slovácka.A aby představa o hudebnosti jednotlivých míst Moravy byla ucelená, jsou připojeny soupisy hudebních aktivit v různých historických obdobích (náboženská bratrstva, kantoři-hudebníci, zámecké kapely, hudební spolky, vojenské kapely, uplatnění moravských hudebníků v zahraničí).Kniha je členěna podle národopisných oblastí, obsahuje mapky, řadu ilustračních fotografií a rejstříky (místní, jmenný, chronologický) a 400 stran textu.

Křížové výpravy k Božímu hrobu představují nesporně jedno z nejpoutavějších témat středověkých dějin. Jsou současně krutým dějinným dramatem i romantickým dobrodružným románem dvou staletí bojů o Svatou zemi; krvavým příběhem o Turcích a Řecích, Arabech a assasinech, Egypťanech a Francích, Mongolech a mamlúcích, vraždících se navzájem ve jménu božím.Vystupují v něm legendární hrdinové a válečníci jako Richard Lví srdce, Saladin, Fridrich Barbarossa nebo Čingischán.Tento podivuhodný příběh nás zavede mezi křižáky v jejich nových královstvích na Blízkém východě, kde budují mohutné impozantní hrady a zároveň rychle přebírají dosud nepoznaný přepych svých nepřátel: lázně, koberce, koření, jižní ovoce. Najdeme zde čtivé a historicky věrné vylíčení událostí a vychutnáme i epickou kvalitu příběhu od vynikajícího umělce a vypravěče.

Výchova a školství. Jezuitské školství má věhlasnou tradici. Ignaciánská pedagogika je založena na osvědčených moderních přístupech a zároveň podněcuje k tázání po hlubších otázkách života. Napomáhá tak přechodu z teoretické roviny chápání k uplatnitelné zkušenosti.Osobnostní růst, odborná způsobilost, svědomitost, ale zároveň (neméně důležitá) schopnost soucítit s druhými, jsou plodem takové výchovy. Kniha též nabízí dokumenty jezuitského řádu v podobě inspiračních bodů pro vyučující odlišných spiritualit.

Historie a současný význam. Aleje jsou neodmyslitelně spojené s krajinou, majetkovými poměry, politikou, financemi a kulturou. Impulzem k sepsání této knihy byl dokumentární film "Aleje jako součást naší krajiny", který vznikl režisérským vedením Ljuby Václavové v roce 2007, na němž se oba autoři spolupodíleli.Od té doby stále přibývá otázek typu: Proč zachovávat aleje?Nejsou příliš nebezpečné?Je důležitý jejich kulturní a historický odkaz?Co znamenají pro paměť krajiny?Je možná v dnešním rychlém světě symbióza automobilů a stromů podél silnic?Na tyto a další otázky hledá kniha odpovědi. Doufáme, že bude pokračováním otevřené debaty tolik diskutovaného a poutavého příběhu alejí.

Kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Pohnuté životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové,kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu. Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili?Román Antonína Polácha, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství, rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal. Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému Metodějovi, svému staršímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli.Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje.//Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy.//Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.MUDr. Antonín Polách vystudoval lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Dlouhá léta pracoval jako praktický lékař na interním oddělení v Popradě, kde byl také činným členem městské rady a jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku. V letech 1996–2012 pracoval jako zástupce primáře interního oddělení v zemské nemocnici Stolzalpe, od října 2012 pracuje na interním oddělení v zemské nemocnici ve Wagně v jižním Štýrsku a má privátní lékařskou praxi v Grazu.

Vyprávění indiánů o dobytí Mexika. Do roku 1959 byla jediným uceleným svědectvím o conquistě vítězná kronika španělských dobyvatelů. Až mexický antropolog a historik Miguel León-Portilla shromáždil texty původních obyvatel, přeložené z jazyka náhuatl Ángelem Maríou Garibayem, a zpřístupnil je v díle Conquista pohledem poražených.Kniha přináší vyobrazení bojů s conquistadory a pád aztécké říše tak, jak na tyto události nahlíželi indiáni z Tenochtitlánu, Tlatelolka, Texcoka, Chalka a Tlaxcaly. Nyní má i český čtenář možnost poznat indiánská líčení předznamenávající katastrofu, popis postupu Cortésových armád, kroniku hrdinských bitev dávných Mexiků bojujících za svou kulturu i za své životy, žalozpěv za civilizaci, která byla navždy smetena z povrchu zemského, i velkou epopej o počátku mexické národní identity - knihu Conquista pohledem poražených, jež se zařadila mezi klasická díla mexické literatury.

Mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy. Mimobiblické židovské spisy - pseudepigrafy jsou spisy, které vznikly v době mezi Starým a Novým zákonem.První svazek: Aristeas, 1. a 2. Henoch, Závěti patriarchů, Sibylliny věštby a Žalmy Šalomounovy.Židovské pseudepigrafy (z řec. pseudés = „nepravý, falešný“, epigrafé = „nápis, název“) nebo též „apokryfy“ jsou literární památky, které vznikly ve staletích mezi Starým a Novým zákonem, některé dokonce zároveň s evangelii. V jejich názvu se namísto jména skutečného autora nejčastěji objevuje jméno významné a okruhu čtenářů známé nežijící osobnosti. Většina židovských pseudepigrafních spisů je pojmenována po známých postavách Starého zákona (kniha Henochova, Závěť Mojžíšova, Závěti patriarchů, Žalmy Šalomounovy apod.), výjimečně po postavách mimobiblických (knihy Sibylliny, list Aristeův). Dalším charakteristickým rysem této literatury je její apokalyptické zaměření na zlom věků a na příchod mesiáše. Židovské pseudepigrafy, které jsou významným svědectvím o životě a myšlení doby, do níž vstoupilo evangelium, vycházejí nyní v překladu členů Starozákonní překladatelské komise České biblické společnosti ve druhém vydání.

Mimobiblické židovské spisy - pseudepigrafy. Třetí, závěrečný svazek antických židovských pseudepigrafů vychází v dalším vydání.// Edice Světová náboženství. Třetí, závěrečný svazek antických židovských pseudepigrafů. Tento díl obsahuje: Zjevení Abrahamovo, Závěť Abrahamova, Mojžíšovo nanebevzetí, Třetí kniha Makabejská, Čtvrtá kniha Makabejská, Modlitba Menašeho, Ódy Šalamounovy, Syrské žalmy, Josef a Asenat.

Krátký dějinný přehled. Pojednání biblisty otce Jiřího Novotného SJ sleduje fenomén mnišství přehledně v zeměpisném a chronologickém řazení. Egypt, Palestina, Sýrie, Cařihrad, Malá Asie, Kappadocie, Sinaj, Mezopotámie, Arménie, Gruzie, Persie, Hora Athos nebo Patmos: vyhlášená centra inspirují dodnes, neboť svědčí o rozkvětu života – rajské zahrady, do které se člověk navrací.Kristus poznal rozměry pouště důvěrně a vymanil ji z moci Zlého svojí čtyřicetidenní přítomností. Prošlapal nám cestu pustinou, aby jako první vítězně prožil vše, co člověka pokouší. Mnich tuto radostnou dimenzi vyhraného zápasu (není se třeba ve spojení se Spasitelem ničeho obávat) ukazuje ostatním lidem, a proto bylo od pradávna mnišství považováno za základ křesťanské spirituality.

Nová historická práce oblíbených a známých autorů Aleny a Vlastimila Vondruškových1. svazek obrazové encyklopedie o našich dějinách.Pestrá mozaika informací bohatě doplněná o barevnou obrazovou dokumentaci. První díl je věnován vzniku a vývoji měst od doby hradištní do konce feudalismu a nástupu industriální urbanizace. Kromě stavebního a funkčního vývoje městských celků a jednotlivých staveb (opevnění, obytné domy, ulice, náměstí, radnice apod.) se věnuje i historii všedního života měšťanů se všemi jeho náležitostmi, jako je společnost, denní režim města, obchod, řemesla, zábava a další. Knihu úspěšné autorské dvojice doplňuje několik set fotografií, výkladové slovníčky a chronologické tabulky.

Od křtu Vladimíra Velikého do Dmitrije Donského. Výbor textů 11.-14. století. Od 11. století se na Rusi vytvářelo vlastní mnohotvárné písemnictví, jehož vývoj zachycuje v reprezentativních ukázkách tato antologie. Čtenář v ní mimo jiné nalezne homilie metropolity kyjevského Ilariona, Kirila Turovského a Serapiona Vladimírského, legendy o sv. Borisu a Glebovi či Sergiji Radoněžském, vyprávění o slavných knížatech Andreji Bogoljubském, Alexandru Něvském a Michailu Černigovském, Daniilův poutnický cestopis do Svaté země, poučné příběhy z Kyjevskopečerského paterika a přípis intelektuálského „ztracence“ Daniila Zatočnika.

