Beletria, romány

Veselý veršovaný zeměpis. Co vás čeká v Telči?Co vymysleli v lázních Jeseník?Chcete se vydat na cestu z Kroměříže až do Paříže?Tato knížka vás na takovou veršovanou cestu s šedesáti zastaveními vezme. Zastavení – básničky vtipnou formou uchopují známé i méně známé příběhy, legendy nebo i zcela současné reálie českých i zahraničních měst. Básničky nenásilně informují, poučí, zároveň přirozeně rozvíjejí slovní zásobu dítěte, smysl pro rytmus a neméně důležitý smysl pro humor. Robin Král je absolventem oboru estetika na FF UK a oboru tvorba textu a scénáře na Vyšší odborné škole při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Kromě básniček pro děti a dospělé píše především písňové texty. V Portálu vydal knížku Šimon chce být krotitelem (2011). Gabriel Filcík patří k výrazným postavám české knižní ilustrace. Vedle ilustrací se věnuje také didaktické grafice, designu hraček a animovanému filmu.

Bolesław Prus ve svém slavném románu Faraon podává věrný obraz prostředí starého Egypta. Své líčení opřel o pečlivé studium vědeckých pramenů, a tak na rozdíl od různých fantazií je jeho román založen na skutečně historické představě a často dokonce cituje ze starých egyptských textů. Jinak se ovšem strohými historickými údaji o faraonu Ramsesovi nedal nikterak omezovat v pestrosti i vzrušené napínavosti děje. Vytvořil dobrodružný román plný politických vášní, kněžských intrik, válečných výprav, lásky a nenávisti, přátelství a zrady, moudrosti i pýchy. Do vzrušujícího děje, který se vyznačuje překvapujícími obraty a zauzleními, dovedl originálně vložit tradiční osvědčené prostředky tohoto literárního druhu, jako je romantika tajných společností, podzemního labyrintu, dvojníka, záhad skoro detektivních, exotické erotiky. Neobyčejné bohatství ostře kreslených postav, vesměs pevně začleněných do dějové osnovy, jasně rozlišené typy různých národností a společenských vrstev, zasazené do malebného líčení starého Egypta, jeho života a zvyků – to vše umocňuje vzrušující zážitek. Prusův strhující klasický egyptologický román proto stále vyhledávají čtenáři po celém světě.

Výběr z básní. Sbírka obsahuje převážně poezii milostnou, ale také verše věnované krajině domova, básně meditativní a naopak hravé, určené zpravidla dětem. Hloubku básnířčiných citů umocňují bohaté výrazové prostředky, obrazná vyjádření, zvukomalebnost, objevné rýmy, smysl pro zkratku a vtip. Jednotlivé tematické okruhy sbírky jsou proloženy celostránkovými černobílými fotografiemi Jana Maixnera. Přejnými slovy ji doprovodil Bohumír Kolář.

Román podle skutečných událostí. Německý podnik uzavírá smlouvu se Sovětským svazem a stává se přitom objektem sovětské hospodářské špionáže. Jeden z podnikatelů, vášnivý letec, navštíví Sovětský svaz a při té příležitosti zjistí v podzemní církvi senzační skutečnosti. Dojde k ilegálnímu letu přes finskou hranici, který má nečekané důsledky... Autor, nar. 30.9. 1934 v jižním Německu, je sám vášnivým letcem a zná z vlastních zkušeností křesťanské hnutí odporu v SSSR. Více než 15 let řídí pomocné akce pro křesťanské skupiny odporu na Východě. Své zkušenosti líčí v této knize jako napínavý román založený na skutečných událostech.

Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné prózy, nikoliv za básnířku. Sbírka obsahuje jen několik málo básní ze starší doby, neboť několik předchozích pokusů o verše autorka zničila. Velkým impulsem pro systematické psaní poezie bylo založení blogu Toulání se slovy a možnost sledovat odezvu čtenářů. Druhým podnětem bylo seznámení s básníkem Františkem Kostlánem, který ji přesvědčil o smyslu psaní poezie a jehož báseň Stromuž ji silně oslovila. Po dobu zhruba dvou let pak na blog psala básně v kratších či delších intervalech, ale vždy pouze jako sdělení určené pouze úzkému okruhu čtenářů, převážně blízkých přátel, některým z nich básně přímo dedikovala, nebo jim věnovala akrostich.

Solovecké ostrovy v epoše GULAGu. Sovětský režim uvěznil v prvním desetiletí své existence stovky tisíc lidí. Mezi těmi, kteří skončili v táborech zvláštního určení na Soloveckých ostrovech, byl i spisovatel a publicista Boris Nikolajevič Širjajev. V lágru strávil sedm let. V jeho vzpomínkách znovu ožívají osudy pestrého společenství vězňů - předrevolučních intelektuálů, pravoslavných duchovních, prostých mužiků i protřelých kriminálníků. Obraz těžkého lágrového života je zároveň podobenstvím tragického přerodu celé země. Kniha B. N. Širjajeva Věčné světlo vyšla poprvé v roce 1954 v New Yorku a v Rusku mohla být vydána jako celek až roku 1991. Její první český překlad jedinečným způsobem doplňuje dosud u nás vydanou literaturu o sovětském gulagu.

Otec Tim, již několik let v penzi, se konečně vypraví na dlouho plánovanou a z nejrůznějších důvodů odkládanou cestu do země svých předků – do Irska, které chce ukázat své milované ženě Cynthii.

Hlavní postava románu, v mládí avantgardní malíř a později umělecký kritik, si v sovětském Rusku postupně vybudoval skvělou kariéru. Přichází však doba ,perestrojky‘ a nejen vnitřní, ale i vnější tlaky nutí talentovaného, ale už rezignovaného muže, aby promýšlel a revidoval svá životní rozhodnutí i postoje. Autorka k tomu zvolila velmi působivou formu: snové obrazy minulosti se střídají s přítomností a snovou budoucností. Její kniha je tak nejen plastickým obrazem vnitřního přerodu ruských intelektuálů po dlouhých letech totality, ale zároveň nadčasovým podobenstvím o zápasu člověka o vlastní lidství. Vyniká zároveň důvěrnou znalostí ruského i světového malířství, od ikonografie přes Rubleva až po novodobé umění, zejména surrealismus (Malevič, Filonov, Chagall, Salvador Dalí a další).

Kniha o životě klavíristky, učitelky hudby a neúnavné propagátorky díla Gideona Kleina Elišky Kleinové – pro přátele Lízy. Vyprávění se opírá o přepis autentických vzpomínek této nevšední ženy, rodačky z Přerova, která už v patnácti letech přišla do Prahy na konzervatoř a městu i hudbě zůstala věrná po celý svůj život.Spolu se svým mladším bratem Gideonem (později byl jedním z legendárních „terezínských autorů“) se zapojili do kulturního dění druhé poloviny 30. let. Válka oba sourozence rozdělila a pro Elišku Kleinovou znamenala i ztrátu všech nejbližších. Osamocená se po válce naplno věnovala hudební výuce a její „Hra z listu“ se stala klasikou hudební výuky začínajících klavíristů.

Souhrnné vydání nejlepších povídek 2. Souborným vydáním padesáti nejlepších Dahlových povídek se završí Sebrané Dahlovy spisy, které soustavně vydáváme od svého založení. Nezbytnost pro všechny Dahlovy příznivce, kteří chtějí mít v knihovně jeho tvorbu pro dospělé konečně kompletní.

Člunky jsou příběhy doby, lidí, života i smrti. I když se to nemusí zdát, jsou všechny postavy a jejich osudy skutečné. Jsou takové jak je napsal sám život, který je největší spisovatel, a jsou tak krásné, i bez příkras, jaké jsou samy Sudety a lidé, kteří tam žijí. První kniha spisovatele Miroslava Václavka je velmi poetickou, a zároveň čtivou mozaikou vzpomínek na jeho dětství a mládí prožité v tomto bohem zapomenutém kraji.

V pořadí třetí básnická sbírka Tomáše Zdechovského není o králích a zářících hvězdách na nebi, jsou to prosté verše o nás - lidech, kteří nezapomněli být lidmi.