Náboženský život ve věznicích v období komunistického režimu. Po únorovém převratu v roce 1948 se věznice v tehdejším Československu začaly plnit politickými vězni. Nemalou část z nich tvořili duchovní i prostí věřící křesťanských církví. Během věznění si v krajně nepříznivých podmínkách většinou dokázali uchovat nejen svou víru, ale i základní prvky svého náboženského života. Práce Jana Synka, pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, sleduje průběh perzekuce církví a náboženských společností v poúnorovém Československu, vývoj vězeňství a náboženský život ve věznicích od habsburské monarchie po konec reálněsocialistického režimu.Srovnává komunity vězněných věřících podle vyznání, neomezuje se však přitom jen na nejpočetnější katolické kněží, řeholnice a řeholníky, ale pozornost věnuje i nekatolickým křesťanům, zejména adventistům, stejně jako Svědkům Jehovovým. Každodenní život věřících „muklů“ obsahoval čtení náboženské literatury, slavení svátostí a největších svátků, dokonce tajná teologická a další studia – to vše samozřejmě zakázané a přísně trestané. P ro mnohé duchovní znamenala zkušenost věznění důležité podněty pro jejich další pastorační, ekumenické i společenské působení.

Studie pamětí a režimů moci v křesťanských církvích v severních Čechách. Kniha Bůh ví proč je založena na dlouhodobém sociálně antropologickém výzkumu v několika křesťanských společenstvích v severních Čechách. První část se opírá o teorii kolektivní paměti a sleduje, jak se dnes pracuje s pamětí Sudet a dosídleného pohraničí ve dvou rozdílných katolických farnostech a v jednom baptistickém sboru. Druhá část porovnává režimy moci v katolické farnosti a ve sboru Jednoty bratrské v jednom městě. Zkoumá, jaké místo je zde vymezeno Bohu a jak tyto režimy formují křesťanské já svých členů. Studii uzavírá hodnocení výzkumu prostřednictvím reflexí z terénu.Kniha je „tématicky sjednoceným a teoreticko-metodologicky sjednocujícím souborem studií, které vyúsťují do syntetického závěru a pointy. … Autorka pohlíží na dění v křesťanských komunitách, sborech a farnostech prismatem foucaultovského diskursu moci a vědění. Nejen díky námětu studie, ale především díky jeho pojetí a zpracování představuje dílo původní a v rámci zdejší společenskovědní produkce originální, ba průkopnickou studii.“ Z recenzního posudku Olgy ŠmídovéBarbora Spalová vystudovala etnologii a sociální antropologii na FF a FSV UK v Praze. Bádá v oblasti antropologie náboženství, zejména křes­ťan­ství, dále v oblasti studií hranic a sociální paměti. Je editorkou časopisu pro kvalitativní výzkum Biograf. Žije v Lužických horách.

Prolegomena k vývoji pravoslaví v českých zemích na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v letech 1860-1992. Kniha je prvním pokusem o ucelený pohled na pravoslavnou komunitu na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi v 19. a 20. století. Autoři se zabývají problematikou formování ortodoxní církve a líčí její osudy v letech první republiky, za druhé světové války a po roce 1945.Zvláštní pozornost pak věnují postavení pravoslavné církve v období komunistické totality. Historická fakta doplňují evokací životního díla četných jejích protagonistů. Nedílnou součástí práce je bohatá obrazová příloha. Knížka nabízí zasvěcený pohled do církevních a společenských dějin dvou století.