Chcete se seznámit s názory skutečného francouzského konzervativce? S nepopulárními a politicky nekorektními úvahami vytříbeného estéta a erudovaného kunsthistorika, pro kterého je moderní doba především synonymem kulturního úpadku a zpovrchnění? Přečtěte si Protivný deník Jeana Claira! Myšlenkově hutná a jazykově vytříbená kniha deníkových záznamů, jež po vydání ve Francii okamžitě vyvolala vlnu vášnivých diskusí, rozhodně nenechá nikoho chladným ani u nás. Konzervativně založené čtenáře uchvátí, liberály nejspíše dovede k zuřivosti..., i když autor vlastně píše pouze o tom, co ho jen tak napadne...

Toto nové vydání textového souboru Sebedudy je nejen oproti výchozímu samizdatu (Sebedudy 1981), ale i ve srovnání s prvním knižním vydáním (Sebedudy, Vokno, Praha 1992) podstatně rozšířené a navíc doplněné o původně samostatnou sbírku.Jedna dvě a o další Brabencovy texty ze 60., 70. a 80. let, takže obsahuje naprostou většinu Brabencova literárního díla vzniknuvšího před r. 1989. Tak jako v případě literárního, tedy především básnického díla Jirousova, Bondyho, Pánkova, Zajíčkova, Quidova, Benýškova, Plíškové či Stankovičova, je i Brabencův samizdatový a exilový literární odkaz možno vnímat jako svého druhu kroniku života v undergroundovém "ghettu" 70. a 80. let: za mnoha jmény se skrývají konkrétní osoby v konkrétních situacích a událostech. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Martin Machovec.

Kolekce básní zahrnuje témata všedního dne: střety při názorových odlišnostech a hledání společných množin; odhalení životního středu při setkávání se s mimikou a funkčními alibi mocných. Navazuje na předchozí sbírku Vítězný domov.

Pan Verloc provozuje anarchistickou živnost v londýnské čtvrti nedobré pověsti, kde se úspěšně maskuje jako neúspěšný trafikant, drogista a vetešník. Přitom stačí, aby tento mamlas vytáhl paty ze své blechárny na hlavní třídu, třeba na ambasádu nejmenované mocnosti za jistým panem Vladimirem nebo za povedeným inspektorem Scotland Yardu, a rázem je jasné, koho má čtenář před sebou: dvojitého agenta s krycím jménem Delta, jemuž chlebodárci za letité služby brzy dopřejí zúčtování… Znamenitý psychologický román (1907) anglického klasika polského původu Josepha Conrada (1857–1924), který vychází v novém převodu Petry Martínkové, nemohl v českém překladu od konce druhé světové války navzdory spisovatelově popularitě vyjít. Je totiž značně protiruský, plný fízlování a zpravodajských hrátek. Svůj příšerný škleb autor v knize zaměřil na společenskou nebezpečnost terorismu viktoriánské éry a prostřednictvím prvotřídní satiry šije nejen do rádobyanarchistů a salonních socialistů, ale i vypečených snobů, almarózních poslanců či subalterních podržtašků ve státních službách, kteří si nadevše osvojili pokrytecké umění držet ústa a krok.

Poezie v próze od česke misionářky Jany Ungerové.

Případ sestry Fidelmy. V Taře, hlavním městě pěti irských království, je zavražděn Nejvyšší král a jeho nenadálá a nevysvětlitelná smrt hrozí vyvolat neklid v celé říši. Proto je do Tary pozvána Fidelma, sestra krále Mumanu, i se svým manželem Eadulfem, aby odhalili, kdo a proč krále zavraždil, a do země se tak navrátil klid. Fidelma zjišťuje, že ke králově vraždě mělo sice možná důvod hned několik lidí z králova nejbližšího okolí, ale od začátku tuší, že toto není případ jako všechny ostatní. Záhy odhalí, že se jedná o spiknutí, jehož cílem není však pouhá smrt krále, ale porážka křesťanské víry, která je Irsku vyznávána teprve dvě staletí; pohanští bohové nebyli dosud zapomenuti a jejich služebníci se pokoušejí o navrácení pěti království k víře pohanských předků. Do spiknutí je zapleteno mnoho lidí, počínaje samotnou rodinou krále, jeho rádci, služebníky a hodnostáři konče, těm všem však nejde o víru, ale o příležitost využít hnutí za návrat k víře předků ve svůj prospěch. Fidelma i Eadulf žijí v neustálém napětí, neboť při odhalování zločinců nasazují tentokrát doslova vlastní život.

Jméno Julien Gracq zůstávalo až do roku 1951 pro naprosto drtivou většinu francouzských čtenářů něčím zcela neznámým, byť ho v té době je bylo možné nalézt na titulní straně již šesti vydaných publikací. Tou šestou byl román Pobřeží Syrt, v češtině vydaný v roce 1971, který získal velmi váženou Goncourtovu cenu, jíž se však Julien Gracq rázně zřekl, i když by mu byla bývala předána velice ceněnými literárními osobnostmi: Sidonií-Gabriellou Colette a Raymondem Queneauem. Pro literární svět to byl naprostý šok, neboť podobného gesta se dosud žádný francouzský spisovatel nedopustil. Julien Gracq tak konečně vstoupil ve známost. Svou první knížku, Na argolském zámku, přitom začal psát v roce 1937, aby vyšla v roce 1939 (česky Dauphin v roce 1996), kdy mu bylo 29 let a kdy se jí dostalo nepředstíraně nadšeného přijetí u André Bretona, jenž ji vnímal jako první skutečný surrealistický román.

Adepti jsou nenahraditelný zdroj poučení o době, ve které se necítí dobře. V noci se adeptům zdá o pekle, kde má sestra v Umění dlouhé zahnuté nehty. Odevzdanost, vytrvalost, trpělivost činí adepty velice nápadnými. Ve vzhledu není mezi adepty a západními žádný zásadní rozdíl. Od adeptů lze těžko očekávat, že se budou chtít prosazovat ve světě, kde se stal symbolem nesmrtelnosti generální Mojžíš. Adepti jsou adepti. Těla adeptů tvoří text Adeptů. Má ovšem někdo předpoklady adepty pochopit, když o nich neučí ve škole? Adepti budou zázrak. I na tykání určitě dojde.

Duchovní poezie.

Antologie francouzské poezie. Básnická antologie Galský kohout zpívá je obsáhlou přehlídkou francouzské poezie od trubadúrů až po moderní autory.

Sam a Líza díky svému strýčkovi Davovi, který pracuje ve výzkumném ústavu pro zkoumání mimozemských civilizací, dorazí za jeho doprovodu do tajné podzemní laboratoře, kde se dostanou na stopu záhadným bytostem. Tito obří brouci, zvaní Blatové, plánují zničení světa. Jejich předkové, záhadné bytosti podobné švábům, kokrouči, jim před dávnými věky zanechali plán na zničení zeměkoule. Sam s Lízou krok za krokem pronikají do tajemných šifer vetřelců a záchrana světa nakonec závisí jen na nich. Kniha je plná zajímavých rébusů a hádanek, správná řešení jsou na konci. Kniha je psána pro děti od 7 do 11 let.

Krátké texty brněnské misionářky ilustracemi doprovodila Kateřina Bartošová.

Řada menších knížeček s barevnými fotografiemi a s citáty nebo výroky, kterými můžete obdarovat své blízké – partnery, přátele nebo členy rodiny při různých příležitostech. Výběr citátů Vám pomůže vyjádřit správná slova v pravý čas. Nadpisy a zdobení na obálce jsou raženy fólií ve zlaté barvě, obrázky na obálce jsou leskle lakované.

Mnich, který prodal své Ferrari patří mezi nejznámější klasická díla s duchovní a psychologickou tematikou. Tato „úchvatná knížka, která přináší potěšení i poznání“, jak se o ní vyjádřil Paulo Coelho, byla přeložena do třiačtyřiceti jazyků a inspiruje miliony čtenářů na celém světě. Vypráví příběh o slavném a bohatém právníkovi Juliánu Mantlovi, jenž se ocitl na pokraji smrti, když jednoho dne v přeplněné soudní síni utrpěl infarkt. Jeho fyzický kolaps je provázen krizí duchovní, která jej donutí hluboce se zamyslet nad neutěšeným stavem svého života a vydat se hledat odpovědi na nejdůležitější otázky lidského bytí. V naději, že nalezne štěstí a splnění svých snů, vypravuje se Julián Mantle na putování do nedostupných indických končin obydlených prastarou východní kulturou. Zde se postupně seznamuje se starobylou moudrostí a filozofií, která jej naučí objevovat, kultivovat a ovládat skrytý potenciál vlastního vědomí, těla i ducha. Někdejší slavný advokát, který se postupně oprošťuje od svého dosavadního životního stylu, prochází hlubokou osobní proměnou.

Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu. Soustavnému psaní se tehdy nemohla věnovat, ale zapsané sny byly, jak říká, „jako hotové románky, které uvázly v mysli, v paměti jako vzpomínky na ,prožitou noc‘“. Jejich síla netkví prvotně v tom, jaké události jsou v nich popisovány. Sebevědomí autorčiných textů má své opodstatnění ve způsobu, jakým Goepfertová z těkavých snů vybudovala beletristický text, který pojednává neskutečné obrazy a situace věcně a s odstupem. Fantasknost dění je střídmou stylizací, prostou nadnesenosti, paradoxně podtrhována a zvýrazňována.

Sbírka básní přináší šest oddílů básní s názvy - Tón spona ticha, Můra věku tohoto, Než odvezou křídlo,Kytice kontemplací, Světla z Praslova, Účastníci mystéria. Kniha je doplněna 18 ilustracemi autora.

Soubor meditativních básní Vítězný domov se obrací k Panně Marii, ke Kristovým ranám a českým světcům. Zahrnuje vánoční a velikonoční cyklus.

s původními ilustracemi Artura B. Frosta. Soubor deseti krátkých humorných povídek vycházel v letech 1880–1885 jako seriál v časopise. Lewis Carroll skryl do každého příběhu nejméně jeden hlavolam z aritmetiky, algebry či geometrie, a jeho tehdejší čtenáři mu posílali více či méně seriózní řešení. Došlé odpovědi Carrollovi posloužily nejen pro výklad daného matematického úkolu, ale také jako příležitost k dalším hříčkám a hrátkám, jež tvoří druhou část knihy. Zamotaný příběh má veškerý šarm a důvtip Carrollových proslulých děl a podle mnohých čtenářů je dokonce nejzdařilejším autorovým pokusem o kombinaci humoru a matematiky.

Třináct knih Mistra Suna O válečném umění vstoupilo do české kultury pozdě a ne právě nejšťastněji - péčí někdejšího armádního vydavatelství Naše vojsko (1949). Překlad byl pořízen přes několik anglických převodů bez podstatnějšího zřetele k filozofickým kontextům i důsledkům textu. Ale stalo se něco neuvěřitelného: tento text si přečetl básník Jiří Kolář. A nejen přečetl. Na jeho základě vytvořil básnickou repliku Mistr Sun O básnickém umění (1957). Kolář převedl myšlení i řeč od zápasu válečného k zápasu tvořivému a svým mravním patosem, důmyslem i řečí stál čínskému originálu blíže než překlad, který mu byl vodítkem. V roce 1995 se Kolářovým přístupem inspiroval překladatel Oldřich Král, když pracoval na novém (prvním) překladu čínského originálu. Tato kniha zrcadlí vedle sebe oba dva texty: Kolářův a Králův. Úvodní krátká studie zasazuje do kontextu Sunův vojenský traktát, doslov pak osvětluje vznik Kolářovy básnické skladby. Text doplňují originální kaligrafie Oldřicha Krále.

V roce 1986, při příležitosti svých sedmdesátých narozenin, napsal Roald Dahl dvě překvapivě neotřelé pohádky, které za svou průzračnost a vervu vděčí jeho tvorbě pro dětské čtenáře, jsou však jednoznačně určeny dospělým. Princezna a pytlák a Princezna Mammalia představují moderní pohádky, které provokují svým nekompromisním pohledem na lidské chování. Námětem obou pohádek je užívání a zneužívání moci, ať už v politické či sexuální rovině. A především jsou obě povídky nejen zábavné, ale přinášejí i překvapivá rozuzlení, jak je tomu ostatně vždy u všech Dahlových nejlepších povídek.