Výbor z díla čínského historika. Kniha vrchních písařů (Š’-ťi) je základním dílem čínské historiografie. Hovoří o Číně od mytických prvopočátků až po stabilizaci sjednocené říše za císaře Wua dynastie Chan (vládl 140–87 př. n. l) a utváří obraz čínské civilizace, který dodnes určuje pohled Číňanů na vlastní minulost. Její autor S’-ma Čchien (asi 145–86 př. n. l.) prostřednictvím zaznamenaných událostí a osobních poznámek promýšlí otázky běhu dějin, vyšší spravedlnosti i toho, jak se má člověk správně rozhodovat v těžkých situacích.Český překlad (Timoteus Pokora, Olga Lomová) je čtvrtým překladem do evropského jazyka srovnatelného rozsahu, komplexnosti pojetí a bohatství doprovodného aparátu. Obsahuje zhruba jednu čtvrtinu monumentálního díla a výběrem i řazením kapitol se snaží ukázat osobitou kompozici čínského historického spisu, v níž se promítají dobové představy o hierarchicky uspořádaném světě; nalezneme v něm také nejznámější příběhy čínského starověku, z nichž mnohé zlidověly a dodnes slouží jako předloha pro literární a filmová zpracování.Překladatelka navázala na dílo význačného českého sinologa Timotea Pokory (1928–1985) a do výboru zahrnula čtyři jeho překlady zachované v rukopise. Překlad doprovázejí poznámky a podrobné komentáře, které mají za cíl zprostředkovat pohled čínského čtenáře, utvářený odlišnou tradicí a vlastním filosofickým zázemím. Kniha se tak stává i praktickou ukázkou tradičního čínského přístupu k textu, studiu historie a ke světu. Rozsáhlá úvodní studie o počátcích čínské historiografie navazuje na nejnovější sinologické bádání a uvádí toto téma vůbec poprvé do českého prostředí. Dílo je doplněno rejstříky, mapami a obrazovými přílohami.

Kniha obsahuje slavnostní promluvy přednesené převážně v průběhu let 1996 - 2002, kdy byl profesor Lubomír Mlčoch děkanem Fakulty sociálních věd UK. Lubomír Mlčoch se v nich vyjadřuje k různým ekonomicko-sociálním otázkám současného vývoje České republiky. Zároveň i hledá odpověď na mnohé otázky, které se týkají dědictví, poslání a budoucnosti Univerzity Karlovy v Praze.

K 230. výročí vyhlášení Tolerančního patentu vychází druhé doplněné vydání knihy Patent zvaný toleranční od přední české odbornice na toto historické období. Nové vydání je rozšířeno o nové paralely a úvahy autorky, které nebyly v prvním vydání uvedeny. Kniha přináší ucelený pohled na významnou etapu českých dějin, která zásadně ovlivnila náboženskou situaci dodnes.

Česká ekonomika mezi minulostí a budoucností. Odborná studie, v níž přední český ekonom analyzuje z pohledu institucionální ekonomie českou verzi ekonomické transformace a současnou českou ekonomiku. Zásadní odmítnutí dosavadní ekonomické politiky českých vlád v 90. letech.

Kult svatých v latinské literatuře raně středověké Anglie. Období raného středověku, v němž do Británie pronikalo křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů. Kniha se snaží seznámit čtenáře s osudy několika svatých tohoto období prostřednictvím vybraných hagiografických děl 7. a 8. století. V jednotlivých kapitolách pojednává o papeži Řehoři Velikém, iniciátorovi misie do Británie, irském misionáři sv. Kolumbovi, sv. Wilfridovi, biskupovi z Yorku, poustevníku sv. Guthlakovi či zakladateli proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Benediktu Biscopovi a jeho nástupci sv. Ceolfrithovi.Publikace přináší také překlady částí latinských legend o těchto světcích.//Mgr. Helena Polehlová (nar. 1974 v Chrudimi) vystudovala latinu a angličtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní vyučuje na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Zabývá se anglo-latinskou a staroanglickou literaturou.Mgr. Petr Polehla, Ph.D. (nar. 1974 v Třebíči) vystudoval latinu, estetiku a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době působí jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Diecézním teologickém institutu Biskupství královéhradeckého. K jeho odborným zájmům patří odraz kultu svatých zejména v latinské literatuře středověku a raného novověku.

Bonaventura Bouše burcující. Monografie je prvním uceleným představením Zdeňka Bonaventury Bouše OFM (1918–2002), jednoho z nejpozoruhodnějších českých teologů druhé poloviny 20. století. Předkládá Boušův zevrubný životopis, jehož prizmatem jsou nahlíženy i dějiny místní církve. Rozsáhlá pozornost je věnována diachronní prezentaci Boušovy teologické, christologické a eklesiologické reflexe.Její vývoj se člení na dvě fáze, z nichž první se blíží tzv. manualistické teologii s prvky jistého mysticismu, druhá pak, jež se odvíjí od poloviny 60. let, se vyznačovala výrazným příklonem k progresivním teologickým tendencím. Autor se nechal ovlivnit programem historicko-kritické četby Písma, demythologizace a odnáboženštění křesťanství i znovuobjevení jeho eschatologické povahy, který vyhlásili protestantští teologové první poloviny 20. století. Svou teologii konstruoval tak, aby podporovala cíl, k němuž chtěla směřovat církev své doby – totiž myšlenku o potřebě neustálé očisty a reformy církevního společenství. Třetí část monografie přináší dokumentaci k Boušově životu a reflexi. Následuje přehled jeho písemného díla a seznam použité literatury.Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je však věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, nýbrž poskytuje i širší pohled na předchozí dějiny a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. století n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo.Kniha dovoluje vidět dobře známé antické dějiny z jiné perspektivy, z perspektivy osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Předpoklady basilejské disputace o prvním z pražských artikulů. Vyzrálá disertační práce mladého husitologa se komplexně zabývá jedním z nejpohnutějších odborných střetů českých duchovních dějin pozdního středověku: učenou polemikou o laickém přijímání eucharistie pod způsobou chleba i vína, jak ji vedli stoupenci římské církve a husitští mistři v letech 1414–1431.Na husitské straně poprvé přehledně popisuje tři hlavní pilíře teologie kalicha Jakoubka ze Stříbra, na straně katolické sleduje pozadí a dopad dekretu kostnického koncilu proti kalichu z června 1415. Snahou utrakvistů tento dekret zvrátit pomocí svobodného veřejného slyšení se zabývá druhá část práce a usiluje tak zároveň načrtnout základní ideové, literární a politické předpoklady „nevšedního turnaje víry“ na sklonku středověku – disputace o prvním z pražských artikulů na basilejském koncilu roku 1433.

Život a úděl člověka. Kniha se věnuje egyptskému pojetí člověka a lidství. Sleduje přitom strukturu navrženou již v prvním díle tak, aby bylo jasně patrné, že Egypťané nahlíželi na všechny kategorie světových bytostí (bohy, blažené zesnulé, žijící i panovníka) shodným způsobem. V úvodu se věnuje postavení lidské bytosti v rámci egyptské kosmologie a ve vztahu k ostatním bytostem.Dále přechází od problematiky stvoření člověka k motivu zrození a jeho náboženské interpretaci. Velký důraz je kladen také na pojetí „složek a projevů“ bytosti, a to jak za života člověka, tak po smrti. Publikace je tematicky završena rozborem egyptských představ o smrti a vzkříšení, přičemž se vrací na svůj začátek skrze téma smrti jako nového zrození.

První monografické zpracování této převratné epochy evropských dějin v naší odborné literatuře vychází již ve 3. vydání.Dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu. Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

Kniha českého iberoamerikanisty o historii státu, který má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost.Většina naší dnešní populace má o latinskoamerickém státu velmi nejasnou představu. Nanejvýš, že zde dlouho vládl diktátor Adolfo Stroessner a že odtud, zejména v poslední době, pocházejí výborní fotbalisté. Tato exotická zem má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost.V koloniálním období (Paraguay se osvobodila ze španělské nadvlády roku 1811) to byla síť misií jezuitů, kteří ve snaze civilizovat indiánské obyvatelstvo získali v zemi velkou moc, takže se hovořilo o „jezuitském státu“. Toto působení jezuitů bylo úspěšná, což se projevilo i v tom, že v 19. století patřila Paraguay k nejvyspělejším jihoamerickým státům.Přezdívalo se mu dokonce „jihoamerické Prusko“, ale jeho mocenské ambice ukončila krvavá šestiletá válka (1864-1870) s téměř všemi sousedy, Uruguayí, Argentinou a Brazílií. Země tehdy ztratilo většinu obyvatelstva, zejména mužského, třetinu území a vzpamatovávala se až do konce století. Podruhé se na Paraguay upnula pozornost světa ve třicátých letech 20. století a opět kvůli krvavé válce se sousední Bolívií o pustou východní část země Chaco. Tentokrát Paraguayci zvítězili, což nepochybně pozvedlo sebevědomí národa skládajícího se dnes většinou z mesticů, tj. míšenců vzešlých ze spojení bělochů s indiánskými ženami, které prý byly pověstné krásou a milostným temperamentem. Čistokrevných indiánů je dnes už jen necelých 100 000.

Libanon je barometrem politického dění na Blízkém východě a libanonští křesťané intelektuální elitou křesťanů Středního východu. Léta po skončení občanské války (1990) však popisují jako léta deziluze a deprese z politického vývoje země.Ve čtrnácti rozhovorech se křesťané z maronitské, řeckopravoslavné, řeckokatolické, arménské a protestantské církve snaží nalézt odpověď na stěžejní otázku: jak se vyrovnat s klesajícím vlivem křesťanů v libanonské, ale i blízkovýchodní společnosti?Kromě úvah o konfesionálním politickém systému, společnosti, kultuře, muslimsko-křesťanských a mezicírkevních vztazích hovoří rovněž o tom, že je třeba vsadit na obnovu duchovních hodnot: na naději, službu a lásku k bližnímu, muslimovi a křesťanovi bez rozdílu.

Tento reprezentativní průřez dílem Josefa Pekaře (1870–1937), největšího českého moderního historika, má být zásadní pomůckou těm, kdo se chtějí v kostce seznámit s Pekařovým objektivním a čtivým výkladem českých dějin. Pekař přibližuje současnému čtenáři dávné dění velmi dramaticky a nešablonovitě, vždy však s ohledem na všechna zásadní fakta.Uvádí na pravou míru všechny zmatené zápasy o význam Bílé hory, Husa, Žižky, sv. Václava i Kristiána a vysvětluje periodizaci českých dějin především jako kulturní historii epoch – gotiky, renesance či baroka. Zdůrazňuje přitom nesourodost dobových kontextů, které není možné vřadit do jednotné národní ideologie. Přenášení těžko pochopitelných sporů a vášní ze vzdálených dob do současnosti národnímu životu škodí, přestože je paradoxně „smyslem dějin“ národní existence, jež je o tolik starší než národní stát.

Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek:Co nás opravňuje hovořit o athénském tragickém divadle jako o politické instituci?Jakými různými způsoby můžeme číst athénskou tragickou poezii a s jakými výsledky?Jaký mají dochované tragédie vztah k ideologii demokratických a imperiálních Athén?Česká verze knihy má rozsah 160 stran.Greek tragic poetry is ultimately political, because the life in the polis and its values and its inversion are the key issue of tragedy. This book is a collection of essays which focuses on the political nature of Greek tragedy. Author would like to answer three substantial questions. First, why are we allowed to speak about tragic poetry as a political institution? Second, how can we read a tragedy and what results can we expect? Third, what was the relationship between the extant tragedies and the ideology of democratic and imperial Athens?

Kniha dává čtenářům možnost nahlédnout do životních příběhů osob, které se ve druhé polovině 19. století podílely na vzniku moderních politických elit na Moravě a které v řadě případů významně zasahovaly do politického života celé habsburské monarchie a později i Československa.Formou přehledných biografických portrétů zpracovaných ve více než 600 heslech zachycuje původ, rodinné zázemí, vzdělání, profesní kariéru a veřejnou činnost všech, kteří v letech 1861-1918 zastávali post moravského zemského poslance. Zvláštní pozornost je pochopitelně věnována jejich poslanecké činnosti, charakteristice témat, kterým se přednostně věnovali, a klíčovým projevům, návrhům, interpelacím a rezolucím, kterými se podíleli na činnosti a jednáních sněmu Markrabství moravského.Stranou pozornosti nezůstává ani publicistická činnost poslanců a jejich dobová sociální prestiž, jak se projevovala např. udělením různých vyznamenání a čestných občanství nebo povýšením do šlechtického stavu. Jednotlivé životopisné portréty poslanců jsou ve většině případů doplněny také jejich fotoportréty. Publikace je výsledkem náročného bádání a pátrání po mnohdy zcela zapomenutých osobnostech tehdejšího veřejného života a její snahou je přiblížit životní a politické osudy všech aktérů dobové sněmovní politiky. Její ojedinělost spočívá právě v tom, že jako první zpracovává medailony naprosto všech moravských zemských poslanců, a vyplňuje tak některé mezery v poznání dějin Moravy. Neměla by proto chybět v žádné příruční knihovně zájemců o dějiny druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století.

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí?Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.