Benjamin Vallotton, syn protestantského kazatele a literárně činné matky, se narodil roku 1877 ve švýcarském Gryonu. Svá rodinná obdarování nepromarnil, vystudoval teologii a literaturu, stal se profesorem francouzštiny a hojně překládaným autorem více než padesáti francouzsky psaných knih. Bohatě tedy využil příležitosti, aby vytrvale velebil milovanou kulturu a jazyk. Od roku 1921 (až do své smrti ve francouzském Sanary–sur–Mer v roce 1962) byl členem l'Académie royale de langue et de littérature françaises. Řadu svých románů a povídek věnoval každodennímu životu obyvatel švýcarského kantonu Vaud a později frankofonního Alsaska. V románu Rozkvetly skály (Sur le Roc, Lausanne, Payot, 1924) ) vzdal hold rodnému kraji své matky, údolí Fressiničres ve francouzském kantonu Hautes–Alpes, kam se sám uchýlil v době německé okupace Francie. Příběh protestantské komunity se odehrává kolem roku 1800, na úbočí Dormillouského hřebenu, ve výšce více než 1700 m nad mořem. Tato místa, kraj horských údolí, kaňonů a ledovcových kaskád, se stala útočištěm románských valdenských, které ještě v pozdním středověku opakovaně stíhala inkvizice. Založili tu chudičké osady, dokázali v nich postavit školu i kostel. S neobyčejnou obrazivostí, ústy dospívající dívky, vypráví autor o tomto světě "mimo svět", o úchvatné přírodě, která však dokáže být velmi krutá, o životě a hodnotách společenství, které nejen setrvává, ale dál pracuje ve víře a učení předků. Vynikající český překlad Amedea Molnára, profesora církevních dějin na ETF UK a potomka románských valdenských, neobyčejně působivě vystihl poetické kvality originálu. Profesor Molnár knihu přeložil spontánně v sedmdesátých letech dvacátého století, a poněvadž tehdy nebylo možno vydat dílo s touto tematikou knižně, byl překlad otiskován pouze na pokračování v evangelickém týdeníku Kostnické jiskry. Vzbudil tehdy u čtenářů mimořádnou pozornost. Na zasloužené knižní vydání však čekal dodnes. Dobové rytiny W. H. Barletta, 1838. Edice světové prózy PRVOTISKY, sv. 5.

Nízká trvanlivost novinových článků je takřka příslovečná a k většině z nich se nevrací ani jejich autoři, natož čtenáři. Svérázné publicistické texty biologa, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka však patří k tomu druhu literatury, který opakované čtení přímo vyžaduje. Je ptačí chřipka skutečně nebezpečná?Co je člověku přirozené?Představuje vzdělání nějakou hodnotu?A pro koho?Autor provokuje otázkami, které většinou pokládáme za předem zodpovězené, navíc se umí ptát nesmírně zajímavě a zábavně. Ať už píše o stavu současné vědy, nebo o svých zážitcích z cest, opětovně dokáže čtenáře znejistit, nadchnout nebo alespoň popudit. Sloupoví aneb Postila obsahuje texty z let 2005-2007 a až na několik delších esejů se jedná o sloupky, otištěné převážně v Lidových a Hospodářských novinách.

Tyto Dahlovy povídky z anglického venkova původně vycházely ve čtyřicátých letech 20. století časopisecky. Mezi svéráznými obyvateli jedné vesnice najdeme věčně podnapilého hlídače dětského hřiště, kterému nikdo neřekne jinak než Starej Jimmy, podnikavé pumpaře Gordona a Clauda nebo farmáře Rumminse, objevitele originální metody páření dobytka. K dalším užitečným poznatkům, které čtenář z knihy získá, patří i netradiční metoda lovu bažantů či tipy a triky na to, jak vyhrát chrtí dostihy.

Rafinovaně komponovaný román fraškovitého nadhledu.

Inspirativní zamyšlení o Vánocích a jejich prožívání. Narození Spasitele je skutečným důvodem k oslavě, ale nikoliv takové, jaká se nám všude kolem nabízí. Je třeba si uvědomit a hlouběji prožít vánoční poselství…

Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal.